Knihy

Christopher Paolini - Inheritance

18. května 2012 v 17:53 | Annieren
Inheritance je čtvrtou knihou ze série Odkaz Dračích jezdců, kterou napsal Christopher Paolini.
Neuplynulo mnoho času od doby, kdy byl Eragon pouhým klukem z chudé farmy a Safira jen modrým kamenem ležícím v hlubokém lese. Nyní se situace změnila. Eragon je dračí jezdec a zabiják stínů a Safira mocný drak, který spolu se svým jezdcem letí vstříc k definitivnímu vítězství nebo záhubě.
Osud celé země spočívá na jejich bedrech. Životy tisíců lidí závisí na tom, jak si v poslední bitvě povedou. Celé dlouhé měsíce výcviků i bitev mohou všem přinést naději a život, ale stejně tak i bezednou propast ztráty, smrti a zatracení. Ten nejtěžší zápas je stále ještě čeká. Galbatorix. Budou muset najít veškerou sílu k tomu, aby svedli tuto poslední bitvu. Jestli tentokrát neuspějí, je vše navždy ztraceno. Další šance už nebude.
Eragon a Safira spolu dokázali dojít dál, než se kdokoliv odvážil vůbec doufat. Ale teď musí svrhnout zlého krále z jeho trůnu, zbavit násilím zmítanou zemi tyrana a nastolit v Alagaesii znovu právo a řád.
Není velká šance, že se jim to podaří. A pokud ano, jakou cenu budou muset zaplatit?

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Poslední díl tetralogie. Vyhodila jsem za tu knížku pět stovek, god damnit.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Závěrečná bitva

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Konec

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V tomhle díle to bylo těžké. Tedy ne jako těžké, ale prostě... tak. Je to už čtvrtý díl, takže postavy známe. Arya, Eragon, Roran, Katrina a tak dále. Nasuada samozřejmě, a Murtagh. Galbatorix. Čekala jsem od něj víc, ale v tomto díle se projevil jako typický klišovitý temno-lordovský záporák.
V tomhle díle se mi snad jako postavy líbily jen kočkodlaci celkově. Angela by byla super, ale byla až moc divná a po kapsách nosila až moc divných věcí, jako nůž, který dokáže přeseknout cokoliv... seriously? Mám magii ráda, ale co je moc, to je příliš.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
K tomuhle dílu bohužel moc pozitiv nemám. Hodně se toho změnilo, co jsem byla děcko a žrala Eragona jako blázen. Ale teď? Mám problém najít na tom něco dobrého. Hm, let's see... elfové, jakkoli byli klišovití, navždy zůstanou v mých srdcí. Ostatní rasy jsem měla problém, velký problém překousnout. Dobře, elfové byli taky klišovití jak blázen, ale já je mám prostě ráda.
Rozhodně se mi na tomhle příběhu líbili ti kočkodlaci, jak jsem již psala, to je podle mě nejúžasnější rasa v celé té Alagesii nebo jak se to jmenuje.
K příběhu a všemu ostatnímu se vyjádřím níže.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Chm... Eragonův příběh jsem jako malá doslova zbožňovala, ale jak rostu a vývýjím se, nahlížím na to s čím dál větším skepticismem. Pro mé dětské já to byl dokonalý příběh plný elfů, trpaslíků a dračích jezdců, teď je to pro mě jenom klišovité... něco.
Nelíbilo se mi to. Ale vůbec ne.
Četla jsem to asi měsíc. Bylo těžké to dočíst. Všechno to bylo takové rychlé, uspěchané, i když měla knížka něco přes 700 stran, pokud se nepletu, stalo se tam toho tak žalostně málo. Vyvrcholení příběhu pro mě vůbec nebylo tak epické jako pro ostatní čtenáře a jen jsem nad tím ohrnovala nos, nad scénami, které měly být vtipné nebo uvolňující jsem nechápavě kroutila hlavou. Prostě... ne. Je mi líto.

Když teď vím, jak na mě působil závěr Eragonovy cesty, vím, že si nesmím znovu přečíst předchozí díly. Znechutilo by se mi to do největší míry a já si to chci pamatovat jako něco, co jsem měla v dětství ráda.
A ano, ti, kdo tvrdí, že Eragon je tak trochu brak, mají pravdu.

50%

A těch 50% je z milosti. Prosím, neukamenujte mě.

