Knihy

Laurell K. Hamiltonová - Krvavé koleno

27. října 2012 v 14:24 | Annie
V pátém díle série napsané Laurell K. Hamiltonovou má lovkyně upírů Anita Blakeová, která má mimo to i dar probouzet mrtvé, práce nad hlavu. Musí vyřešit dva úkoly, při nichž i ona sama začne přemýšlet o tom, zda nejsou nad její síly: probudil celý hřbitov více než dvě stě let starých mrtvol a zjistit, co se stalo třem mladíkům z Missouri zavražděným způsobem, který ještě nikdy předtím neviděla.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Další kniha ze série o Anitě Blake.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Upíří vládci

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Oživit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Tak dobře, tady vlastně už prakticky ani nemám co říct, nebo-li vždycky zde píšu to samé. Anita je prostě velmi cool postava. Navíc mi přijde, že od první knihy se z ní stává stále ještě víc a víc cool postava a to se mi líbí. Jen už mi trošku leze na nervy, jak každý federál/policista/oživovatel/bůh ví kdo ještě jakmile má hned k Anitě takový fanouškovský vztah a hrozně ji obdivuje a bere ji jako tu svou nejlepší kamarádku a bůh ví co ještě. Závan Mary Sue, trošku. Z Larryho se ale také začíná stávat velmi zajímavá postava a Jean-Claude byl jako vždy úžasný. Jen mi bylo líto, že tam bylo méně klasického detektivního týmu, se kterým Anita spolupracuje.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jako vždy se dostáváme k velkému množství postav, k několika zápletkám, které do sebe nakonec logicky zapadají a k tomu, že si Anita vybírá mezi svými nápadníky. Příběh začíná tak, že Anitě je řečeno, že má letět pryč ze svého "rodného kraje" (haha, promiňte mi, že si nepamatuju, kam že to odjela a kde bydlí :D) oživit hřbitov cca 200 let starých mrtvol bez lidské oběti, u čehož se bojí, že to bude možná nad její síly. Samozřejmě se to ale začíná celé zamotávat a Anita nakonec začne vyšetřovat vraždy mladých chlapců v okolí, zjistí, že se v tomto místě nachází prastará rodina elfů, bude mít co dočinění s místními upíry a také se dozví, že je zde uvězněno něco, co by už nikdy nemělo spatřit světlo světa.
V tomto dílu se také fanoušci konečně dočkají nějaké bližší interakce mezi Jean-Claudem a Anitou. Hehe.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nevím, nevím, ale příběh u této knihy mi přišel trochu slabší. Navíc, když už si zvyknete na to, jak Hamiltonová píše a jak tvoří své zápletky, stávají se její příběhy trochu předvídatelnými. Vždycky se stane nějaká událost/věc, na první pohled nepodstatná, a ke konci se ukáže, že na ni závisí celá zápletka. Prostě, pak už pozorujete každou věc a tak nějak tušíte, jak to celé dopadne. Každopádně, kouzlo série Anity Blake už u mě začíná trochu oprchávat. Neříkám, že mě to nebaví, jen už ne tolik, jako předtím.

80%

Veronica Rothová - Rezistence

3. října 2012 v 20:42 | Annie
Měl to být pro Tris šťastný a slavnostní den, ale všechno dopadlo úplně jinak. Po krvavé tragédii mezi frakcemi vzrůstají konflikty a nad společností se vznáší válka. Tris se musela rozhodnout už jednou - a teď ji čeká další volba. Dřívější rozhodnutí, obavy, zármutek i provinilost, to vše ji teď dostihlo a Tris nezbývá než bez výhrad přijmout svou Divergentní identitu. Dokáže se ale vyrovnat se všemi následky?

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Pokračovaní Divergence, objednané prakticky hned v den, kdy kniha u nás v ČR vyšla. Jo, čtu hrozně pomalu, já vím.
Kniha vyšla minulé pondělí, pokud vím (24.10.)

