Počítačové hry

Undertale, hra bortící čtvrtou zeď

2. listopadu 2015 v 19:23 | Aidee

Možná, že na úplný začátek bychom si mohli říci, co to ta takzvaná "čtvrtá stěna" vůbec je.

Zažili jste někdy, že by postava nějakého seriálu, filmu, knihy, divadelní či počítačové hry komunikovala přímo s vámi - divákem, hráčem, čtenářem? Promlouvala přímo k vám? Nebo že si daná postava uvědomila, že ta její realita není tak úplně skutečná, a začala se tak chovat?
Tomu se říká proboření čtvrté stěny. Dílo se, podle toho, jak moc to autor dovolí a v rámci jeho možností, stane "self-aware", získá vědomí sama sebe.

Já vím, šílená myšlenka. Dílo je přeci jenom koncept, a jak jsem i řekla, všechno to funguje pouze v rámci autora. Avšak pokud je to zpracované hodně, hodně dobře, většinou vám tohle ani nedojde. Ne, vy jen vnímáte ty postavy, jak vám zírají přímo do očí a mluví přímo na vás a je to poměrně... zajímavý estetický zážitek.

Fallout, aneb moje post-apokalyptická srdcovka

4. června 2015 v 19:33 | AD

Včerejší den byl pro mě a ostatní fanoušky této post-apokalyptické série počítačových her nesmírně euforický. Po několika letech fám a drbů jsme se konečně dočkali oficiálního oznámení Falloutu 4, a to ne jen tak - dostali jsme trailer, který nás nechal ve stavu naprosté extáze po celý zbytek dne - alespoň já jsem ten trailer viděla a asi čtyři hodiny jsem o tom poté nadšeně diskutovala s ostatními fanoušky na tumblru.

Asi by to nebyla taková pecka, jako kterou to tady popisuju, kdyby mi ta série nebyla natolik blízká. Fallout je moje nejmilejší série her, a ať už se mi Mass Effect a Dragon age líbil jak chtěly, Fallout je prostě... Fallout. Znám spoustu lidí, kteří to mají stejně jako já, a protože tahle série her je jednoduše srdcovka mých srdcovek, rozhodla jsem se ji i trochu přiblížit na svém blogu.

Life Is Strange

26. května 2015 v 14:06 | AD

Tak jsem si řekla - pokud to tu chci nějak oživit, mohla bych nejdříve začít s rubrikami, na které už týdny a měsíce padá prach. A to je například rubrika počítačových her. Hra, ke které se tu tedy vyjadřím po tak dlouhé době, se jmenuje Life Is Strange.

Bioshock Infinite

29. dubna 2013 v 22:54 | Annie

Bioshock Infinite. Jedna z nejočekávanějších her posledních let, pokračujíc ve slavné sérii titulu Bioshock. Tentokrát se však příběh neodehrává v podmořském světě, ale ve městě poletujícím v oblacích jménem Columbia - někteří říkají, že už to není Bioshock, že tvůrci jenom dobře využívají značky. Četla jsem i názory lidí, kteří tvrdili, že kdyby nebyl kolem téhle hry takový povyk, moc lidí by si jí nevšimlo nebo by jí odložilo po několika prvních hodinách hraní. Já se však řadím k té skupině lidí, kteří touto hrou byli nadšeni, které naprosto pohltila a kteří jí budou bránit do posledního dechu. (Tedy, to nejspíš ne, ale přesto musím říci, že Bioshock Infinite patří k nejlepším hrám, které jsem zatím ve svém krátkém životě hrála.)

Dishonored: The Knife of Dunwall

19. dubna 2013 v 21:55 | Annie

Dnes jsem dohrála nově vyšlý datadisk ke hře Dishonored jménem "The Knife of Dunwall". Předpokládám, že většina z hráčů ví, o co jde, ale pokud ne, pokusím se to trochu vysvětlit - originální hra, kdy hrajeme za Corva, začíná tím, že je před našima očima zabita císařovna jistým asasínem. Tím asasínem není nikdo jiný než legendární Daud, kterého, stejně jako Corva, bedlivě sleduje Outsider. Kupodivu ale Daud není hrdý na to, co provedl, a od chvíle, co ukončil život vládkyně této země, je plný výčitek a hledá odpuštění. Tento datadisk je právě o této jeho cestě. Je jen na vás, jestli opravdu dosáhne klidu, nebo se jen více propadne do temnoty.

Amnesia: The Dark Descent

4. dubna 2013 v 18:02 | Annie

Amnesia. Hra, o které zřejmě slyšel každý. Jedná se, podle mého, o jednu z nejznámějších hororových her vůbec. Byla vyvinutá studiem Frictional Games a na světovém trhu je k nalezení už cca 2 a půl roku. Kdo si jí zahraje, riskuje nebezpečí infarktu nebo smrt úlekem.
Pamatuju si přesně, jak jsem se k této hře dostala. Poprvé jsem se o ní doslechla od kamarádek ještě minulý školní rok, kdy mi o ní vyprávěli a já jsem si říkala, že to očeknu. Podruhé jsem o ní slyšela až o prázdninách, kdy jsem se o tom dozvěděla od jedné příbuzné, že to je opravdu strašidelná hra a že to nedokázala dohrát. Pak, když k nám jednou přišli bratranci, jsme si pustili nějaký gameplay.
Nu, bylo to zajímavé. Mého bratrance to velmi nadchlo, a do hry se okamžitě pustil. Dohrál to vcelku rychle. Já jsem neměla tu odvahu.
Odvahu jsem nalezla až letošní zimu, kdy jsem Amnesiu rozehrála na lyžáku. Nikdy jsem se této hry nedotkla, když jsem byla sama, protože bych asi opravdu zhebla, a měla jsem u toho tolik momentek, že na to nikdy nezapomenu. Jednou jsme se s kamarádkami rozvřeštěly tak, že za náma přišla profesorka, a já nemohla přestat vřeštět, i když nám nadávala, co to ksakru děláme.
Ne, opravdu to nešlo.

