Myšlenkový proud

Kdo jsem?

10. října 2012 v 19:45 | Annie
Právě jsem dočetla knížku Novou zemi, a to všechno, co ve mně zanechala, teď už ani nemůžu popsat. Pokud znáte ty série "Tajemství" a tak, tak tohle je něco podobného. Jen mě to donutilo ještě daleko a daleko víc se zamyslet. Sice jsem se s tím ke konci stále méně a méně ztotožnovala, ale knížka samotná mě stejně dovedla k tomu, k čemu mě dovést zřejmě měla - k uvědomění si sama sebe.

Je to zvláštní. Nemůžu říct, že jsem "probuzená", že cítím "přítomný okamžik", ale mám své chvilky. Popravdě, "přítomný okamžik" jsem několikrát pociťovala ještě před přečtením této knížky. Stalo se vám někdy, že jste se najednou zastavili, a začali jste vnímat realitu? Všechno co je kolem vás? Všechny ty zvuky, všechny ty vjemy, všechen ten život? Jakmile si to uvědomíte, úplně vás to ohromí a ochromí. Pocítíte přítomný okamžik. Na malou chvilku se "probudíte".

Mým problémem bylo, že jsem kvůli tomu začala hodně přemýšlet a často jsem díky tomu také upadala do depresí. Protože moje myšlenky vždycky došly k tomu, že tenhle život je zbytečný. Že smyslem našeho bytí je jen a jen reprodukce. Holky koukají po klucích, a to neustále, i když si to nepřiznávají, mají své hvězdné idoly, bla, bla bla. Když si uvědomíte, že je to pro to, že uvnitř máte prostě ten "pud" reprodukce, možná vás i napadne, že byste tomu mohli vzdorovat (zvlášť když zrovna překonáváte nějaký "crush" jako já) - ale ono to nejde a nic se s tím dělat nedá.
Každopádně, to jsem odbočila. Chtěla jsem říct, že jsem prostě vždycky upadla do deprese, přemýšlela jsem nad tím, jakou má tenhle život sakra pointu. Napadaly mě i horší věci, ale ty tady radši rozepisovat nebudu.
A pak jsem si přečetla tu knížku.


Nechci zase říci, že jsem teď najednou osvícená a duchovně probuzená. Ne. Jenom jsem si uvědomila sebe. Popravdě, myslím, že když člověk žije ve společnosti, nemůže se prostě úplně definitivně duchovně rozvinout. Vždycky je společností svazován a neustále se krotí a hlídá, aby se "neprozradil", že je jiný (tak to mám alespoň já, ale stejně myslím, že nejsem sama). Jasně, kdyby byl člověk duchovně probuzený, tak je mu to jedno, že na něj ostatní divně koukají - což mě jedno není, a to je jen další důkaz, že duchovně probuzená nejsem.

Jen mi prostě došlo, že za všemi těmi myšlenkami, za všemi těmi emocemi, za vším tím, kým předstírám, že jsem, jsem opravdu "já". Když teď řeknu nahlas "já jsem" a už si to uvědomuju, vzbuzuje to ve mě zvláštní pocity.

Nemůžu říct, že teď už budu neustále v pohodě a budu zářit jako sluníčko, a že už nebudu upadat do depresí kvůli zbytečnosti bytí, ale tahle knížka ve mě stejně probudila pocit, který jsem ještě nezažila.

"Kdo ale pak jste? Ten, co všechno pozoruje. Vědomí, které je za myšlenkami, prostor, ve kterém myšlenky, emoce a smyslové vjemy vznikají."

Co teď čtu, aneb Homestuck

20. září 2012 v 18:23 | Annie

CO JE TO HOMESTUCK, PTÁTE SE? PŘINESU ODPOVĚDI.

Proč ta nenávist ke čtečkám?