Trudi Canavan - Černý mág 3: Nejvyšší lord

11. května 2012 v 8:45 | Annieren
Městu Imardinu i celé Kyralii vládnou ti, kdo ovládají magii. Společenství čarodějů do svých řad přijalo dívku z ulice, která náhle zjišťuje, že se ocitla uprostřed děsivého spiknutí, a její rozhodnutí ovlivní celý svět… Sonea se toho ve Společenství čarodějů hodně naučila a po vítězném utkání s Reginem se k ní ostatní novicové začali chovat s nevraživou úctou. Stále však nemůže zapomenout na to, co viděla ve sklepení Nejvyššího lorda. Ani na jeho varování, že dávný nepřítel Kyralie znovu nabývá na síle. Čím víc se toho Sonea dozvídá, tím víc o všem pochybuje. Může Akkarinovu příběhu věřit? Nebo se ji jen snaží zatáhnout do svých temných plánů? Nejvyšší lord je závěrečný díl Trilogie o černém mágovi z pera autorky Trudi Canavan. Trudi Canavan, autorku bestselerů, kterou znají čtenáři v UK, Austrálii a USA, získala v roce 1999 cenu Aurealis za nejlepší fantasy příběh.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Poslední díl trilogie.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Závěrečný střet

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Milovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tenhle díl... a postavy... konečně jsme odhalily pravé motivy Akkarina, Nejvyššího čaroděje, a já nestačila žasnout. Víte, je to tak neuvěřitelně úžasné, jak autorka tuhle postavu vykreslila a jaký Akkarin udělal pokrok! V prvním díle to byla jenom záhadná postava v pozadí, která vypadal spíš mysticky než jako opravdu reálný člověk, v druhém díle se ukazoval jako záporák, který má ale nějaké skryté motivy, a tady... tady jsme zjistili, proč to dělá, a zjistili jsme, že on je ten hodný, ten, co se snaží všechny zachránit, a pak jsme... ó můj bože, v tomhle díle se Akkarin a Sonea tak krásně sblíží. Když si představím, jak byl Akkarin vyzobrazen v prvním díle a jak tady... opravdu, opravdu dokonala postava, která udělala setsakramentský pokrok.
V tomhle díle vedl Akkarin. Jednozačně Akkarin. A Sonea. A Lorlen, toho mám ráda i z předchozích dílů, ten je taky naprosto skvělý. Vidíte to, všechny postavy teď miluju! Tedy kromě Savary.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Tenhle díl byl naprosto grandiózně úžasně skvělý. Přečetla jsem ho prakticky za jednu noc, i když v mé čtečce to bylo přes 700 stránek. Tenhle díl je ale prostě naprosto úžasný. Postavy jsou tady úplně skvělé, skvělé tak, jak jsem to už dlouho nezažila, a samozřejmě mé dívčí srdce skáče nad tou romantikou... kdo by si byl pomyslel, že Akkarin a Sonea... ale jsou spolu tak úžasně skvělí a já milovala jejich scény a doteď si nemůžu pomoct a miluju je :D.
Hodně překvapivá a úžasná je i zápletka - ve většině příběhů je to tak, že hlavní hrdinové budou bojovat za zrušení temné magie, za to, aby byla zakázaná, ale v tomto příběhu se poukazuje na to, že zlé nejsou prostředky, které používáme, ale to, jak je používáme. Celé je to tu obrácené naruby a donutí to člověka se zamyslet.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tady prakticky nemám co vytknout, až na dvě maličké věci. Ta první se jmenuje Savara. Pořád se nedokážu zbavit pocitu, že jí tam autorka strčila jen proto, aby nezůstal Cery na ocet.
Ta druhá se jmenuje konec. Tak trochu jsem čekala, že nejmenovanný hrdina zemře, ale ono jich zemřelo ještě několik, včetně dalších mých oblíbených postav, což bylo vážně hrozně smutný. Ale zase mě nebertre špatně, já nesnáším happy endy a takhle se mi to přeci jenom líbí, i když kdybych to psala já, udělala bych to ještě tragičtější. A byla bych krutá, protože bych se těšila na zdrcené reakce fanoušků.
Myslím, že Canavan se rozhodla být taky krutá, když tu nejmenovanou postavu zabila. Chm. Vsadím se, že mě úplně viděla, jak si v ten moment rvu vlasy.
Tak či tak, abych na závěr zhodnotila celek - jedná se o jednu z nejlepších trilogií, které jsem kdy četla, a každý díl nabírá na kvalitě. První díl byl dobrý, druhý skvělý a tento třetí a zakončující naprosto grandiózní.

