Scrapbook

Knihomol si našel novou oběť

8. května 2010 v 20:28 | Annie-chan
useless-fire.blog.cz
Je to tak... když jsem se včera ve článku ptala po nějaké pěkné fantasy, někdo mi tam doporučil sérii Hraničářův učeň... tak jsem si stáhla první knížku a musím přiznat, moc pěkně se to čte... není to taková typická fantasy knížka, ale líbí se mi ten námět, hraničáři se mi zalíbili okamžitě... takže už mám knížku skoro dočtenou, chybí mi tak padesát stran, dala jsem si od toho čtení pauzu asi před hodinou :D
Taky jsem pracovala na překladu nového dílu Shugo Chara! Doki, ale jsou s tím problémy... nemůžu najít nějaký RAW. Titulky už mám hotové, ale načasovat je... blem, nemám na co. Tak jen čtu a čtu a čtu. Navíc se vztekám kvůli internetu, ale to je vedlejší. Doufám, že se pustím i do psaní - v nejbližší době.
Dneska jsme měli jít na pochod kolem naší vesničky, ale mojí drahé sestře, která přijela z plaveckého výcviku, bylo blbě, takže jsme nikam nešli. Já jí tedy aspoň pustila Let´s Dance 2 a 2012 (dva filmy, které jsem během týdne viděla), Let´s Dance 2 se jí líbil a u 2012 usnula. Už chápu, proč je tam doporučený věk od 12 let. Mladší se asi nudí... i když, nevím, jak by mohli. Možná to platí jen na mojí drahou sestru.

Poté a před tím

7. května 2010 v 22:33 | Annie-chan
Důvod, proč něčeho nechat, je vždycky. Důvod, abych něco začala, je však velmi těžké najít. Mám rozepsanou další kapitolu Prince úsvitu i Havrana, ovšem do ničeho se mi nějak nechce. Spíš pracuju na nové sérii Aigawya, která už je mimochodem i v menu. Tedy, né, že pracuju. Já jenom vymýšlím podrobnosti. Rozhodla jsem se z části postupovat jako Cameron; nejdřív vytvořím svět, potom děje. Uvidíme, co z toho vyroste. Jinak, taky vás štve, že nemáte co číst? Tedy, já co číst mám, ale já chci FANTASY. Proč to nikdo není schopný pochopit? Jak dlouho jsem už žádnou pěknou knížku tohoto žánru nečetla! Asi si budu muset nějakou sehnat. Vrátila jsem se z oslavy i z flétny a jsem docela utahaná. V klídku jdu do vany, vylezu, nasadím si rovnátka, mažu do postýlky a co nevidím? Jsem přijata do autorského klubu... je to čest, být mezi nimi, když uvážím, že všechny mé předchozí blogy by to nedokázaly. To je taky důvod, proč jsem nezůstala u i-am-otaku.blog.cz. Celé se mi to rekonstruovat nechtělo, jsem moc líná...  v tomhle se mým vrstevníkům podobám. Ale asi jsem úplně OUT, když jsem ještě neměla kluka, nemaluju se, nezajímám se o postavy typu Justina Biebera, na ICQ a Skype chodím málo, Facebook nevedu vůbec... vážně nevím. Někdy si říkám, jestli bych se neměla změnit, ale na co, když nechci?
Jinak, myslíte, že jako dárek babičku potěší knížka s názvem "Škola zabíjení" (upozorňuju, že jde o několik detektivních povídek, můžete si to vygooglit).?