1. září 2012 v 11:38 | Anon
Už párkrát jsem se tady na blogu.cz střetla s tím, jak mnozí kritizují čtečky, vychvalují papírové knížky do nebes a posílají ty odporné elektronické přístroje do pekel. Jistě, chápu to, knížkám, které si můžeme krásně držet v ruce se nic nevyrovná.
Ale i když je tohle všechno pěkné, čtečka má oproti papírovým knížkám i pár výhod a může přijít celkem k užitku. Takže se ptám - proč ta nenávist ke čtečkám?

Jistě, jistě, v něčem se čtečka normální knížce prostě nevyrovná. Může se vám vybít, a to si pak někde na prázdninách v Řecku u moře těžko budete shánět nabíječku a zásuvku. Také tak krásně nevoní jako nové, čerstvě koupené knížky z knihkupectví, nemůžete si je držet a otáčet stránky, a nemáte takový ten zasloužený pocit, jako když si prostě tu knížku koupíte. Ano, i já preferuju knížky, které si můžu hezky podržet v ruce a sbírat do své knihovničky, ale čtečku neodsuzuju, ba naopak, beru jí jako velmi užitečný přístroj. Takže opravdu nechápu, kde se k ní ta nenávist bere :D.


Víte, trošku mi ten přístup některých lidí připomíná dřívější přístup důchodců k moderním technologiím. Jistě, už existují tací, kteří s počítačem umí celkem obstojně zacházet, ale pořád jsou tu takoví, kteří s tím neumí, nic s tím dělat ani nechtějí a nazývají naše drahé počítače a notebooky všemi možnými nepěknými jmény. Promiňte, ale počítač vás nežere, a stejně tak vás nesežere ani čtečka. O jediném přístroji, o kterém jsem kdy slyšela, že by něco "žral", byly televizory kradoucí obličeje, a to bylo, pěkně prosím, v Doctoru Who. Což je sci-fi seriál.

I když má samozřejmě čtečka oproti klasickým knížkám pár nevýhod, má i pár pěkných a pohodlných výhod - můžeme si do ní nahrát knížek, kolik chceme, takže si sebou můžeme nést malou knihovničku, je obvykle menší, než normální knížka, takže zabere méně místa, někdy má i více funkcí než jen čtení (například já z té svojí můžu i poslouchat hudbu).

Snažím se tu jen říct, že ta nenávist vůči čtečkám je opravdu neopodstatněná. Opakuju, že já sama taky preferuju staré dobré klasické knížky z knihkupectví, ale čtečka je prostě něco užitečného a výhodného pro každého čtenáře.

Úžasná věc jménem iDailyDiary

31. srpna 2012 v 22:28 | Anon
Ne že bych tady dělala někomu reklamu, jen chci poukázat na něco, co jsem našla na internetu a co mě vcelku potěšilo.

Vždycky, už odmalička, jsem si psala deníčky. Ano, deníčky. Používám množné číslo, jelikož jsem těchto "deníčků" měla velmi mnoho. Vždycky to začalo tak, že jsem byla v nějakém papírnictví, nebo knihkupectví, a narazila jsem tam na nádherný, dokonalý a krásný sešítek, který přímo jako by volal na to, abych ho použila jako můj deník. Nikdy jsem tomu volání neodolala a vždy jsem si ho koupila.

Snažím se tu říct to, že takovýchto "deníků" už mám nejmíň pět. Vždycky jsem se nadchla nad nějakým nádherným sešitem, psala do něj pravidelně tak měsíc, pak polevovala, polevovala, až jsem do něj přestala psát úplně. Přestalo mě to bavit, a i když jsem sama sobě nalhávala, že nemám čas, prostě už mě to tolik nebralo.

No pak jsem ale samozřejmě někde objevila nový sešítek a všechno začalo nanovo.

