O psaní

Charahub, aneb kartotéka pro vaše postavy

26. dubna 2014 v 11:11 | AD
Opravdu jsem slíbila, že budu aktivní, že. No, každopádně, snad si někteří pamatujete můj článek o tom prográmku mimo Word, tedy o Dark Roomu. Rozhodla jsem se zde zveřejnit další užitečný program, nebo spíše internetovou stránku, která by vám mohla pomoci při vašem psaní.

Mary Sue z hlediska feministického

23. ledna 2014 v 18:24 | Annie
Představme si hlavní hrdinku nějakého příběhu. Tragickým způsobem přišla o své rodiče, a je bohatší než kdokoliv na planetě. Každý muž, kterého potká, se do ní zamiluje, ale ona se jich všech vzdá, jelikož bojuje za dobro a nemůže si lásku dovolit. Je velmi inteligentní, její atletické schopnosti jsou na úrovni sportovce Olympijských her a vypadá naprosto skvěle. Má velmi zachmuřilou povahu, díky tomu jí ale muži chtějí ještě více. Nemá žádné nadpřirozené schopnosti, přesto je ale mnohdy zdatnější než ti, kteří superschopnosti mají. Má velmi loajální spojence a přátele, kteří by jí nikdy nezradili. Všichni jsou jí posedlí, i její nepřátelé jsou jí okouzleni. Většinou jí vždy všechno vyjde tak, jak si to naplánuje. Lidé, kteří si myslí, že nemá pravdu, jsou na omylu.

To je ale Mary Sue, že?
Právě jsem popsala Batmana.

Tento text koluje na tumblru už věčnost. A teď přichází ten největší boom - Mary Sue, natolik odsuzovaná postava veškeré literatury, je zde považována za sexistický výmysl a proto nemusím dodávat, že feministky postavu Mary Sue poněkud schvalují.
Musím se přiznat, že když jsem si tento text přečetla, i já jsem zaváhala. Opravdu by se mohlo stát, že Mary Sue by byla odpustitelná? Opravdu by se přeci jen dala začlenit do literatury?
Nakonec jsem ale dospěla k názoru, že to tedy opravdu ne. Proč? Nu, zde popisovaný Batman není žádnou postavou z nějakého Hamleta či Pána prstenů, ale postavou z komiksu. Teď tím nechci nikoho urazit, i já sama mám ráda komiksové hrdiny a jejich příběhy si užívám... ale všichni víme, jaká věková skupina je pro komiksy cílovou, že? A ta rozhodně není stejná jako cílová věková skupina například takového Pána prstenů. Nemyslím si, že by Tolkien souhlasil například s tím, že nějaký boháč by si na sebe oblíkal netopýří obleček a po nocích bojoval proti zloduchům v podobných maskách. (I když postava Jokera by se mu možná líbila.)
Přiznám se, že pokud by někdo takovouto hrdinku, jaká je popsaná nahoře, dal do komiksů, tak bych si nestěžovala. Proč sakra ne, že? Kde je problém? Opravdu, hlavní problém je v cílové skupině, pro kterou dílo píšete.

Přeci jen, a teď bez urážky, Mary Sue si většinou tvoří mladé, třináctileté slečny, které se do Mary Sue vžijí a představují si, že jsou ony. A proč sakra ne? Proč by si tohle nemohla nějaká dívka dovolit, proč by si nevymyslela dokonalou postavu a nepsala o ní? Problém nevězí v tom, že člověk něco takového píše - problém je v tom, komu ho, lidově řečeno, cpe.
Pokud takováto třináctiletá slečna napíše knihu, jejíž hlavní postava bude Mary Sue, a bude se to snažit všemožně rvát do rukou trochu náročnějším a vyspělejším čtenářům, nemůže očekávat nic jiného než to, že se setká s nesouhlasem, ne-li odporem. Toto dílo prostě není pro nikoho jiného než pro její věkovou skupinu, pro někoho, kdo smýšlí stejně jako ona - bohužel se pak někdy stane, že dívčina své dílo zveřejní na blogu, celá nadšená z toho, co za nádhernou věc napsala, a pak se jí někdo další vysměje, její dílo zglosuje, a tak dále.