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Válka extrémů

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zachránit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Myslím, že tady se to moc neliší od první knihy. Nejsympatičtější mi byla Tris, a kvůli tomu Rothovou trošku obdivuju, protože já v YA literatuře obvykle hlavní hrdinky moc nemusím. Ale Tris je skvělá. Dokonce i Tobias je jako "boyfriend" velmi snesitelný, ne-li úžasný, i když své chvilky, kdy jsem ho chtěla přetáhnout koštětem, měl.
Autorka zde pracuje s velkým množstvím postav a velmi ráda ukazuje jejich přátelství, lásku či cokoliv jiného. Což o to, dialogy píše dobře. Jen prostě nedokáže ty postavy "rozšířit tak", že si je zamilujete a budete znát všechny jejich jména, i kdyby jich mělo být 50. Přesto ale dokáže vytvářet sympatické postavy a záporáci jsou vám samozřejmě zase nesympatiční, i když se mi zase na druhou stranu líbí, jak s nimi dokáže pracovat a ukazovat je jako "šedé osoby", tedy prostě lidi, jako jsme my všichni ostatní. Nikdo přeci není úplně zlý či úplně hodný. Takovým zářným příkladem je Tobiasův otec Marcus.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jak už jsem napsala, Rothová dobře pracuje s postavami. Sice zase ne tak dobře jako třeba taková Hiromu Arakawa s postavami ve FMA, což je podle mě mistrovské dílo s postavami zvládnutými na jedničku s hvězdičkou (i když je jich opravdu obrovsky mnoho), ale stejně, opravdu s nimi pracuje velmi dobře. Taky se mi líbilo, že i když je to YA literatura, tolik smrti, opravdu depresivních a těžkých chvilek jsem tam nečekala. Sice Rothová nezašla úplně do silných extrémů, ale nějaké ty náznaky opravdové lidské krutosti tam byly. Myslete si, že jsem sociopat, psychopat či cokoliv jiného, ale mě se to takto líbilo.
Rothová podle mě taky skvěle zvládá dialogy. Příběh má navíc pořád spád a i když mi nepřišel už tak čtivý a napínavý jako v díle prvním, rozhodně vás to bude po každé přečtené stránce pohánět dál a dál.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Stejně jako v prvním díle, připadlo mi, že Rothová trošku nezvládá popisy. Spád děje a dialogy skvělé, ale opravdu, moc popisů tam k nalezení není. Aspoň co mi připadalo. Samozřejmě, někomu to vadit nebude, ale mě to někdy připadalo prostě jako... no, nevím. Působilo to na mě divně.
Také mi pořád trošku pořád vrtá hlavou ten konec. Ne, nebudu si stěžovat, že nám nebyl ukázat okolní svět, protože na konci nám ukázán byl, jen... jen to pro mě bylo nějaké moc uspěchané, nedovymyšlené. Celkově ten konec vypadal, jakoby už to autorku prostě nebavilo a chtěla to za jeden večer dotáhnout. Všechno se to najednou rychle vyřešilo jako mrknutím oka.
Druhý díl mi proto přijde trošičku horší než ten první, který mě doslova a do písmene dostal, ale stejně se těším na díl další a tenhle hodnotím velmi dobře.

90%

Karel Schulz - Kámen a bolest

5. srpna 2012 v 13:22 | Annieren
Román, který patří na samý vrchol české historické prózy. Autor s hlubokým kulturním zázemím v rodinách Mařáků a Schulzů, s literárním vzorem v dílech Durychových vytvořil na počátku 2. světové války tento slavný životopis Michelangela Buonarrotiho - na pozadí rozsáhlé fresky renesančního života v Itálii a jejího dramatického politického dění zachytil svrchovaný tvůrčí i lidský zápas o svobodu a důstojnost. Jeho interpretaci nebylo možno pokrýt jedinou odborností: bylo k ní třeba historika, literárního historika i uměnovědce.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Mamka mi tuhle knihu hrozně cpala, protože je to její nejoblíbenější. Začala jsem se o ni totiž zajímat po dohrání Assassin's Creed 2, jelikož to se odehrává v tom samém časovém období - v renesanci.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Sochař

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Utíkat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Ech. Původně jsem sem tuhle knihu ani nechtěla psát, protože se mi trochu příčí házet sem klasiky, a hle, je to tady. Tak fajn. Postavy.
Michelangelo je zde skvěle popsaný, že se mu dostanete pod kůži, a i ostatním postavám hned porozumíte. Například Leonardo nebo Machiavelli. Mou oblíbenou postavou z renesance je právě Machiavelli, a proto mě části s ním bavily nejvíce, velmi zajímavé ale bylo také střenutí Michelangela s Leonardem.
Bylo toho tu hodně. V postavách se nezklamete, přinejhorším odpovídají historii, pokud vás nic jiného nezajímá.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Co říct? Jako velký fanoušek AC série pro mě čtení této knihy bylo celkem zábavné, jelikož například smrt papeže Alexandra (Rodriga Borgii) zde byla vypsána tak záhadně, že to klidně mohlo být dílo našeho známého asasína. A jak Leonardo, tak Machiavelli něco před Michelangelem vždy skrývali. TO JE MÁ KONSPIRAČNÍ TEORIE! :D
Ne, vážně, zpět do reality. Co bych na tomto příběhu vyšvihla? Rozhodně tu historickou přesnost. Pokud vás zajímá renesance a jakákoliv její osobnost, najdete ji zde. Bojím se sem přesně psát ty jména, protože přeci jenom, jsou italské, ale najdete tu opravdu všechny, které byste vidět chtěli.
Takže je to dobré pro dějepis do školy, a nebo prostě pro poznání doby.
A pro poznání Michelangela.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Na téhle knize se mi někdy nelíbily ty sálodlouhé, zbytečné popisy, a ten jazyk... ten jazyk byl hrozně zvláštní. Ne každému se to asi bude líbit. Také mě naštvala délka. Kniha není nějak extra tlustá, a přesto má přes 800 stránek - nevím, jak to vydavatelé dokázali, že vypadá tak na 300 - 400 stránek. Na první pohled.
Co říct? Asi jen to, že pokud se o tuto dobu nezajímáte, asi vás to bavit nebude.

