Knihy

Scott Westerfeld - Speciálové

11. května 2013 v 23:20 | Annie
Speciální případy - z těchto dvou slov běhá Tally mráz po zádech ještě dnes, kdy už není vzpurnou ošklivou. Speciálové byli vždy jen tajemnou a zlověstnou šeptandou. Krásní, silní a závratně rychlí. Mohli jste prožít celý život, aniž byste je potkali. A teď je Tally jednou z nich: bojovníkem, stvořeným k udržování pořádku v dokonalé a krásné budoucnosti.
Síla, rychlost a jasná ostrost vědomí jsou tím nejlepším, co Tally dosud zažila. Kdesi hluboko v nitru však stále doutná vzpomínka na něco jiného. Je snadné ji potlačovat dokud Tally nedostane šanci zlikvidovat vzbouřence z Nového Kouře jednou provždy. Ocitne se před poslední, rozhodující volbou: má naslouchat nejasné vzpomínce, nebo splnit úkol, pro který byla naprogramována?

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jedná se o poslední knihu z trilogie "Krásných".

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Svoboda

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Dosáhnout

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Chcete po mne, abych se v této knize ztotožnila s nějakou osobou? Upřímně, nejsem si jistá, jestli to nedokážu. Počkejte, nechte mě chvilku přemýšlet...
... ne, nedokážu. Ty postavy mě tak nezajímaly nebo mě tak nebavily, že ani nevím, kterou bych označila za svou nejneoblíbenější. No, možná Zanea, nebo jak se jmenoval. Nikdy mi nebyl moc sympatický, upřímně. Docela smutné, vzhledem k tomu, že jsem ze začátku opravdu měla ráda Shay.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Pozitivum. Proč je někdy tak těžké na příbězích najít pozitivum? No dobře, zase nebudu ke Speciálům zlá. Nebyla to tak špatná kniha a třeba to někde venku někoho bavit bude. Reálie světa zůstavají zajímavé, neustále se něco děje a příběh je napínavý a čtivý. Tak. Hotovo.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tato kniha a celkově tato série mě velmi, velmi zklamala. Svět krásných, kde každý prochází operací, kdy mu více méně vygumujou mozek a udělají z něj modela/modelku první třídy, je opravdu zajímavý nápad, bohužel... Scott Westerfeld to nezvládl. První kniha ještě šla. Druhá mě nebavila a tato jakbysmet. První polovinu této knihy bych označila ještě za docela dobrou a ucházející, ale ta druhá polovina je odfláklá, celkem hloupě a stupidně vysvětluje zápletky první poloviny a celkově dost špatně ukončuje trilogii... a vůbec se mi to nelíbilo a celkově jsem byla velmi, velmi zklamaná. Ani jsem nic necítila pro ty postavy, když ke konci jedna z nich umřela - vidíte, nespoileruju, koho myslím - nic jsem necítila, dokonce jsem byla i ráda. Tak se nemám cítit ohledně hlavních postav, že? Navíc, ta postava umřela docela stupidním způsobem a celkově konec byl prostě strašnej! Nevím, jak jinak to podat.
Opravdu, jedno veliké zklamání.

45%

Terry Pratchett - Hrrr na ně!

28. dubna 2013 v 13:21 | Annie
Ze zeměplošského moře se zvedla větrná korouhvička a teď najednou každý ví, kam vítr vane. Vynořila se nová země a staré spory. A když se dvě armády vydají na pochod, velitel Elánius z ankh-morporské Hlídky má jen několik hodin na rozřešení zločinu tak strašného, že do konce neexistuje ano zákon, který by ho postihoval. Ten zločin se jmenuje "VÁLKA"... Zeměplocha jde do války, a to s armádami sardinek, válečníků, rybářů, mihulí a alespoň jedním oddaným průvodcem vojenského tábora.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Trochu mě už unavuje v případě Zeměploch na tuto otázku odpovídat.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Válka