Co se tu snažím říct je, že Mary Sue rozhodně je znakem ne zrovna dobré kvality vašeho díla. Fakt, že Batman je také "Mary Sue" vám nijak nepomáhá, budu se opakovat, cílovou věkovou skupinou komiksů je prostě něco jiného a je jedno, jestli to čtou i starší lidi, všichni prostě víme, že jsou to komiksy. Pokud si napíšete fanfiction s napůl vílou a upírkou z čistokrevné rodiny, do které se zamiluje i Draco i Harry, tak prosím, já vám to opravdu vytýkat nebudu, ale prosím - uvědomte si, koho to asi tak bude bavit číst a koho ne.

A to samé platí i pro mužskou obdobu Mary Sue, "Gary Stue". Já opravdu ksakru nevidím na Mary Sue nic sexistického, je fakt, že Gary Stue je prostě známý míň, ale kruciš, nemusíme snad vidět neprávo a nespravedlnost ve všem, co není vyloženě "pro-ženy", ne?

100 otázek před tím, než se pustíte do psaní knihy

18. října 2013 v 20:08 | Annie
Slíbila jsem, že se budu více soustředit na překlady různých rad a tipů co se týče psaní, a proto přináším tento článek, který mě osobně hodně pomohl a stále pomáhá.
Zdroj překladu: The Script Lab

O co že se jedná? O sto otázek, které si můžete položit před tím, než se pustíte do psaní knihy. Nevěříte si? Myslíte si, že příběh nemáte dostatečně promyšlený? Že váš svět není realistický, že vaše postavy se nechovají tak, jak by měly? Věřte mi - tyhle otázky vám hodně pomůžou.

Dark Room, aneb kde jinde psát než ve Wordu

13. října 2013 v 19:30 | Annie

Co že to je Dark Room? Program, který jsem poslední dobou začala docela dost využívat. Pokud bych to měla shrnout, jedná se o alternativní program na psaní namísto Wordu, který vám vytvoří podle mne takové útulnější, uzavřenější prostředí bez tolika rozptýlení, a navíc, vypadá to, jakobyste kódovali Matrix. How cool is that.
Kdybych to měla trochu více rozepsat, Dark Room je program, který se vám natáhne přes celou obrazovku, a narozdíl od takového Wordu, který se velmi soustředí na to, abyste měli všechny možnosti formátování, tabulkování a grafování, se Dark Room soustředí jen a jen na text. Také se podle všeho jedná o kopii programu WriteRoom, ale nebojte se, Dark Room se dá stáhnout zcela zadarmo.
K tomu, abyste tento program rozjeli, potřebujete pouze jednoduchý .NET Framework 2.0... a Windows jako operační systém.

Proč jsem ho začala upřednostňovat před kapitánem Wordem? Proč jsem v něm začala psát? Tak za prvé budu papouškovat "oficiální" důvod, a to je ten, že se jedná o prostředí bez jakýchkoliv rozptýlení. Nemůžete si jen tak kliknout na internet a podívat se, musíte z toho programu nejdříve vyjet. A to dá práci.
Ten druhý důvod je spíše takový můj osobní, ale je stejně důležitý. Když píšu ve Wordu, obvykle se hodně soustředím na to, kolik stránek napíšu. Už když napíšu jednu, můj mozek se někde hluboko uvnitř zapne na 'to pro dnešek stačí' a já psát přestanu. Prostě, fungovala jsem hodně na tom, že napíšu určitý počet stránek. V tomto programu to ale přestalo. Prostě jsem psala a psala a psala, a když už jsem se necítila na to, abych psala dál, tak jsem přestala. Jaké překvapení pro mne bylo, že když jsem to hodila do Wordu, dalo mi to třeba na 7 stran. Prostě, naprostý zázrak pro někoho jako jsem já.

Pokud chcete tento program vyzkoušet, přidávám odkaz ke stažení. Rozhodně to stojí za to, a i když se vám nezalíbí, aspoň už víte, o co jde. Jen ještě dodám, že pro tento program existují i různé klávesové zkratky, více méně jsou ale stejné, jako ve Wordu. Také se vám text automaticky ukládá sám, ale pokud ho chcete uložit do něčeho jiného než jen v Dark Roomu, Ctrl + S vám dokument uloží do formátu .txt.

