Scrapbook

Jak jsem si vyzkoušela paintball

24. května 2014 v 17:58 | AD
Víte, co je fakt sranda? Nahnat líné, pacifistické sedmnáctileté děvče do polí, dát mu pistol, narvat ho do helmy a kukly a černé bundy v 30°C a říct mu "jdi". Ne, tak dramatické tozase nebylo. Ale stejně, stále se mi honí hlavou, jak se sakra mojí kamarádce podařilo přesvědčit někoho jako jsem jít na paintball.

Říkáte si "co jde zkazit na paintballu?". Musí to být přece zábava, že? Přiznám se, že jsem se tam párkrát schovávala za překážkami, pozorovala chvějící se trávu a stromy a listí a říkala si "proč po sobě musíme střílet, jen se podívejte, jak je krásně"! :D Jsem holt opravdu mírumilovný člověk, až je to k pláči. Každopádně, předpokládám, že mí "spolubojovníci" si ten den užili poněkud více než já, ale ty peníze jsem za to sakra vyhodila a nebudu říkat, že to bylo na nic. Nebylo. Sice jsme se všichni potili v dvouvrstvovém oblečení, doteď mě bolí nohy a ještě k tomu mám jizvu na rameni, ale nebylo to tak, že bych si z toho neodnesla žádné zážitky, žádné zkušenosti, že bych si to neužila.

Nebezpečný zájezd jsme podnikli ve středu. Ještě jsme se ten den s tou samou kamarádkou, se kterou jsem tam jela, šly podívat na maturity, takže jsme tam do lesů nakráčely v černých kalhotách a halence. Jely jsme jako dospělý doprovod mladší třídě, tedy spíše ten dospělý doprovod byla ona, jelikož já jsem stále jen sedmnáctileté nebožátko, a také jsem tam kromě té mé kamarádky nikoho neznala, ale ty lidi byli fajn, fajn na svůj věk i fajn celkově. Nesnáším takové ty jedince, kteří vás pomlouvají, když se bojíte vyběhnout kupředu jako oni nebo když vám to prostě natolik nejde, ale to si oni na trochu starší holku nedovolili :D.


Celkově jsme vyzkoušeli čtyři hry, vždycky jsme se rozdělili na týmy. Dvě jsme hráli v obyčejném poli s překážkami, jeden tým byl na jedné straně a druhý na druhé. Já jsem měla trochu smůlu, v té první hře mě trefili do ramene a v té druhé mi začal z pistole unikat plyn, takže jsem musela odejít. Stále si pamatuju svou velice inteligentní, legendární hlášku: "Tohle ta pistol asi nemá dělat, že ne?" Pak jsme šli dobývat pevnost. Poprvé jsme tedy dobývali, a sice jsme tu pevnost teda nedobyli a všichni jsme umřeli, ale já tam zůstala poslední a sakra třeba bych nám to i vyhrála, kdyby mi nedošly kulky :D. Ale nezůstala jsem tam poslední, protože bych byla nějak zdatná, dokonce jsem tam ani nikoho nezabila, ani v jedné hře :D, ale prostě jsem se dobře schovávala :'). Pak jsme pevnost bránili a to jsem tedy zemřela hned na začátku kvůli zákeřnému útoku do zad :D. Poslední hru jsme hráli v přírodě, v lese, a to byla taky totální katastrofa, všichni se tam plížili a vypadali velice profesionálně a já tam jenom běhala sem tam jako správný derp.

Tak, asi jste z tohoto článku pochopili, že já nejsem zrovna fanoušek něčeho takového (což o to, ráda si zastřílím, ale v počítačových hrách), ale stejně jsem do toho šla a peníze za to vyhodila, a třebaže jsem nikoho nezastřelila ani se nijak zvlášť nevyznamenala, aspoň jsem si zjistila nějaké věci pro psaní :D, kdyby už nic jiného. Rozhodně to zážitek byl a jsem ráda, že jsem to zkusila. Jinak, ty kulky moc nebolí, nevím, jaký mýtus obecně o tom koluje - jo, je to takový barevný sajrajt, ale prakticky to bolí jen když to do vás někdo napálí zblízka. Takže já mám jen takovou menší modřinu na rameni.