Kytiti-mititi

4. května 2010 v 16:17 | Annie-chan
useless-fire.blog.cz
Mám tu dilema, a docela velké. Píše se v hlášce Kytiti-mititi po M tvrdé y? Dobře, to není ono, ale svým významem bych to možná mohla přidružit k tomuhle. Tedy, vždycky mě bavilo mít blog o anime a tak - taky že ho mám. Ale teď přemýšlím, jestli ho nezruším a nepřesunu se na tenhle - protože já se prostě nemůžu věnovat dvoum blogům naráz. A i když už tedy, rozhodně ne kvalitně. Jakoby nedodělaná práce. A to radši budu mít jednu pěknou, než dvě nic moc. Asi o tom napíšu článek i na http://i-am-otaku.blog.cz, a uvidíme. A kdyby to dopadlo jakkoli, tomuhle se chci věnovat víc. I když anime a manga tvoří asi většinu mého života (aspoň u toho ten život trávím), ale povídkám se chci přeci jenom věnovat o něco víc. Páni, ale dneska! Tolik "krásných" zážitků. Nevím, od koho jsem si to vysloužila, ale dneska jsem způsobila tolik trapasů, že se divím, jak jsem to mohla přežít. Navíc jdu ještě v 17:30 na zkoušku s klavírem (flétna) a od šesti mám anglinu. Bezva, hm... ale řeknu tady (pro zasmání) jeden z trapasů. Jelikož jsme jeli na rovnátka (tam se mi stal taky trapas, protože mě doktorka "seřvala" že si to neotáčím, a přitom já ani netušila, že něco takového mám dělat - blem), přišla jsem o poslední hodinu. Tak jdu po obědě vrátit klíče do třídy a přijdu TĚSNĚ po zvonení, rychle vletím do třídy a zařvu "Uf, ještě tu učitelka není." a všichni "ALE JE!" a v tu chvíli vidím učitelku u katedry. Takový krásný zážitek. A ten její výraz. Blem.

