Knihy

Andy Weir - Marťan

10. září 2015 v 22:06 | AD
Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi…
Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…
Strhující, podmanivý a přesvědčivý příběh o lidské nezdolnosti a vynalézavosti tváří v tvář beznadějné situaci obletěl celý čtenářský svět a ve všech zemích, kde vychází, sklízí nadšený ohlas.

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
To je takový hezký příběh. Vzhledem k tomu, že si teď v září ještě před tím, než nastoupím na vejšku, vysedávám doma, tak jsem si tak v půl devátý hezky vstala a to mi volá paní z Knižního klubu, jestli se nechci stát členkou. Normálně bych o tom ani neuvažovala, ale když budu v Praze a budu si moct knížky koupit rovnou, bez placeního poštovného? Ó la lá.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Síla lidského ducha (pardon, vím, že jsou to tři, ale nemůžu si tady pomoct)

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Přežít

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Je jasné, že Watney má být sympaťák, protože tam střihá jeden vtip za druhým (nebudu lhát, několikrát jsem se i zasmála), je neustále optimistický a celým svým srdcem doufá ve své přežití. Třebaže ho autor opravdu chtěl jako takového příjemného hlavního hrdinu napsat, jeho neochvějný optimismus mi začal po chvíli trochu lézt na nervy. Chtělo by to nějaké zoufání, nějaký ten strach! Watney ani v jednu chvíli nezaváhá. Třebaže to je vskutku obdivuhodné, je to bohužel i trochu nereálné (obzvlášť, když uvíznete na Marsu, no tak).
Musím ale říct, že všechny postavy v knížce byly jaksi sympatické. Nebyly vykresleny tak, aby vám přirostly k srdci, ale ke konci jsem se aspoň o Watneyho a jeho posádku poměrně bála, takže úkol splněn.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Co se mi na téhle knížce hodně líbilo bylo všechno to "technično". Většina spisovatelů sci-fi je přeci jen profesí spisovateli, a proto si hodně vymýšlí, spoléhají spíše na svou fantazii než na své technické znalosti. Samozřejmě, rozhodně neříkám, že jsou takoví všichni, existují velikáni, kteří se v oboru vyznají, ale tak nějak obecně vzato si všichni raději vymýšlíme. Andy Weir o chemii, biologii, astronomii, kosmonautech a celkově o "vědě" vskutku ví hodně a v knížce je to vidět. Když si Watney vyráběl vodu, jenom jsem zírala, jak to všechno bylo detailně popsané, a když pak měl s tím spojené potíže, které byly vskutku reálné - nu, za tohle si pan Weir zaslouží obdiv. (Aspoň ode mě, člověka se zdravým obdivem pro chemii, ho má).

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovateli/spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Jak už jsem psala, na knížce mi trochu vadil Watneyho neochvějný optimismus. Jinak se pořád něco dělo, knížka byla čtivá. Dobře, nebudu lhát, i když mám obdiv pro vědu, asi po 5 hodinách čtení jsem z té chemie a botaniky začala být trochu unavená. Ale to bych řekla, že to bylo spíš z toho, jak jsem to četla 5 hodin v kuse. Vážně mě to chytlo.
Takže - knížku rozhodně doporučuju pro ty, kteří si myslí, že by si užili vesmírnou Robinsonovku. Protože to více méně Marťan je.

90%

Gillian Flynn - Zmizelá

7. září 2015 v 12:26 | AD
Zdálo se to jako ideální manželství. Zdání ale může vražedně klamat…
Amy Dunnová zmizela v den pátého výročí svatby. Nick, její muž, byl po sérii nalezených důkazů obviněn z vraždy své ženy. Nick prohlašuje, že nic nespáchal, Amyini přátelé a zápisky v jejím deníku tvrdí opak. Kdo má pravdu? Jak ji poznat? A pokud je Nick nevinný, kam se poděla Amy?