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Smířit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Další otázka, na kterou už je opravdu únavné odpovídat, v případě Zeměplochy a Městské hlídky. Myslím, že jsem to už psala, že velitel hlídky Elánius je jednou z mých nejoblíbenějších postav obecně. Pratchett také, ostatně jako vždy, s postavami skvěle pracuje a každé z nich dá nějaký prostor.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
To, co na Zeměplochách vždycky vyzdvihuji, je příběh, ironie a humor. Pokud si chcete přečíst něco, u čeho se zasmějete, rozhodně doporučuji Zeměplochu. Tento díl se navíc trochu zahrabal v alternativních realitách, kdy nám bylo ukázáno, co by se stalo, kdyby se Elánius v jednom případě rozhodl trochu jinak a jak moc by to pozměnilo vývoj událostí (ksakru, teď si přečtu slovo alternativní realita a hned mi v hlavě naskočí Bioshock Infinite). Hlavně to ale skvěle popisuje a kritizuje válku, a také ukazuje to, co nám na ní mnohdy přijde až stupidní. Kdo totiž vlastně válčí? Dvě 'právní osoby', že? To ale neznamená, že by sjejich zastupitelé mezi sebou nemohli dobře vycházet, nebo ne?

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tenhle díl mi připadal trochu jiný než ostatní Zeměplochy s Městskou hlídkou. Možná to bude tím, že většina z nich má spíše detektivní zápletku odehrávající se v Ankh-Morporu, zatímco tento díl sice také oplývá detektivní zápletkou, postrádá ale takovou tu atmosféru, když to museli ve městě vyšetřovat, a to je právě způsobeno onou odehrávající se válkou. Nestěžuji si, nevadí mi to, jen ta kniha měla prostě jinačí atmosféru než ostatní Městské hlídky, to je celé. Neříkám, že to musí být vyloženě špatná věc, někomu to možná ale trochu vadit bude.

95%

Cassandra Clare - Město padlých andělů

8. dubna 2013 v 21:45 | Annie
Ve Městě padlých andělů někdo vraždí Lovce stínů kteří dříve patřili ve Valentinova Kruhu, a nechává jejich těla v New Yorku v takovém stavu, aby vyprovokoval nepřátelství mezi Podsvětím a Lovci.
Bratrovražedná válka mezi upíry otřásá celým Podsvětím a pouze Simon - Denní upír, kterého chce mít každý na své straně - může rozhodnout kdo zvítězí; škoda jen, že on s politikou Podsvětí nechce mít nic společného.
Mezitím se Clary a Jace snaží rozlušti tajemství, které pro ně bude mít závažné osobní následky - následky, které by jejich vztah mohly posílit, nebo je naopak navždy odloučit.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Vzhledem k tomu, že jsem četla předchozí díly a líbily se mi, tak je to celkem očekávatelné.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Zlo a dobro

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vyrovnat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Vzhledem k tomu, že se jedná o pokračování trilogie "Město z kostí", kterou určitě většina z vás zná, tak se budu jen opakovat, někde taky hluboko je zahrabaná recenze. Každopádně, vždycky jsem tak trochu sympatizovala s Clary. Jace skvělý. Dobře, všechny postavy mají všechno do sebe.
V této knize mi je ale autorka hodně zkazila, ale to se rozepíšu až dole...

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Knížka je jako vždy rozhodně čtivá, napínavá a jako v předchozích dílech se mi líbí realisticky vytvořený "Svět". Chci říct, Lovce obdivuju, ne že ne. A navíc, někomu se ta sladká, romantická omáčka asi líbit bude. O čem že mluvím? Ha ha...

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Tenhle díl mě hodně, hodně, hodně, hodně zklamal. Předchozí díly měly jakýsi takýsi příběh, který byl zajímavý, který mě bavil. Město padlých andělů řeší převážně vztahy mezi postavami a to, kdo se dá s kým dohromady - Jace a Clary mají och ohromnou krizi a ne, on prostě se od ní bude pořád odtahovat a achich ouvej, až mi to připomíná starý dobrý Tvajlajt. Simon řeší to, že má vlastně dvě přítelkyně, Isabelu a Mayu, což mi přišla asi jako nejpřijatelnější romantická zápletka v této knize, ale nepřeberte si mě špatně, taky nic moc. Alec řeší, že jeho čaroděj je děsně starej a že tím pádem měl děsně moc milenců. Jako, to by napadlo každýho a co taky s tím, měl snad chudák čaroděj držet celý svůj předlouhý život celibát, než konečně najde Aleca?
Ano, knížka má příběh, zahrabaný někde pod kupou těchhle milostnej sraček, s prominutím, ale to je, opět s prominutím, zase příběh na hovno, protože to, jak snadno porazili Lilith, matku všech démonů, mě zklamalo, to, že Jace se na konci choval opět jako Edward z Tvajlajtu mě taktéž zklamalo, a prostě... ne. Když někdo napíše trilogii, tak to má nechat trilogií a víc na to nešahat. Opravdu, tato kniha mě vyloženě zklamala.