90%

Veronica Rothová - Divergence

4. srpna 2012 v 15:22 | Annieren
Beatrice žije v Chicagu budoucnosti, kde je společnost rozdělena do 5 frakcí a každá z nich se věnuje pěstování určité ctnosti - Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. Každý rok ve stanovený den si musí všichni šestnáctiletí vybrat jednu z frakcí, do níž budou patřit po celý svůj život. Beatrice se rozhoduje mezi tím, jestli zůstane s rodinou, nebo bude sama sebou - obojí mít nemůže…

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jakmile k nám, do země buranů, prosákla informace o této knížce, nejdřív jsem si říkala: "Co je to za pitomé téma? Lidi se dělí do frakcí jak čarodějové v Bradavicích? To musí být pitomost..."
Pak ale u Abyss v Knižním nekonečnu vyšla recenze a já se nestačila divit, jak dobré hodnocení to dostalo. Od té chvíle jsem si řekla, že bych té knize přeci jen mohla dát šanci... a nelitovala jsem.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Frakce

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Rozdělit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Postavy v téhle knize byly mimořádně dobré a uvěřitelné.
Hlavní hrdinka Beatrice - později Tris - mi byla sympatická. Pamatuju si, že se tam někde zmiňovali, že je plavovláska, já si jí ale stejně představovala jako zrzku (hlavně do mě neryjte kvůli mé infantilnosti do této barvy vlasů) a opravdu, do ní jsem se vcítila raz dva. Ono když tyto knížky píšete v první osobě, že?
Další hlavní postava, "Čtyřka", což je mladý osmnáctiletý muž :D, byl taky skvělý. Mužskému pohlaví musí takovéto knihy připadat jako brak, ale já jsem přeci jenom mladá dívka a o... mladých mužích čtu velmi ráda :D.
Pokud tam nejsou upíři.
Další postavy byly dobré, možná akorát tak Ala mi bylo líto a takový osud jsem mu nepřála. Eric byl pěkný hajzl. A možná se to mohlo více soustředit i na Beatriciny rodiče, protože třebaže to s nimi dopadlo tak, jak to s nimi dopadlo, připadalo mi tam, jako by tam vůbec nebyli - protože tam taky prakticky vůbec nebyli. A to se rovná nulové vcítění.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Tato kniha byla jedna velká, jednorázová jízda. Včera večer jsem jí začala číst a teď jsem jí dočetla, a přečetla bych jí klidně i včera, kdybych nebyla pořád na té debilní chatce. Knihy, které vás uchopí a nutí vás číst pořád dál a dál, které jsou tak napínavé, že se od nich nemůžete odtrhnout, jsou úžasné a my je milujeme. Problém je, že je jich tak málo, tato kniha je ale přesto jednou z nich.
Jak už jsem říkala, postavy jsou skvělé. Tris byla skvělá. A Čtyřka. Ach jo.
Jak už jsem psala na začátku, někomu možná bude připadat divné to rozdělení do frakcí, ale když si na to zvyknete, bude vám to připadat přirozené. A navíc rozhodně zajímavé. Je to zase úplně jiná psychika, úplně jiný nápad ohledně toho, jak to s budoucností bude.
Milovala jsem ty části, kdy se Tris stávala součástí své frakce. To bylo neuvěřitelně napínavé a, jak už jsem říkala, zajímavé číst.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Co bych této knize vytkla? Jak jsem už říkala, mužské pohlaví by se jí asi mělo vyhnout, protože je to přeci jenom YA kniha a tento žánr obvykle chytá mladé slečny jako jsem já - U MĚ S TOU VÝJIMKOU, ŽE NESNÁŠÍM UPÍRY.
Také mi trošku vadilo, že Beatriciny rodiče tam opravdu byli pouze chvíli a jejich charaktery tam nebyli více prohloubeny, a proto jsem se do nich nemohla vcítit.
Toť vše.

95%

Karpyshyn Drew - Mass Effect: Zjevení

26. července 2012 v 14:34 | Annieren
Každé vyspělé společenství v galaxii je závislé na technologii Proteanů, prastaré rase, která zmizela před padesáti tisíci lety. Po objevení skladiště proteanské technologie na Marsu v roce 2148, se lidstvo vydalo ke hvězdám a snaží si vydobýt postavení v obrovské galaktické komunitě.
Na samé hranici kolonizovaného vesmíru zkoumá poručík David Anderson trosky přísně tajné vojenské výzkumné stanice, kterou napadli neznámí žoldáci. Doutnající ruiny jsou posety těly a ve vzduchu se vznáší nezodpovězené otázky. Kdo najal žoldáky a z jakého důvodu? A kde je Kahlee Sandersová, mladá vědkyně, která záhadně ze základny zmizela těsně před tím, než byli její kolegové vyvražděni?
Sandersová je klíčem k rozluštění všech záhad. Jenže tento klíč kromě Andersona hledá i elitní turianský agent - Spektra - Saren, jehož metody se velmi podobají Skarrovým, což je brutální kroganský nájemný zabiják, který je rovněž Sandersové na stopě. Andersonovy šance jsou mizivé, ale pokud selže, je osud lidstva zpečetěn. A možná celé galaxie...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Bude vám stačit fakt, že jsem velký fanoušek Mass Effectu?