Co vy, zkusili jste někdy paintball? :)

Teorie konzervativních idiotů

2. května 2014 v 10:45 | AD
A je to tady. Měsíc květin, definitivní měsíc jara, měsíc, kdy jsou maturity. Ugh. Ani nevíte, jak mě to děsí, vůbec to slovo, maturity. Představa, že tohle je naposledy, kdy nebudu jejich přímou součástí... při posledním zvonění knám přišli čtvrťáci, převlečení za dělnickou třídu a protestující proti maturitám, a pasovali nás - donutili nás poklidit třídu a pak vypít rajčatový protlak. Jsem ráda, že jsem neskončila tak špatně jako moje kamarádka z obchodky, které bylo do vlasů rozmazáno vajíčko, ale přesto jsem ten den ještě ráno při cestě do školy ztratila velmi velké množství drobných mincí :D.

Je to divné, máte pocit, že zase něco končí, ale víte, že příští rok bude peklo v mnoha slovech smyslu. Přemýšlela jsem o té vysoké škole a došlo mi, že na anglistiku a amerikanistiku se asi snažit probojovat nebudu. Spíš se zaměřím na své studium češtiny a pokusím se i dostat na angličtinu, abych mohla na ten obor překladatelství. Češtině se chci věnovat určitě, přeci jenom k tomu mám teď i certifikát, že jsem byla na krajském kole SOČky se svou prací o fantasy.

O SOČce mi ale ani nemluvte. Dodnes nechápu, jak v naší porotě "teorie kultury, umění a umělecké tvorby" mohli být dějepisáři. A zrovna takové konzervativní staré... dámy. Já jsem ještě dopadla dobře, protože literatuře ještě trochu rozumí, přestože z fantasy nebyla porota dvakrát nadšená, ale moji kamarádi ze školy, kteří měli podle mě práce i prezentacce mnohem lepší než já :D, dopadli mnohem hůře (aspoň co se týče toho, jak byli "seřváni"), protože jeden měl práci o teorii hudby (čemuž nikdo v porotě nerozumněl a měli potřebu si ho dobírat o věcech, o kterých velice očividně věděli hovno) a ta druhá měla práci o své tvorbě, protože skvěle kreslí, a třebaže nám řekli, že se ve své práci máme sosutředit hlavně na tu praktickou část, jí bylo vytknuto, že se ve své práci dostatečně nezaměřuje na teorii.
No, o tomhle jsem původně chtěla i napsat celý článek, jak vzteklá jsem byla. Ale pryč od toho.


Víte, já většinu svého života trávím tím, že se ohledně něčeho stresuji. Tak třeba ten náš gympl. Kolik stresu jsem kvůli němu zažila, a stejně mám ten ústav jaksi ráda a bude mi líto, až ho budu muset opusit. Potkala jsem tam spoustu skvělých lidí, lidí, kteří se vám nevysmějí kvůli tomu, co jste a co máte rádi, a tihle lidi mě naučili, že si můžu prosazovat svoje názory, že můžu mít svojí pravdu, a že se nemusím krčit v koutě a předstírat, že jsem něco, co nejsem. Neříkám, že se pořád před lidmi nestydím, ale řekla bych, že mé sebevědomí už není tak žalostně nízké. Myslím, že jsem to trochu i promítla do povídky, kterou jsem zveřejnila pod tímto článkem - "žádný z lidí není něčím výjimečný, každý jsme jen pitomí v jiném ohledu". Tedy, existují tu i výjimeční lidé, kteří v mém věku již mluví pěti jazyky, zajímají se bůh ví o co a mají spoustu úspěchů (ano, i takové jedince jsem potkala v úterý na SOČce), a to jim přeju, a ze srdce jim gratuluju, že dokázali nakopnout tetku lenost a zapracovat na sobě.

Tohle mě vede i k trochu jiným otázkám. Co byste chtěli na tomto blogu vidět více? Mojí vlastní tvorbu? Zveřejňovala bych spíše nějaké ty povídky než romány, které píšu, ale přesto, uvítali byste to? Nebo více takových těch zajímavostních článečků, které se můžou hodit ke psaní? Nebo opravdu upřímně čtete rádi moje recenze? :D

Fuck it all

18. dubna 2014 v 14:30 | AD
Tak. Jsem zase tady.