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Tohle jsem plánovala číst už dlouho. Nejdříve jsem si totiž shlédla film a musím říct, že mě jeho zápletka naprosto dostala.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Netypické manželství

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Obelstít

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Postavy v téhle knize jsou nesmírně... zvláštní. Ale zajímavé.
Tak nejdříve samozřejmě samotná Amy Dunnová. Nevím, jestli tady můžu spoilerovat, bojím se, že s tímhle fenoménem stále není někdo obeznámen, a proto o této velice výstřední hrdince pomlčím, ale můžu říct toto - otypovala jsem si jí jako INTJ, a pokud to nevíte, já miluju číst o INTJ lidech v literatuře (protože to bývají lidé prostě... extravagantní). Víc spoilerovat nebudu! Nevím, jestli bych se s Amy zrovna ztotožnila, ale vzhledem k tomu, že já jsem INFJ, máme k sobě blízko, haha (pardon, že do toho tahám MBTI).
Nicka jsem ve filmu moc ráda neměla. Vlastně jsem mu to všechno i tak nějak přála. V knížce mi ho ale bylo vyloženě líto. Neztotožnila bych se s ním, ale určité sympatie jsem s ním navázala.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Zmizelá je příběh naprosto jedinečný, unikátní a ohromující. A mě naprosto uhranul.
Je mi opravdu tak moc, moc líto, že tady nemůžu spoilerovat (v jiných recenzích jsem toho napáchala dost, to přiznávám, ale tady bych vás tím ochudila o dost dechberoucí zvrat). Musím ale říct, že autorka napsala příběh naprosto výjimečný a že pohlédnout do mysli Amy byl čtenářský zážitek, který se znovu bude asi hledat těžko. Autorka si navíc naprosto skvěle pohrává se čtenářem - jak Nick, tak Amy ve svých vyprávěních prostě a jednoduše lžou. Nemůžete jim nic věřit, jak časem poznáte, a na to jako čtenáři nejsme zvyklí. Co si přečteme, je písmo svaté. Nejsme zvyklí na to, že nám lžou samotné postavy. Autor možná, ale postavy?
Celá ta kniha má také takovou zvláštní atmosféru (a to i film). Připomínalo mi to až Hannibala od NBC.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Někteří si stěžují na pomalý rozjezd Zmizelé, že to autorka strašně roztahuje. Popravdě, mě to ani tak nepřišlo, knížka mě uhranula od začátku do konce. I když je pravda, že ten konec byl už tak čtivý nebyl. Na každé stránce zvrat, podraz, nějaká malá, nevinná lež, což samo o sobě není špatně, ale už se v tom čtenáři ke konci nechce moc orientovat, radši by nějaké to uzavření.
Co říci na závěr? Zmizelou by si měl rozhodně každý přečíst; momentálně je to jedna z mých nejoblíbenějších knih.

95%

Neil Gaiman - Nikdykde

18. srpna 2015 v 12:51 | AD
Hlavním hrdinou je obyčejný mladý muž Richard Mayhew, který se potácí svým spořádaným, nudným životem. Jednoho dne ovšem na ulici pomůže otrhané dívce, která ho zavede do tajného světa o němž se mu nikdy ani nesnilo. Jedná se o Podlondýn, jakési město naruby, jehož pravidla se řídí podle sítě londýnského metra. V tomto světě se Richard setkává s velikými inteligentními krysami, tajemným markýzem de Carabas či padlým andělem, který uprchl ze zničené Atlantidy. Londýnské podzemí se převrací v úžasnou zemi se spletitou mytologií a kde ani ty nejobyčejnější věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají.

1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Stále jedu svůj maraton Gaimanových knih.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Spletité podzemí

