Scrapbook

Má opakovaná absence

13. dubna 2013 v 21:40 | Annie
Samozřejmě, s blogem to jde zase od desíti k pěti. Prosím, nedivte se tomu. Ne, nebudu to svádět na školu a podobné úkazy, ne, ne. Teď je to spíš spojené s tím, že jsem definitivně propadla světu počítačových her. Myslím, že jsem o tom psala už v minulém článku. Poslední dobou nepařím nic jiného než Neverwinter Nights 2, což je taká trochu starší RPG fantasy podle Dungeons & Dragons, a i když je tam pár věcí opravdu nasráníhodných (no, jednou se o tom možná rozepíšu v recenzi), tak tu hru absolutně zbožňuju. Nadále jsem stále čas od času zaseklá u Dishonored, ke kterému, jen tak mimochodem, vychází brzy nový datadisk, na který se nemůžu dočkat. Haha.

Navíc jsem si dneska koupila Borderlands 2. Proč? Protože chci. Fakt, že vůbec nestíhám koukat na nějaké seriály či filmy, že čtu jen při cestě do školy a ze školy a že se učím naprosto minimálně mi může být úplně jedno, že. (Taky podle toho vypadají mé známky, ale teď vás přesto strašně hodně naseru - můj nejhorší průměr je z biologie: 2,2 :D)

A ačkoliv to tak nevypadá, píšu. Vzplanutí, takže to nemůžu moc přispívat. Víte, jak jsou mé kapitoly dlouhé. (I když přemýšlím, že to trochu rozkouskuju a povkládám sem znova.)

Dneska je také, jen tak mimochodem, 13. dubna, což je den, kdy začal Homestuck. Ano, tento skvělý webkomiks má výročí, ale bohužel, ví se jistě, že má tento rok končit :(. Blem.
Ano, Fanfiction. Já vím. ALE JÁ NEVÍM, JAKÝ SHIP MÁM PSÁT DÁL T_T

Co víte říct? Ano, chtěla jsem se zeptat, já se přeci jenom ptám vždycky - pokud někdo z vás některou ze zmíněných her hraje (teď myslím hlavně to Borderlands 2), tak mi napište a možná s váma budu někdy ochotná zkusit multiplayer, až se trochu dostanu do hry :D.


Přijde vám někdy, že se svým životem děláte absolutní hovno? :D Cítím se až blbě, že neumím uvařit ani krupicovou kaši :D. Dobře, možná bych měla své já trochu zasvětit do tajů normálního života.

Poslední dny březnové

29. března 2013 v 22:33 | Annie
Poslední dobou nevím, kam dřív skočit. Chci říct, jsou období, kdy prostě nemám co dělat a prokrastinuju na netu, a jsou období, kdy toho je opravdu tolik, že vůbec nevím. To byste mi nevěřili, kolik mám teď doma her, kterých jsem se ještě ani nedotkla, a které si chci zahrát. A to byste nevěřili, kolik her mám rozehraných. Právě teď asi nejvíc prokrastinuju u Neverwinter Nights 2, což je vážně dobrá hra, velmi obtížná, a hlavně odehrávající se v překrásných Forgotten Realms. Pak si ještě přehrávám Dishonored na High Chaos (už asi třetí hra), a tak nějak občasně hraju Guild Wars 2, Asasíny a Dragon Age. A to na mě ještě čeká Witcher, Elder Scrolls: Oblivion, Bioshock... kde na to mám vzít čas?! Snažím se vést nějaký život mimo svůj pokoj, ale pak si vždycky řeknu - k čertu s tím.

Každopádně, ve psaní se snažím nezahálet a každý den napíšu aspoň jednu stránku. Myslím, že definitivně můžu říct, že moje psací krize je pryč, a navíc jsem se vrátila i k Vzplanutí, ke kterému se snažím trochu přispívat. Přemýšlela jsem ale o pár změnách, které bych tady navrhla.