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Osud lidstva

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Najít

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V této knize se nacházejí vlastně tři hlavní postavy, přičemž já bych se tu rozepsala o každé z nich a pak napsala malý dodatek k těm dalším.
David Anderson. Každý, kdo hrál Mass Effectovské hry, tohoto muže zná. Důstojník Aliance, který za každých okolností stojí za Shepardem, je více méně jeho mentorem, a Shepard od něj má dokonce i svou první loď. Už v první hře se dozvídáme, že Anderson má se Sarenem společnou historii, a tady se právě dozvídáme, o co jde - proto jsem si taky tu knihu koupila. Anderson tady rozhodně vypsaný špatně není, ale jeho postava mě na druhou stranu nijak neuchvátila.
Stejně tak mě nijak nezaujala postava vědkyně Kahlee Sandersové, třebaže i ta se objevuje ve třetí hře. Všechny lidské postavy mi prostě přišly... klišovité.
Na druhou stranu, Sarena jsem měla vždycky ráda, a říkejte si, co chcete, já vím, že je to záporák v Mass Effectu 1, nesnáší lidstvo a totálně Andersona před Radou znemožní :D. Přesto mi ale přijde spíš jako oběť, než jako aktér zločinu.
Všechny ostatní postavy byly už takové... no, zajímavé, ale zase ne nějak extra. Na jednu stranu jsme tam viděli salarianku, kterou bych ale raději uvítala ve hře, než na papíře, a bližší pohled na batariany taky nebyl špatný. Tuhle rasu ale stejně ráda moc nemám.
Dál... ehm. Skarr? No... zase takový klišovitý krogan. Jestli víte, co je to krogan, samozřejmě.
S kým bych se tedy ztotožnila? S nikým.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Na druhou stranu se mi příběh sám o sobě docela líbil, a jako fanouška Mass Effectu mě potěšil. Pohled do minulosti Andersona mi rozhodně přinesl úplně jiný pohled na věc.
Líbil se mi taky popis ras, i když někdy mi tedy trošku vyskočilo obočí. Pokus si pamatuju, autor tam popsal turiany jako napůl dinosaury a napůl ptáky (asi to teď píšu špatně, ale určitě to nějak tak bylo), což by mě tedy nikdy v životě nenapadlo.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tady je toho trošku víc. Tak za prvé, kniha to sice byla pěkná, ale ne zrovna čtivá, a pochybuju, že někoho, kdo nezná Mass Effect, potěší. Vlastně, tyhle knížky podle nějakých her rozhodně doporučuju číst jenom fanouškům, ať už se to týká Assassin's Creed, Dragon Age nebo čehokoliv jiného.
V knížce se také nacházalo pár nesmyslných scén, a absolutně nepotřebných. Například Andersonova návštěva baru, kde si dal dvě sklenky, a hned odešel - za prvé, autor nám to předával jako "propařený večer" či co, jelikož ráno Anderson měl trochu kocovinu, a za druhé... no, chápu, že to chtěl použít k popisu ras, ale prostě to byla kapitola úplně k ničemu.
Taky mě občas štvala ta zatracená klišovitost. Například proslov té lidské diplomatky k Radě o tom, jak je lidstvo bezva. Když to shrnu do těchto několika slov. Ale zase na druhou stranu se mi líbilo, jak byla Rada vykreslena. Úplně jako v knize. Turianský radní je prostě největší pitomec všech pitomců.
No... na závěr musím říct, a teď se rozhodně budu opakovat, že tohle je knížka určená pro fanoušky, ne pro neznalce Mass Effectu. Pokud jste o tom v životě neslyšeli, ani se toho nedotýkejte.
Upřímně, já už taky ani nějak chuť do těch dalších knih nemám. To si radši někde přečtu Fanfiction :D.

65%

Oliver Bowden - Assassin's Creed: Tajná křížová výprava

20. července 2012 v 21:39 | Annieren
Niccolò Polo, otec Marka, konečně odhalí příběh, který uchovával v tajnosti celý život - příběh Altaira, jednoho z nejlepších asasínů bratrstva. Altair se vydává splnit těžký úkol - úkol, který ho zavede do Svaté země a ukáže mu skutečný význam Zákona asasínů. Aby dokázal svoji oddanost, musí Altair porazit devět smrtelně nebezpečných nepřátel, a to včetně velmistra templářů, Roberta ze Sablé. Poprvé je zde vyprávěn příběh Altairova života - cesta, která změní chod dějin, jeho nekonečná bitva s templářským spiknutím, rodinný život, který je stejně tragický jako šokující i zrada starého přítele.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Tuhle knihu jsem přečetla už před nějakou dobou, a bůh ví, proč jsem to sem nezapsala. Ale tak je to tady teď. A proč jsem si ji vybrala? Jsem velký fanoušek série Assassin's Creed. :D

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Asasíni (haha :D)

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zavraždit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Vzhledem k tomu, že mám původní Asasíny radši než Ezia a jeho renesanci (neukamenujte mě), tady by to byli s mnoha postavami. Altair je sám o sobě skvělá postava. Tak moc se liší od Ezia, až je to krásné, je prostě zachmuřený, nedůtklivý, a ze začátku i vcelku arognantní. Je ale úžasně vidět, jak se vyvíjí, a zrovna u pana Bowdena je to čest říct, že dal této postavě více citu, než bylo ve hrách.
I Malik je zde vypsán skvěle. Třebaže jeho sarkasmus a uštěpačnost by tu mohly být vidět více :).
A pak je tu z hlavních postav Maria. Co říct? S Altairem se k sobě perfektně hodí.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Je rozhodně vidět, že se pan Bowden poučil z neduhů svých předchozích knih. Dal tady postavám emoce, city, a že bylo na čase. Jak jsem ale již psala, povedlo se mu to bravurně, vykreslil charaktery mnohem lépe než hra samotná.
Stále je ale vidět, že je hra psaná do velkého časového úseku, a to je škoda. Podívejte se na takového GRRM, ten napíše knihu s 1200 stránkami (například právě Tanec s draky) a dějově to odpovídá rozhodně kratší době než kterákoliv kniha z těchto asasínů. Tentokrát ale musím říci, že i to se mu povedlo napsat lépe. Takže to chválím.
Také bych chtěla dodat, že toto jsou ještě praví asasíni, operujíc opravdu za dob křízových výprav. Musím se přiznat, že jedničku jsem měla zatím ze všech asasínských her nejradši (opět mě neukamenujte), a to se podepisuje i na mé náklonnosti k této knize :).