100%

Trudi Canavan - Černý mág 2: Novicka

11. května 2012 v 8:30 | Annieren
Novicka je druhý díl úžasné trilogie nabité magií, dobrodružstvím a nápaditými obrazy. Trudi Canavan se řadí mezi uznávané autory v žánru fantasy. V roce 1999 získala cenu Aurealis za nejlepší fantasy příběh. Imardin je město temných intrik a vražedné politiky, kde moc drží ti, kdo ovládají magii. Do zavedeného řádu se připletla mladá dívka z ulice s neobyčejnými magickými schopnostmi. Byla přijata do Společenství čarodějů a její život se tak navždy změnil - bude však lepší nebo horší? Sonea věděla, že ve Společenství čarodějů ji čeká tvrdý výcvik, ale neuvědomila si, jak velké zášti ostatních noviců bude muset čelit. Její spolužáci, synové a dcery nejmocnějších rodin v království, jsou rozhodnuti překazit její úspěch - za jakoukoliv cenu. Ale tím, že přijme ochranu nejvyššího lorda Společenství, Soneu možná čeká mnohem tíživější osud. Nejvyšší lord Akkarin skrývá tajemství, které je mnohem temnější, než jeho čarodějnický hábit.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Pokračování trilogie.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
První zdání

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Utiskovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V minulém díle jsem si hodně stěžovala na jednotváronost a klišovitost postav. No, tady se to změnilo. Dámy a pánové, historicky můj první slash pár, který jsem začala milovat - Dannyl a Tayend. Pokud mě dobře znáte, víte, že jsem nikdy neměla ráda shounen-ai ani yaoi a doteď to ráda nemám, když se ale poodhalovala skořápka povahy Dannyla i Tayenda, prostě se nedalo je nezačít milovat. I když moje dívčí srdce trošku zklamalo, že narozdíl od ostatních párů zde tihle dva neměli žádnou romantickou scénu. Ehm, takže jo, v téhle knize jsem si zamilovala prostě hlavně Dannyla.
Také více odhalujeme povahu Nejvyššího mága, Akkarina, a tak, i když to nastane úplně nejvíc ve třetím díle. Tady je Akkarin chápán jako záporák, a pamatuju si, jak jsem pořád nadávala, proč sakra neřekne pravý důvod, proč dělá to, co dělá. Cery a celkově zlodějové se v této knize moc nevyskytovali, ale zjistila jsem, že mi to ani nevadilo.
V tomhle díle jsem si hlavně hodně oblíbila Soneu a soucítila jsem s ní, když jí Regin a ta osatní novicovská pakáž pořád tak šikanovala.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
V tomhle díle to bylo všechno. Co se mi na prvním díle tolik nelíbilo, tady zmizelo. Zamilovala jsem si všechny ty postavy, zamilovala jsem si děj a fandila jsem všem, ať vše dopadne přesně tak, jak má. Tuhle knihu jsem četla jedním dechem a nemohla se od ní odtrhnout, což se mi už sakra dlouho nestalo. Tahle trilogie má prostě něco do sebe, ať už jsou to čarodějové, postavy, magie, nebo cokoliv jiného. Celé mě to prostě doslova uhranulo a nechce mě to pustit ze svých spárů pryč.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Možná by mohli omezit pár zdlouhavých scén, které tam byli snad jenom kvůli prodloužení knížky. A taky mě ze začátku nudila Dannylova příběhová linie, přiznám se, to než potkal Tayenda.
Co ale jinak říct? První kniha pro mě tak čtivá nebyla, tento díl byl ale naprosto skvělý a já nemám nic jiného, co bych vytkla. Snad jen doporučuju. OPRAVDU doporučuju :D.

95%

Trudi Canavan - Černý mág 1: Společenství čarodějů

3. května 2012 v 18:38 | Annieren
Každý rok se čarodějové města Imardin vydávají očistit ulice města od tuláků, darebáků a ničemů. Mistři magických oborů jsou přesvědčeni, že se jim nikdo nemůže postavit, ale jejich ochranný štít není tak neproniknutelný, jak se domnívají.
Když vyhánějí lůzu z města, jedna mladá dívka z ulice, rozzuřena způsobem, jakým se úřady chovají k její rodině a přátelům, mrští proti magickému štítu kámen a spolu s ním pošle i veškerý svůj vztek. K údivu všech okolostojících kámen prorazí ochrannou bariéru a jednoho z čarodějů srazí do bezvědomí.
Něco takového se dosud nestalo a představuje to nejhorší obavy Společenství - někde v ulicích se volně pohybuje nevycvičená čarodějka. Musí ji najít a to rychle, ještě předtím, než její nekontrolované síly uvolní moc, která zničí jak ji, tak město, které je jejím domovem.
Společenství čarodějů je první částí úžasné fantasy trilogie, plné magie, akce a dobrodružství.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Už dlouho mi jí doporučuje kamarád a já neměla co číst.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Magie, předsudky