Ehm, ehm. Vzdušné zámky. Vzhledem k tomu, že už budu asi příběh nějak pomalu chýlit ke konci - nebojte, tím pomalu myslím opravdu pomalu - a také vzhledem k tomu, že komentáře začaly ubývat poté, co už rozhodnutí nebyla tak široká (např. Snape měl úspěch, to jo), rozhodla jsem se, že přestoupím na systém anket. Napíšu to sem znovu, až přibude nová kapitola.
Tedy, jednoduše, budete hlasovat, jak to bude pokračovat dál, a různé možnosti budu vymýšlet já. Interaktivní příběh.
Každopádně, vzhledem k tomu, že jsem teď cca v polovině příběhu, myslím, že to tak půjde dobře rozdělit :).

Další poznámka je k mým Fanfiction. Přemýšlela jsem o několika z nich, a to na téma Dragon Age a Dishonored.
Dragon Age fanfiction by byla o mé Suraně a o tom, jak vyrůstala ve Věži. Hlavně jsem tam chtěla řešit její vztah s Cullenem - však víte, tím ubohým templářem, který se do naší šedé strážkyně zamiloval.
Dishonored. To je kapitola sama o sobě. Vzhledem k tomu, že hra sama vám postavy představí jen povrchně a vy se v tom musíte trochu hrabat, abyste si o nich zjistili víc, hrozně mě láka psát o Loajalistech samotných. Přeci jenom, hra toho opravdu nezmiňuje mnoho. Ráda bych psala o Lordu Pendletonovi (pokud se šťouráte v jeho minulosti, zjistíte, že byl dost brutálně šikanován svými staršími bratry - dělá ho to velmi komplikovanou postavou a asi jednou z mých nejoblíbenějších ve hře), Martinovi (přeci jenom, před tím, než se stal Overseerem, vyrůstal na ulici), o Cecilii, Callistě, Pierovi, a dalších. Také mě láká psát o životu Lady Boyle, pokud si zvolíte nenásilnou možnost její eliminace a necháte jí unést Lordem Brisbym.

Ehm. Prostě. Možností je hodně. Byla bych ráda, kdyby někdo napsal do komentářů, jestli by něco z toho četl :D.


Ufff. Nechtěla jsem tenhle článek udělat tak dlouhý. Popravdě, poslední dobou mám s články vlastně obrovské problémy. Napíšu odstavec a uložím to do rozepsaných. Tečka. Prostě to nezvládám. Vložím sem tak akorát kapitoly. Už ani výkecy nejsem pomalu schopná napsat.
Všechno mi přijde naprosto divné. Jakoby napjaté a připravené k prasknutí.

Jen nechápu, proč je venku pořád sníh? :D Víte co, když osoba zahrabaná v posteli, nikdy nevycházející ven a ignorující okolí najednou uvidí všude jen bílo a bílo, a uvědomí si, že už je vlastně jaro, neví, co si má myslet :D.

A sladká tečka na závěr - kdo stejně jako já nerdí ze zítřejšího nového Doctora Who a nedělní Hry o trůny? :D

There is a strange feeling in my chest

17. března 2013 v 19:08 | Annie
Vím, že je tohle můj blog. Vím to. Ale poslední dobou se tu cítím jaksi nesvobodná. Jaksi... uzavřená. A tím poslední dobou myslím už hodně dlouho. Jakoby to už ani nebyl můj blog, jakoby se to stalo blogem nějaké osoby, která se pouze chladně s odstupem drží zpátky. Já to ale takhle nechci. Přála bych si, aby byl můj blog víc osobní, abych si tu zase připadala jako ve svém hnízdečku... ale nevím, jestli to u tohoto blogu ještě někdy dokážu. Strange feeling in my chest. Vím, jak si trošku pomoct, a budu na tom pracovat, nebo se tedy alespoň pokusím. Mám rozepsaných pár Fanfiction. Mrsknu je sem. Psát mě to baví, odbourává mi to spisovatelský blog, takže si to prostě píšu. Takovéto články mě taky štvou - kecy, bla, bla, bla - ale pomáhají mi "spojit" se s blogem. Takže budu iritovat své okolí ještě o stupeň víc.