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Málo Malika a Marii. Jasně, chápu, že jsou to vedlejší postavy, ale come on. Tady je přesně vidět, jak chtěl Bowden udělat knihu co nejkratší a přitom musel zpracovávat tak dlouhý časový úsek. Prostě -šmik- a postavy tam mají o pár dialogů míň, a další -šmik- a už tam nejsou skoro vůbec.
Taky chci obvinit i samotný Ubisoft z jeho vynalezavého příběhového talentu. Nestěžuju si, celé to vymysleli pěkně, ale... teď budu trochu spoilerovat, tak mi odpusťte. Malik přišel kvůli Altairovi o ruku a bratra, a nakonec mu odpustil. Naproti tomu Abbásovi se jenom Altair jednou pokusil říct pravdu, že jeho otec spáchal sebevraždu, a on ho za to nenávidí celý jeho život a více méně ho Altairovi dokonale zničí a téměř se mu podaří ho zlomit. To jako vážně? Podívejte se, o co všechno přišel Malik, a jací s Altairem pak byli přátelé! Tohle mi přijde jako hodně velká příběhová trhlina.
A poslední věc. Z toho opět obviňuji spíše Ubisoft než samotného pana Bowdena, ale celou knihu mě to trkalo do očí. Sakra už, předtím, než něco takového vytvoříte, by to chtělo udělat nějaký výzkum! Jak se Altair může celým jménem jmenovat Ibn La-Ahad, což znamená "syn nikoho", když jeho otec je Umar? Vr východní Asii se sakra netvoří příjmení jako u nás, tam by se Altair měl správně jmenovat "Altair syn Umarův", a tak dále, tam to prostě mají úplně jinak! Před vytvořením něčeho takového by byl opravdu vhodný nějaký výzkum!
Sakra práce.

75%

George R. R. Martin - Tanec s draky

18. července 2012 v 12:52 | Annieren
Na východě, sužována svými nepřáteli, vládne jako královna města postaveného na prachu a smrti Daenerys, poslední potomek rodu Targaryenů, jejíž draci vyrostli do hrůzné dospělosti. Nyní, když je známo místo jejího výskytu, se mnozí vydali Daenerys a její draky hledat. Mezi nimi i trpaslík, Tyrion Lannister. Mezi další hledače patří dornský princ, železný kapitán i tajemný modrovlasý mladík, který zdaleka není tím, za koho jej vydávají... Na severu stojí velká Zeď z ledu a kamene - stavba pevná jenom tak, jako jsou pevní ti, kdo na ní slouží. Jejím 998. velitelem byl zvolen nemanželský syn Eddarda Starka, Jon Sníh, který má nepřátele jak v Hlídce, tak za Zdí, kde se šikují k útoku armády divokých... A za Zdí je i malý chlapec, jeho bratr Bran, obdařený dosud netušenými schopnostmi...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jedná se o pátý díl ságy "Píseň ledu a ohně" od GRRM. Jak jsem říkala, v Řecku jsem ho dočetla :).

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Proubouzející se draci

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Létat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V tomhle dílu toho je zase hodně k napsání. Ale co čekat, když je to náš známý GRRM.
Theon. Na začátek bych ráda uvedla, že je mi opravdu strašně moc líto, jak jsem ho dřív nenáviděla, a hluboce se tímto Theonovi omlouvám. To, co mu provedl náš drahý Boltonovský bastard bylo... odporné. Theon, kterého jsme znali, je dávno pryč... celou tuto knihu je z něj pouze zlomený muž. Boltonův Smraďoch. Theon se v této knize neuvěřitelně změní. Bože, odpusť mi jakoukoliv nenávist, kterou jsem k němu chovala.
Cersei. Jak byla v Hostině pro vrány úděsná, tady to... nechci říct úplně vynahradila. Spíš mi jí bylo dokonce líto. Církev si s ní opravdu pohraje a v jedné z posledních kapitol jí dokonale zlomí. Tu kapitolu bych nazvala jednou z nejlepších z knížky.
Tyrion. Jeho kapitoly mě ze začátku unavovaly, tedy až do okamžiku, kdy se k němu přidal jeden... rytíř v exilu. Blem, blem, pak jsem jeho kapitoly zase začala milovat.
Jon. Tak jeho kapitoly snad vlastní jeden z největších zvratů v knížce. GRRM se vyjádřil, že to plánoval už hodně dlouho, ale sakra... sakra to ne! Nechci spoilerovat, ale... T_T
Arya. Mrzí mě, že měla jenom dvě kapitoly, ale stejně jako Bran je "ve výcviku", a tak chápu, že teď jim nelze věnovat moc prostoru. Ale opravdu by mě zajímalo, jak bude její výcvik v Braavosu pokračovat. Blem.
V knize jsou další, další a další postavy, k těm už se ale vyjadřovat nebudu, jelikož opravdu, GRRM jich tam má neskutečně moc, jak všichni víme. Jenom ještě řeknu, že Daenerys mě v téhle knize trošku štvala. A mladý Griff, jedna z nových postav, taky, jelikož jeho pravá totožnost byla sice překvapivá, ale opravdu trošku... no... GRRM už to s počtem postav, které mají nárok na trůn, přehání. Ať tam už konečně strčí Stannise a bude to. Stannis for the king!