Až poslední dobou jsem na internetu narazila na něco, co lze nazvat "počítačovým deníčkem". Jistě, jistě, znám hodně díftek, co používají právě své blogy jako "počítačové deníčky", ale vždyť to, co tady píšeme, zveřejňujeme na internetu! Dostáváme komentáře, lidé si to mohou volně přečíst! To trochu postrádá smysl tajného deníčku, kam si můžete psát, co chcete, aniž by vás kdokoliv odsuzoval nebo vám nadával za ty vaše kydy, což se vám tady v Autoráku může stát dokonce ještě častěji než normálně, podotýkám.

Takže ne, blog jako svůj deníček vážně neberu. Sice si tady taky někdy vyložím svoje hnojařské kydy, ale kdybyste opravdu věděli, co všechno mám na srdci.... no :D (dokonce i mé šílené Facebookové komentáře jsou pouze slabý odvar :D). Prostě a jasně, snažím se tu poukázat na jeden velmi pěkný prográmek jménem iDailyDiary. Dá se na internetu stáhnout jeho Free verze, a nebo si můžete koupit verzi lepší s více funkcemi. Já osobně jsem si vystačila s tou free verzí a vy asi taky, pokud se pro tento prográmek rozhodnete.

Co na něm mám vlastně tak ráda, že jsem ochotná ho používat místo svého papírového, knižního deníčku? Tak za prvé, můžu do něj vkládat obrázky a animace. To je pro mě něco, co je absolutně úžasné, protože mám v počítači SPOUSTU animací a ani nedostávají pořádné využití, kromě tumblru a občasně tady na blogu. A navíc, deníček s "hýbajícími se obrázky"? Harry Potter? Ring a bell? :D
Jako další výhodu vidím to, že je to vedené v počítači. Vždy, když jsem to psala do papírového deníčku, prostě mě po nějakých x slovech začala bolet ruka a začala jsem zkracovat a zestručňovat, přestat tam psát všechny své myšlenky, které ale STÁLE POTŘEBOVALY VEN. Takže toto beru taky jako výhodu.
Program navíc funguje i jako jakýsi kalendář, můžete jednoduše přepínat mezi dny, měsíci i roky, zapsat si záznam na jakýkoliv den chcete.

Co možná některé odradí je fakt, že je to přeci jenom v počítači. Pokud pojedete například někam do Afriky sjet řeku Kongo, těžko si sebou vezmete notebook, abyste si mohli zapisovat do deníčku. Stejně tak, pokud si budete chtít na památku například schovat nějaký pamatečný čtyřlístek nebo tak... no, leda tak vyfotit.
Tohle jsou aspoň negativa, která vyjmenovala moje drahá sestra, a i když má pravdu, zrovna do nějakých džunglí, pralesů či pouští se nechystám, takže myslím, že to mi zase tak vadit nebudel (ale ten čtyřlístek mi vadit bude, no)...

Samozřejmě, píšu to tady jenom proto, že mě tento malý, jednoduchý prográmek potěšil. Poprvé mi opravdu deníček slouží k tomu, k čemu by měl - k uvolnění pocitů a vypsání se z toho, co mi celé ty dny leží v hlavě.

Takže... iDailyDiary. Stačí zadat do googlu a hned vám vyjede pár odkazů na stažení. Pokud vás to zaujalo, klidně zkuste :).

Dumání nad kvalitou podruhé

28. července 2012 v 20:17 | Annieren
Tak. Mám takový trošku výčitky svědomí, ale to má asi každý, když zaspamuje něčí článek 1200 komentáři :D. Jistě, dá se říci, že ona si to zasloužila, ale stejně, mám ohledně toho teď trošku blbý pocit. Co se stalo, stalo se, ale stejně, proč mám takový pocit, že to s tou holkou ani nehne? Že nepochopí, co se jí snažíme říct?