Nevím, jestli jste si toho všimli, pokud ne, však nevadí, pokud ano, pravděpodobně se divíte, co to má ksakru znamenat. Ano, změnila jsem si přezdívku. Můžete mi stále říkat Annie, však já za to hlavu nikomu neukousnu, ale budu všude teď používat přezdívku AD. Nemyslím si, že mnoho lidí pochopí, co to znamená, však to ani já pořádně nevím, ale vězte, že v tom možná bude něco s Bioshock Infinite.

Jaksi jsem si uslíbila, že se to tady pokusím oživit - znovu začít přidávat recenze, psát kydy o psaní a tak. Uvidíme, jak to vyjde. Změnila jsem design, protože, vesmír. Vesmír.

Jsem šťastná, protože mi začalo jít psaní, jsem nešťastná, protože moje sklony vše si idealizovat postupně umírají díky některým pitomcům, se kterými jsem se setkala. Nerada se hádám a vždy se každému snažím uznat pravdu, vždy se snažím všem vyjít vstříct, ale někdy si uvědomíte, že vy můžete být ohleduplní a bůh ví co ještě, ale někteří jedinci vám tohle prostě neoplatí, ať do nich budete hučet sebevíc. Tak jsem se rozhodla, že se přestanu bát, že se přestanu stydět, a že se přestanu starat. Jednoduše - fuck it all, fuck it all, i don't give a fuck anymore. :)

Tak snad se mi ten pokus o oživení podaří. Ono je to vcelku těžké, ale tak, fajn.


P. S. Pokud si myslíte, že jsem stále nepřítomná, protože mám spoustu práce, tak ha ha, ale vězte, že jsem na tumblru k zastižení téměř neustále, a pak je tu samozřejmě ještě steam.

Mysleme na budoucnost

4. dubna 2014 v 16:04 | Annie
Jsem tak neaktivní, až to bolí. Uvědomuju si to. Nemám zrovna čas ani sílu to řešit.
Tedy, pokusím se to řešit.

Neznamená to, že bych sem nechodila. Četla jsem, co se teď děje v Autorském klubu, popravdě, trochu mě to zarazilo, ale co naplat. Už se necítím členem komunity jako kdysi, kdy byl blog mým "životem." Snad to teď nezní moc pateticky. Každopádně, člověk se někdy musí začít soustředit na reálný život, na svět, který má kolem sebe - na budoucnost.
Fakt však je, že dřív mě na blog.cz držel Autorský klub. Teď už mě tu drží jen fakt, že tenhle blog mám tak strašně dlouho a nechce se mi ho opouštět. Jsem tu přeci jen usídlená. Tak nějak buduju jeden svůj blog na blogspotu, ale zřejmě nemám srdce na to, abych useless-fire řekla své definitivní adieu.

Každopádně, budoucnost. Není nic lepšího, než když vás učitelé pošlou do háje a řeknou vám, že váš sen je blbost. Anglistika a amerikanistika? Co to sakra máš v hlavě, Annie, no a co, že jsi byla 10. v olympiádě z angličtiny, na tohle se musíš připravovat nejmíň tak čtyři roky předem. Tak fajn, nechci na anglistiku a amerikanistiku, můžu na překladatelský dvouobor angličina-čeština na fildě? No fajn, zkusit to můžeš, Annie, ale moc velký šance si nedávej. Jdi si radši zkysnout na peďák.
Ne, že by peďák byl něco špatného, samozřejmě. Jen se mi jaksi nechce strávit zbytek svého života učením malých dětí.
Jo pak jsem ještě zvažovala žurnalistiku. Ale moc si teda nejsem jistá o tom "všeobecném přehledu", který po vás na přijímačkách chtějí. Ten já jaksi nemám. Kde ztroskotalo letadlo s polským prezidentem? Ne, to vám fakt neřeknu. Nechcete náhodou vyjmenovat všechny postavy z Homestucku? To se taky počítá do všeobecného přehledu, ne?

Ani k tomu nebudu přidávat stres, který mi přibyl k tomu, že jedu se svou ročníkovou prací, kterou jsem zde zmiňovala - Fantasy v literatuře - do SOČky, tedy soutěž odborných prací pro středoškolské studenty. Sranda byla, že mi nikdo neřekl, jestli tam pojedu, dokud nebylo týden před finálním datem, což je dnes! Ha ha ha, strašná sranda, pozorovat Annie, jak si stresem hryže nehty.