50%

Darren Shan - Procesí mrtvých

24. března 2013 v 18:33 | Annie
Když bystrý a neohrožený mladík Kapak Raimi poprvé vstoupí do Města, hodlá se stát gangsterem-profesionálem po vzoru strýce Thea. Pro novou práci má vrozený talent, přesto je zřejmé, že mu jeho výpady procházejí až příliš hladce - a není to náhodou... Zpovzdálí nad ním drží ochrannou ruku sám obávaný Kardinál: jeho krutost je pověstná, a nikdo přesně neví, jak dalece celým Městem manipuluje. Čím blíž se k němu Kapak Raimi dostává, tím děsivější jsou tajemství, která jej pohlcují a zavádějí až za hranice lidskosti. Procesí mrtvých je první díl trilogie Město, kterou se Darren Shan poprvé obrací k dospělému publiku. Tento drsný urbánní thriller je zároveň příběhem o manipulaci, touze po moci, osudové lásce a zradě.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Zaujal mě popis na obálce. Ale popravdě, první jsem nalezla v knihovně další díly a ty mě zaujaly více, a dalo mi velkou práci si najít ten první a vyčkat si na toho nájemného vraha, o kterém je kniha druhá :D. I když se v této knize také objeví.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Svět gangsterů

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vládnout

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Procesí mrtvých je hodně zvláštní knížka na to, abych přemýšlela, s kým bych se ztotožnila. Asi s nikým. Chci říct, všechny postavy byly velice zajímavé, realistické, a samotný hlavní hrdina, Kapak, prostě příběh opravdu dobře vedl. I když někdy dělal činy opravdu ohavné a kdyby to dělal nějaký záporák nějaké jiné knížky, tak byste se nedivili, ale tady... tady je to normální. Naservírují vám to na stříbrném podnose.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Možná bych ze začátku varovala, že rozhodně nejde o příběh pro děti. Vyskytuje se tam krev, vraždy a tak dále, to ano, ale spíš jde o to, jak se to děje. Jak jsem zmiňovala na začátku, v příběhu se objeví jeden vrah. Nájemný vrah, masový vrah, šílenec, psychopat. Kapak si zajde k němu do bytu, má z jeho ledničky vyndat pivo a co tam nenajde - naservírovanou hlavu. Nice, right? Autor to popsal tak naprosto realisticky a nechutně, že se vám z toho zvedl žaludek.
Ale takovýchto scén tam najdete víc. Co mi přišlo děsivé bylo to, že Kapak ke konci začal už i zabíjet, a byl ohledně toho tak chladnokrevný, tak v klidu, že jste ho dokonce chápali. Prostě, zvláštní.
Celkově, kniha je velmi čtivá, dočetla jsem ji asi za dva dny. Rozhodně má velmi originální zápletku, a závěr rozhodně čekat nebudete. Vlastně je tam hodně dějových zvratů, které vás překvapí.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Ze začátku mi ta kniha přišla, jako že si jenom hraje na gangstery. Bylo to prostě takové neslané, nemastné, celé mi to připadalo ve stylu "joj, koukejte, jak jsme hustí mafiáni" a tak dále, a tak dále. Později ale přituhlo a už jsem si takhle rozhodně nepřipadala. Jen ze začátku mi to prostě přišlo, že to Shan psal moc... amatérsky? Nevím, jak jinak bych to popsala. Každopádně, kniha je to velmi zvláštní a kvalitní, a i když se asi nebude líbit každému, doporučuju to zkusit. Do série patří další dvě knihy.