No vážně, nepřijde vám to jako výsměch? Všichni jí píšou komentáře typu "když budeš dál zveřejňovat svoje kresby, které jsou pěkné, tak to bude fajn", a co ona udělá? Zveřejní tři články s jednou pitomou fotkou a třemi větami. Tohle NE. Já její blog neberu špatně, fajn, ať si tam píše, co chce, klidně o těch svých kravinách, ale ať to necpe do autorského klubu.
Já si jen přeju, aby Lotty odešla pryč z AK. Podívejte se sakra třeba na Yuri - její blog je recese, má na pozadí hlášku "mám nejepší blog na světě" a píše pitomý yuri povídky. 3/4 všech lidí jí píše nenávistné komentáře, a ti ostatní... víte, on tenhle blog vůbec není o nasrání lidí. Yuri nám jenom ukazuje, jak samotní jsme omezení a jak se neumíme povznést.

Ráda bych řekla, že je to i případ Lotty, ale není. Ona to opravdu myslí vážně, a to i s autorským klubem. To pak už neshledávám ani vtipným, ani příjemným, ani čitatelným.


Odmítám tohle už dál řešit. Prostě je tady, Standa ji přijal, pokud sama neodstoupí, tak tady zůstane a bude pokračovat v nasírání nás svými provokujícími články. Jestli se rozhodne změnit svůj přístup k blogu, tak fajn, tak jí beru, ale jestli někdy znovu uveřejní článek typu "úžírejte se pocitem že jsem jednou z vás!;)"... to prostě SAKRA NENÍ NORMÁLNÍ.

No nic. Tenhle článek měl sloužit hlavně trošku jako omluva, protože si stejně myslím, že nikdo si zase až tak veřejnou nenávist nezaslouží. Ale to je moje zatracená pitomá povaha, že nakonec stejně se všemi soucítím. Měla bych jít na psychologa, ale to bych se pak všemi těmi pocity rozpadla a zemřela bych jako zatracený schizofrenik. Damn it.

Konec šmitec.

edit 22:56~ znovu jsem se přidala and not even sorry

Co je to kvalita blogu

27. července 2012 v 19:13 | Annieren
Tak. Původně měl být předchozí článek také posledním článkem před odjezdem, ale nynější situace v Autorském klubu mi nedala a musela jsem na to něco sesmolit.
Určitě všichni, co se trošku starají o to, co se děje... no, ví, co se děje. Do "autoráku" (a takhle ho teď budu nazývat všude) byla přijatá jistá slečna, která sice hezky kreslí, ale její články jsou hodně... a její vyjadřování je velice... a celkově zaměření jejího blogu je...

Ehm. Nerada o těchto věcech mluvím, a stejně je to všude. Hlášky oné slečny jako "Jestli to máš ráda do zadku řekni to na rovinu a nestyd se!Jinak nedostaneš to co chceš!". jsou myslím nyní natolik profláklé, že to není třeba více zdůrazňovat.

Donutilo mě to zapřemýšlet, na co tu ten autorák vlastně je, když v něm nakonec skončí ti lidi, kteří v něm skončí. Vždycky jsem si autorák nepředstavovala jako klub, který shromažďuje "nekopíráky", ale jako klub lidí, kteří mají světu co říct. Nemyslím si tedy, že mezi takové lidi tato slečna patří.

Ale to se pak dostáváme k jádru článku - co je to kvalita? Někdo ocení tohle, někdo zase tamto, ale na čem se shodneme je, že je to nějaká "dobře odvedená práce". Něco dobrého, něco vypracovaného, něco... prostě a jednoduše kvalitního. Pokud chcete mít kvalitní blog, nemusíte mít blog o politice či plný vlastních fotografií a co já vím. Můžete mít klidně blog plný slashe, yaoi a shounen-ai, ale můžete ho mít udělaný kvalitně. Slušné vyjadřování, nějaká ta znalost gramaticky, pěkný design, čitatelné články, a hlavně články, které mají co říct. To je kvalita.