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vzdorovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Hmm, postavy celkově v této knize byly zvláštní. Vlastně spíš takové typické, klasické, ohrané, klišovité. Zastávám heslo "No honor among thieves" a v této knize je to přesně naopak, zloději jsou bojovníci za spravedlnost a krutí frajeři, ale klaďasové. Plus, všechny kladné postavy jsou nesmírně čestné, slušné, zdvořilé a bojují za správnou věc za každou cenu, zatímco záporáci jsou doslova pure evil. Nemám to takhle ráda. Ale vůbec.
No co, vraťme se k postavám. Sonea, jakožto hlavní hrdinka, byla zajímavá postava - dívka z ulice, která u sebe objeví magické nadání. Celkově velmi často sledujeme její cestu, takže jí ráda mám. Také jsem si oblíbila toho Farena ze Zlodějů, to byl takový správný zloděj, ale jeho podobu jsem si tedy představovala jako Mercera Freye ze Skyrimu, který je taktéž jakýmsi vůdcem Cechu zlodějů - což na Farena možná vrhá špatný stín, vzhledem k tomu, jak se pan Frey vyvedl, ale já ho prostě takto vidím.
Samozřejmě jsem si oblíbila naše dva slavné čaroděje, Rothena a Dannyla, a jsem vážně zvědavá, jak se věci vyvinou s magickým lídrem Akkarinem.
Jediný, kdo se mi tak trošku příčil, byl Ceryni, ale to ani ne kvůli jeho povaze, spíš kvůli tomu, že je přesným opakem zloděje, jak ho vidím já. As I said, NO HONOR AMONG THIEVES.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
I když jsem ze začátku nad knihou kroutila očima, protože je prostě všechno přesně podle prototypů, postavy jsou klišovité a příběh jakbysmet, nakonec jsem si tu knihu přeci jenom oblíbila. Postavy si oblíbíte, ať chcete, nebo nechcete, a i když je tu prostě jasně vytyčená hranice mezi dobrem a zlem, a zápletka mi přijde taková pro malý dětičky, je to dobře napsané. Strhlo mě to ke čtení a nutilo číst dál a dál, dozvídat se o osudu postav, více o Zlodějích, Společenstvu i samotném městu. Ať už je to klišovité, jak chce, ty postavy jsou sakra sympatické. A celé je to takové čtivé.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Už jsem to vlastně shrnula v horních bodech. Všechny postavy se líší vyznáním dobro/zlo, Zloději jsou možná nebezpeční, podle toho jak je autorka vystihuje, ale vlastně jsou to tací "bojovníci za spravedlnost", příběh je takový naivní a dětinský, a celá ta věc s Očistou mi ze začátku přišla doslova směšná. Ne, vážně, podívejme se třeba na takovou Hru o trůny - tam máte město plné chudých lidí, zlodějů, banditů a bůh ví čeho ještě, a král nehne ani prstem. Tady si vymyslí Očistu. Nevím, nevím, ale prostě mi to přijde takové nereálné. Prostě mě mrzí, že to není víc temné, reálné, kruté.
Ach jo. Možná, kdybych nečetla Hru o trůny, nehodnotila bych takhle, ale je tomu tak. Od té doby, co jsem si toto veledílo přečetla, od ostatních knih prostě očekávám stejnou... reálnost lidské povahy, ale nikdy jí zatím nenacházím, a když už jo, nakonec se to ukáže jako něco nesmírně zamotaného s příběhem alá drama queen (viz. Cesta stínů).

85%

Brent Weeks - Cesta stínů

29. dubna 2012 v 13:49 | Annieren
Temná, akcí nabitá fantasy, vás zavede do města jménem Cenária. Do města ponurého a nebezpečného, plného odporných slumů a obývaného těmi nejvýkonnějšími nájemnými vrahy, kteří se kdy procházeli na stránkách knih.
Azoth je kluk bez rodiny, bez jakékoli budoucnosti. Má jedinou šanci změnit svůj osud - stát se nájemným vrahem. A nejlépe učedníkem skutečného mistra, Durzo Blinta, muže bez svědomí, který vraždu pokládá za umění.
Z Azotha se tak stává Kylar Stern, který proniká do umění vraždy i do tajemství magie. Minulost se mu ale přesto připomene a postupem času se vrací jako bumerang…

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Tak, četla to moje kamarádka a chválila to. Navíc to má celkem působivou obálku. A je to o nájemných vrazích. To je tak všechno, co mě na tom upoutalo, a že toho není málo.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Městské podsvětí