Taky jsem chtěla poděkovat těm, kteří se vyjádřili k tomu článku o mé ročníkové práci. Děkuji, vím, že to vypadá, jakobych to ignorovala, ale poctivě jsem to všechno přečetla! :D

Úplně bych také zapomněla říct, že jsem začala psát nový, "originální" příběh. Snad ho sem brzo vložím.


Každopádně, asi jde odhadnout, že jsem docela ve špatné náladě. Jsem na všechno nasraná a EVERYTHING SUX. Naživo mě jaksi udržuje myšlenka, že velikonoční prázdniny jsou už za dva týdny. Ty jarní se úplně posraly, vzhledem k tomu, že jsem měla rozbitý notebook. Taky je to takové divné. Život s křápem a život bez křápu. Fakt, že toho mám na notebooku tolik - hry, psaní, tumblr, youtube - mě jaksi odpoutává do reality a dovoluje mi být v pohodě. Chci říct, nemusím myslet na to všechno kolemě, co stojí za hovno. Když jsem ho neměla, vždycky jsem se strašně uzavřela do sebe a napadaly mě děsivé myšlenky. Neberte si to tak, že jsem na tomhle křápu šíleně závislá, ale tohle je jenom varování, co se může člověku stát, když se nudí :D

Možná jsem jenom naštvaná, že brzy budu muset jít spát a moc jsem se nevyspala kvůli uřvané návštěvě našich rodičů, a zítra budu muset zase vstávat v půl šestý. Navíc jsou na mě rodiče nasraný, jelikož jsem nešla na taťkovu přednášku, kterou už jsem viděla nejmíň pětkrát.
Ne, teď už nemám na nic náladu.

Na závěr jsem jenom chtěla hodit pár odkazů. Chci říct, mám hodně účtů na hodně serverech, a byla bych docela ráda, kdybyste si mě tam přidali do přátel??? :D Nepřipadala bych si pak jako forever alone :D Dobře, radši hážím odkazy

Další prosba o radu

13. března 2013 v 15:15 | Annie
Tento článek, pokud to někoho zajímá, silně navazuje na "Malou otázku pro vás". Kdo článek nečetl, nemusí, kdo ale ano, jistě už teď chápe, o čem tu chci psát. Abych to přesto vysvětlila - na gymplu si musíme vybrat téma ročníkové práce a já jsem silně přemýšlela o tématu do literatury "Fantasy". Jelikož mi většina řekla, ať jdu do toho, řekla jsem si tedy "why the hell not". Konzultovat mi to bude moje drahá matka, jelikož má vystudovanou Češtinu, a školního koordinátora už mám taky sehnaného (no dobře, ještě jsem se našeho profesora Češtiny nezeptala, ale já se popravdě trochu bojím, jelikož vím, že on sám moc fantasy nemusí :D).

Každopádně, zde přichází další otázka pro vás. Mám totiž vybrané téma Fantasy, ano, odborně jsem si to pojmenovala "Fantasy v literatuře" - a teď jsem uvízla. Původně jsem přemýšlela, že bych psala o něčem jako jsou archetypy postav, shrnula bych žánry, psala o symbolech atd. atd., prostě celkově jako o žánru, ale bylo mi to rozmluveno s tím, ať se zaměřím spíše na jednotlivé podžánry fantasy (a že těch je) a ke každému vymyslím nějaké ty autory a slavná díla.

Nevím ale, jestli je to ono.