To je to, co si myslím, že by měl obsahovat každý blog autorského klubu, plus tu vlastní tvorbu. Neříkám, že můj blog to nějak extra má. Poslední dobou mi shází taková ta jiskra, ta chuť na tom opravdu dělat. I když poslední dobou přibylo více článků než jakýkoli jiný měsíc v roce, stále mi chybí inspirace. Možná se to změní, až se vrátím z té zpropadené dovolené. Kdo ví.
Každopádně, posoudit, jestli máte kvalitní blog, sice můžete, ale hlavně vás takto bude soudit okolí.

Doufám, že jste mojí myšlenku pochopili :D.

Fanfiction

21. července 2012 v 22:38 | Annieren
Tak jsem nedávno četla článek na blogu Adelaine, kde psala o tom, proč nemá ráda Fanfiction. Popravdě, už když jsem si přečetla její článek, došlo mi, že tenhle názor zastává většina pisálků tady na blogu, aspoň tedy těch v autorském klubu. Ona je i většinou taková představa, že je to právě že Snape trhající kytičky nebo ultimátní slashe z všemožných anime a pak můžeme rovnou přejít k názoru "všechno je to jenom slash a yaoi" a hned k tomu, že "lidi, co to čtou jsou úchyláci".
Tenhle názor se tu všeobecně rozšířil, a já bych proto ráda začala hned tyto fandomy bránit. Ano, přečetli jste to dobře :D.

Co je vůbec dobrého na Fanfiction? Samozřejmě, slouží to jako rozepsání pro začínající pisálky, a to velmi dobře. Navíc se zde naučíte pracovat s prostředím, podléhat jeho pravidlům a nevychylovat se. A přesto se vaší fantazii meze nekladou, protože opravdu je možné párovat kohokoliv a dělat kohokoliv cokoliv. A to bez mezí... pokud vám tedy nevadí rýpalové.

Co je Fanfiction pro mě? Upřímně, ráda je stále píšu a ráda je čtu. Nejsem zase takový hardcore, že bych opravdu četla nebo psala jenom slashe a yaoi. Ne. Přiznám se, že něco takového nečtu vůbec a představa, že takový je každý fanoušek fanfiction, je mylná. Jenže někoho prostě uspokojuje, když po přečtení dobré knížky, shlédnutí pěkného filmu či seriálu nebo po dohrání skvělé hry jde na internet a vyhledává si všemožné fanarty, videa na youtube, hlášky... fanfiction.

Ráda Fanfiction pšu, protože je to oddechovka, příjemná oddechovka. Ale taky to ráda píšu, protože jsem velký fanoušek těch věcí a prostě to psát chci. Tohle je podstata celého fandomu, ne? Právě proto myslím, že je také škoda, že existuje tak málo českých fanfiction na několik mých oblíbených témat (například Dragon Age).
Jenže proto je tumblr. Sice je to tam všechno anglicky, but who cares. Opravdu, od té doby, co jsem si ho pořídila, jsem těmto věcem začala více pohlédat. Ono vás to změní, když se dostanete do té fandomské části :D.

Nepreferuju slash ani shounen-ai ani yaoi, ale těm lidem, kteří to mají rádi, to neberu. Ráda si přečtu fanfiction, ráda si fanfiction napíšu. Nevidím na tom totiž nic špatného. Někomu to možná přijde jako vykrádání a jako úplně k ničemu, ale to je právě to. Někteří lidé to prostě nechápou. Promiňte, že to tak píšu, ale je to tak.
Nelze to popsat slovy. Fanoušci jsou prostě divní lidé a vždycky budou :D. Je to prostě něco, co potřebujete, na čem postupně budete závislí jako na droze. Ehm.
Tím chci říct, že Fanfiction je pro nás, fanoušky, prostě něco, co potřebujeme, co milujeme a co zbožňujeme, a čím velice rádi mrháme náš drahocený čas.
A tak to je a tak to bude.

