Myšlenkový proud

Naše sny

20. září 2010 v 17:02 | Annie-chan
Tak co se mi zdá... nevím, někdy se mi zdá o tom, o čem jsem naposledy přemýšlela, a někdy můj mozek do snu geniálně zahrne všechno, co se mi za den stalo. Když o tom tak přemýšlím, spojitost mezi tím není vůbec žádná, ale prostě se mi to v ten den stalo! Můj mozek je génius.
No, teď abych začala mluvit o tom, o čem jsem chtěla původně - o filmu Inception, o Počátku. Celý film je vlastně o snech, tak proč něco o něm nedat do téma týdne?
Tenhle film jsem si zkoukla nedávno, myslím že minulý pátek, a propadla jsem mu. Jeho myšlence, poslání... a poslední záběr byl přímo... k zamyšlení-hodný. Co když je prostě všechno tohle něčí sen? Co když ve skutečnosti... kdysi jsem četla jednu knížku, myslím že to byla Tajemná země Rondo, kniha 'Klíč', kde postavy v 'krabičce' žili jenom, když hrála ta písnička, tedy když onen chlapec otočil klíčkem. Proč to tady zmiňuju? Mohlo by to být klidně i tady, jelikož oni tam žili opravdu jen, když ta písnička hrála, a i když to pro ně byla plynulá realita, ve skutečnosti se jejich deset minut odehrálo třeba za týden. Takže tam je jisté pozastavení času.
Ale zpátky k Počátku. V tomhle filmu se ve snech krade, myšlenky se tam majiteli berou z jejich pomyslných trezorů. Ovšem nyní přichází téměř nesplnitelný úkol - myšlenku vnuknout. Půlka filmu je více méně o tom, jak poznáváme svět snů, převážně s novou architektkou, Ariadne, a druhá polovina filmu už je ona akce, ono vnuknutí - onen počátek.
Přála bych si ten film vidět v kině, ale co naplat. I když ty sny nebyly 'bůh ví jak originální', jak jsem u někoho četla (jakože normálním lidem se nezná o zasněžený krajině jak tam lyžují, podle mě to je ale uvěřitelné, protože kdybych se do nějaký takovýhle krajiny opravdu dostala, rozhodně by po mě nešly projekce mého podvědomí a nepokoušely se mě zabít... :D), a charaktery nebyly vůbec rozvinuté, stejně si myslím, že účel film splnil.
Kdybych já neměla sny, nebyla by tu žádná moje tvorba. Nejspíš bych dopadla jako většina mých spolužáků ze třídy, do noci venku, jakási snaha o to být jiný a přitom stejný, a dělat vy-víte-co... poslední dobou čím dál víc sním o dobrodružství, o tom, že bych něco takového taky chtěla prožít, a moje představy a povídky jsou to jediné, co mě tak nějak udržuje při životě. Spolu s hudbou.
Jsem snílek, ráda si vymýšlím a představuju.

Já o upírech

11. srpna 2010 v 16:55 | Annie-chan
Omlouvám se za ten název, ale nic lepšího mě nenapadlo (nebo spíš originálnějšího nebo spíš logičtějšího, ale to je jedno).
Předpokládám, že každý zná ságu Stmívání a filmy atd atd... vlastně, s články o tom se tady nejspíš roztrhl pytel, že? No, tak tady je, pěkně prosím, můj názor.
Když mi bylo tak deset, ráda jsem četla knížky o Thomase Breziny - možná je někdo znáte - onen Klub záhad. Přečetla jsem ten díl o upírech a měla jsem dost. NIKDY se nechci setkat s upírem, i kdyby to byl nějaký ten houbeles vegeterián, nikdy nechci! Neměli bychom se jich, místo obdivu, spíš bát? Podle všeho pijí naši krev.
Proto nechápu všechny ty (nejspíš) holky (tak v mém věku), které se chtějí stát upíry nebo které prohlašují, že už dokonce upíry JSOU (což je stejná blbost, jako že já jsem manželka Jacka Sparrowa). Já bych se nikdy upírem stát nechtěla, už kvůli tomu, že bych musela pít tu krev. Já ale nechci být nesmrtelná, nechci se měnit v upíra, nechci nic takového... shrnuto a podtrženo, upíři jsou pro mě tabu.
Stmívání (knihu) jsem si přečetla ještě, když nepropukla ta "mánie". Jak už jsem v jednom článku psala, já byla vždy před spolužáky trošku napřed (první jsem měla FC, který už nepoužívám, první jsem měla ICQ a Skype, které už moc nepoužívám). Takže asi měsíc poté, co jsem dočetla Stmívání, započla v mé třídě mánie. Ale já nechápu, co všechny mají na Robertu Pattisonovi (snad je to dobře napsané) - možná hezká tvářička, ale moc dobrý herec ne, natož na tom... vlkodlakovi. Jediný, kdo mi byl sympatický, byla Bella.
Já mám radši obraz starého Draculy, toho... ehm... STRAŠIDELNÉHO upíra. Tyhle upíří mánie jsou moc a Pattison-mánie jsou taky moc.
Stejně je Robert Downey jr. lepší než ten Roberto-Edward :D