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Putovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Richard je jako hlavní postava poměrně sympatický. Nemotorný nešika, který na všechno zapomíná a obvykle dělá několik věcí najednou, což jeho život uvádí ještě do většího chaosu. I Dvířka byla velice sympatická postava - pravděpodobně ta, se kterou bych se ztotožnila - a markýz de Carabas mě příjemně překvapil. V knížce se objeví i další velice zajímavá postava, Hunter, se kterou bych se tedy neztotožnila, ale která mi převelice imponovala. Jak sama překladatelka, Ladislava Vojkotková, poznamenala, s postavami v této knize je to velice zajímavé. De Carabas je kupříkladu postava z pohádky o kocouru v botách (nu, je a není, pokud to znáte, víte, jak to myslím). A pánové Croup a Vandemar, což jsou knižní antagonisti, nu - lišák a vlk, říká vám to něco? Gaiman si tady s postavami opravdu pohrál a mě až když jsem tu knížku dočetla došlo, jak okouzlující to bylo.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jak jsem již zmínila nahoře, na této knížce mě opravdu okouzlilo, jak si Gaiman pohrál s postavami. Ale i atmosféra celé té knihy byla taková zvláštní, magická, stejně jako u Amerických bohů. Gaimanovy knihy jsou vždycky velice originální a i tady vás naprosto překvapí a ohromí, když vás provede londskýnským metrem tak, jak ho neznáte. Myslím, že to je to, co se mi na Gaimanových knihách líbí nejvíce - vždycky mají jedinečnou atmosféru.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Kniha se mi v porovnání s Americkými bohy zdála trochu slabší, nedokážu ani pořádně identifikovat, čím by to asi tak mohlo být. Američtí bohové byl příběh velice epický, "furt se něco dělo", rozuzlení bylo naprosto fantastické. Nikdykde byl příběh také velice zajímavý a nádherný, ale neměl to něco, co dělalo z Amerických bohů to dechberoucí dílo. Stále to byl velmi čtivý a originální příběh, ale popravdě, není to vrchol Gaimanovy tvorby.

80%

Neil Gaiman - Američtí bohové

16. února 2015 v 22:06 | AD
Stín strávil tři roky ve vězení, kde se držel zpátky a snažil se přežít. Všechno co chtěl, bylo vrátit se do náručí své milující ženy a po zbytek života se vyhýbat malérům. Několik dní před svým propuštěním se však dozvídá, že jeho manželka zahynula při automobilové nehodě. Svět se pro něj změnil v chladné místo.
V letadle, cestou na pohřeb, se Stín setkává s postarším mužem, který si říká pan Středa, a ten mu nabídne práci. Stín, muž, který už nemá co ztratit ji nakonec přijme.
Pracovat pro tajemného Středu však není bez rizika a Stín brzy zjistí, že jeho místo ve Středových plánech je mnohem nebezpečnější, než si kdy představoval. Podniká rušnou cestu tajemným světem Ameriky, jak ji nezná, a jeho společníky jsou mimo jiné i vražedný Černobog, charismatický pan Nancy nebo půvabná Ester - ti všichni navíc vědí o něm víc, než on sám.
Postupně se Stín dozvídá, že minulost neumírá, že každý - jeho mrtvou ženu nevyjímaje - má svoje tajemství a že sázky jsou vyšší, než si kdo dokáže představit.
Schyluje se k bouři epických rozměrů. Stín a Středa se stávají centrem konfliktu starého jako lidstvo samo. Pod povrchem každodenního života se schyluje k válce - a bojovat se bude o samotnou duši Ameriky...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Popravdě to byla náhoda. Stáhla jsem si do čtečky všechna Gaimanova díla a toto jsem si vybrala po Koralině.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Válka bohů

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Nalézt

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Ono je to s postavami v téhle knížce složité, hlavně kvůli Gaimanovo specifickému stylu psaní. Stín jako postava se vám líbít tak nějak bude, ale kdyby se vás někdo zeptal, abyste ho popsali, pravděpodobně byste začali koktat a usilovně přemýšlet. No, určitě je tichý... takový nemluvný...
Pak tu máte třeba takového pana Středu, a na něj lze snad říci jen jedno. Pouze Gaiman by dokázal bohy napsat tak, jak byli popsáni v této knize. Rázem se totiž z nejvyššího boha severského panteonu stane postarší pán přespávajícího v motelech.
Vůbec tedy nelze říci, že postavy jsou zde špatné. Ba právě naopak. Jsou až neuvěřitelně... lidské.
S kým bych se tedy ztotožnila? Nu, ať chcete nebo ne, se Stínem se prostě ztotožníte. On ten příběh prostě nějak vede a vy tak nějak jdete s ním. Kým bych nechtěla být? Kdo by nechtěl být bohem? (Dobře, blbá otázka, já upřímně ani ne.)