(nejsem bláznivý fanoušek. opravdu ne... ach jo, z toho se nevykoutím, všichni na tumblru jsme šílení)

O překládání

30. června 2012 v 19:24 | Annieren
Hned na začátek bych ráda poznamenala, že třebaže už mám trochu té "překládací" historie za sebou, stále nejsem nějaký profík a spíš bych se nazvala hodně velkým amatérem. Pokud tu někdo začne bitchovat, že tu o překládání nemám co mluvit, tak si to, prosím odpusťte.

Ale tak abych začala. Co chci říct tímto článkem? Jak už jsem zmínila, už několik let překládám Avatara a dost se to na mě podepsalo, a tak mě napadlo, že by nebylo na škodu, co všechno mi tahle práce (ne)přinesla. A ano, vím, že Posledního vládce větru ještě pořád nemám hotového, ale tak napadlo mě, že bych to mohla přes ty prázdniny dodělat... :D

Co se tak dá říct o překládání?

  • Tak za prvé, je rozdíl překládat seriál, který vychází, a seriál, který již byl dovysílán. Ano, budu teď mluvit o seriálech, jelikož právě na to se soustředím, ale ono by to šlo uplatnit třeba i na komiksy. Filmy a knihy je něco jiného, to je celek, jedna velká hotová věc. Ale pokud se tedy vrátím k těm seriálům - u "airing" seriálu je to většinou tak, že vychází jeden díl týdně - a vy, jak vidíte, že je nový díl, to prostě musíte přeložit co nejdřív a nesmíte to jen tak hodit za hlavu. Čím dřív, tím líp. Je to motivace, a dost velká, která vás donutí dopřeložit to hned. Naproti tomu překládat dovysílaný seriál... k tomu je potřeba velké množství sebemotivace. Já jí poslední dobou nemám, když se podíváte na mé překlady... částečně za to může i nový notebook a tím i ztráta všech video souborů, ale koho to zajímá...
  • Je pravda, že vás překládání naučí tomu jazyku, ve kterém je vaše překládané dítko. Já si troufám říct, že od mého překladu prvního dílu Airbendera se moje Angličtina do posledního Korry hodně zlepšila.
  • Je to také dost velký žrout času. Jeden díl Airbendera nebo Korry mi zabral sice přibližně jen dvě až tři hodiny, jelikož ta Angličtina tam mnohdy nebyla nijak složitá (až na ty profi-benderový zápasy v Kořře, ty jsem nesnášela), ale poslední díl Korry mi zabral celé odpoledne. Ono je to totiž všechno trošku jinak, když k tomu ještě musíte ty titulky časovat. Ba co víc, když překládáte seriál, jehož díl má 45 až 1 hodinu a ještě k tomu těžkou Angličtinu (Fringe, Game of Thrones), tak to čas sežere sakra dost.
  • Teď jedna poznámečka k rýpalům. Třebaže tady píšu, že překlady Avatara nebyly nijak těžké, někdy se tam holt chybička vloudila. Když se objeví komentáře, kteří si stěžují na špatné časování nebo tak, fajn, to beru. Ale úplně nesnáším, když si někdo stěžuje, že tam je chyba, a hned říká, že ten překlad je absolutně debilní a postiženej a bůh ví co ještě. Ano, přiznávám, titulky, které jsem sem ke Kořře dávala, byly mnohdy s překlepy a někdy třeba s nějakými nepřeloženými anglickými větami, ale to proto, že tam nebyla žádná korekce. Obvykle se na ty díly po překladu dívám znovu a titulky dolaďuju, ale když ne, tohle se stane. A i když se na ten díl dívám znovu, někdy prostě něco přehlídnu. Je to sakra nepříjemný, když si nad tím dáváte takovou práci a někdo vám to takhle hezky vmete do tváře, to vám řeknu. Ale to je asi typická lidská povaha.
  • Teď ale zpátky k překládání samotnému. Víte, ona je to vážně nevděčná profese. Víte, co se stane překladateli, který takhle tomu seriálu/komiksu/čemukoliv jinému věnuje každé víkendové odpoledne jen proto, aby na internet mohl večer hodit titulky? Ten seriál ho začne pořádně štvát. Překládání = nejlepší cesta, jak si k nějaké věci zničit lásku. Já vám na rovinu řeknu, že já mám Korru stále ráda a stále patří mezi mé oblíbené seriály, ale kdybych to po každém shlédnutí nemusela překládat, byla bych mnohem šťastnější člověk.
  • Pokud je něco v překládání sakra těžké, pak jsou to jména či názvy, a slovní hříčky. Za prvé, vezměme si třeba hlavní záporáky v Mass Effectu, Reapery, nebo Shadowbrokera, takovou šedou eminenci za celou Citadelou. Pro Angličtináře ty názvy musí znít strašně hezky - Reaper, Shadowbroker - je to tajemné, záhadné, hezké. Ale co se stane, když to přeložíte do Češtiny? Smrťáci. Lamač stínů. Prostě, ztratí to svoje kouzlo, které to mělo v původním jazyce. Ztratí to všechno. Proto považuju za překladatelské umění zvládnout přeložit tyto výrazy tak, aby to stále hezky znělo, a zároveň to nevypadalo úplně pitomě. Stejně tak považuju za umění přeložit nějakou anglickou slovní hříčku do Češtiny tak, aby vtip zůstal. Vezměme si třeba anglickou frázi "get high". To by se dalo přeložit do Češtiny jako "zfetovat se". Ale co když někdo v Angličtině na odpověď k této frázi použije třeba "use sledge to get down"? Znamená to "použij sáňky, aby ses dostal dolů". V Angličtině je to úžasně vtipné, ale co v Češtině? "Zfetuj se" a "Použij sáňky, aby ses dostal dolů" nedává vůbec žádný smysl. To je prostě... překladatelské zlo.
Co poznamenat na závěr? Překládání je strašně nevděčná profese, zvlášť, když to děláte z lásky k danému seriálu/komiksu/čemukoliv jinému, ne kvůli penězům. Ono když za to máte peníze, tak je to aspoň nějaká motivace, ale když to děláte jen z lásky, je možné, že ta vám postupně uteče a vy tu věc začnete pomalu nesnášet, ale překládáte to dál, protože, proboha, přece tu věc nenecháte nedokončenou.