90%

Philip Pullman - Jedinečný nůž

12. března 2013 v 18:21 | Annie
V tomto pokračování Will, dvanáctiletý chlapec, který nešťastnou náhodou zabil muže, jenž se mu vloupal do domu, prochází tajným oknem do paralelního světa, kde se setkává s dívenkou Lyrou, známou již z prvního dílu. Společně musí svést bitvu proti bytostem, které hodlají zaběhlý pořádek paralelních světů zničit.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Neměla jsem zrovna co číst, a v knihovně jsem náhodou nalezla pokračování Zlatého kompasu.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Světy

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Hledat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jedinečný nůž je druhou knížkou série, přičemž prvním dílem byl Zlatý kompas. Myslím, že od té doby se můj názor moc nezměnil. Lyru mám stále ráda, a Will je mi jako postava taky sympatický.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Na této sérii se mi hrozně líbí, že to zdaleka není jen pro děti. Jistě, neznamená to, že to děti nemůžou číst. Jsem si jistá, že si příběh taktéž užijí. Ti starší v tom ale začnou vidět i něco jiného. Pullman tam toho naznačuje strašně moc - fantomové, kteří vysávají duše, daemonové, které máme buď uvnitř, nebo vidět navenek v podobě zvířat, a hlavní příběh samotný - snaha lorda Asriela porazit Boha. Ano, Boha.
Dokážu si představit, že ta knížka asi pořádně zamávala s církví.
Také se mi příběh líbí celkově, je to čtivé, napínavé, a řenu to znovu, bude to bavit kohokoliv, takže rozhodně doporučuju přečíst. Tahle knížka také nabízí několik hodně emotivních momentů, které Pullman pro mě zpracoval hrozně... zvláštně. Chci říct, když čtu nějakou fantasy, autor už prostě píše ve stylu pro ty starší, pro ty, kteří toho mají už trochu načteno. Aspoň trochu.
Zlatý kompas je psán, jako by to vnímalo dítě. Je to vesměs, když to prohlédnete, takové prosté. Prostě očima někoho, kdo to všechno moc nerozebírá do nejhlubších detailů. Strohé. Jednoduché. To pro mě bylo neuvěřitelně zajímavé a také neuvěřitelně, ale neuvěřitelně emotivní. Prozradím na sebe, že jsem se u jedné ze smutných scén rozbrečela. (Kniha na to, že je pro děti, nešetří úmrtími postav.)

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Co říct? Možná, že se někomu právě takováto dětská strohost líbit nebude. Já nevím. Také vás to možná nebude tolik bavit, než se příběh rozjede.

95%

Alexandra Potter - Já a pan Darcy

11. března 2013 v 18:34 | Annie
Po sérii katastrofálních vztahů se Emily rozhodla odpočinout si od všech "dnešních" mužů. Věnovat se chvíli sama sobě, dát si skleničku vína a strávit zas nějaký čas četbou milovaného románu Pýcha a předsudek. Vrátit se do časů pana Darcyho, kdy muži byli oddaní, čestní a elegantní. Když ji nejlepší kamarádka pozve na týdenní dovolenou do Mexika, přetékající margaritou a exotickými milenci, Emily dá přednost výletu do míst, kde žila Jane Austinová. V autobuse plném penzistů je jasné, že tady muže svých snů nepotká. Slibně nevypadá ani mizerně naladěný novinář, nedobrovolně vyslaný napsat článek, proč byl pan Darcy zvolen "NEJ" mužem všech dob. Když Emily vstoupí do pokoje tváří v tvář samotnému panu Darcymu, všechny holčičí sny se náhle začnou plnit..

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Nedá se říct, že bych jí vyhledávala. Dostala se ke mně vlastně náhodou, protože jsem v to časové období byla zrovna zblázněná do Pýchy a předsudku a teta mi tuhle knížku podsunula s tím, že tohle je na tom příběhu založené. Tak jsem to zkusila.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Galantní muž