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jak jsem zmiňovala nahoře - strašně mě chytl Gaimanův styl psaní. Ani jsem se nedivila, když jsem pak zjistila, že tahle knha vyhrála několik ocenění.
Gaiman se moc nezabírá pocity svých postav. Nepíše tam o tom, jak se uvnitř cítili, jak moc zklamaní, vzteklí, smutní byli - nic. A přesto jsou ty postavy prostě lidské. Věříte jim. Věříte jim víc, než kdyby tam ty popisy emocí byly. Na druhou stranu ten styl psaní není strohý - popisy jsou květnaté a nasazují neuvěřitelně líbivou atmosféru (aspoň pro mě). Všechno to mělo takové neuvěřitelné kouzlo, takový nádech, který mě nutil číst dál a dál. Je to styl psaní, který nevidíte všude, ale je neuvěřitelně funkční a vtáhne čtenáře do děje.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Pokud vím, tak jsem se trochu zasekla kousek za polovinou. Kniha přestala být tak čtivá, tak napínavá, ale netrvalo dlouho a já se dostala zpátky do děje. Každopádně, tenhle Gaimanův styl psaní se asi nemusí líbit každému a někdo nemusí mít jen takové "zádrhely" jako jsem měla já.

90%

Neil Gaiman - Koralina

1. února 2015 v 17:01 | AD
Malá Koralina Jonesová je chytrá a zvědavá holčička, která nenávidí, když si lidé pletou její jméno a oslovují ji Karolíno. Poté, co se rodina přestěhuje do nového domu, musí jej Koralina ihned celý prozkoumat. Objeví dvacet jedna oken a čtrnáct dveří, přičemž jen třináct z nich se dá otevírat a zavírat. Čtrnácté jsou zamčené a zůstávají pro Koralinu záhadou. Když se jí jednoho dne konečně podaří je otevřít, dostane se do jiného bytu v jiném domě, který se tomu jejich náramně podobá. Žije v něm ovšem Druhá matka, s knoflíky místo očí, která Koralinu považuje za své dítě a nehodlá ji pustit zpět...

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Viděla jsem film. Gaiman o tomto příběhu jednou prohlásil, že to je to nejpodivnější dílo, co napsal - dospělé to děsí, dětem se to líbí. Podle mého názoru ale film vyděsí naprosto každého, bez výjimky. Tak jsem si řekla, že zkusím i tu knihu.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Zvídavá dívenka

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Objevovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Koralina je pěkně napsaná postava. Na knížce je vidět, pro jakou cílovou skupinu je, a Koralina se chová jako dívenka svého věku. Je velmi zvídavá, ráda si hraje a hlavně ráda objevuje. Co více ke Koralině dodat? Je v ní vidět ta dětská naivita, ale zároveň i dětská představivost. Ostatní postavy nejsou natolik vykreslené jako hlavní hrdinka - možná až na Koralininu druhou maminku, která má místo očí knoflíky a která Koralinu moc, moc miluje.
Brrr, ještě pořád mi z toho filmu běhá mráz po zádech. Kniha, popravdě, ještě jde.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Pokud bychom to dokázali brát jako příběh pro děti, tak je to příběh opravdu pěkně napsaný, s velmi originální zápletkou a celkově dějovou linkou. Byla by to taková hezká... "pohádka". Ale opravdu děsivá pohádka. Pohádka, která na dospělé bude mít úplně jiný vliv. Nevím, jak by to působilo na lidi, kteří neviděli film, ale pravděpodobně vám z toho bude i tak běhat mráz po zádech. Každopádně, ať už předtím, nebo potom, doporučuju ten film shlédnout. Knoflíky vás pak už vždycky budou neuvěřitelně děsit.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nevím, co bych téhle knize vytkla. Ano, sice píšu recenzi po hodně dlouhé době, tak jsem možná trochu vyšla ze cviku, ale knížka pro děti je to opravdu pěkná. Já jen nevím, jestli Gaiman počítal s tím, že dopadne tak děsivě.