Znovu opakuju, že nejsem překladatel profesionál a s Angličtinou mám stále co vylepšovat, ale mám už trochu zkušeností a tohle je to, co jsem si zatím posbírala.

Takže... tak. Toť jsou mé poznatky o překládání. Snad vám to nepřipadalo až moc nudné :D.

Už jsem zjistila, koho obdivuji

8. června 2012 v 22:17 | Annieren

Niccolo Machiavelli.

Ani nevím, čím mě ten muž tak uchvátil. Četla jsem Vladaře, několik verzí jeho životopisu, četla jsem o něm v sérii "Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela" a viděla ho v Assassin's Creed. A samozřejmě jsem se o něm učila v literatuře.
Tenhle muž je pro mě... naprosto zvláštní.

Hlavně mě zaujal jeho pragmatismus. To, že viděl realitu, ne iluzi ctností a spravedlnosti. Že vlastně předpokládal, že každý člověk je v jádru zlý, ale k "dobru" musí být veden. To by byla asi jedna z myšlenek, se kterou bych trošku nesouhlasila - člověk není od přírody zlý, jen se od přírody prostě stará sám o sebe. Zlé by opravdu bylo, kdyby prostě chtěl škodit, kdyby chtěl lidem ubližovat. To, že jste sobečtí a arogantní hajzlové je je v mnoha případech také zlé, ale ne samo o sobě, je to prostě podle mě něco... jiného. Ale myslím, že to Machiavelli tím "být zlý" myslel přesně tak, jak to teď vysvětluju. Prostě instinkt přežití nade vše.