Napadá vás něco, co bych k této práci mohla přidat? Kdybych svou ročníkovou práci zaměřila jen na toto - tedy na slavné autory - cítila bych, jakobych se o něco ochuzovala. Jako bych tu práci o něco ochuzovala. Možná to je jen proto, že to bude prostě trochu stručnější, i don't know, ale řekněte máte nějaký nápad? Napadá vás něco, co bych do této práce mohla ještě přidat, pozměnit, na co jiného bych se mohla zaměřit, aby to ale stále bylo fantasy?
Ocením každý komentář :)

Refresh, refresh, refresh

9. března 2013 v 9:35 | Annie
Po dlouhé době zase nějaký článek. Moc se omlouvám, že se neděje to, co se dít mělo (mělo se něco dít? já ani nevím) a že teď vám řeknu to, co vám řeknu - všechno se odkládá. Chci říct nová kapitola Vzdušných zámků, samozřejmě. Máte další týden. Není k tomu žádný jiný důvod, než že nemám čas (ehm-ehm-mám,ale jsem líná-ehm-ehm-právě mi přišel notebook-ehm-ehm-Dishonored).

Každopádně, od příštího týdne se začnu pokoušet zase něco přidávat. Našla jsem pár dobrých článků o psaní k překladu, tak snad to. Taky bych se měla vrátit k Povahovým vlastnostem. Jo a psaní. Začala jsem psát nový příběh - který sem zatím ještě dávat nebudu - a už jsem konečně vymyslela pokračování k té Homestuck Fanfiction, tak se to tady snad brzy objeví. Teď jsem ale v zajetí svých počítačových her, tak mi prosím odpusťte :).

Taky bych měla konečně dopsat ty recenze. Ach jo. Každopádně, napadlo mě ještě přidat články o pár velmi talentovaných lidech, které znám z různých fandomů, a kteří by si zasloužili, aby se o nich vědělo aspoň trochu i tady v ČR. Spešl rubriku pro to asi zakládat nebudu, ale jenom abyste věděli, že se to tady brzy objeví.

Uh. Když píšu takovéto informační články, cítím se vždycky neskutečně blbě, protože nadělám tolik slibů! :D

Nevím, jestli jsem to tady psala, ale měla jsem zase rozbitý notebook a předevčírem se mi teprve vrátil, takže si konečně dohrávám ty hry, na které jsem se chtěla vrhnout o jarních prázdninách. Včera jsme také byli na anglickém divadelním zpracování Olivera Twista (no prostě to bylo v Angličtině) a nebylo to zrovna špatné, a píšu to tady jenom proto, abych vyplnila místo a nevypadalo to jako stupidně krátký článek, ano.

Tak. Zatím. Hm.

Zážitky z dneška

26. února 2013 v 20:29 | Annie
Tak, trpím prázdninami bez notebooku a snažím se je přežít co nejvýkonněji, takže si sháním brigádu a rozhodla jsem se obíhat různé akce.
Dneska jsem byla na autorském čtení Temnářky - tedy, neměla to být beseda jen Temnářky, ale nakonec se to tak vyvrbilo - a musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Byla jsem z toho ze začátku, po pravdě, trochu vystrašená, protože jsem se tam najednou potkala hned s několika lidmi z blogu (viděla jsem tam ještě, pokud vím, Polgaru) a moje psychika a "socially awkward" povaha na to nebyla připravená :D.
Samozřejmě, kdybych byla dokonalá, tak bych se všem hned představila a dala se s nimi do řeči, ale já jsem typický příklad introvertního blogaře, už to vím.

Tatínek a sestřička mi tam dělali doprovod, sestřička jela dobrovolně, a tatínka jsem tam dotáhla, protože nemá zrovna moc rád fantasy, nebo tedy spíše, jak tvrdí, "nebaví ho to číst". Normálně bych se tam asi nedostala, protože v pět se dostanu domů ze školy, takže prázdniny se tak akorát hodily.

Plus, samozřejmě, jsem zjistila, že se před cizími lidmi nezakoktávám a nezadrhávám. Což je dobré vědět. Dokonce dokážu normálně mluvit. (To jsem ani nevěděla.)