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zavraždit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Azoth alá Kylar Stern je vážně jedinečná postava. Na začátku je to vystrašený kluk, ke konci knihy už chladnokrevný zabiják. Celkově se mi líbilo, jak se všechny postay v průběhu knihy vyvíjely. Panenka alá Elene, Jarl (ten mě hodně překvapil), Máma K... dobře, moje nejoblíbenější postava vůbec byl asi Durzo Blint. Mám prostě ráda dark-cool-vrahy. Altair z Assassin's Creed, Lucien Lachance z Oblivionu a Durzo Blint. Svatá trojka.
Nejmín ráda jsem měla asi Logana, to byl takový prototyp dokonalé postavy. Snad jen ke konci knihy bylo nastíněno, že se změní, ale ještě nevíme, jak. Moje kamarádka mi tedy řekla, že zešílí. Och, tak uvidíme.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
V této knize je celkem realisticky vyzobrazeno podsvětí středověkého města. Autor na konci knihy napsal, že realita je ještě krutější. Cechovní gildy zlodějíčků, wetboyové alá nájemní vrazi. Znásilňované děti, jedenáctileté prostitutky, procházení kolem zvratků a vybírání jídla z popelnic, krádeže, ubití k smrti, zlo, zlo, zlo. Alá lidská povaha.
Celkově jsem se poslední dobou nějak přeorientovala na zloděje a vrahy. Hmmm.
Tak či tak, příběh této knihy je... jedinečný. Najdeme tu pár opravdu zajímavých převratů v příběhu, několik šokujících odhalení, a hlavně si zamilujete ty postavy. Aspoň já jsem to tak měla. Musím vás ale varovat, že se toto dílo nemusí líbit každému. Mě by se to třeba ještě před rokem nelíbilo a měla bych z toho noční můry. Je to trošku temné. A krvavé. A jak jsem už říkala, realistické.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tak hlavně, ten rozjezd je trošku pomalejší. Budete se opravdu těžko orientovat v příběhu a postavách, navíc na vás hned na začátku vybafnou s milióny jmény a milióny intrikami a milióny králi a generály a tak dále a já se v tom doslova a do písmene ztrácela. Postupně se v tom určitě orientovat začnete, ale opravdu, ten začátek je hodně, hodně těžký.
Postavy jsou, jak už jsem říkala, jedinečné, někdy ale na mě jejich osudy působily alá drama queen. Ten miloval její sestru, ale ve skutečnosti miloval jí a chtěl jí tím ukázat, že je život krutý, a tak dále. Celkově tyhle city byly zmatené a divné. Chm.
Ke konci navíc najdete hodně podpásovek a smutných událostí, ale musím se přiznat, že smrt mnoha z nich na mě tolik nezapůsobila. V tom je prostě mistr Hra o trůny. V tom, že zabijí naše oblíbené postavy a my ječíme vzteky jak na lesy. To tady není.
A nemám ráda, když se k asasínům plete nějaká magie, nebo tak. Tady Talent. Nemám ráda čarující asasíny. Pouze krev a ocel. Ale to je jenom taková moje myšlenka.

85%

Laurell K. Hamiltonová - Kavárna šílenců

18. dubna 2012 v 19:18 | Annieren
Anita Blakeová je zákonnou popravčí upírů pro celou oblast. Jako expertka na nadpřirozené jevy spolupracuje i s místním Duchařským komandem, zvláštní policejní jednotkou specializovanou na nadpřirozené zločiny. Teď se setkává s řadou případů pohřešovaných lykantropů. A jako by pracovních problémů neměla až nad hlavu, musí současně řešit i potíže ve svém osobním životě. V slabé chvilce slíbila manželství alfa samci vlkodlačí smečky, ale ani to ji nezbavilo nežádoucí pozornosti Pána Upírů a jeho žárlivých příznivkyň.V komplikovaném případě se jako obvykle řeší i otázka, "Kdo je tu vlastně netvor?"

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Už čtvrtý díl o Anitě Blakeové.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Volba

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přitahovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Báh, to je pořád to samý dokola. Jen vždycky osvětluju, co se mi zrovna v týhle knize na Anitě líbilo nejvíc :D. No tak ale dobře, řeknu to - Anita začíná mi připadat trochu jako nerozhodná pipka alá Bella, navíc nechápu, jak pořád může tak nesnášet Jeana-Claudeho a jak ten s její (s prominutím) nevymáchanou hubou nemůže neztrácet trpělivost.
Fajn, celá Anitina série má asi čtrnáct dílů a pořád pokračuje, pokud vím, což je dost dlouhá doba na vývoj vztahů, ale co je moc, to je příliš...
Tak či tak, Richard mě párkrát docela rozčiloval. A Jean-Claude je stále jediný upír, kterýho v tomhle světě respektuju, hned po Drákulovi. A taky se mi v tomto díle nepochopitelně zalíbil Zerbrowski.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
V tomto díle bylo celkem dost aspektů, Anita se potkala s hodně lidmi a nakonec to tedy všechno dávalo smysl, jako vždy, ale přišlo mi, jakoby se zde pracovalo s mnohem rozmanitějším příběhem. Tak či tak, bylo vidět, že rozuzlení případu nebylo ani tak cílem knihy, jako spíš uvést konflikt mezi nápadníky Anity. O tom více dole.
Tak či tak, pořád se zde nacházely nechutné scény, pořád máme cool Anitu Blakeovou, pořád máme případ s nadpřirozenými aspekty.To mi stačí ke štěstí. Aspoň trochu.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Jak už jsem říkala, Hamiltonová z toho začíná dělat tak trochu připitomělou telenovelu mázlou Tvajlajtem. Anita se nám rozhoduje mezi vlkodlakem a upírem, a i když není tak pitomoučká, jako naše stará známá Bella, stále je to trochu otravné. Stejně se ale nemůžu přimět k tomu, abych nad jejími nápadníky ohrnovala nos. Richard mě ani moc nezajímá, ale nad Jean-Claudem slintám už od prvního dílu a nejradši bych Anitu za tu nevraživost k němu nakopla.
Taky mi zde přišel trochu slabší příběh. Ano, jak jsem psala, bylo zde mnoho různých uliček a zákoutí, které jsme navštívili, ale celkové rozuzlení neotevřelo má ústa do velkého O a ani mě nějak moc nepřekvapilo. Obávám se, že bych tuhle knihu považovala i za zatím nejhorší z Anitiny série.

