Lev Děmidov je válečný hrdina, jeho svědomitá práce pro sovětskou tajnou policii mu zajistila postavení, dobré bydlení pro sebe i pro rodiče a krásnou ženu. Nikdo si ale nemůže být ničím jistý, Děmidov odmítne udat svou ženu a je státní mocí ze dne na den degradován a poslán do vyhnanství. Zde narazí na vraždu, která se podobá jinému případu, označenému za nehodu. S kariérou a životem na padrť začne hledat sériového vraha. Ovšem ve stalinistickém Sovětském svazu v 50. letech něco jako vražda oficiálně neexistuje, musí proto pátrat na vlastní pěst a tajně proti vůli režimu. Jak vyšetřování pokračuje, rozsah rituálních vražd dostává strašlivé rozměry. Přestože jakákoliv pomoc hrozí zatčením, získá nečekaného spojence. Smyčka se postupně utahuje jak kolem vraha, tak kolem hlavních hrdinů. (Bontonfilm CZ)

Přiznám se, tento film jsem se rozhodla zkouknout kvůli tomu Tomu Hardymu. Je to jeden z mých nejoblíbenějších herců. A když jsem zjistila, že v tomto filmu je společně s Noomi Rapace (stejně jako v The Drop - Špinavé prachy), bylo to jasné. Jenom mě teď mrzí, že jsem si nejdříve nepřečetla i tu knihu.

Věta, která vás bude více méně provázět celý film. Vražda je kapitalistický vynález, není přeci možné, aby se v socialistickém Rusku, kde má každý práci, o každého je postaráno, a kde každý žije v naprostém míru a bezpečí, objevil nějaký deviant, který rád bodá do lidí! Cože, že byl nalezen nějaký mrtvý chlapec u kolejiště, nahý, očividně utopený, se známkami bodných ran? No tak to ho musel srazit vlak. Připište do zprávy, že byl oblečený, aby to vůbec nevypadalo podezřele.

Co je překvapující a co mě na filmu nejvíce fascinovalo byla samotná postava hlavního hrdiny, Lea Děmidova. Jo, fajn, hrál ho Tom Hardy, už jsem zmiňovala, že je to můj oblíbenec. To ale proto, že umí vážně dobře hrát. Leo se vám představí jako nechutný slizoun, estebák, jehož náplň dne je pochytávat "zrádce režimu". Takže vám sympatický nebude. Pak ale odmítne udat vlastní ženu. Režim mu předloží test slepé věrnosti, a on selže, odmítne poslat svou ženu na popraviště. Leo Děmidov totiž, překvapivě, není zase úplně takový hajzl. A postavy, které na první pohled mohou vypadat sympaticky, hajzly jsou.

Film to není brutální, ale jak se vyjádřila moje maminka, je to film depresivní. Lidé jsou strašný, nepřátelský druh, kterému nemůžete věřit v ničem a s ničím. A nese velice ironickou myšlenku - ne, nedovolíme vám chytit vraha, protože tím vyjadřujete odpor proti režimu, který tvrdí, že vrazi se v tomto socialistickém státě nevyskytují.

Rozdíl, co se týče knihy, tu rozhodně je. Knihu jsem začala číst včera ráno v metru a musela jsem ji odložit, protože se mi udělalo nevolno z toho, jak se ruský chlapec těšil na tu baštu v podobě kočky. Kniha mi ale celkově zatím přijde kvalitnější než samotný film a charakter hlavní postavy, která mě i na filmu zaujala nejvíce, je zde vykreslen do podrobnějších detailů (a taky asi trochu méně sympaticky, alespoň ze začátku). Recenzi na knihu podám později a zde to připisuji jen jako jakýsi dodatek. Film se mi zatím, bez přečtení knihy, líbil.