(Co bylo ještě vtipné bylo to, že mi tatínek dával po Praze samé možné lekce, kde co je, protože tam v sobotu jedu s kamarádkami ještě jednou a on se bojí, že se tam ztratím. Popravdě jsem od něj nečekala takovou starostlivost, vzhledem k tomu, že je vždycky ke všemu tak lhostejný. Ale každý tatínek má holt ze sebe kus toho amerického vzoru :D).

Hmpf. Taky se budu muset učit. Jistě. Hrozí mi první trojka vůbec ze ZSV, kvůli blbosti mý profesorky, když to řeknu na rovinu, ale mé počáteční zhroucení nahradila má obvyklá lhostejnost. Tak holt co, no. Taky jsem začala něco psát (ehm, ehm, ta Homestuck fanfiction, ehm ehm), a dělám si seriálové, filmové a gameplayové maratony.
(A snad příští týden dostanu zpátky ten podělanej notebook a budu ho moci laskavě rozfklávat.)

Vypadá to, že budu muset tenhle notebook opustit. Moje sestra už mě zezadu skoro mlátí pohrabáčem (je to její notebook, no). Půjdu si lehnout do postele, brečet tam v koutě a přemýšlet o smyslu života. Ehm. Tak zatím.

Opět...

24. února 2013 v 21:08 | Annie
Ano, opět. Můj drahý notebook se zase rozbil. (Opravdu mám už chuť ten zasranej křáp rozflákat sama a dál se tím nezabývat, vážně.) Takže další týden-dva čekání, až mi ho vrátí z reklamace. O Vánocích to bylo horší, to jsem kvůli svátkům čekala skoro měsíc.

Každopádně, samozřejmě, že se to muselo stát, když mám prázdniny! Někdy mám pocit, že mi Bůh vážně sere na hlavu, protože to už je podruhý.
Moje flegmatická povaha mi ale nedovolí vztekat se nad tím dlouho a časem jsem se s tím smířila. Přeci jenom, nadáváním nic nezměním. I když jsem nasraná jak nikdy.

Každopádně, tentokrát to nebude se vším tak hrozné, protože si budu více půjčovat sestry notebook (bude chodit do školy, já mám prázdniny) + jak už jsem říkala, bude to všechno vyřešené rychleji. Navíc mám tentokrát věci zálohované. Rozhodla jsem se taky o prázdninách napsat pár věcí, tak to sem snad přidám.

Také jsem chtěla poděkovat všem za rady u předchozího článku. Nakonec to vypadá, že si nakonec to fantasy k ročníkové práci přeci jenom vyberu :). Ještě to musím prodiskutovat se svým třídním.
Co vidím trochu jako problém je fakt, že nevím, jestli tohle pololetí zvládnu mít vyznamenání (hezké vysvědčení, aspoň). Už teď mi hrozí trojka ze ZSV, protože naše profesorka nám dává kroužkovací testy s věcmi, které jsme neprobrali, takže se to musí natipovat, a to já teda fakt nedávám + mě sere biologie, jelikož poslední dobou děláme ty posraný poznávačky. Biologie mě moc nebere, jsem schopná se to našprtat, ale poznávačky? Nejhorší je, když nám o jednu dvouhodinovku řekla, že první hodinu se máme naučit nějakých 20 mušlí a druhou nás z toho bude zkoušet! Ne, ne, ne. Nedávám to. Prázdniny jsem potřebovala, ale potřebovala jsem k tomu taky svůj notebook, protože, jakkoli uboze to zní, on mi opravdu pomáhá se odreagovat. Tím myslím hraní. Guild Wars 2. Asasíni. Dishonored.

Mám čím dál větší chutě se na všechno prostě vysrat. Sigh.

Malá otázka pro vás

21. února 2013 v 18:50 | Annie
Na začátek jsem jen chtěla napsat, že jsem se rozhodla Vzdušné zámky Bradavické posunout ještě na jeden týden, a to z prostého důvodu - objevil se tam zatím jen jeden komentář, a bohužel v této povídce jde o to, že příběh z velké míry ovlivňují čtenáři. Tákže ještě jeden týden, a opravdu netuším, jak víc to mám zviditelnit.