95%

Erik Axl Sund - Vraní dívka

3. června 2014 v 21:23 | AD
Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život?
Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie…
Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette… Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Přiznám se, že mě zlákalo "jen pro otrlé povahy" na obálce.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Zničená duše

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Vzrůst

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
V tomto případě by to určitě byla detektivka Jeanette, ale to ne kvůli tomu, že bychom si byly ach tak podobné, ale spíš kvůli tomu, že to byla téměř jediná postava, na kterou se příběh zaměřoval a která to měla v hlavě v pořádku. A to si můžete přebrat v jakém chcete slova smyslu. Tahle kniha je plná postav, které trpí různými psychickými nemocemi a proto je opravdu těžké se s některými s nimi ztotožnit... je však třeba říci, že psychologie, řekněme, hlavní antagonistky, nebo protagonistky, kdo už ví, nikdo v téhle knize neví, prostě Vraní dívky, je velice propracovaná a skvělá a takhle dopře napsanou schizofreničku jsem nikde neviděla. I když, ono moc lidí o schizofrenicích nepíše.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Jedná se o opravdu skvělý psychologický román. Když je na něm napsáno "jen pro otrlé povahy", tak je to míněno vážně, jelikož se také jedná o skvělý naturalistický román. Kniha se sice vydává za detektivní román, ale vesměs spíše zkoumá psychologii různých postav a to opravdu bravurně. Myšlenka celé knihy je popsána již v anotaci - jak velkému utrpení dokáže člověk čelit, dokud ho to nepohltí, dokud ho to změní z lidské bytosti na... něco jiného?

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Nevím, jestli ty věci, které tady vypíšu, jsou zrovna negativa, ale budiž. Tak za prvé, "jen pro otrlé povahy" je myšleno vážně. Velmi vážně. Pokud víte, že by se vám zvedl žaludek z velmi detailně popsaného opakovaného znásilňování dvanáctileté holčičky, tak to nečtěte. Nečtěte to. Mě se při tom taky párkrát zvedl kufr a upřímně, mnohdy mi to připadalo, že ta neskutečná brutalita je tam jen pro efekt, protože co je moc, to je příliš. A nespolkněte prosím vás ten naviják, že se jedná o detektivku. Ano, jakási detektivní zápletka tam je, ale ve srovnání s takovými "Muži, kteří nenávidí ženy" je propracovaná... ne moc. Tato kniha se opravdu spíše zaměřuje na psychologii postav, tak na to buďte připraveni, pokud se pro ni rozhodnete.
Oh, a jedná se pouze o první knihu z trilogie.

80%

N. Gaiman, T. Pratchett - Dobrá znamení

18. dubna 2014 v 21:46 | AD
Děti, zahrávat si s Armagedonem může být nebezpečné! Nezkoušejte to ve vlastním bytě! Crowley je padlý anděl, teoreticky tedy ďábel, prakticky však člověk. Celé stovky let je naturalizovaný na Zemi, kam byl nasazen jako "spící" agent. Miluje staré automobily a populární hudbu a všeobecně dvacáté století, protože to je mnohem lepší než století sedmnácté, a to zase bylo mnohem přijatelnější než to čtrnácté. Žije si skvěle, může si to totiž dovolit. Jistě tímto dalším příběhem T. Pratchetta a N. Gaimana nebudete zklamáni. Čeká vás setkání s Ním. Nastal totiž čas narození nového Satana. Jenom rozpoznat, který z těch dvou roztomilých novorozených chlapečků to je.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Jelikož mi byla poměrně dlouhou dobu vehementně doporučována.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Konec světa

