Co je to "Shandification"

24. října 2015 v 15:13 | Aidee |  Myšlenkový proud
Tak za prvé, je to pojem, který nemá český překlad. Což mě malinko vytáčí. Přepsat to do Češtiny jednoduše jako "šandifikace" je poměrně hloupé (no uznejte, že to zní blbě) a na to, abych slovo přeložila já sama, si netroufám. Hlavně je to slovo, které nezná asi každý druhý. Ve slovníku ho nenajdete, na urbandictionary překvapivě taky ne, a když si ho zadáte do vyhledavače, najdete maximálně pár diskuzí na fórech a pak, možná, pokud budete mít štěstí, najdete video, ze kterého onen pojem pochází.

Protože jsem hodná, tak sem to video hodím.



Co že to tedy je ta "shandification"? Je to věc, která dělá počítačové hry tak unikátním žánrem, pokud je dobře využitá a použitá, věc, která také dělá z Fallout: New Vegas mojí oblíbenou hru. (Autor, MrBtongue, taky ve videu o Fallout: New Vegas hodně mluví, a úplně perfektně vystihl moje pocity k této hře. Fallout 3 byl fajn, ale Fallout: New Vegas, to je srdcovka na celý život!)

Shandification je hlavně opravdu vysoce vyhrazená na počítačové hry. Ve videu je zmíněná jedna série knih, ve které se tento princip také uplatňuje, a to je kniha s názvem "Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho". Knihu jsem ještě nečetla, ale rozhodně se k tomu chystám, protože jsem zvědavá, jak někdo dokázal tenhle princip udělat funkční v literatuře. Celkově na tomto principu totiž běží většina RPG her, jako je Mass Effect, Dragon Age, či právě Fallout.

Dobře, teď už to tedy konečně představit. Představme si příběh nějakého filmu či knihy - ve většině případů je lineární, bere se od začátku k cíli, má několik odboček v podobě vedlejších zápletek. Za tímto příběhem se pak skrývá pozadí příběhu, tedy prostě a jednoduše věci, které způsobily, že se příběh vůbec odehrává. Ve videu je tato představa znázorněna takto:


Možná to vypadá složitě, princip za tím je ale poměrně snadný. Příběh, který vyprávíme, je evokován nějakými vnějšími událostmi, které v našem příběhu samozřejmě zmiňovat nebudeme, protože na to nemáme místo. Prostě tam ty věci nebudou.

Co se shandification týče, tak ta se do toho příběhu snaží nacpat úplně všechno.

MrBtongue to ukazuje na začátku první Mass Effectové hry. Dokud jako Shepard nedorazíte na Citadelu, příběh vypadá poměrně lineárně a jasně, je vám předložen na talíři, stane se tohle, potom tohle, potom tohle. Na Citadele ale máte možnost poprvé začít objevovat - a ano, můžete jít za blikající šipkou na mapě, kde váš hlavní quest bude pokračovat, ale nemusíte. Můžete jít do vedlejších dveří, kde se seznámíte s ambasádory jiných, mimozemských ras, a popovídat si s nimi.
Samozřejmě, kdyby Mass Effect byl film nebo kniha, tohle by byla první věc, která by byla vyškrtnuta. Protože to není důležité pro celkovou narativu. Je to právě projev oné shandification, rozvětvenosti příběhu. McBtongue to ve svém videu ukazuje takto:


V počítačových hrách má shandification specifickou úlohu. Pokud narazíme na nějaká rozptýlení, vedlejší questy, více lidí, se kterými si popovídáme, tak to podstoupíme - neobjeví se nám černá obrazovka, jakože to právě teď plníme a co to děláš, hráči, vrať se k hlavnímu questu. Díky tomu si hráč ke hře vyvine více osobitější vztah a rozšiřuje charakter své postavy. Je to vážně geniální princip. Umožňuje nám to příběh zažít pokaždé jinak, jelikož je tak neuvěřitelně rozvětvený, že dělat pořád dokola všechno stejně přeci nemá smysl.

Shandification je princip, který dělá počítačové hry tak unikátními, jak jsem již zmiňovala. Naneštěstí, ne každá počítačová hra se k tomu uchýlí, což mi přijde trochu jako škoda. Má to přece tak neuvěřitelné využití! Počítačové hry se ale spíše snaží přiblížit cinematickému, filmovému zážitku, který si člověk odnese i z kina. S tou interaktivní vložkou, no. Jako že střílíte do lidí a tak.
Poslední dobou mi ale přijde, že se to teď také trochu láme. Téměř každá hra má poslední dobou nějakou možnost volby - i něco jako takový Wolfenstein. Pak samozřejmě máte hry od Telltale, které jsou na možnosti volby vyloženě postavené.