Ta druhá věc je mnohem důležitější a také souvisí s názvem. Řeším totiž takové dilema a opravdu si nevím rady. Jsem ve druháku, a na gymplu si právě máme vybrat téma ročníkové práce. Chci dělat něco z literatury, a už ze začátku jsem přemýšlela nad tím, že bych si vybrala prostě a jednoduše FANTASY. Za prvé, téma by mě bavilo, za druhé, můžu o tom mluvit už teď, a za třetí, máme si vybrat něco, co nás zajímá, ne? A když si někdo může vybrat předělávky klasické hudby či co se to tam letos objevilo, proč bych si nemohla vzít fantasy?

Na druhou stranu mi to vymlouvá moje drahá matička, a i když mi to odsouhlasila jedna Češtinářka u nás na škole, náš třídní, který je takový starý konzervativní Češtinář, a kterému jsem to ještě neřekla, by mi to nejspíš neodsouhlasil, nebo by se na to aspoň díval velice zvrchu a kriticky. Mamka sama říkala, že se jedná o "podřadný žánr" (čímž mě docela dost dopálila, ale co nadělám) a že bych si měla vybrat něco hodného gymplu.

Ale já myslím, že si nemusím pořád vybírat nějaká nudná témata, která mě nebaví, nebo ne? Proč bych si nemohla vzít fantasy? Právě proto se vás ptám, a i pokud vy řeknete, že se to nehodí, tak to holt odpískám. Neptám se vás proto, abyste mi řekli kraviny typu "JDI ZA SVÝM SNEM", ale abyste posoudili, jestli se ročníková práce na téma fantasy opravdu tak moc nehodí na gymnázium.

Třetí narozeniny blogu!

13. února 2013 v 14:00 | Annie
Dámy a pánové, nastává opravdu podivná chvíle, kdy vám řeknu, že můj blog slaví už třetí narozeniny. Jen jsem si tak dneska přemýšlela, a nějak mě hrklo: "Sakra, nezakládala jsem já blog někdy v únoru?" Tak hned běžím do archivu a vidím tam první článek zveřejněný 7. února. No, takže svého miláška už vlastním třetí rok a pět dní k tomu :). Co mě ale docela pobavilo je, že jsem si toho každý rok všimla až 12. února, a tento rok pouze o den později, tedy 13. února. Je to stále hodně blízko a nějak se mě tahle tradice všímaní si pozdě narozenin drží.
Každopádně, každý rok jsem shrnula, co se stalo, tak to shrnu i teď. A kdyby to někoho zajímalo, poslední narozeninový článek se nachází zde a jmenuje se "Ta ironie".


Tenhle rok byl pro blog v mnohém velice přelomový. V minulém narozeninovém článku jsem se rozepisovala o tom, že nemůžu psát, že si připadám prázdná, jak "vyžvýkaná žvýkačka". Myslím, že můžu říct, že jsem tohle své prokletí konečně prolomila a to projektem od Temnářky, Literárním deníčkem, který mě donutil zase psát více méně pravidelně.

V březnu 2012 jsem začala překládat Korru. V mnohém to pro mě bylo velice obtížné a také to byla velice zajímavá zkušenost, jelikož jsem nikdy nepřekládala právě vycházející anime/seriál. Ze začátku jsem to nestíhala, pak už jsem si ale na to "tempo" zvykla. Pokud vím, tento březen/duben by měla začít vycházet nová série, takže si zase budu muset začít zvykat :D. Taky se na tom hodně zlepšila má Angličtina a z našeho gymplu přetékajícím talenty na jazyky jsem byla pátá, což považuju za svůj velký úspěch (dokonce jsem tím postoupila i do okresního kola, ale místo toho dřepím tady na horách, že).