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Co říct? GRRM je mistrný vypravěč. Opravdu ho obdivuji za jeho komplexní, precizně vypracovaný svět, za jeho země i všechny možné šlechtické rody, a za skěle vyprávěné postavy. V téhle knize je opět několik překvapivých zvratů, opět nám pár postav "umře" (však víme, jak moc rád to GRRM dělá), několik postav přibude, a tak dále, a tak dále. GRRM má už těch postav tolik, že je opravdu obdivuhodný výkon, že se v tom stále dokáže orientovat. Ale příběh se posouvá, příběh má stále nové a nové zvraty, a já nemůžu říct jiného než to, že jsem knihu četla jedním dechem a že ji absolutně zbožňuji, jako každý díl z této ságy.
Ale více Aryii a Sansy, prosím! Už se nemůžů dočkat, až se Arya objeví zpátky v Západozemí jako temný vlk, jako... mstitelka :D!

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
No, pár jich bude. Tak za prvé, GRRM má poslední dobou tendenci všechno hrozně zbytečně prodlužovat. Vypisuje nám jídelníček všech postav, kdy chodí vykonat svou potřebu, a tak dále, a tak dále. Taky to, že se rozhodl soustředit hlavně na Daenerys, beru jako trošku nešťastný tah, jelikož je stále příliš brzy a její vláda v otrokářském městě mě moc nebavila. Také mě někdy štve, jak se nedokáže rozloučit se svými postavami. Když už je jednou musí nechat být, tak musí umřít. Trošku na palici toto. Ale ještě k tomu musí přidávat pořád postavy nové a nové, a jak už jsem psala, mladého Griffa beru jako trochu nešťastný tah.
Ale já nechci kritizovat. Já tuhle knihu milovala. Já celou tuhle ságu zbožňuju. Teď si ale zase pár let počkat, než GRRM dopíše další díl, že... -_-

95%

Brent Weeks - Za stíny

18. června 2012 v 20:45 | Annieren
Logan Gyre se stal králem Cenarie, země v obležení, s vyčerpanou armádou a pramalou nadějí. Má jen jedinou šanci, zoufalý risk, který by mohl zničit celé království.
Na severu má nový Bohokrál plán. Pokud přinese kýžené ovoce, nikdo ho už nedokáže zastavit.
Kylar Stern nemá na výběr. Aby zachránil své přátele - a možná i nepřátele - musí dokázat nemožné. Musí zavraždit bohyni.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Závěrečný díl trilogie "Noční anděl".

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Závěrečné střety

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Padnout

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V tomhle díle mě několik postav neuvěřitelně zklamalo a naštvalo. Některé se zase trochu vylepšily, ale v tomto díle to spíš směřovalo k tomu špatnějšímu u většiny z nich.
První věc je: Durzo Blint. Ano, Brent Weeks nám ho sice vrátil zpátky, ale už to není Durzo Blint takový, jaký ho známe. Není to chladnokrevný vrah, uštěpačný zabiják, wetboy. Je to takový normální dospělý člověk, který je hrdý na svého žáka. A to se mi nelíbilo. Vůbec ne. Sakra, když Durzo Blint nemohl zůstat takový, jaký byl v první knize, neměl se vůbec vracet!
Druhá věc: Elene. Nasírala mě pořád a tady v tomhle díle to totálně dodělala, musím to říct takhle.
Třetí věc: Uly vůbec nedostala v této knize prostor.
Na druhou stranu velkou změnou prochází Vi, což se mi zase líbilo, jak se mění z chladné wetgirl na sestru v Kapli, mágyni, na společenskou bytost. Také jsem v tomto dílu propadla Dorianovi a jeho špatnému osudu, ke konci mi ho bylo opravdu strašně líto. Dokonce i ta Jenine se mi zalíbila.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Myslím, že bych se opakovala. Vlastně se mi na tom líbilo to, co v předchozích dílech, povětšinou ta realističnost. V tomhle díle, jak už jsem psala, mě převelice fascinovaly Dorianovy kapitoly, protože to je přesně můj šálek kávy - hodný člověk, který je pod tlakem nucen "stát se zlým", pokud to tak mám říct. Spíš krutým. Mějte mě za zvrácenou osobu či cokoliv jiného, ale to, jak na začátku vždy chtěl konat dobro a nakonec tam chladnokrevně vraždil své bratry, kteří ohrožovali jeho trůn... no. Ale nebudu spoilerovat.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
V tomhle díle toho bylo zase víc. Tak o těch postavách už jsem to psala. Durzo Blint jako hodný dědula prostě není Durzo Blint. Navíc to, jak mu autor pořád přidělával ty křídla, jiné obličeje a další maškarády... no, to bylo taky děsný a vůbec se mi to nelíbilo. Taky mě trošku rozčilovalo množství dalších nových postav, protože jsem se v tom po chvíli zase přestala orientovat, aspoň v těch zemích a národnostech, teda.
Co mě na tomto díle ještě štvalo byl konec alá deus ex machina. Takové konce nesnáším.