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Najít

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Ze začátku jsem si říkala, že Emily je velmi dobrá postava. Nesmějte se mi. Tenkrát jsem si ještě neuvědomovala, jak moc jsem se mýlila.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Ze začátku jsem si říkala, že to přeci jenom vypadá na dobrou knihu. Víte, dámy a pánové, trošku jsem se mýlila. Ale to vyhodnotím asi až v příštím odstavci. Více méně, mohla jsem to očekávat, když jsem si přečetla, o čem ten příběh bude. Já prostě nesnáším ty témata, kdy se hlavní hrdinka "vrátí zpátky v čase, aby odhalila své chyby" nebo "se potká s fiktivní postavou" a celkově prostě takové to téma, kdy hlavní hrdinka dojde ke štěstí pomocí těchto ne zrovna normálních jevů. To je dějová zápletka levelu špatného amerického filmu nebo nějaké fanfiction.
Ne, ne. Sem patří pochvaly. Já vím. Dobrá.
Eh... co říct. Příběh je asi chytlavý pro ženské pokolení a pro ty, co skolí romantika do kolen, no. Když vás bavilo Padesát odstínů šedi, u tohohle neprohloupíte.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Chyba je, že tu mám napsat pouze jedno negativum. Mě se toho na této knize nelíbilo spoustu. Ale jak říkám, asi je to jenom proto, že to není zrovna můj šálek kávy a už vyhledávám aspoň trochu náročnější literaturu. Pokud máte rádi tento typ literatury, nenechte se mnou urazit. Mně se ale, jak už jsem psala, nelíbila dějová zápletka samotná, i chování postav mi přišlo stupidní, celkově to bylo vykrádání Pýchy a předsudku a jestli mi přišlo něco opravdu debilně napsané, tak to byl pan Darcy. Tečka, konec, šmitec. Touhle knihou se nebudu dál zabývat.

45%

Terry Pratchett - Nohy z jílu

25. února 2013 v 14:30 | Annie
Kdo vraždí neškodné starce? Kdo se pokouší otrávit Patricije? V době, kdy podzimní mlhy sevřou město Ankh-Morpork do svých spárů, připadne Městské stráži nelehký úkol vystopovat neviditelného vraha. Možná, že něco vědí golemové, ale tihle vážní tvorové z hlíny, kteří pracují celé dny a noci a nikdy nikomu nezpůsobili ani ty nejmenší potíže, najednou začnou páchat sebevraždy. Ne že by Hlídka neměla dost svých vlastních problémů. Tak jsou tady například potíže s vlkodlačicí,. která trpí pre-úplňkovou tenzí, desátníkem Nóblhóchem, jehož posedne noblesa a kamarádíčkuje se s hóch společností, a pak ten trpasličí nováček. Něco s ním není v pořádku. Je na něm každopádně něco divného. Když niv jiného, tak jeho náušnice a oční stíny. Komu se dá důvěřovat, když jsou ulice plné lidí, stíny plné spiklenců a všechny stopy ukazují špatným směrem? Vrchní velitel Hlídky sir Samuel Elánius zjistí, že pravda se vůbec nemusí ukrývat v pochmurných a temných ulicích nočního města.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
I na tuto otázku zůstává má odpověď v této sérii stejná. Zeměplocha.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Golemové

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vyrobit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nebaví mě se opakovat, ale co se dá dělat, že? Možná, že sérii Městské hlídky miluju tak moc proto, že tam jsou ty postavy tak skvělé. Velitel městské hlídky Samuel Elánius navíc asi patří k mým nejoblíbenějším postavám vůbec.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
A opět se musím opakovat. Miluju prostředí města Ankh-Morporu a celé prostředí Zeměplochy, miluju tu atmosféru, miluju, jak Pratchett opět zvládnul napsat další skvělou detektivní fantasy. V tomto díle mi navíc celý ten koncept golemů trochu připoměl domácí skřítky v Harry Potterovi. Dokonce se tam objevil i jeden "Dobby". Tím chci říct - "Dobby je... volný?"

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
I - DON'T - KNOW!
Možná zase ten začátek. Ale k čertu se začátky.

100%

Terry Pratchett - Muži ve zbrani

25. února 2013 v 9:08 | Annie
Staňte se členem MĚSTSKÉ HLÍDKY! Městská hlídka potřebuje MUŽE! Ale zatím má k dispozici desátníka Karotku Rudykopalssona (teoreticky trpaslíka), svobodníka Potroubla (prakticky trpaslíka), svobodníka Navážku (trolla), svobodníka Anguu (ženu ... tedy alespoň většinou) a desátníka Nóblhócha (vyloučen z lidské rasy za mnohonásobné nečisté zákroky). A ti teď potřebují veškerou pomoc, kterou je možno získat, protože nad městem poletuje ďábel, ve městě řádí vrah a v ulicích je vůbec něco podivného. Patnáctý díl Úžasné Zeměplochy, v němž se stkáme s mnoha starými známými - od lady Berankinové přes rozšířenou ankh-morporskou noční hlídku až k malému, velmi zvláštnímu pejskovi.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jedná se o Zeměplochu, a navíc o Městskou hlídku, což je asi má nejoblíbenější série vůbec.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Cechy