Anime (nejsou to pohádky, že?)

2. srpna 2010 v 16:31 | Annie-chan
useless-fire.blog.cz
No, anime... ráda koukám na anime, když to tak mám říct. Jsou to mnohdy příběhy ze života, ale klidně i fantasy, sci-fi nebo něco k zamyšlení. Koukám na to ráda a díky anime už mám taky trošku odposlouchanou japonštinu (i když ta hovorová se od té z anime hodně liší, to je fakt).
Někdo má anime rád, někdo ne. Někdo to má prostě za blbé pohádky (no jo, ale když zná jenom Naruta, tak se ani nedivím). To máte jako se Stmíváním - má ho rádo hodně lidí, někdo lásku k tomu vyjadřuje inteligentně (Mám ráda Stmívání.) a někdo jako debil (MuCqiNkujičkUjU StMívÁnÍ - příšerná věta, fuj!).
Pokud někdo posuzuje anime jen podle hodně známého Naruta z Jetixu, tak to by měl trošku přehodnotit názory. Naruto JE pěkné anime a já ho mám ráda (i když ho mí vrstevníci absolutně nesnáší), ale Kishimoto to holt hodně protahuje a rádi to mají hlavně ti menší - no, a ani nemají na výběr, když jim to nasolí Jetix se sestříhanou verzí a českým dabingem - i když neříkám, že Animax má ten dabing nějak lepší. Originální hlasy forever!
Naruto je tedy často takovým začátečnickým bodem a horně spílaným bodem otaku. Ovšem je tu spoustu jiných anime, které dokáží dohnat k slzám, které bodnou do srdíčka, potěší, překvapí, pohltí vás. Pro mě je něco takového Full Metal Alchemist a Nana.
FMA je něco... co se ani nedá popsat slovy. Podle mě je to vrchol všech anime a Arakawu považuju za geniální (je to žena!), stejně jako Yazawu, stvořitelku Nany (taktéž žena).
Nenaštve takovéhle "milovníky" pokročilejších a promyšlenějších anime to, jak si nějaký (S prominutím) chytrolín zkoukne dva díly Naruta a hned tvrdí, že všechna anime jsou blbý pohádky pro malý děti? Takovýhle lidi bych nejradši hodila do koše (třeba takové Elfen Lied, to je pro malý děti jako že já jsem Krakonoš!).
Myslím ale, že hodně otaku od Naruta začínalo (jako já). Zbožňovala jsem ho nade vše, ovšem po zkouknutí FMA mě prostě pohltilo tohle anime. A pak je tu ještě spoustu dalších, které bych chtěla vidět. Anime-mánii ale u mě začínají pomalu střídat filmy, ale ono je to vlastně jedno, že?