Stáhnout program

15 archetypů záporných postav

16. března 2013 v 10:18 | Annie
Po dlouhé době jsem se rozhodla přeložit zase nějaký dobře vypadající článek. Pochází z tohoto velice kvalitního tumblerovského blogu. So, enjoy.

Samozřejmě, jedná se o archetypy. Myslím, že kvalitní zápornou postavu vytvoříte kombinací několika těchto archetypů.

19 způsobů, jak udržet konverzaci

5. února 2013 v 19:52 | Annie
Tak jsem se rozhodla opět přispět do této rubriky, a to ničím jiným než překladem skvělého článku o konverzacích. Enjoy. Je to zajímavější spíše z toho psychologického hlediska, ale nové vědomosti nikdy nikomu neublížily.
  1. Shrnutí: "Tak to vypadá, že dohromady tu máme tři problémy, a to..." Shrnutí celého problému do jednoho monologu je něco, co hodně lidí dělá, aby ukázali, že vnímají, co ten druhý říká, ve skutečnosti to ale druhou osobu většinou unaví a znudí. Přesto to ale rozvíjí myšlenku, o které se s druhou osobou bavíte.
  2. Aktivní naslouchání: Tím, že čas od času prohodíte něco jako "Dobře", "Uh huh," "Jasně," "Chápu" atd. ukážete druhé osobě, že dáváte pozor, co říká.
  3. Neverbální naslouchání: Používejte své ruce a oči, abyste ukázali, že druhou osobu vnímáte. Vyhněte se však tomu, že necháte své oči bloudit po místnosti, že se podíváte na hodinky atd.
  4. Ozvěna: Opakujete to, co druhá osoba říká. Osoba: "Jako výsledek se nám za to dostane velké pozornosti a zisku." Vy: "Zisku?" Osoba: "Ano, myslíme, že statistiky konečně přesáhnou průměry. Ne jako minulý rok, kdy jsme dosáhli sotva 20%." Vy: "20%?" Klient: "Nu, minulý rok nebyl zrovna dobrým pro žádný ze společností, a..." atd. atd.
  5. Prozrazování: "Vím, jak to myslíš - před dvěma lety jsem se taky pořád strachoval, jak mi to s tou fyzikou dopadne, a..." Tím, že budete sdílet s ostatními své vlastní zkušenosti, můžete dojít k mnohem intimnějšímu a smysuplnějšímu dialogu.
  6. Otevřené otázky: "Co mám jen dělat, abych ten problém vyřešil?", "A kdo v tuhle chvíli pomůže?" Různé statistiky a výzkumy dokazují, že úspěšnější obchodníci ve svých propagačních kampaních nepoužívají téměř nic jiného než otevřené otázky.
  7. Provokativní otázky: "Proč?", "A co jako?", "Co si myslíš, že děláš?", "Proč myslíš, že potřebuju pomoc?" Pokud váš posluchač není nějaká urážlivá bačkora, a pokud vy víte, kdy správně zasáhnout, vaše provokativní otázky ho mohou donutit se zamyslet. Samozřejmě, není dobré takovéto otázky používat v nevhodných situacích.
  8. "Stěry": Myslím, že každý ví, co je tímto myšleno. Např. Osoba: "Představ si, že ten idiot mě tam včera nechal ve štychu!", Vy: "Popravdě se mu nedivím."
  9. Chytání za slovíčko: A jsem si jistá, že ani toto není třeba vysvětlovat. I toto může mnohdy vyznít až urážlivě.
  10. Otázky ohledně minulosti: "Jak a kdy to začalo?"
  11. Otázky ohledně přítomnosti: "Jak to chceš spravit?"
  12. Otázky ohledně budoucnosti: "Pokud uděláme maturitu, co pak?"
  13. Osobní otázky: "Kdo tě to naučil?", "A co ti jde nejlépe?" Hojně používané otázky na pohovorech.
  14. Otázky ohledně pocitů: "Co tě donutilo tohle udělat?", "Jak se po tom cítíš?", "Co myslíš?" - Když se druhé osoby optáte na to, jak se ohledně nějaké věci cítí, můžete se ocitnout na úplně jiném levelu konverzace.
  15. Humor: Použitím humoru často "prolomíte ledy", pokud samozřejmě víte, jak na to.
  16. Zdržení se odpovědi: "Nevím o tom tolik, abych na to byla schopná odpovědět. Popřemýšlím o tom," a podobné věty jsou mnohdy potřeba a tisíckrát lepší, než předstírání, že víte všechno o všem.
  17. Otázky o otázkách: "Počkej, rozumím té otázce správně? Opravdu chceš, abych...", "Zajímalo by mě, proč se mě na to ptáš..." - Opět je potřeba dávat pozor na to, aby to bylo použito ve správnou chvíli.
  18. Otázky ohledně toho, co chybí: "Je podle tebe důležité ještě něco, o čem jsme nemluvili?"
  19. Ohromujte, dramatizujte. Pokud chcete zanechat efekt, určitě to zkuste. Poté, co vám někdo položí provokativní otázku (např. "A jak tohle víte? Není to nikde podloženo..." apod.) zůstaňte notnou chvíli zticha, a zničehonic vybuchněte: "Ale no tak, vždyť je to všeobecně známý fakt! To proto jsme v tomhle tak špatní, a" atd. atd. O dramatičnost nikdy není nouze, a nikdo na vás pak nezapomene.