Já se kvůli všemu tak strašně stresuju. Je to směšný a zároveň děsně smutný.

You are so brave and quiet I forget you are suffering.


Exile, it takes your mind again

15. března 2014 v 11:29 | Annie
Jsem na tomhle blogu velmi aktivní, až je to smutné.

Pokud chcete vidět, kam směřuji veškerou svoji aktivitu, jděte na můj tumblr. Vážně, tam jsem každým dnem a každou nocí. Nad tímhle blogem opravdu nechci zanevřít, na to už ho mám dost dlouho - čtyři roky. A to ani nebudu mluvit, že jsem tenhle rok prošvihla narozeniny a ani nenapsala žádný speciální článek, jak to vždycky dělám. Ach jo.

Každopádně, vím, že jsem si dala předsevzetí vést si literární deníček, ale začala jsem opravdu psát, takže už v tom skoro nevidím nutnost. Každým dnem napíšu aspoň jednu stránku, píšu to už měsíc a vypadá to velmi nadějně. Vyhnanci. Tož má post-apokalyptická novel, a pozor, bez romance, protože po několika letech psaní mi konečně došlo, že já romance fakt psát neumím.
Hraju Portal 2, začala jsem hrát Fable 3, něco každý den dělám - necítím už tu zoufalost, že se jen tak plácám. Tedy vlastně cítím, ale když píšu, můj život má aspoň nějaký směr, aspoň nějaký cíl. Pokud delší dobu provozujete jakousi uměleckou činnost a pokusíte si představit si svůj život bez toho, najednou se cítíte prázdně, až neuvěřitelně prázdně. Ve svém životě musím mít nějaký cíl, protože o čem by to pak bylo? Za čím jdou všichni ti lidi, kteří se o nic nestarají, jen o každodenní pařby a o to mít přítele a s kým se kdo vykousl? Jak někdo dokáže takhle žít?

Dost s těmihle depresivními myšlenkami. Chci říct, kdybych tu měla psát o všem, co se mi někdy honí hlavou, možná byste mě doporučili na psychiatrickou léčebnu.
Nepřipadá vám ale někdy, že s vámi život naprosto vymetává? Že máte "sucker's luck"?
Každopádně, pokud jste někdo zvědaví na mé Vyhnance, tedy na ten malý román, který teď píšu, házím ukázku pod oddělovač. Možná to někoho zaujme, možná ne, a já to tu možná i někdy zveřejním, až to dopíšu. Kdo ví. Jako, co s jiného bych s tím zase dělala, že.

A tak se stalo, že selátko umřelo

22. ledna 2014 v 17:41 | Annie
Zase mi to tady začalo nějak umírat. Je to smutné, člověk se na to podívá a vidí poslední článek 27. prosince, což už je nyní skoro měsíc. Ale stejně jsem zase tady, že. Nedokážu nechat Useless Fire jen tak někde pojít za neskutečného flámování autorky.

Dobře, autorka neflámuje, autorka se šprtá, hraje hry a ignoruje svět, který se k ní snaží dotlačit povinnosti a pocit odpovědnosti.
A přitom už to bude zase skoro další rok. Čtyři roky na Useless Fire, a jak se to tady změnilo. Jak jsem se já změnila.

Nekončím. Kdybych to udělala, cítila bych, jakobych rvala kousek sebe. Jen prostě už ty články asi nebudou tak pravidelné. Docela k smíchu je, že jsem ani neudělala celoroční shrnutí, což o to, vždycky to dělám na "narozeniny blogu" v únoru, ale přesto. Je to zvláštní, ale rok od roku je tu méně a méně článků. Tedy, to není pravda, nejméně článků tady bylo orku 2011 (124) a loňský rok jich bylo přeci jen o trochu více (131). Ale tenhle rok? Co se na Useless Fire změní tentokrát?

Tenhle rok jdu do čtvrťáku.
Příští rok maturuju.

To mi připomíná, že jsem se byla nedávno podívat na filosofické fakultě Karlovy Univerzity. Už jen ta atmosféra vysoké školy mi nahnala husí kůži. Kéž by se prostě zastavil čas a já se pro jednou nemusela stresovat, nemusela přemýšlet, co bude zítra, nemusela plánovat...
Jsem holt nervák.