80%

Laurell K. Hamiltonová - Cirkus prokletých

1. dubna 2012 v 11:01 | Annieren
V USA je lykantropie i vampyrismus legální a město St. Louis je srdcem snah za rozšíření práv nelidí. Anita Blakeová - státem uznaná popravčí upírů - uvízne uprostřed bitevního pole, na němž se mají střetnout prastaří nemrtví o vládu nad městem. Kdo ji získá na svou stranu? Koho bude nucena zradit - tedy za předpokladu, že odstranění vlezlého upíra lze vůbec zradou nazvat.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Pokračování Anity. Nic víc, nic míň.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Rozhodující souboj

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vládnout

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
To se mám zase opakovat? Anita je prostě nejlepší, no comment. V tomhle díle ale konečně nastala bitva o Anitino srdce, tedy Richard versus Jean-Claude. Já tedy stojím na straně Jean-Claudeho, přiznám se, ale zase z toho nechci udělat něco jako Twilight, Team Edward versus Team Jacob a bla bla bla. Jediná kniha, u který respektuju souboj upíra a vlkodlaka o dívčí srdce, je kniha o Anitě Blakeové.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Na téhle knize toho bylo hodně. Zase nastává to, co se mi na stylu psaní Hamiltonové líbí, tedy to, že na začátku nám hodí nitky a postupně je zaplétá do klubka, přičemž všechno má něco společného se vším.
Jean-Claude je v této knize jako vždy úžasný. Jak ho Hamiltonová popisuje prostřednictvím Anity, tak se zdá téměř jako bůh, ale štve mě, že prostě musí psát pořád a pořád další knihy, než se dají dohromady, když je takhle na 100% jasný, že spolu skončí. Tak či tak, v této knize nastává souboj upírů a je to opravdu zajímavé. Hlavně mě překvapil ten zvrat na konci, který byl na jednu stranu velmi logický a samozřejmý, a já se musela plácat do čela, že mě to nenapadlo, a na druhou stranu byl i děsivě překvapující.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nevím proč, ale tahle kniha se mi četla trochu pomaleji. Nevím, nevím, zatím se mi asi nejvíc líbil první díl. V tomhle díle Anitu pořád "ohryzával" nějaký upír a chtěl z ní udělat lidskou služebnici, a to mě popravdě ke konci už štvalo. Když má od dvou upírů tři znamení, co to má ksakru znamenat?! Prostě... jsem nad tím trošku nevěřícně kroutila hlavou. Taky mě trošku zklamala zápletka, bitva upírů o Vládce města, jednou tam byl nějaký had, pak Anitu zavřeli v jeskyni, hpmf. Ale myslím, že tohle s dějem nemá nic společného, já jen prostě nesnáším vlkodlaky a upíry a všechno kolem. Anita je jediná taková kniha, kterou čtu. Jinak na mě s tímhle, pěkně prosím, nechoďte.

85%

Laurell K. Hamiltonová - Rozesmátá mrtvola

28. března 2012 v 20:02 | Annieren
Městem St. Louis se běžně pohybují upíři, lykantropové nebo ghúlové. A taky bytost, která zaslepeně zabíjí a vzápětí zmizí do noci, aniž by ji kdokoli viděl, natož mohl zastavit. Případ se ve spolupráci s policií snaží vyřešit Anita Blakeová, oživovatelka zombií a odbornice na nadpřirozené zločiny. Podaří se jí najít vraha včas, než si najde další oběti? Jak draho ji přijde, že si proti sobě poštvala seňoru Domingu, královnu vúdú? Proč se ochrnutý milionář snaží Anitu přinutit, aby pro něj oživila zombii jeho předka? Jak pevná je Anitina zásada nepoužívat při rituálech lidskou oběť? A co na to stvůra ve sklepě?

