Počítačové hry

Dragon Age 2: Mark of the Assassin

16. října 2011 v 10:44 | Annieren
Víte, o Dragon Age: Origins se říká, že to byla úžasná hra, ale datadisky stály za prd. No, jak asi tušíte, o dvojce se říká pravý opak. Hra samotná mnohé zklamala - mě osobně se líbila, ale budiž, názor jako názor - ale datadisky, datadisky se zatím líbily každému. Od Legacy jsem moc nečekala, a jak příjemně mě překvapilo! A co Mark of the Assassin, ptáte se?
Přečtěte si celý článek a dozvíte se můj úžasný neobjektivní názor (dokážu být objektivní, když chci - vážně!) ^^.

Dragon Age 2: Legacy

3. srpna 2011 v 21:56 | Annie-chan
Právě jsem dohrála DLC ke hře Dragon Age 2, jménem Legacy. Upřímně, moc jsem od něj nečekala, ale nakonec mě nadchnul.

Takže vás zase otrávím několika svýma screenama a můžete jít. Tee-hee :D.

Jak Hawke ke slávě přišel/přišla

26. března 2011 v 20:20 | Annie-chan

Nový kousek od BioWare, mnohými kritizován a menšinou obdivován, to je Dragon Age 2. Po jedničce bylo očekávání mnoho, a když se po světě rozlehly zprávy o dvojce, nepochybuju, že si mnozí poskočili (a já o to víc, když jsem se dozvěděla, že tam bude Anders ^^). Pak ale byla většina zřejmě zaražena do židle a nucena tupě zírat na to, co z toho očekávání vzešlo. Pro mě z toho vzešlo něco jako interaktivní film, s trochou tou omáčkou jako souboje a chození po městě.
Na začátku je nám představen Varric a Cassandra, která je, v doslovném překladu, hledačka Oltáře. Co hledá? Samozřejmě, že Hawkeho. Varric jí má odvyprávět celý příběh, který vy budete hrát.

Pentagramus, virtuální škola čar a kouzel

7. března 2011 v 23:23 | Annie-chan
Určitě jste si teď řekli "jé, další trapná nahrážka Bradavic". Ano, je fakt, že na českém internetu je takovýchto projektů přehršle a už jen tady na blog.cz jich jsou mraky. Jenže Pentagramus (odteď nazýván pouze Pent) je něco jiného. Tak za prvé - doména je na webu. Za druhé - žádný Nebelvír, Zmijozel, Havraspár ani Mrzimor. Za třetí - Harry Potter na Pentagramu neexistuje ;).

Chcete hru, kterou nelze dohrát? Prosím, tady máte World of Warcraft

2. února 2011 v 16:53 | Annie-chan
Možná vám tento titul nic neříká, možná jste o něm někde slyšeli z doslechu, možná jste ho párkrát hráli a nezaujalo vás to, možná teď nadšeně poskakujete na židli a čekáte další recenzi od máklého nadšence. Tak to ale ne.
World of Warcraft je bezkonkurenčně nejúspěšnější onlinová hra své doby. Hraje jí přes 11 milionů hráčů z celého světa, včetně České republiky. Pokud nehrajete na nějakém Free serveru, je za penízky, a platíte slušnou sumu každý měsíc.
Co to je za hru, že je tak slavná a úžasná, ptáte se? No co by, vždyť k zabavení stačí málo. Párkrát si tam poskáčete, tu a tam zabijete nějakou příšerku, tu a tam splníte nějaký Questík, tu a tam si vyděláte pár goldů. Začínáte jako naprostý noob (pro nehráče - nula), ale postupem času se zlepšujete a stává se z vás super hrdina. Super hrdina ve fantastickém světě Warcraftu. Můžete hrát za mága, kněze, válečníka, druida, ale i třeba rytíře smrti nebo šamana...
Když jsem hru zapnula poprvé, bylo to pro mě něco fantastického. Nového. Famózního. Ačkoli je hra více méně o ničem, dokážete nad ní strávit celý den. A ani vám to tak nepřijde. Hra je ale hlavně o komunikaci, spolupráci a týmové práci, což je pro mě absolutní noční můra - já jsem vlk samotář - a to je taky jeden z důvodů, proč se od WoWka pomalu začínám odvracet. Kdybych nehrála na Free, už bych byla dávno pryč.