No nic. Tohle měl být článek o tomto blogu. Takže. Chtěla bych to tu zase přivést trochu k životu. Samozřejmě, zkusit to můžu, že. Teď jen zbývá doufat, že uspěju :D.

Dotazník pro vás - podruhé

3. prosince 2013 v 18:53 | Annie
Možná si pamatujete mou prosbu pro vás, abyste vyplnili můj dotazník k ročníkové práci. Pokud jste tak učinili, převelice vám děkuji, pokud ne... chtěla jsem vás poprosit, jestli byste se na to nepodívali nyní. Je to taková poslední výzva, jelikož zítra ho chci uzavřít.

Samotný dotazník vám nezabere ani minutu - jsou tam jen tři otázky, na které nechci, abyste si hledali odpovědi, ale odpověděli tak, jak to vy sami cítíte. Týká se to fantasy v literatuře.

Ještě jednou děkuji všem, kteří se dotazníku zúčastnili :).

>> Dotazník

WINNER!!

25. listopadu 2013 v 20:39 | Annie

TRAMTADADÁ!

A tak se stalo, že Annie se podařilo dokončit National Novel Writing Month, kdy za celý měsíc musíte napsat 50 000 slov. Ano, dala jsem jich trochu víc, a to není kvůli tomu, že bych byla machr, ale měla jsem něco napsaného ještě před tím :D.

Popravdě, ke konci to už šlo ztuha. Ze začátku to bylo strašně jednoduché. Každý den jsem tam hodila přes 3000 slov, a šlo to vážně rychle, měla jsem obrovský náskok. No jo, ale pak hned první víkend přišel AkiCon. Hned 3 dny v háji, ba co víc, chuť psát se po tom jaksi vytratila. Šlo to stále více ztěžka a ztěžka, a úplně to podle mě dodělal WhoCon tohoto víkendu, kdy jsem tedy psala, ale o pár kapitol dál, takže mám prostě příběh rozdělaný ze dvou konců.

Ne, nedopsala jsem to. Mám něco přes 75 stránek a třebaže se blížím ke konci, zdaleka u něj ještě nejsem. Je to poněkud smutné - původně jsem celý ten příběh chtěla shrnout do celé této jedné knihy, poté jsem to ale nějak rozdělila na knihy dvě, a teď z toho mám najednou knihy tři. Je to strašný a je velká pravděpodobnost, že tu sérii nedokončím, ale tak je to se mnou vždycky. Všechno si strašně naplánuju, ale nikdy nedokončím. Ale pro tohle jsem docela optimistická. Aspoň se snažím být, třebaže my v hlavě vykvétají nápady na další a další případy.

Nuže, všem, kteří stále ještě píšou, nebo už to také mají za sebou, hodně štěstí, a gratuluji! Můžete si to přebrat jak chcete. I když 50 000 slov nedokončíte nebo knihu nedopíšete jako já, odvedli jste dobrou práci. A nepanikařte, stále máte dalších 5 dní, až do soboty. To dáte! :)

Shrnutí dnů předešlých, aneb Akicon

13. listopadu 2013 v 19:33 | Annie
Už to budou tři dny, co jsem se vrátila z Akiconu. Nechci tady psát nějaké obrovské shrnutí, jako jsem to viděla u ostatních lidí, ale můžu říct, že jsem si to užila. Samozřejmě, že jsem obdivovala cosplaye, hlavně jsem ale chodila na přednášky a troufám si říct, že jsem toho za ty tři dny stihla docela dost - byla jsem tam už od pátku a domů jsem jela v neděli, přičemž jsem přespávala u kamarádů mé kamarádky, which was, well, slightly awkward, but I managed. Nevím, o čem říct, že jsem si to užila nejvíc, protože všechny přednášky byly svým způsobem zajímavé a nechci tu zase někoho kritizovat. Pokud někoho zajímá, na čem jsem byla, můžu mu to klidně do komentářů vypsat, ale možná budete trochu zděšení, protože zrovna v sobotu jsem opravdu jela od začátku dne do konce s pouhou přestávkou na oběd a pak ještě jednou, když už jsem opravdu přežívala jen na vodě a umírala jsem hlady :D. A ne, já sama jsem neměla cosplay, třebaže jsem na sobě měla své Nepetovské, Homestucovské tričko. Taky jste mě možná mohli poznat podle poněkud rozměrnějšího žlutého batohu.