Mary Sue a problémy jejího života

5. prosince 2012 v 19:58 | Annie
Jistě všichni víte, nebo alespoň tušíte, co je zač Mary Sue. Myslím, že každý pisálek se s ní v nějaké Fanfiction setkal, a třeba ve svých temných dobách i nějakou napsal (já se přiznám, já ve svých devítí Mary Sue napsala... jsem hanebná, vskutku hanebná).

Nu ale pro neznabohy, kdo že je Mary Sue? Velmi špatně napsaná ženská postava, absolutně dokonalá a bež žádných vad. Mladé slečny si s touto postavou většinou kompenzují své vlastní nedokonalosti a představují si, že jsou ona. No nekecám, tak to fakt je! Přiznejte si to, díftky, jméno vaší Mary Sue je ve skutečnosti jméno, které jste vždy chtěli mít vy, a Mary Sue dostane kluka, kterého zbožňujete vy, a kdopak si na tom kompenzuje svůj svůj debilní život... kdo jiný než vy.

Každopádně, to, co vám tady představím, je spíše takový "oddechový článek". Jedná se o pár kartiček nalezených na tumblru, kde jsou sepsány "problémy Mary Sue". Většinou jsou opravdu vtipné a nad některými jsem se lámala smíchy, tak doufám, že to vás pobaví stejně :). A pokud máte zájem o další, mrkněte na tumblr.

Architekt nebo Zahradník?

25. října 2012 v 16:46 | Annie

"Je zde mnoho různých typů spisovatelů. Já rád používám analogii 'Architekt' a 'Zahradník'. Někteří spisovatelé jsou Architekti. Ti plánují všechno do posledního detailu, a přesně vědí, jak bude dům ještě před svým postavením vypadat. Pak jsou tu Zahradníci. Ti vyhrabou díru, uloží do ní semínko, zalijí ho svou krví a čekají, co z něho vyroste, a jaksi ho směrují... já sám jsem mnohem více Zahradníkem než Architektem."

- George R. R. Martin

Když se nad tím zamyslíte, George R. R. Martin v těchto slovech vyslovil jakousi základní pravdu o spisovatelích, jedno ze základních dělení. Je pravda, že se dělíme na Zahradníky a Architekty. Je samozřejmé, že každý spisovatel má od něčeho něco. Spíše se to dělí podle toho, na jakou stranu tíhneme. To, jak to GRRM vysvětlil, myslím pochopí každý, a také se v tom najde.
Já se přiznám, že jsem se tak trochu našla v Architektovi.

Osm typů špatných postav

23. srpna 2012 v 10:06 | Anon
Tramtadadá, divte se tomu, nebo ne, přichází opravdový článek do této rubriky po těch tolika letech (čtěte měsících). Jedná se o překlad jednoho článečku z tumblru, který se mi zdál hodně pravdivý a výstižný, takže tady je!
Jakým typům postav bychom se měli vyhnout? Tady máte osm takových velmi frekventovaných typů, které asi všude možně uvidíte nejčastěji. Sepsáno velmi nevážně a s humorem, takže to prosím také berte nevážně.