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zachránit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Všechny postavy v této knize jsou naprosto skvělé. Je tu samozřejmě démon Crowley, kterého prostě nejde nemít nerad, je to takový ten typ postavy, která vám prostě přiroste k srdci. Pak je tu anděl Azirafal, který má s Crowleyem velmi dobré přátelství, třebaže by měli být jaksi nepřátelé, a i toho si zamilujete. A pak je tu spoustu dalších postav, které vám hned přirostou k srdci - například Adam Young, což je mladý chlapec žijící v normální, poklidné vesničce se svými přáteli a také jen tak mimochodem Antikrist, Anatéma, potomek z povolání a okultistka, ale vlastně čarodějka, lovec čarodějnic Newton Pulsifer a jeho jakýsi lídr, Shadwell... a takhle bych mohla pokračovat dál a dál a opravdu bych vám nebyla schopna říct, kterou z těchto postav jsem neměla ráda, protože to jednoduše nejde.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Tato kniha je více méně parodie na všechny ty knihy a filmy o konci světa, Zjevení svatého Jana a Armageddon - dobře, neřekla bych vyloženě parodie, rozhodně to není ale žádná bitva na život a na smrt, je to humoristická knížka a při jejím čtení se pobavíte a budete se lámat smíchy. Pokud vás nerozesměje Crowley pečující o své květiny výhrůžkami a hrozbami, čtyři noví Jezdci Apokalypsy, skopičiny Antikrista Adama Younga či prostě veškeré konverzace Crowleyho a Azirafala... tak vás, popravdě, moc nechápu.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Negativum? Možná to, že knížka mohla být delší, protože byla skvělá :). I tak jsem ale neměla pocit, že bych o něco přišla, všechno bylo ukončeno uspokojivě a je jen škoda, že už se s těmi postavami více neuvidíme.

100%

Terry Pratchett - Šňupec

18. června 2013 v 21:35 | Annie
Velitel Samuel Elánius se cítí skvěle. Přesto je více méně okolnostmi (méně) a svou milovanou ženou Sibylou (více) přesvědčen o tom, že potřebuje dovolenou, která prospěje jak jemu, tak malému Samíkovi. Venkovská idylka je nádherná, ale nudná. Jenže jak říká Elánius: "Kde jsou policajti, tam je zločin!" Brzy se i v Hrabství začnou vynořovat různé menší i větší záhady, a už to není jen to příšerné venkovské ticho, co nedává Elániovi spát. Co se to v Hrabství stalo před lety? Co o tom ví místní kovář Zafrkoň? A kam se najednou poděl? Zabil ho Elánius, jak by ráda dokázala místní smetánka, hlavně mladý lord Gravid Rzezacz? Má s tím něco společného bývalý policista Jeminák, zdejší hospodský? A co místní skřeti a jejich schránky unggue? Pašuje se v Hrabství opravdu jen tabák? Získá malý Samík do své sbírky konečně vytoužený sloní trus? A provdají se dívky - šesterčata Orobincova? To vše řeší Elánius za skvělé pomoci nedostižného Jeefese, který nemá konkurenci.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Zeměplocha. Tahle kniha měla naavíc výjimečně hezkou obálku. Protože se jedná o nejnovější díl. :D

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Dovolená

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Zjistit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Musela bych se opakovat. Zase. Jedná se o Zeměplochu ze série Městské hlídky, a třebaže se tu tentokrát naše stará známá parta vyskytuje minimálně a celý příběh se zaměřuje spíše na Elánia, stejně jako např. v Noční hlídce... ano, zase tolik mi to nevadilo, Elánius je moje oblíbená postava. Na druhou stranu, celá ta městská hlídka mi trochu chyběla a možná to také na knize trochu ubralo.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Co na to říct? Zeměplocha. Humor, parodie, detektivní zápletka, jelikož se jedná o Městskou hlídku. Elánius je donucen jet na dovolenou na venkov a je doslova znechucen vesnickým prostředím. Jelikož bydlím na vesnici, někdy jsem se s jeho popisy mohla ztotožnit a musím říct, že jsem se v jeho pohrdání s tímto prostředím trochu našla :D. Navíc je v tomto dílu pár silných narážek na Pýchu a předsudek a Jane Austenovou. Také jsem ocenila narážky na rasismus v podobě skřetů. :D

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Každá Zeměplocha mě mimořádně bavila. Každá byla vtipná, každá měla zajímavou zápletku, každou jsem si prostě užila. U téhle to bohužel takto nebylo. Neříkám, že nebyla zábavná, že mě nebavila, ale něco jí chybělo, něco, co předchozí Zeměplochy měly a tato ne. Popravdě jsem byla trošku zklamaná - prostě se do toho tak nezačtete, není to tak napínavé, a budete se trošku ztrácet v postavách a v tom, co se děje. Možná mě to prostě nechytlo proto, že to bylo trochu vážnější, trochu temnější, a bohužel, prostě to není jako všechny Zeměplochy před tím.