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jedná se o pokračování Provinilých slastí, a vzhledem k tomu, že mám konečně za sebou povinnou četbu, mohla jsem se vrhnout na pokračování.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Děsivé oběti

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vyvolat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Anita je opět úžasná! I když je možná někdy až moc sarkastická a ironická, oceňuju, že autorka píše realisticky a nedělá Anitu "always cool", ale jako osobu z normálními city, která má po děsivých střenutích, které mohly skončit smrtí, stejný strach a stejný šok jako všichni ostatní. Prostě se mi líbí, že jí Hamiltonová píše jako reálnou osobu. Ačkoli nechápu, proč se pořád vyhýbá Jeanu-Claudovi. Oni by spolu byli tak úžasní, a to bez legrace :D! Nesnáším upíry a vlkodlaky, křížení mezi nima a podobný paskvily, ale tady si hryžu nehty a křičím - Anito, na co čekáš, drahý Jean-Claude je tu jen pro tebe! :D
Jo a jinak jsem zjistila, že je Anita blázen do tučňáků, což je divný, jelikož já taky :D.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
V tomhle příběhu se opět jedná spíš o detektivku než nějaké městské fantasy, a tenhle případ byl velmi dobře napsaný. Líbí se mi, jak Hamiltovoná zdánlivě nesouvisející věci dokáže spojit tak, že to všechno nakonec dává smysl. Myslím tím, že se v průběhu knihy Anita střetne s několika různými skupinami lidí a nakonec se ukáže, že jsou všichni propojeni.
Také se mi líbilo, že v tomhle dílu víc detailně popsala Anitinu spolupráci s policií. Možná mám radši, když je to víc nadpřirozené, ale stejně se mi to líbilo! :D

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Na téhle knize to možná bylo špatné popsání nechutných scén. Abyste rozumněli, v tomto díle se nacházejí mrtvoly polorozežrané zaživa a ty popisy možná nechutné jsou, ale vždycky jsem nesnášela, když se našla další mrtvola, protože mi přišlo, že Hamiltonová má tendenci to děsně okecávat, abychom všichni pochopili, jak je to hnusný a děsivý a aby se nám chtělo zvracet a bůh ví co. Já to tak prostě ráda nemám. Dobře, ať je to nechutný, ale já to přežiju. Možná by se mě to dotklo před objevením American McGeeho Alenky, ale teď vůbec.
A taky mám tendenci při všech scénách s Jeanem-Claudem číst rychlostí blesku a po konci té scény nadávat, proč se k němu Anita zase chová tak hnusně. A proč už konečně nebude jeho lidskou služebnicí a proč s ním konečně není, když i přiznává, že se jí líbí.
Asi si budeme muset počkat a přečíst dalších deset knížek nebo kolik jich je, že?

85%

Laurell K. Hamiltonová - Provinilé slasti

6. března 2012 v 18:32 | Annieren
Vampyrismus je v USA legální. Za úplatu vám oživovatelé povolají z hrobu zombii dle vašeho výběru. Po některých hřbitovech se potulují ghúlové. Nemrtví by možná měli mít hlasovací právo, ale kdo zastaví ty, kteří začnou zabíjet lidi? Vedlejší zaměstnání oživovatelky Anity Blakeové je právě lov a exekuce odsouzených upírů. Co ale Anita udělá, když je žádána o pomoc při vyšetřování případu několika zavražděných upírů? Upíři jsou přece taky lidi. Nebo ne?

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Doporučila mi jí jedna kamarádka už hoodně dávno, ale dostala jsem se k ní až teď, když mi jí půjčil jeden kupodivu do upírů zblázněný kamarád :D.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Krvavé vyšetřování