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zabít

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Je hrozně těžké odpovídat na tuto otázku, když se jedná o knihu z nějaké série. Vždycky chci napsat něco nového, ale to se nedaří, vzhledem k tomu, že píšu pořád dokola to samé. Například taková Anita.
Co bych sem tedy napsala? Nu, všechny postavy v této Zeměploše a v celé Městské hlídce mi byly vždycky nadmíru sympatické. Samuel Elánius je jednou z mých nejoblíbenějších postav Zeměplochy vůbec, Karotka jakbysmet, a všechny ostatní postavy jako Navážku, Anguu či Nobyho si nelze jinak než oblíbit.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Miluju Zeměplochu. Miluju Městskou hlídku.
Líbí se mi, jak to Pratchett dokáže napsat jako jakousi "fantasy detektivku". Je to opravdu napínavé, baví vás to, čtete pořád dál a nechce se vám přestat. Prostředí města Ankh-Morporu a celé Zeměplochy je naprosto skvělé, barvité, rozmanité. Celý příběh se navíc točí kolem cechů a pokud si to dobře pamatuju, ty byly opravdu skvěle zpracované a skvěle zparodované (cech klaunů, pokud si pamatuju, byl naprosto výborný). Co že se v příběhu vůbec děje? Městská hlídka vyšetřuje smrt jednoho významného člena ankh-morporské komunity trpaslíků, až postupně dochází ke zjištění, že z muzea Cechu vrahů byl unesen vzácný artefakt - střelná zbraň podobná naším puškám. Příběh se také točí kolem Karotkovo skutečnéh původu (přeci jenom, trpaslíkem, ať už chce nebo nechce, opravdu není), Anguyny malého problému a toho, že kapitán Elánius musí odejít ze služby a vzdát se svého postavení kvůli svatbě.
Chci tím říct - nenechte si tuhle Zeměplochu ujít.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
U Zeměplochy je opravdu strašně těžké něco takového určit. Možná bych, stejně jako u předchozího dílu, trochu zkritizovala pomalý rozjezd, ale to mi popravdě zase tak moc nevadí. :D

100%

Terry Pratchett - Noční hlídka

15. prosince 2012 v 13:31 | Annie
Kapitán Elánius z ankh-morporské Noční Hlídky měl všechno. Ale nyní je zpět ve své vlastní drsné, nesnadné minulosti, pouze v šatech, které měl právě na sobě, když se Zablesklo. Žít v minulosti je těžké. Umřít v minulosti je neuvěřitelně snadné. Ale on musí přežít, protože má velmi důležitý úkol. Musí vystopovat a chytit vraha, naučit sama sebe mladšího, jak být dobrým poldou, a změnit výsledek krvavé rebelie. Je tu ale problém: když vyhraje, nebude mít ani ženu, ani dítě, ani žádnou budoucnost. Zeměplošský příběh Jednoho města, s kompletním sborem pouličních výrostků, dam pochybné pověsti, rebelů, tajných policistů a dětí revoluce.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Chtěla jsem po povinné četbě něco na oddech, a to vždycky sáhnu po Zeměploše.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Revoluce