Můj názor na Facebook

12. července 2010 v 12:07 | Annie-chan
Tak na tohle téma se dá říct hodně. Vsadím se, že se tu objeví hodně článků o tom, jak je Facebook úžasný a blá blá, ale taky od lidí, kteří Facebook nemají zrovna rádi. Jako já.
Možná někdo četl ten článek, kde jsem k smrti nadávala na tuhle zpropadenou stránku, protože jsem se s ní chtěla natrvalo odhlásit a nechtělo mě to pustit (heh, když někdo napíše do toho důvodu, že je to nesmyslná kravina, tak nemůže čekat, že ho to pustí, ale mě to nepustilo i tak, takže...). Už na Facebook nechodím, nechápu, co na něm všichni mají...je to jen takový "Spojovatel", v mnoha okamžicích i prostředek ke kyberšikaně a podobně. Navíc, data, která dáte do Facebooku tam navždy zůstanou - moje kamarádka tam jednou dala video, které bylo docela směšné, ale hlavně jí tam spadly kalhoty. Možná chtěla, aby to viděly její další kamarádky, ale asi vůbec netušila, že si to může shlédnout i nějaký úchyl nebo podobný pošuk. A těch je spousta.
Když jsem si tam účet založila, neměl ho ještě žádný spolužák. Já v těchhle věcích byla vždycky napřed - ze třídy jsem měla první ICQ, Skype, blog a i Facebook. A to jediné, co mě tam drželo, byly ty kvízy - ty mě ze začátku bavily. Hry, chaty, tabule a podobně mě teda vůbec nedostávaly. Pak jsem se teda na to vykašlala a přestala jsem tam chodit. Teď na tom ujíždí moje spolužačky a rodinka a já jsem vlastně z mých blízkých jediná "netknutá" a "nezaujatá".
Na závěr bych chtěla poukázat na pár videí o "fejsu", které vás (snad) rozesmějí a na nějakou chvíli pobaví (protože mě pobavily):
K čemu slouží Facebook~ Tohle mě zase tolik "nechytlo", ale je škoda to sem nedát, když se tam vyskytuje pár klíčových věciček :D
Moje máma je na Facebooku!~ Tohle video asi většina lidí zná, že? Velice chytlavá písnička :D
Facebook v reálném životě~ Moje oblíbené... poukazuje na takovou tu "fejskovskou debilitu". :D

Asi tak nějak - zážitky z filmového festivalu

7. července 2010 v 14:40 | Annie-chan
useless-fire.blog.cz
Ach jo, to je nefér! Filmový festival je asi až do soboty a já už tam nemůžu! Zrada tady páchne, páchne, páchne!
No, takže tak nějak, v průběhu mého pobytu u babičky jsem zrušila svůj účet ve World of Warcraft (důvodem je, že si nenechám sprostě nadávat pro nic za nic, to ať si ti idioti dělají mezi sebou, ale já téhle "nadávací" komunity členem nebudu) a zkoušela jsem dál kampaň za Warcraft III a navíc jsem pokročila v Avatar: The Game (už mám svého Ikrana). Teď ale k festivalu: s taťkou jsme během dvou předchozích dní byli na těchhle filmech (Chtěli jsme na víc filmů, ale všechno to bylo vyprodaný! Prachšmejdský nakupovači lístků!):

  • Aurora: Podobný film už nikdy víc nechci vidět! NIKDY! To byla nuda století... někoho to možná zaujalo, ale podotýkám, že jedna ženská vedle taťky usnula.
  • Otázka života a smrti: Film z roku 1943 a mluvil o něm Kevin Macdonald (režisér např. Posledního skotského krále), protože režisér byl jeho děda. Film to byl vážně úžasný, i když byl starší, zabývající se otázkou posmrtného života.
  • Na cestě: Zajímavý film, kdy partner hlavní hrdinky začne věřit v Islám. Zaujal spíš taťku, ale neříkám, že mě nebavil (Jen mi během představení vypadl z kapsy mobil a zapadl za sedačku, na konci ne a ne rozsvítit, tak já se tam schovávám pod sedačkou a čekám, až ty pitomý světla rozsvítí, abych ho mohla vyndat! Ne zrovna příjemný pocit!).
Chtěli jsme jít ještě na Kukyho a 3 sezóny v pekle, já teda ještě na Katku, ale všechno vyprodané. Ještě jedna věc se mi ale na festivalu stala osudným - zamilovala jsem si Judeho Lawa (jak se to sakra skloňuje?!)... dřív se mi pouze líbil (poprvé jsem ho viděla v Sherlockovi...), ale teď jsem tak nějak změnila názor... je to ale moje první zbláznění se do herce, nikdy dřív jsem tohle u živého (Roy, Ren a další - kéž by existovali) člověka nezažila... ale pištící fanynka se ze mě taky nestala (A to asi nikdy nestane, jsem trošku... míň ukazující se typ člověka).
Tak to by bylo asi o festivalu všechno. Možná jen to, že jsem byla v Grand hotelu Pupp - nejspíš poprvé a naposledy ve svém životě (pokud se nestanu fantasticky famózní slavnou herečkou, což pochybuju), a dala jsem si tam pohár. Taťka si taky něco dal a nakonec to vyšlo na slavných 340 Kč. Ehm...