Někdy je méně více, aneb délka příběhu

24. února 2012 v 11:58 | Annieren
Napadlo mě to teď, vlastně náhodou, a to díky Narutovi a mým starým Fanfiction. Víte, že manga Naruta má již 575 dílů a ještě pořád není ukončená? Stejně jako u Bleache, který má už taky "trochu víc dílů" a teprve se taktéž pomalu chýlí ke konci? Že by měli autoři tak dokonalý a obsáhlý příběh, že na to potřebují tolik prostoru?

Ne, a to všichni velmi dobře víme. Jsou v tom peníze.

Podívejme se třeba na takový Full Metal Alchemist. Autorka tam pracuje s obrovským počtem postav, velice složitým příběhem a dokonce i novým, steampunkovým světem, a přesto má manga i anime mnohem méně dílů než tihle známí velikáni, a ještě je ten konec naprosto grandiózní a dokonalý, narozdíl od Naruta či Bleache.
Och, když už mluvíme o grandiózních a dokonalích koncích. Víte, jaký problém teď řeší v Narutovi (manze)? No, ten sviňák Kabuto oživil všechny možné mrtvé postavy včetně Hakua, Itachiho, Deidary, Sasoriho, všech možných kage... a to je ta nejstupidnější věc ze všech! Dámy a pánové, pokud stavíte své příběhy na tom, že záhadným způsobem oživujete mrtvé postavy, tak půjdete do pekla! Tahle zápletka mě neskutečně rozčiluje, je to stupidní a velice hloupý způsob, jak do hry vrátit své oblíbené postavy! Když je někdo mrtvej, tak je mrtvej, a konec šmitec!
A to ani nemluvím o tom, že já stejnou zápletku použila v Atlantido, najdu tě! Shipuuden. Jednalo se o parodii a komickou povídku, ne o ten "seriózní příběh" jako v Narutu, a proto jsem ty zatracený postavy oživila. Kishimoto, přestaň si z nás dělat srandu, to bys opravdu vymýšlel příběhy na stejné úrovni jako já ve svých dvanácti?!


Opravdu doporučuju více jak dlouhý, předlouhý příběh napsat něco kratšího, ale ať je to dobré, originální, a ne uměle prodlužované. Mluvila jsem tady sice o mangách, ale stejný problém mají i knihy. Možná znáte sérii knih od Scotta Michalea, se jménem Tajemství nesmrtelného Nicholase Flamela. Nemá tahle série úplně ten samý problém? Nač tolik knih, když některé z nich mají hrozně krátký příběh? Nač to tolik prodlužovat, když by to bylo mnohem epičtější v takových... třech knížkách? Jde jen o ždímání našich peněženek. Zase a zas. Nebo u her - proč už je v sérii Assassin's Creed tolik her a ještě nás nutí koupit si datadisky, abychom sakra pochopili, co se to v tom příběhu děje? Proč datadisky, nemá to být DODATEK, jen doplněk HLAVNÍ HRY? Proč si to musíme kupovat, abychom pochopili příběh?!

Ale takhle už dnešní svět funguje. Peníze, peníze, peníze.
Tohle je možná výhodou těch, kteří rádi píšou, ale nepublikují. Nemají v hlavě pořád blikající kontrolku "prodlužuj, potřebuješ prachy". Nebudu tady psát přesný výraz, protože se bojím, že kvůli té probíhající aféře alá "kdo je vlastně spisovatel" bych tady s jakýmkoli určením dostala vyhubováno.

Ale pozor, neříkám, že takovýhle jsou všichni. Najdou se spisovatelé, kteří vydávají knihy jen pro potěšení své a ostatních, ne pro peníze, najdou se mangy, které nejsou nějak extra dlouhé a přesto jsou úžasné, hry, které z vás neždímají peníze všemožnými dodatky (ale počkat, na žádnou takovou hru si teď nevzpomínám... tak pardón, vývojáři jsou svině asi všichni).

Pokud chcete vyprávět příběhy, a ne ždímat peníze, svět to pozná.
 
 

Reklama

PageRank ukazatel