80%

David Mitchell - Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

19. května 2013 v 8:02 | Annie
Román od autora bestselleru Atlas mraků. Představte si říši, která se už několik staletí izoluje od okolního světa. Žádný cizinec nesmí vstoupit na její území, nikdo ji nesmí opustit. A přesto se otevře malé okno do této pevnosti: umělý, zdí obehnaný ostrov obývaný hrstkou evropských obchodníků. Ta země se jmenuje Japonsko, přístav Nagasaki a ostrov Dedžima, píše se rok 1799. Právě tam umístil David Mitchell svého hrdinu, mladého úředníka Jacoba de Zoeta, který doufá, že nalezne své štěstí. Namísto toho jej osud vžene do divokého dobrodružství: Zamiluje se do Japonky Orito, dcery samuraje a porodní báby. Jenže jednoho dne zemře Oritin otec a Orito zmizí. Objevují se zvěsti, že byla prodána do otroctví. Jakob vyráží hledat Oritoana nebezpečné pouti je sváděn z cesty lží, zradoua vraždami. 1000 pozdimů Jacoba de Zoeta je obdivuhodně vystavěné umělecké dílo: historický román s exotickým nádechem, úžasnými zápletkami, děsivými námořními bitvami a množstvím postav.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Ano, jak vidíte, začetla jsem se do knih pana Davida Mitchella. Jedná se o jeho novější knihu, můžete v knihkupectvích stále vidět plakáty :D.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Japonsko

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Obchodovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jako vždy, pan Mitchell podle mě skvěle vykreslil postavy. V tomto případě se nejedná o tak velký a rozsáhlý příběh jako Atlas mraků, přesto má ale Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta ohromnou hloubku a ještě větší šířku :). Nevím, jak to pan Mitchell dělá, ale musím říct, že je to hrozný perfekcionista a já jsem za to ráda. Každopádně, každá z postav je velmi zajímavá a každá má něco do sebe, a snad až kromě hlavního antigonisty knihy si oblíbíte opravdu každého. Přiznám se, že mě nejvíce asi zaujal příběh Japonky Orito, která bude cca v třetině/polovině knihy více méně prodána do kláštera, aby splatila otcovy dluhy, a dostane se tak do naprostého hororu. Nebudu nic spoilerovat, pokud si to chcete přečíst, ale rozhodně se nejedná o obyčejný klášter. V kterém klášteru by přeci jen k ženám chodili mniši, aby je "obdarovali"?
Každopádně, měla jsem opravdu ráda všechny postavy, a to od hlavního hrdiny Jacoba až po takového japonského překladatele Uzaemona. Ach, Uzaemon. Toho mi bylo líto.
I když si postavy neoblíbíte, David Mitchell ty postavy umí tak skvěle představit a tak skvěle je udělat realistickými, že se vám přiznám, že něco takového jsem ještě snad nikde neviděla.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Myslím, že už jsem řekla, že hlavním pozitivem knihy byly postavy. Opravdu, ty mě v této knize naprosto ohromily. Každopádně, příběh je to velmi dlouhý, možná tak stejně dlouhý jako Atlas mraků, ale je čtivý, zajímavý a napínavý. Stane se tam několik docela zajímavých zvratů, ale co mi na této knize přijde úžasné je vykreslení Japonska. Je to strašně reálné, strašně živé a to dělá celou knihu ještě čtivější. Nemůžu říci, že se doslova jedná o jakousi "encyklopedii" jako se to říká o Vojně a míru, ale nemá to k tomu daleko :). Navíc, nejen že se přiučíte věci o Japonsku, ale přiučíte se i věci o obchodování, Holandsku a celkově o tom, jak tehdy fungoval svět. Vypadá to, jakoby si David Mitchell pořídil stroj času a sbíral informace přímo tam.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Přestože kniha mě tak neuvěřitelně bavila a opravdu ji doporučuji, pár věcí, které mi trochu vadily se tam najde. Tak za prvé, příběh ze začátku není tak čtivý. Do příběhu se "zažerete" cca tak po sta stránkách, přičemž na začátku se budete prostě rozhlížet a budete se doslova ztrácet ve jménech. Když si na ně zvyknete, bude to v pořádku, ale do té doby v tom budete prostě plavat. To je trochu stinná stránka Mitchellovy realističnosti.
Taky jsem slyšela někoho říkat, že je zklamal konec. Já se přiznám, že mě taky. Ať už si každý říká, co chce, každý preferujeme Hollywoodský konec, protože je šťastný, krásný a nereálný, ale každý si ho přejeme. Celkově Mitchellovy knihy Holywoodské konce a zápletky povětšinou nemají - kromě filmu, samozřejmě. Například o takové lásce Sonmi už jsem psala. Přestože ale konec u Tisíc podzimů není nijak zvlášť veselý a je spíše takový pochmurný, jelikož z Jacoba se stane více méně opět všední, obyčejný člověk, je to realistické. Bohužel mnohem realističtější než to, co by si každý z nás přál.
Přes to všechno ale knihu doporučuju přečíst. Jedná se opravdu o skvělé dílo.