Doba draků, aneb jak Annie objevila novou závislost

12. listopadu 2010 v 20:59 | Annie-chan
Ták... myslím, že se to tady už i párkrát objevilo, už jsem o tom tady rozhodně mlela a rozhodně jsem to tady rozváděla až do nechutných podrobností. Co myslím? Hru Dragon Age: Origins! Jsem hrozně ráda, že jsem se donutila stáhnout jí, nainstalovat a najít češtinu, protože taková hra se jen tak nevidí. Dohrála jsem jí a teď jí hraju podruhé; příběh sám o sobě je originálnější než všechny ty "musíme najít sedm kamenů, abychom zabili hlavního záporáka" nebo "musím se naučit to a to, abych porazil hlavního záporáka". Tady vlastně ani hlavní záporák není, tedy je, arcidémon, ale to je drak, nemyslící bytost vlastně, tak kde je onen zahalený temný mega-záporák? Někdo by jím nazval Loghaina, ale já si nemyslím, že je to s ním tak zlé, jelikož jsem hru už dohrála a dozvěděla se pár faktů... ale to je jedno. Takže příběh - na začátku si vytvoříte postavu a vyberete si z šesti možných pramenů, podle kterých se sice hra vyvíjet nebude, ale bude to na ní mít celkem slušný vliv. Například u pramenu mága jsem pomáhala svému příteli Jowanovi, kterého podezřívali z krvavé magie, utéct, ale nakonec se ukázalo, že krvavý mág opravdu byl. Znovu jsem se s ním pak setkala a pouze s jeho pomocí zachránila... no to je jedno, nebudu vyzrazovat. Teď hraju za lidskou šlechtičnu (protože prostě chci a budu královna!), a to mou šlechtickou rodinu naopak zradil starý... přítel, arl (hrabě) Howe. Jaký to bude mít vliv na příběh už vím, díky jednomu dohrání, ale žádné prozrazování. Tak to by byl příběh... a pak samozřejmě svět - elfové byli otroci, a dálští, původní elfové stále žijí v jakýchsi loveckých "tlupách", trpaslíci jsou svázáni složitým kastovním systémem a vynikají v obchodnictví, a lidé jsou (tady už klasicky) tak trošku nesjednocený a hádavý národ, omamovaný Oltářem, církví. Země, ve které se příběh odehrává, Ferelden, není ani velmoc ani utlačovaná země, něco mezi... hm... co bych na této hře zvýraznila? Nejspíš to, že na každé slovo můžete reagovat, jak chcete - tím myslím, že si můžete vybírat, co odpovíte. "Tvoříte" si tak charakter a ukazujete světu, jací jste; já jsem si tedy osobně dala přesevzetí, že v druhé hře se nebudu chovat jako "hodňásek", ale jako "naval-prachy-nebo-nic", ale ono to prostě nejde... dokážu jednat prostě jenom podle sebe, ta hra mě naprosto dostává.
A abych nezapomněla na to nejlepší, co ve hře je - rozvinuté NPC. Členové party, a konverzace s nimi, to je něco... nezapomenutelného. Máte pocit, jako by to byli opravdoví lidé, jako byste s nimi právě teď mluvili, a navíc jsou namluvení opravdu skvělými dabéry... já si oblíbila vtipného (Aspoň pro mě) a... v lásce nezkušeného Alistaira, ale mám ráda všechny ostatní - Morrigan, necitu a nelidu, ale hodně silnou mágyni, Stena, kterého důvěrně nazývám "Ishbalanem" (a on vážně vypadá jako Scar z FMA), Lelianu, která je bardkou a umí vážně hezky zpívat (když mi po elfech zazpívala, to bylo něco... úžasného), Wynne, což je taková stará vetchá stařenka a mágyně, Oghrena, trpasličího válečníka a ožralu... jenom mě mrzí, že jsem do party nevzala Zevrana, nájemného vraha, když jsem měla možnost, ale tentokrát ho vezmu. Uvidíme, co se z toho vyklube. No, abych se vrátila k původnímu tématu... hm... jak už jsem říkala, kecání s členy party je mnohdy nezapomenutelná událost. Například Alistair, ten má hlášky nepřekonatelné, většinou ale špatně přeložené, původněji zní hezčeji... takové to jeho "Swooping is baad..." nebo "I hate you. You are a bad person."... největší sranda na něm je, že byl templář a ti jsou tak trošku odloučeni od sexuálního života...
No, teď jsem se hodně rozkecala. Asi bych měla udělat složku na recenze i pro počítačové hry, že? Já prostě jenom chtěla napsat něco o téhle mé nové... "lásce". To, proč jsem ale začala psát tenhle článek je, že hra sama "Fotí" screeny a já si kdykoli tak můžu připomenout příběh, nebo s obrázky něco udělat... takže pokud vás tohleto moje "kecání" zaujalo, mrkněte pod perex a seznamte se s mými obrázky ze hry.
 
 

Reklama
PageRank ukazatel