Jak bych ale shrnula celou trilogii? Rozhodně to stojí za přečtení, je to ale možná trochu kruté, surové, krvavé a realistické. A vždycky se našlo něco, co mě na knize naštvalo.
P.S. Vztah Kylara a Durzy mi v tomto díle neskutečně připomínal Halta a Willa z Hraničářova učně. Ale to si nestěžuju, je to náhodou docela zajímavé :D.

75%

Scott Westerfeld - Goliáš

30. května 2012 v 19:51 | Annieren
Třetí, závěrečný díl trilogie o dobrodružstvích statečné skotské dívky Deryn Sharpové, které v převlečení za chlapce čelí na palubě vzducholodi Leviatan nejen úkladům nepřátel, ale i úkladům tajné lásky k Alekovi, mladičkému dědici habsburského trůnu. Alek a Deryn se znovu ocitli na palubě Leviatanu. Vzducholoď dostala rozkaz vzít na palubu pozoruhodného cestujícího. Geniální, ale zároveň napůl šílený vynálezce tvrdí, že sestrojil mocnou zbraň jménem Goliáš, která dokáže v jediném okamžiku ukončit válku. Na čí straně však objevitel ve skutečnosti stojí? Během této přísně tajné mise Alek konečně odhalí skutečnou totožnost Deryn. Není to však její jediné tajemství. Deryn totiž chová k dědici habsburského trůnu něžné city.
Alek se musí odhodlat k dalšímu kroku, na němž závisí všechno - jeho trůn, naplněná láska k prosté, ale statečné dívce i zničení velkého evropského města.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Pokračování "Leviatana" a "Behemóta".

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Velkolepá zbraň

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Ukončit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jak je to tedy s naším kadetem Sharpem, nebo-li tedy slečnou Deryn? První dva díly nám předstírá, že je chlapec, aby mohla sloužit u letectva, a v tomto díle se to nedozvídá už jen hrabě Volger, ale i její nejlepší přítel, Alek, dědic rakouského trůnu. A taky chlapec, kterého tajně miluje. What a plot twist!
Tak či tak, pokud vím, v recenzi na předchozí díly jsem si stěžovala, že Westerfeld nám sice Deryn převléká za kluka, ale dělá to tak dobře, že jí pak za kluka už opravdu považujete. Nedokážete si jí představit jako dívku, jako holku, opravdu, v druhém díle i na začátku třetího mi to dělalo značný problém a pořád jsem za Dylanem/Deryn viděla pouze chlapce. Ale teď, ve třetím díle, to i trošku obdivuju. Když se to totiž dozvídá Alek, ani on tomu nemůže uvěřit, že jeho nejlepší přítet, letec, kterého vlastně trochu bral i za vzor, je holka. Je to vlastně naprosto geniální, protože ani my tomu nevěříme, akorát v některých scénách, jako třeba právě při odhálení a jejím následném pláči. Když si Deryn představím s dlouhými vlasy, tak jí jako holku vidím, jinak ale jejich romantické scény vidím trochu jako slash :D.
Tak či tak, i ostatní postavy byly dobré. Tesla na mě byl možná až moc šílený, jinak ale samozřejmě hrabě Volger exceloval, naše známá doktorka také, fajn, toho amerického novináře bych taky brala. Když nad tím teď přemýšlím, opravdu si nedokážu vybavit víc postav.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
V téhle knize se konečně chýlíme k závěru, a že to bylo... zajímavé. Rozhodně čtivé. Knihu jsem přečetla za dva dny, jak jsem se dostala do napínavé scény, nemohla jsem od toho odtrhnout oči. Co na této knize je ale absolutně skvělé jsou lokace. V prvním díle jsme byli v Anglii a někde ve Švýcarsku nebo kde, v druhém díle v Istanbulu, ale tady, ve třetím díle, navštívíme Japonsko, Mexiko a pak i USA. Bylo opravdu velice zajímavé vidět tyto velmoce "zesteampunkované", ve všech byly jak industriálské stroje, tak darwinovští "mutanti". V tomto díle i musím velice pochválit ilustrace, jelikož tam japonské ulice ztvárnily naprosto dokonale.
Taky bylo velice zajímavé, jak Westerfeld tvořil vlastně alternativní historii. V samotném závěru psal, že Amerika se v jeho příběhu přidala do 1. světové války mnohem dříve než v naší realitě, což zachránilo Evropu od jejího zdevastování a možná i od pozdější druhé světové války a racismu. Musím říct - kéž by taková byla NAŠE realita. Och, ale nevím, jestli bych se přidala k Darwinovcům, nebo Industriálům, ony jsou ty velmoce přeci jenom sympatické oboje a na obou je něco špatnýho - možná bych se přestěhovala do Japonska nebo do Ameriky, kde to kombinovaly.
Oh, now I remember - byli jsme součástí Rakouska, takže bychom pravděpodobně byli Industriálové. Damn it.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Jak už jsem psala, někdy na vás může trochu podivně působit Dylan/Deryn, a možná budete stejně jako já věřit, že se jedná o chlapce, nikoliv o dívku.
Ohledně těch lokací - ano, je to pěkné, opravdu se mi líbilo, že jsme navštívili všechny tyto země, ale bylo to na můj vkus možná moc... rychlé. To všemožné přebíhání. Nevím.
Taky mi celkové to rozuzlení přišlo krapet podivné. Alek celé tři knihy usiloval o to, aby se stal císařem, TO ho pohánělo vpřed a nakonec to dopadne tak, jak to dopadne? Opravdu? Vážně?
Tak či tak, byla to pěkná trilogie a naprosto rozhodně mě uchvátil její svět.