Vidím ho opravdu jako takovou zvláštní postavu. V sérii o alchymistovi Flamelovi je vypsán jako realistický, pragmatický člověk, přesně jak bych si ho představovala, který sice jakože stojí na té špatné straně, ale spíš ho vidím jako někoho neutrálního, jako někoho, kdo se prostě nerozhodl a nikdy nerozhodne. Takového si ho opravdu představuju. Opravdu komplikovaný charakter, ani to tu nedokážu popsat.

Je to zvláštní osoba. Vím, že asi neexistuje mnoho lidí, kteří by se zajímali o italskou renesanci a o Machiavelliho samotného, ale pokud ho aspoň znáte, ráda bych věděla zase váš názor :).

Šálek čaje v Říši divů, prosím

3. června 2012 v 21:57 | Annieren

"Those who say there's nothing like a nice cup of tea for calming the nerves never had 'real' tea. It's like a syringe of adrenaline straight to the heart!"

- Cheshire Cat (American McGee's Alice)

Já si vždycky najdu způsob, jak do článku na téma týdne nebo cokoli jiného procpat chudáka Alenku, že :D. Ale teď vážně, opravdu jsem neměla v úmyslu to sem zavést, jen jsem poslouchala soundtrack ze hry a tam Kočka Šklíba právě tuhle větu říká, a já mě tak napadne "Hmm, to je dobrá hláška, měla bych si jí zapsat" a pak se hned na to podívám na blog a vidím téma týdne "každodenní šálek čaje". No není to náhoda?

Tak či tak, Kloboučník - Mad Hatter - je ve všech verzích Alenky vyzobrazen nějak jinak. V té Disneyovské vypadá jako příjemný, trošku šáhlý chlapík, ale nemá za lubem nic nekalého. V té verzi od Tima Burtona je jednou z hlavních postav, přirozeně, když ho hraje Depp (a jak víme, Burtonův film = Johny Depp), je zobrazen jako nejlepší přítel Alenky a někteří jedinci je dokonce párují (they ship them, oh my god why). A nakonec, ve verzi od American McGeeho je Kloboučník takový zelený ohava s obrovským nosem, obrovským kloboukem a velmi, velmi šáhlou a zvrácenou povahu. Jak by ne, když Alenka je v této verzi taky notně šílená a celá ta hra vás nutně poznamená na psychice, pokud se ji rozhodnete hrát.

Tak či tak, ve všech verzích Alenky se nachází jedna věc a to "A MAD TEA PARTY". Kdo to nezná, měl by se stydět.
Opravdu se omlouvám, že tu opět rozebírám Alenku, ale celá tahle "hostina" je vskutku zajímavá a pozoruhodná část příběhu. Jak by taky ne, když se vlastně odehrává v Říši divů? Přiznejte se, kdo to četl? :)

http://24.media.tumblr.com/tumblr_lmx9bbcRkK1qdxcluo1_500.jpg

The Hatter opened his eyes very wide on hearing this; but all he said was, "Why is a raven like a writing-desk?"
"Come, we shall have some fun now!" thought Alice. "I'm glad they've begun asking riddles. - I believe I can guess that," she added aloud.
"Do you mean that you think you can find out the answer to it?" said the March Hare.
"Exactly so," said Alice.
"Then you should say what you mean," the March Hare went on.
"I do," Alice hastily replied; "at least-at least I mean what I say-that's the same thing, you know."
"Not the same thing a bit!" said the Hatter. "You might just as well say that 'I see what I eat' is the same thing as 'I eat what I see'!"
"You might just as well say," added the March Hare, "that 'I like what I get' is the same thing as 'I get what I like'!"
"You might just as well say," added the Dormouse, who seemed to be talking in his sleep, "that 'I breathe when I sleep' is the same thing as 'I sleep when I breathe'!"
(Alice's Adventures in Wonderland, Chapter seven)
 
 

Reklama

PageRank ukazatel