Mass Effect 3: Leviathan

20. října 2012 v 13:19 | Annie

Myslím, že už tady trošku víte, že čas od času zrecenzuju nějakou hru, a taky že čas od času zrecenzuju nějaký datadisk. Většinou to ale byly datadisky k Dragon Age 2, jako například Legacy. Tentokrát tu ale výjimečně není recenze datadisku k této fantasy sérii, ale k jiné slavné sci-fi sérii - Mass Effect! Dragon Age i Mass Effecty jsou hry od Bioware, což jsou skvělí vypravěči, jak víme, a navíc, tento datadisk nám nabídl od Mass Effect 3 něco, co jsme všichni chtěli a co jsme částečně získali v "Extended Cut" - informace o Reapers. Kdo jsou? Jak vznikli? Jací byli před tím, než začali vymýtat populace galaxií?

Kingdoms of Amalur: Reckoning

13. září 2012 v 19:58 | Annie

Kingdoms of Amalur: Reckoning je hra svým pojetím trochu připomínající Skyrim. Máme k dispozici obrovský svět a tím pádem lze u hry strávit opravdu hodně času (u mě to bylo něco kolem 70-80 hodin u jedné postavy), navíc nám hra nabízí skvělý bojový systém a pro mě naprosto kouzelnou grafiku. V některých aspektech u mě tato hra dokonce před Skyrimem vyniká, ale v těch dalších je zase Kingdoms of Amalur: Reckoning trochu nedodělaná a uspěchaná.
Každopádně, pokud vás zajímá můj názor na tuto hru, čtěte dál, protože se o tom teď tady trochu rozpovídám :).

Mass Effect 3

16. dubna 2012 v 15:42 | Annieren

Mass Effect 3, zakončení Biowarské trilogie o veliteli Shepardovi, se už nějakou dobu ohřívá na pultech obchodů a v CD-romkách nadšených pařmanů. První díl byl ve své době jistým revolučním trhákem - mohli jste ovlivnit vzhled vaší postavy, mohli jste si vybrat pohlaví, mohli jste vybírat, co řeknete, ale co víc - vaše postava měla hlas! Opravdu měla hlas a vy jste jen vybírali, co řekne! A na konci byly romance! Ó, víte, jak to s tehdejším hráčstvem trhlo?
Všichni od druhého dílu čekali ještě víc, a Bioware nezklamalo. Sice hře ubralo RPG prvky, které to mělo, a udělalo z toho trochu jen takovou akční střílecí jízdu (no bóže, tak zrušili inventář), ale opět to bylo něco úžasného. Tahle hra se u mě zapsala jako hra s nejšílenějším začátkem vůbec. Kdo hrál, ví. V průběhy hry jsme se setkávali s různými společníky, přičemž každý byl povahově a třeba i rasově jiný, a když jste za nimi zašli, vždy měli čas si popovídat. A poslední sebevražedná mise a snašení zachránit všechny členy skupiny - no přiznejte se, komu se to povedlo? Mě jo, sice ne napoprvé, ale povedlo, ha! :D
A teď nám přišel konečně poslední díl téhle návykové hry, kde budeme čelit následkům našich rozhodnutí, kde rozhodneme o osudu galaxie, kde vyřešíme největší problémy všemožných ras. Jak dopadne otázka genofágu Kroganů? Kdo zvítězí ve válce mezi Quariany a Gethy? A jak skončí naše milovaná planeta Země? My rozhodneme, podle všeho.
Přesto se ale Mass Effect 3 pro mě neukázal, takovou jízdou, v jakou jsem doufala.

Alice: Madness Returns

26. listopadu 2011 v 13:28 | Annieren

Alice: Madness Returns je pokračování hry z roku 2000, American McGee's Alice. Už v této původní hře ale nehrajeme za Alenku, pro kterou je Říše divů jen jakási pohádková, dokonalá Země nezemě. Už v této hře zjišťujeme, že Alenka je v této verzi trochu... šílená, a stejně tak její Říše divů. Částečně si za to může sama, částečně ale můžeme Alenky litovat a říkat si... no, však uvidíte.
Hra se odehrává rok po událostech v první hře. Alenka je propuštěna z blázince a nyní žije jako samostatná, schopná mladá slečna viktoriánského Londýna, a to pod péčí psychiatra Anguse Bumbyho. Ale ačkoli je venku z blázince, neznamená to, že tím končí její trápení. Pan psychiatr se jí pokouší donutit, aby zapomněla na to, z čeho se zbláznila - na požár jejího domu, při kterém zahynula celá její rodina - ale, což je asi jasné, moc se mu to nedaří, a Alenka stále trpí halucinacemi.
A tak se ve hře vracíme zpátky do Říše divů, v krásných modrých šatech do krásného Údolí slz. Ale v Říši divů vládne nový řád - ne Rudá královna, ne Kloboučník, ale něco úplně jiného... a vlak stále jede a ničí její krásnou Říši.
A tak Alenka znovu padá do hlubin svého šílenství, nachází svůj kuchyňský nůž a pouští se do nové cesty za zachráněním její mysli.
 
 

Reklama

PageRank ukazatel