90%

David Mitchell - Atlas mraků

18. května 2013 v 10:29 | Annie
Autor ve svém rozsáhlém románu maže hranice mezi styly, žánry i časovými rovinami a poutavým způsobem se zamýšlí nad nebezpečím lidské touhy po moci i jejími možnými důsledky.
Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán, vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou, ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan, ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí, geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace - to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy.
Atlas mraků získal nominace na Booker Prize, James Tait Black Memorial Prize, Arthur C. Clarke Award a Nebula.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Viděla jsem trailer na film a já se nikdy nepodívám na film dříve, než si přečtu knižní předlohu.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Časové linie

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Odehrát se

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Postav v této knize je opravdu hodně, a vzhledem k tomu, že příběhů se v této knize vyskytuje hned několik, v každém z nich si najdeme někoho, kdo se nám zalíbí. Mě zaujal a bavil každý z příběhů, a každý z nich měl postavy, které jsem si zamilovala. Nejvíc mě asi bavil příběh jídlonošky Sonmi, a tím pádem se i ona stává asi mou nejoblíbenější postavou z této knihy. Na druhou stranu mě příliš nebavila postava Zachryho. Dovolím si jen takovou malou poznámku - pokud byl něčí příběh ve filmu ultimátně změnen, byl to právě Zachry, přeci jenom ve filmu byl o hodně starší, ale hlavně že ho hrál Tom Hanks, že...

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
David Mitchell je opravdu génius. Nevím, co jiného k tomu říct. To, jak dokázal propojit všechny z těchto příběhů, že každý z nich napsal jinou formou a že každý byl natolik obsáhlý, že by byl materiálem na jednu celou knihu, je něco fascinujícího. Ačkoli jsem předtím říkala, že jsem neměla ráda Zachryho, bylo to spíš kvůli tomu, že jsem se do jeho postavy nevcítila kvůli tomu, jak byl příběh vyprávěn - bylo to přímo z jeho perspektivy a psané nespisovným, "vesnickým" jazykem, jak tvrdí tetka Wikipedie. Na druhou stranu jsem si všechny ostatní příběhy užila a celkově je myšlenka, kterou kniha evokuje, velmi zajímavá. Přeci jenom, reinkarnace duše může být klidně i skutečná.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Popravdě mě teď nic nenapadá. Rozhodně to není kniha pro děti, je to psáno trochu složitěji a rozhodně je to mnohem obsáhlejší než například takový Harry Potter. Co mě možná trochu mrzí je, jak pozměnili film. David Mitchell píše realisticky, a proto postavy povětšinou nenajdou svou spřízněnou duši - jako příklad uvedu Sonmi, která si v knize sice najde milence, ale jejich láska je hodně diskutabilní a možná tam taky žádná nebyla. Na druhou stranu ve filmu je to nádherný vztah a mé dívčí srdce z toho bylo nadšené. Aspoň ze začátku, pak už jsem jen přemýšlela, proč to takhle pozměnili a že to je jen jejich krok k tomu, jak k Atlasů mraků dostat masy diváků. Já někdy opravdu preferuji raději tu realističnost, že ti dva se prostě nemilují, že tenhle zemře atd atd.
Každopádně, to nic nemění na tom, že Atlas mraků je skvělá kniha a doporučuji přečíst.

95%

 
 

Reklama

PageRank ukazatel