85%

Brent Weeks - Hranice stínů

30. května 2012 v 19:29 | Annieren
Kylar zavrhuje život nájemného vraha, když při Bohokrálově úspěšném převratu zahyne Kylarův mistr Durzo i jeho nejlepší přítel Logan. Začíná nanovo - nové město, noví přátelé a nová profese.
Když však zjistí, že Logan je možná naživu a skrývá se, je Kylar postaven před trýznivou volbu - vzdá se navždy cesty stínů a bude žít se svou novou rodinou, nebo bude vše riskovat kvůli poslední zakázce?

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Pokračování "Cesty stínů".

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Noční anděl (yes, I couldn't help it - kdo neví, celá tahle trilogie se nazývá "Noční anděl")

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Odporovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V tomto díle se to přeci jenom s těmi postavami trochu změnilo. Opravdu musím říct, že tu hodně, velmi hodně chyběl Durzo Blint. A to neskutečně. Kylar postupně jeho sarkastické hlášky a styl postupně začíná napodobovat, ale Durzo Blint je Durzo Blint. Elitní vrah je elitní vrah. Noční anděl je... Noční anděl.
Dá se říci, že všechny postavy v této knize prochází velkým vývojem. Mě se třeba začal líbit Darion, syn Bohokrále, který se mu rozhodl vzdorovat, a který od něj uprchl. Ve třetím díle se budeme o jeho osudu dozvídat ještě víc, a stane se opravdu jednou z nejpozoruhodnějších postav. V tomto díle se také dozvídáme více o Uly, dceri Durzy Blinta, zjišťujeme, že má Talent na magii, ale hlavně zde projde velkou změnu Vi - jedna z wetgirl, tedy nájemných vražedkyň, která v prvním díle vystupuje pouze jako záporačka. Celkově musím pochválit Weekse za to, jak dobře pracuje s postavami, dokáže je neustále vyvýjet a to je... obdivuhodné.
Na druhou stranu mě po delší chvíli začala trochu iritovat Elene. Ano, každá kniha potřebuje trochu té svatouškovosti a naivnosti, ale co je moc, to je příliš, a ona se navíc chystala svést na tu dobrou cestu i Kylara, but what is ones wicked is always wicked.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Bylo to tak i v knize první a je to tak i zde. Realističnost. Možná je to tu ještě krutější než v prvním díle. Opravdu, smrt je zde na každém kroku, zrada, zrada, smrt, zrada, zrada - bum. Celkově se to tu opravdu začíná podobat Hře o trůny, jelikož Weeks začíná opravdu nečekaně zabíjet postavy, u kterých byste to... nečekali. Třeba u jedné postavy jsem dalších pár kapitol čekala, že se nějak zjistí, že žije, protože přeci není možný, aby ta postava byla mrtvá... ale byla.
To zjištění bylo smutné, jelikož osud té postavy samotný byl opravdu tragický.
Ale nebudu spoilerovat.
Celkově by to tedy rozhodně nebylo čtivo pro malé děti, zvlášť kapitoly o Loganovi, který se nachází v Díře - což je ta nejhnusnější forma vězení, která existuje, jak jsem v této knížce zjistila, a co hůř, nejspíš se ve středověku opravdu uplatňovala. Pojídání lidského masa, jen abyste přežili, opravdu není pěkné.
A ano, musím uznat, je to i docela čtivé. Tedy, pokud se překousáte přes tu první polovinu knihy, více v dalším bodu...

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tak. Ohledně té čtivosti. První polovina této knížky mě doháněla k šílenství a několikrát jsem jí opravdu vzteky zaklapla, protože to, jak se to vleklo a jak všechny postavy reagovaly naprosto stupidně, bylo prostě... pitomé a hloupé. Když má někdo šanci provést něco, co by zachránilo životy miliony lidí, ale neudělá to, protože chce odjet s nějakou pitomou krávou - chci říct, svou milovanou dívkou do bezpečí... ehm, vážně? Dobře, uznávám, lidé jsou někdy sobečtí, ale co je moc, to je příliš, a smysl pro povinnost je podle mě u každého aspoň základně vyvinutý.
Taky se to celé točí kolem války s Bohokrálem, mohlo se tam toho rozjet trochu víc.
Budete se možná zase ztrácet ve jménech.
A SAKRA tam chyběl Durzo Blint.

80%

 
 

Reklama

PageRank ukazatel