Vždy není úspěch jako úspěch

26. června 2010 v 14:41 | Annie-chan
Po dlouhé době zase článek na téma týdne.

Drogy aneb jak to vnímám já

27. května 2010 v 18:14 | Annie-chan
Tak, a je to tu. Původně jsem nechtěla na tohle téma nic moc psát, ale nedalo mi to. Napsala jsem totiž komentáře k několika článkům o drogách a musela jsem se nad tím sama zamyslet. Ne, že bych došla k záveru - jak bych asi mohla, tahle věc je rozšířená až moc...
Vážně, myslela jsem, že na celém širém světě jsem snad jediná, kdo ještě ani nezkoušel kouřit nebo chlastat, a hle, tady na blog.cz jsem pár těchhle "podivínů" objevila. Jsem ráda, že takoví lidé ještě nevymřeli.
Na co bych mohla ohledně cigaret ještě odkázat? Na tohle. Je to opravdu hrůza - ten pohled na takové malé dítě s cigaretou je k pláči. A takhle se nejspíš ta starší generace dívá na mládež, takhle znechuceně jako já na toho prcka - jak kouří, hulí, chlastaj, fetujou. Neříkám, že to tak vždycky nebylo. Jen se o tom dřív prostě nemluvilo, pokud vím.
Mám se opravdu cítit blbě, když u nás mí TŘINÁCTILETÍ spolužáci prohlašují, jak si užili tu předchozí kalbu, jak si to zase krásně zahulili, popřídě zakouřili, a vy jste to ještě ani jednou nezukusili? Jste podle nich tím pádem OUT a úplně vedle? Zvedá se mi z toho žaludek.
Já žádné zkušenosti s cigaretami ani alkoholem (pokud se nepočítá ucucnutí, protože jste si mysleli, že je to Cola) nemám, a doufám, že ani mít nebudu. Jsou to pro mě prostě vyhozené peníze.
Ale víte, čeho se nejvíc bojím? Můžu tohle sice říkat, ale nevím nic o budoucnosti. Bojím se, že tomu podlehnu - vím, trošku blbá obava, když nechci - ale ono to je těžký. Člověk může říkat, že si to nikdy nedá, a pak do toho spadne. Kvůli depresím, partě, čemukoliv jinému... ale je tam. Z toho důvodu se bojím drog.
Rozhodně bych to ale neudělala, kvůli mým rodičům a příbuzným. Parta může být důležitá, ale ne tak, jako lidi, co vás podporují a prakticky s vámi byli už od narození. Je to vážně hnusné, ZKLAMAT JE.

Jsem závislá na psaní a hudbě - to se počítá? :D

Někdo se tu zase hrabe v synonymech aneb co je to Nova

12. května 2010 v 8:10 | Annie-chan
Nova je explodující hvězda.
Nova je česká televizní stanice.
Nova je území v USA.
Nova je pravý přítok řeky Šešupé, řeka v Litvě.
Nova je obec v Maďarsku.