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vrátit se

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Zeměploch už mám pár načtených, ale nečetla jsem žádnou ze série "Městské stráže". Tohle byla moje první, a musím říct, že jsem se zamilovala do postavy kapitána Elániuse - tedy, velitele hlídky, samozřejmě. Jelikož žádná jiná postava zde nebyla tak rozvíjená jako on, nemůžu říct nic o těch dalších, a už vůbec nic o zbytku policejního sboru z normálních Zeměploch, který už teď také znám (Karotka, Angua, atd). Každopádně, každičký aspekt Zeměplochy něco paroduje, pokud se na to podíváte ze správného úhlu, a to právě i většina postav.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Miluju styl, jakým Pratchett Zeměplochy píše. Jak už jsem psala, každičký aspekt knížky prostě něco paroduje. Kdysi dávno jsem četla Zeměplochu "Pohyblivé obrázky", a ta výborně parodovala filmařinu a Hollywood atd atd. A tahle kniha? Detektivky a čistá policejní práce. Úplně jsem si zamilovala detektivní atmosféru téhle série knížek (myslím tím Městské stráže), vyzobrazení toho, jak zkorumpovaní policisté mohou být - a že dřívější Noční hlídka, do které se Elánius v čase vrátil, byla opravdu DOST zkorumpovaná. A samozřejmě, jak bych mohla zapomenout - tato kniha úplně skvěle popisuje revoluce. Chcete vědět, jak se dělá revoluce? Jen do toho, přečtěte si tuto knížku, je to skoro jako návod :D.
Nezapomeňte zpívat národní hymnu a mávat vlajkou, aby vás každý poznal. A vyhlašte si republiku Karlovarská Ulice.
Také nesmím opomenout, že tato kniha je jako všechny Zeměplochy čtivá, vtipná, a mě samotnou několikrát dost solidně rozesmála.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Vadil mi snad jen ten pomalý rozjezd. Když jsem knížku začala číst, moc mě nebavila a říkala jsem si, že je to teda nic moc. Váhala jsem, jestli ji nemám přestat číst, a pak se najednou něco stalo a já se od toho nemohla odtrhnout.

100%

Laurell K. Hamiltonová - Smrtící tanec

13. prosince 2012 v 18:46 | Annie
Mrtví ji poslouchají na slovo a nemrtví z ní mají strach. Anita Blakeová, nekromantka a lovkyně upírů, však žije dvojí život - i ten milostný! Má poměr s upířím Pánem města i s vlkodlakem. Teď však po ní někdo jde. Na její hlavu je vypsaná odměna, a tak musí život svěřit do rukou spolehlivých přátel. Navíc je nucena k něčemu, o čem se jí předtím ani nesnilo: musí se rozhodnout mezi svými nápadníky.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Kdo z vás stále neví... Anita Blake.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Její rozhodnutí

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Milovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Bla, bla, bla, nebaví mě tady pořád psát to samý dokolečka. Tedy, dobrá, budu jenom remcat. Anita je cool. Je cool s pistolema a když zabíjí upíry. Když je se svýma milencemi, tak mi připadá jak děsná Mary Sue. Dobře, dřív jsem to nějak snášela, ale v tomhle díle už jsem si z toho málem rvala vlasy. NESNÁŠÍM UPÍŘÍ ROMANCE. Jean-Claude je v pořádku, dobře, je fajn, ale trochu reality by někdy neuškodilo! Proč se to všechno pořád musí tak nesmyslně PROTAHOVAT?! Proč si mezi svými nápadníky Anita vybírá z*rvených šest knih?!

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Co mám na to jen říct? Anitu mám ráda, Jean-Claude je skvělý, zápletka byla taky napínavá. Anitě přeci jenom šlo o život. Celou knihu je na ni vypsána odměna, zabijáci jí jdou po krku, a Anita ani neví, koho tentokrát naštvala tolik, že se rozhodl ji odklidit z cesty. To se postupem času zjistí, samozřejmě. JAK JINAK.
Jenže když čtete Anitu už dlouho, zvyknete si, jakým stylem Hamiltonová píše a zápletky se pro vás stanou strašně předvídatelnými. Pamatuju si tu krásnou, strašidelnou atmosféru v první knize. Teď? Duh.
Dobře, dobře, mám psát jenom klady, já vím. Nebudu lhát, kniha byla čtivá a četla jsem jí jedním dechem, bylo to napínavé a celkově prostě... cokoliv, rozhodně ne nudné. Jen ten celkový pocit z toho opravdu nic moc.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Přijde mi to, anebo opravdu pro mě každá knížka více a více ubírá na kvalitě?! Přijde mi, že se Hamiltonová čím dál méně soustředí na zápletku, a čím dál více se soustředí na své zápletky romantické. Jak už jsem psala výše, Anita pro mě v začátečních dílech měla krásnou, duchařskou atmosféru, bylo to skvělé strašidelné... teď? Já nevím. Už mě ta Anita a její milenci a rozhodování, koho o*uká první nebere.

70%

 
 

Reklama

PageRank ukazatel