Jak přežít rozteklý mozek, bolavé nohy a mobil hozený do špinavého prádla

29. dubna 2010 v 23:14 | Annie-chan
useless-fire.blog.cz
Heh, ne zrovna název, který vás může k něčemu dovést, že? Prostě jen vede na věci, které se mi dneska staly. Spíš bych ale měla začít mou úchylkou, která se u mě začíná projevovat čím dál víc. Můj mozek se stává časovaným budíkem! Opravdu, minulý a dnešní týden jsem nestíhala učení, úkoly a podobné blbosti, které nám poslední dobou učitelé dávají, tak jsem si nastavovala budíka na šest ráno, abych se to v pohodě doučila. A můj mozek se snad úplně zbláznil (Musím podotknout, že se mi roztekl až dneska) a budí mě v šest pořád! A to nejen to, dneska jsem stávala v půl šestý kvůli exkurzi a měla jsem pocit, jakobych vůbec nespala! Tedy, myslím tím, že jsem prostě měla nějaký sen a najednou slyším budík - ale beru to prostě jako to, že to je sen. Asi to hodně špatně vysvětluju, ale prostě jakoby to všechno byla skutečnost a já to prožívala - prostě žádné probuzení. To může mít jen jediné vysvětlení: mám lehké spaní. A nebo je tu ještě jedno - jsem náměsíčná. Tak už ale k dnešní exkurzi. Bylo to celkem dobrý, stávání mi vůbec nevadilo (jak už jsem psala) a vlak jsme stihli úplně v pohodě, dokonce nám přiřadili VLASTNÍ vagón, což se stává výjimečně, protože i když ho škola objedná, prostě není. Taky že nebyl ani teď, ale až při cestě zpátky. Jeli jsme asi dvě-tři hodiny vlakem, nejdřív jsem seděla sama, protože moje kámošky si sedly jinam a nebylo tam už místo - takže jsem v pohodě seděla s dvěma holkama o třídu výš a holkou o dvě třídy níž, snídala, poslouchala a přemítala o různých blbostech. Při cestě tam už jsem si teda sedla s holkama. Bóže, holky předčítaly...ale to bylo úplně boží... hlavně Mega-Piškot a Super-Tim (zasvěcení možná ví), my jsme teda to první jméno předělaly na Mega-Špek :D Navíc jsme se podělily o další jména pro Miley Cyrus, já jim sdělila Hannu v Montérkách a Hannu Chrochtánu, ony mě nějak Miley Cytrus nebo co :D V Praze jsme zamířily do Národního muzea, přičemž tam jsme asi dvě hodiny odpovídaly na nějaký otázky a pak spokojeně vylezly na Václavák s rozchodem. To se stalo asi nejvíc věcí. S holkama jsme se rozdělily, dvě z nás šly k Baťovi, do New Yorkeru a podobně (prostě hadry a botičky) a já s ostatníma dvěma jsme šly jen asi na patnáct minut do New Yorkeru, do knihkupectví, pro zmrzlinu a do KFC :D Ale to prostě bylo něco. V tom knihkupectví jsem koupila bezvadnou knížku babičce k narozeninám, které má ovšem až příští týden, což já myslela, že má tenhle, ale to už je taky jedno. Ale u tý zmrzliny... prostě a jednoduše. Neměla jsem drobný, tak jsem řekla holkám, že to za ně zaplatím, ony mi to daly a já jdu kupovat, že. 75 Kč za 3 točený, solidní cena. Má mi vrátit (dala jsem dvě stovky) 125Kč. A kolik mi vrátí? Jen dvacetpět! Třikrát to na ní řvu, ať mi dá ještě stovku a nic :D Naštěstí napočtvrtý slyšela. Bože, kvůli zmrzlině se ošidit o stovku, fuj. Ale byla dobrá, to aby se neřeklo (ona totiž jedna holka POŘÁD chtěla tuhle zmrzlinu, i když jsme cestou minuly asi pět zmrzlinových stánků a tenhle byl až na konci Václaváku). Pak jsme šly do KFC a jedna holka (ta, co chtěla zmrzlinu) si řekla o velké hranolky (ještě před tím jsme viděly, jak si jedna z ženských tam odnáší doslova kýbl hranolek). A co dostane? Takovou prťavou krabičku :D Heh, fakt velký... tamten kýbl musel být asi maxi porce :D. Z Václaváku jsme pak s celou skupinou vyšly na Petřín. Cestou jsme potkaly Bena Cristavoa (nebo jak se to píše) a asi polovina dívenek začala ječet na celej Václavák, z toho by se jeden potental (já tedy spolu s klukama točila oči, heh). Navíc se mi cestou rozvařil mozek a upekl se mi na druhou. Celý jsme to šly z Václaváku až na Petřín pěšky! Celý a v tom vedru! To bylo fakt na houby. U lanovky jsem byla až někde na konci fronty, ale spolu s mým vynikajícím cpacím uměním a lstivostí jsem se za skupinou "normálních turistů" (abych to vysvětlila, při minulé exkurzi jsme měli jet na lodičky po Vltavě, a nechtěli nás jako třídu pustit, že prý NEJSME TURISTÉ. Prostě to budu těm idiotům vysvětlovat až do konce svýho mrzkýho života, že když nejsem ve škole a jsem na exkurzi, že TURISTA JSEM) prodrala až k turniketu, ovšem o tři lidi mě nepustili do lanovky. Tak jsem si tam zazpívala a jelo se dál :D Na Petříně jsem si zašla do zrcadlovýho sálu (dost mě zklamal), na rozhlednu jsem nešla, protože vím, jak dopadla Eiffelovka a i když je tohle menší... cesta zpátky byla ještě úžasnější. Šli jsme kolem ambasád a u Mekáče u Karlova mostu jsme měli rozchod, já si teda koupila velkou kolu a pak z toho byla celá plynatá :D Cesta zpátky už nebyla tak dobrá, četla jsem si knížku, kterou si koupila jedna z mých kamarádek a tam se mluvilo o lámaní prstů a topení, což nebylo zrovna dobré, když už se mi z toho, že jsem seděla v protisměru jízdy, dělalo blbě. Ale celkově tu exkurzi hodnotím velice dobře, wow :D
(Abych vysvětlila poslední výraz v nadpisu, když jsem přijela domů, hodila jsem mobil do našeho koše se špinavým prádlem. Pak ho hledám jak debil a najdu ho v tom koši. Jako fákt :D)
 
 

Reklama
PageRank ukazatel