Tady se zase někdo hrabe v synonymech. Pochopila jsem, že na blog.cz se zase objeví většina článků o televizi Nova a předpokládám budou zase velice inteligentní. Nebo to zase nějaký chytrolín zkopíruje z Wikipedie; to jsem tady viděla často. V tý kopě (s prominutím) sračiček (A to ještě zdrobnělina) je těžké najít nějaký kvalitní článek, který vás zaujme nebo tak. Já se budu věnovat všem významům.
Nova jako explodující hvězda mě upřímně zaujala nejvíc, ale nikde nemůžu najít nic smysuplného (tedy abych z toho něco pochopila), všude musí zatraceně psát o té blbé TV Nově a nic o hvězdě! Takhle mě štvát!
Nova je označení pro astronomický jev, při kterém hvězda několikanásobně zvětší svůj jas a exploduje. Opravdu, těm odstavcům na Wikipedii vůbec nerozumím, takže to víc rozebírat nebudu.
TV Novu zná určitě každý. Teď v téma týdne o tom najdete článek všude a já pochybuju, že nevíte, že tam dávají pochybné seriály jako Ordinace v Růžové zahradě nebo Ulice. Koukají na to všichni - babička, sestřička, tatínek - jenom já s mamkou k tomu máme odpor.
Nova a území v USA? Upřímně, o něčem takovém jsem vůbec nevěděla a ani jsem nic nenašla. Ale hned jsem si představila našeho "Typického" Čecha, jak tam přijede a hned začne na celé okolí vyřvávat, že se takhle jmenuje naše televize.
Nova jakožto řeka v Litvě je dlouhá 69 kilometrů a plocha povodí je 403 km². Docela velká řeka, ale také o ní slyším poprvé. Když o tom přemýšlím, docela bych jí chtěla vidět :)
Nova je i obec v Maďarsku. To jsem zase nic nenašla, což mě mrzí, protože v Maďarsku jsme byli někdy před čtyřmi-pěti lety a mě se tam moc líbilo... jistě, řeknete si - Maďarsko, to nemá ani moře. Ale přesto má svoje kouzlo...hlavně Budapešť a lázně. To byl prostě... senza super zážitek :D

Let´s dance

5. května 2010 v 18:03 | Annie-chan
useless-fire.blog.cz
Popravdě jsem k tomuto téma týdne nechtěla nějak vůbec přispívat. Tanec - jistě, koníček, který provozuje hodně mých spolužaček a který je baví, ale já se k němu nemám jak vyjádřit, protože jsem na všechny pohybové aktivity vyloženě poleno. Jenže dneska jsme místo chemie (náš učitel je na plaveckém výcviku s třetí a čtvrtou třídou) koukali na film Let´s Dance 2 a mě úplně uchvátil. Děj byl tedy pěkný (možná bych řekla v některých úsecích trošku zmatený, ale stejně byl pěkný), mě ale úplně uchvátilo, jak tancovali. Ten "streetdance" je vážně suprový, ne, že bych ho tedy dokázala provozovat (protože jsem polínko), ale uchvátilo mě to... tancovali tam prostě úžasně. A to jsem původně od toho filmu čekala, že to bude něco o klasické hudbě nebo tak, protože jsem už o takových tanečních filmech slyšela mnohokrát (začínám mít podezření, že mě nemile od Let´s dance odvedli :D). Líbilo se mi zasazení těch gangů, čtyřistadesítka byla boží... a ta škola... jako pro baletky :D Nevím, co víc na to říct, jenom asi to, že to je jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla...

Moře

28. dubna 2010 v 23:20 | Annie-chan
Co si člověk normálně vybaví, když se řekne slovo moře? Jistě, vybaví se naše oceány, které zaplňují 71% povrchu země, přičemž ty blíž k pevnině nazýváme právě mořmi. A tam se také jezdí často na dovolenou. Myslím, že většina Čechů jezdí ke Středozemnímu nebo Jaderskému moři. Když se řekne moře, napadne mě třeba i něco jiného, než ten klid a leháro na pláži u šplouchajících vln,  napadne mě klidně i moře inspirace, moře bolesti... všeobecně, slovo moře se využívá k vyjádření počtu, tedy, že je toho hodně. Moře něčeho znamená něčeho hodně - přitom moře není tak hodně, to oceány jsou obrovské, a oceány bolesti slýchávám rozhodně méně než moře bolesti :D. Taková hloupá slovní hříčka.
Schválně jsem se podívala do slovníku na synonyma a co jsem nezjistila? Přesně to teď opíšu.

1. oceán (dobře, beru, i když oceán a moře je podle mě úplně něco jiného)
2. halda, hromada, spoustu, mnoho, hodně

Hahá, já to říkala. Používá se to i k vyjádření počtu :).
A když už jsem si tady takhle hezky zahrála s naší češtinou a slovem moře, zajímalo by mě, co se vybaví vám nejdřív: moře jako oceán nebo moře jako mnoho, hodně (předpokládám, že oceán, ale to je jedno).
Je to jen taková řečnická otázka, pokud chcete, neodpovídejte a nepište to sem, jen se nad tím zamyslete... prostě... jen tak.
 
 

Reklama
PageRank ukazatel