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Odhalit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Samozřejmě, nejlepší a nejpopsanější postavou z celé knihy byla Anita, kterou jsem si oblíbila už jen kvůli jejímu sarkasmu. Také máme ale spoustu společných znaků - také nenávidím podpatky a téměř nepiju alkohol :D. Dokonce se i stejně jako ona velmi nerada maluju, ale musím, jinak si mě lidi pletou s třináctiletou a to fakt nesnáším (je mi patnáct, kruci). Ale to jsem odbočila... hm. Samozřejmě z upírů mě nejvíc zaujal Jean-Claude, ten byl naprosto úžasný, úplně se k sobě s Anitou hodí :D. Edward byl také naprosto skvělý, chladný zabiják upírů a předtím i lidí. Nejsilnější upírka města (Nikael nebo tak nějak) sice nebyla "napsaná" úplně děsivě a někdy jsem jí to moc nevěřila, ale přesto byla jako postava dobrá a "splnila svou roli". Nejvíc z celé knihy mě asi štval Phillip.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Přiznám se, moc na upířiny nejsem. Ale vůbec. Nesnáším Twilight, Upíří deníky a všechno ostatní o upírech a vlkodlacích a prostě se tohohle tématu naprosto štítím. Ne a ne a ne! Ale tady jsem udělala výjimku. Kamarád, který mi tuto knihu půjčil, jí hodně vychvaloval, a mě se také zalíbila díky obálce - která ale nejspíš odláká většinu ostatních lidí :D. No co, mě se to líbí.
Tak či tak, hned jsem se dostala do příběhu a hltala jsem ho jedním dechem. Knihu jsem dočetla za dva dny. Anita je opravdu úžasná postava a jejímu "světu" jsem i věřila. Vyšetřování bylo velmi zajímavé, a na každé Anitino střetnutí s nejvyšší upírkou jsem se těšila jako malé škvrně :D. Prostě napínavá řežba.
Když už jsem zmínila slovo "řežba". Kniha není pro slabé žaludky. Áno, znám hodně lidí, kteří se snaží psát krvavě a hustě a všude hází nechutný detaily, jak tomu vylízají vnitřnosti a bla bla bla, ale jestli jsem někdy četla autora, který to uměl podat realisticky a surově tak, že jste tomu věřili a dělalo se vám z toho špatně, tak je to Hamiltonová. Přiznám se, když se o to pokouší ostatní, většinou to vyzní spíš divně a já se tomu směju, než abych z toho měla husí kůži jako tady z Provinilých slastí.
Je pravda, že detailní popisy krvavých scén taky lidi spíše od této knihy odradí, než že se jim to na ní bude líbit... uch, asi jsem divná.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Kniha byla psána v první osobě, ale já to nevnímala jako Anita, stejně jsem to vnímala z pohledu nějaké té třetí osoby, pozorovatele. Nevím, prostě nemáte ten pocit, že na to koukáte očima hlavní postavy. Ale to mi nevadilo. Spíš jen taková drobnost, které jsem si všimla.
Trošku víc mi vadilo, že kniha je vlastně pár velmi dlohých scén stlučených dohromady. Vyšetřování je to relativně krátké, když se nad tím zamyslíte, a tvoří ho malý počet scén, ale velmi, velmi silných a napínavých, tož pravda. Ale prostě to není tak dlouhé, jak by mohlo být, mohlo to být víc zamotanější a tak...
... možná proto mě konečné odhalení nepřekvapilo tolik, jak mělo.
Ale co. Kniha je to stejně dobrá.

90%

Garth Nix - Abhorsenka

5. března 2012 v 17:02 | Annieren
Devátá dostatek síly měla, leč Orannis sám byl zbaven světla, na dvě části zlomen, pod kopec skryt, kde naplněn záští má věčně bdít. Tak se zpívá v písni. Ale Orannis, Ničitel, už pod kopcem nebdí. Z podzemního vězení byl vysvobozen a teď se snaží uniknout i ze stříbrných polokoulí, překonat poslední překážku, která mu brání v uvolnění strašlivých sil.Šanci zastavit Ničitele má pouze Lirael, která se právě přihlásila o své dědictví jako budoucí Abhorsenka. Spolu se svými druhy - Samem, Nezbednou Fenkou a Mackem - musí tuto šanci využít. Pro mladou ženu, která byla ještě před několika dny druhou pomocnicí v clayrské knihovně, je to obtížný, možná dokonce nesplnitelný úkol. Ale Ničitel hrozí zničit veškerý život a je třeba mu překazit plány za každou cenu, třebaže Lirael zatím vůbec netuší jak.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Pokračování Lirael, která byla dost napínavě ukončená.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Závěrečná bitva

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zapečetit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jako v předchozím díle, ztotožnila bych se s Lirael.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Závěrečná bitva byla úžasná. Tedy, trošičku mi nějaké věci nedaly a vypadaly podivně, jinak ale byla úžasná. A to tím, jak byla napsaná. Vrhlo mě to do děje, nedalo mi to spát, bylo to fascinující a nechtělo mě to pustit.
Svět. To už jsem říkala předtím, nebo ne? Miluju zvonky a cesti do Smrty. Miluju Abhorseny a nekromanty. A Výsadu.
A taky chválím konec. Byl... zvláštní, ale dechberoucí. Aspoň pro mě.
Znáte takový ten pocit, když dočtete dobrou knížku a pak koukáte dalších pár minut do blba... a v hlavě máte tak trochu vymydleno?

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Hm, co dodat? Popravdě, na téhle knize mě vždy zamrzí, že se tu tak míchá ten "skutečný" svět s tím magickým, podle mě by si ten magický vystačil sám úplně skvěle. Jistě, příběh by pak nedával smysl, ale stejně... prostě to trošku ztrácí na kouzlu. Celé je to takové temné a to moderní mi tam prostě nesedí.
Také mě (opět) trochu rozčilovala "neschopnost" postav. Ale přežila jsem to :D.

85%

 
 

Reklama

PageRank ukazatel