V březnu jsem také začala dělat 30 Day Book Challenge, kterou jsem dokončila až v červenci, třebaže má být na měsíc :D. No hlavně že jsem ji dokončila, že. V červnu jsem také se školou navštívila Londýn a dala sem velký článek s fotkami. Ach jo, povím vám, že to jsou vzpomínky.

Takovým přelomovým bodem pro mě ale byly prázdniny, kdy jsem začala psát Vzplanutí, napsala jsem milióny recenzí, rozdělala ten Literární deníček, a hlavně jsem rozkoukala Doctora Who a založila si tumblr. Těmihle činy se tenhle rok stal opravdu, ale opravdu... velkým.

Dalším velkým přelomovým bodem bylo objevení Homestucku, díky mé kamarádce ve škole, která to začala číst a všude si kreslila trolly. Já jsem to párkrát viděla na tumblru a říkala jsem si, že někdy se na to podívám, a i když jsem si myslela, bůh ví jaká to bude volovina, totálně jsem tomu propadla. Stejnou závislost na nějaké věci, absolutní posedlost tedy, jsem zažila jen jednou a to na Full Metal Alchemist, a teď znovu na Homestucku. Také jsem začala 30 Day Writing Challenge. Kterou bych měla taky dodělat. Ach jo. A pak, samozřejmě, Vzdušné zámky Bradavické, které stále píšu.

Když o tom teď tak přemýšlím, v mém sociálním/reálném životě se toho moc neděje - jistě, byla jsem na lyžáku, ale nikdy jsem neměla "boyfrienda", nových přátel jsem si našla jen pár, žádné mejdany a párty jsem nevymetla. Namísto toho jsem ale znovu ožila na světě internetovém/počítačovém a jsem opravdu ráda, že jsem zase začala psát. To považuju za jeden z největších úspěchů předchozího roku, takovéto znovuobjevení sama sebe. Myslím, že můžu říct, že jsem se od založení tohoto blogu hodně změnila.

A co plánuju? Hem, já myslím, že už jsem to psala. Rozhodně toho rozepíšu víc. Plánuju jeden velký steampunk příběh a pár Fanfiction. Nevím, jestli ty Fanfiction budou kapitolové, prostě to budou jen fanouškovské sny na mé oblíbené příběhy (Dragon Age, Dishonored, Homestuck...?). Budu to psát jako oddechovku ke Vzplanutí, ke kterému se teď chci vrátit V PLNÉ SÍLE MUHEHEHE.

Každopádně, jsem ráda, že sem pořád někdo chodí a že vás baví číst ty moje výplody. Aspoň někoho. A aspoň někdy. Snad dáme ještě ty roky čtyři! :)

Na horách... zase

12. února 2013 v 8:14 | Annie
Velice se omlouvám, jelikož jsem si neuvědomila, jak rozsáhle mi ty hory zase zasáhnou do života. Ano, jsem na horách s rodinou, ulejvám se ze školy. Haha.

Každopádně, je tu pár věcí, které mě neskutečně serou a vytáčejí. Jsem totiž hrozný introvert a někdy potřebuju soukromí. V soukromí dělám všechno, co dělám - píšu, čtu, hraju počítačové hry, poslouchám hudbu. Tady je kurva furt někdo. Dokonce jsem si dneska přivstala v 7:30, že napíšu tu kapitolu ke Vzdušným zámkům, a teď mi tady z nějakého důvodu babička dělá snídani.

FUCK PEOPLE. I HAVE ENOUGH.

Nejhorší je to spaní. Mám rodinu, kde všichni chrápou.

Nu, nemůžu říct, že se netěším domů. Zmeškala jsem kvůli těmhle posranejm horám dvoje olympiády a jeden maturitní ples. Fuck my family, really. Co mě ale štve ještě víc je, že nemůžu psát. Vážně. Já to soukroumí potřebuju. (A ta babička mě už tady jak furt s něčím hrabe rozčiluje. SAKRA JÁ UŽ JSEM SNÍDALA)
 
 

Reklama

PageRank ukazatel