Každopádně se můžu svěřit s jedním zážitkem - asi dvě hodiny před přednáškou o Homestucku, na kterou jsme chtěly s kamarádkou 100% jít stůj co stůj, ke mně přišel někdo, kdo cosplayoval trolla (myslím, že to byl Mituna) a nechal mi na ruce šedou barvu. V tu chvíli se ke mně pár lidí otočilo a já si připadala jako člen nějakého psycho kultu :D. Homestuck přednáška byla taky skvělá, na konci se tam někdo zeptal: "O čem tedy Homestuck vlastně je?"
Ehm, jo, já ho i docela chápu. Slečna to vysvětlovala úžasně (a i měla úžasný cosplay), ale prostě... Homestuck :D.

Každopádně jsem se v tomto článku chtěla zmínit ještě o jedné věci, a to o NaNoWriMo. Jak to jde, lidi? Držíte se? Já jsem už konečně přesáhla hranici 25 000 slov, ale musím říct, že jsem na sebe trochu naštvaná - tak pěkný náskok měla, a tři dny jsem kvůli Akiconu nepsala a jak to dopadlo. Navíc nastal druhý týden a psaní je pro mne každým dnem těžší a těžší. Život stojí za houby, obzvlášť když se musíte denodenně šprtat na písemky a ještě k tomu usínat s myšlenkami na děsivá díla Franze Kafky, která právě čtete.

NaNoWriMo začíná

1. listopadu 2013 v 11:01 | Annie
A je tu listopad. Měsíc, kdy se koná projekt National Novel Writing Month.

Můžu říct, že se bojím? Protože já se opravdu bojím. Ze začátku jsem si říkala, že to bude v pohodě, že žádné problémy s těmi 2000 slovy denně mít nebudu, ha ha, ale teď... napsat 1600 slov mi zabralo skoro hodinu, a obětovat tohle každý den, když jsem doma ze školy nejdříve ve čtyři, a navíc v měsíc, kdy o víkendy skoro vůbec nejsem doma, protože se koná Akicon a Whocon? Jak to mám skloubit s učením, s tzv. normálním životem?
No, asi se na nějakou dobu budu muset rozloučit s počítačovýma hrama, tož pravda.

Každopádně, hon začíná. Dala jsem si předsevzetí, že napíšu aspoň 2000 slov denně, abych vyplnila případné mezery, které nejspíše nastanou o těch zpropadených víkendech. Pochybuju, že to za ten měsíc dopíšu, ale jsem si jistá, že v té knížce udělám veliký, obrovský skok. Co že to vlastně píšu? Ne, není to Vzplanutí, na NaNoWriMo musíte začít něco úplně nového.

Můj příběh se jmenuje Transitorio a odehrává se v post-apokalyptickém světě, kdy svět zahltily nestvůry zvané "daemoni". Nevím, k čemu bych je měla přirovnat, možná snad k takovým těm stínům, co jsou ve hře Metro - bez mučení se přiznávám, že jsem tu hru nikdy nehrála, jen mě teď napadlo to přirovnání. Proti nim armáda vytvořila projekt zvaný Kolos, kdy proti těmto daemonům bojují "stroje" - roboti ovládané dvěma piloty, Střelcem a Chodcem. Pro děj příběhu jsem vytvořila "Impérium", které se nachází na místě Rakouska - samotné Imperiální město bývalo dříve Vídní, což tam bude naznačeno, když budou se stroji přelétat kolem Katedrály svatého Štěpána.
No. Možná to tu po listopadu začnu zveřejňovat. Kdo ví? Měli byste o to zájem?

Tři poslední věci na závěr - zaprvé, ne, nejsem nemocná, jen máme ředitelské volno. Ha. Zadruhé, ne, neřeknu vám, kde na ty animace chodím. Za třetí, opravdu, opravdu moc potřebuju, abyste mi vyplnili můj starý známý dotazník k ročníkové práci, takže předem děkuju.
 
 

Reklama

PageRank ukazatel