Shandification ale nespočívá jen v možnosti volby, ale i v té možnosti neomezeně objevovat svět kolem sebe. Člověk by řekl, že takový Skyrim by tyto principy tedy mohl splňovat, ale i tam je ta hlavní příběhová linie poměrně lineární, neprolíná se s questovými liniemi různých cechů a tak dále. Opravdu nejjasnějším případem výborně aplikované shandification mi přijde Fallout: New Vegas.


Proč tady pořád melu o tom Falloutu a jak je ta hra skvělá a tak.

Na začátku vypadá ten příběh jaksi taksi lineárně a jasně. Tedy, ten parchant v tom kostkovaném obleku vás střelí do hlavy, ale vy to přežijete a protože nemáte žádný instinkt přežití, rozhodnete se ho najít a konfrontovat ho. No, zjistíte, že musíte do New Vegas.

Samotná cesta do New Vegas ale pro vás už může dopadnout jakkoliv. Už tady se ten příběh neuvěřitelně rozvětvuje v tom smyslu, že si tam můžete dorazit jak chce, že se můžete přes roboty chránící New Vegas dostat jak chcete, že cestou můžete dělat side questy nebo ne, že cestou můžete nabrat nějaké společníky a tak dále.

Ta rozvětvenost toho příběhu se ale hodně projevuje po tom, co se do toho New Vegas dostanete.
Svou loajalitu musíte totiž zasvětit jedné ze tří frakcí, nebo se na ně vykašlat a být loajální jen sami sobě. Questy všech frakcí se ale neuvěřitelně prolínají, a vy můžete chvíli dělat pro jednu frakci, chvíli pro tu druhou, pak se na to vykašlat a udělat si to stejně po svém. Dostanete ale jiný výsledek, když chvíli spolupracujete s demokratickou New California Republic nebo s totalitární Caesarovo legií, že jo.
Jednoduše je to neuvěřitelně rozvětvená hra a já jí proto absolutně zbožňuju.

Znám hodně lidí, které shandification této hry poněkud odradila, pro mě je to ale klíčový element, který jsem do té doby v žádné počítačové hře neviděla, ale hrozně jsem ho chtěla zažít. Samozřejmě, Fallout: New Vegas je také hra řešící různé politické systémy, každý společník má úžasný backstory, side questy jsou skvělé, DLC ještě lepší, a ten combat mě taky bavil, ale to je zase věc jiná. (Jo, já vím, jsou tam bugy! Jednou mi někdo řekl, že se dá přeskočit celá polovina hry a co mě na tom teda tak baví, když tohle jde, a jak na to má člověk jako já reagovat? Snad to nebudu přeskakovat, ne?)

Fallout 3, bohužel, prvky shandification tak úplně neprojevuje. Ano, ten svět si objevovat můžete, ale ten příběh je poměrně lineární. Najdi svýho taťku. Zachraň svýho taťku. Pomoz svýmu taťkovi. Pokračuj v taťkovo práci. (A to je proto, že tu hru už dělala Bethesda, zatímco Fallout: New Vegas vznikl zlatými ručičkami Obsidianu, jako předchozí Fallouty, to ale málokdo ví).

Nebudu lhát, Fallout: New Vegas bych mohla vynachvalovat do nebes hodně dlouho. Snažila jsem se na tom ale ukázat ty prvky shandification, a doufám, že se mi to jaksi taksi povedlo. (Teď jsem ještě zvědavá, jak v tomhle směru dopadne Fallout 4).

 


Komentáře

1 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 24. října 2015 v 19:07 | Reagovat

Mně vedlejší questy ve hře spíše vadí. Například u Zaklínače, kterého jsem hrála naposledy, je jich tolik, že jsem toho nechala a hru jsem zatím dala k ledu.  Mám pocit, že je musím splnit všechny, až se do nich zamotám a ani mě to už nebaví. Chápu, je to skvělá možnost, jak poznat okolí, nemáte všechny kroky naklinkovaný dopředu a nehrajete stejně, jak xx lidí před vámi... Ale pro někoho, koho zajímá hlavní příběh, je to spíše na obtíž a hru to zbytečně prodlužuje, protože i ty úkoly jsou většinou podobné (jdi si promluvit s tím, najdi to, odnes to tam...). Asi nejsem ten správný vášnivý hráč. :-D

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 24. října 2015 v 19:07 | Reagovat

Velice zajímavý článek, díky němu jsem si rozšířila své obzory. :)

3 Aidee Aidee | Web | 24. října 2015 v 19:50 | Reagovat

[1]: U třetího Zaklínače je těch vedlejších questů opravdu zbytečně hodně. Nebo spíš, ten hlavní quest je zbytečně protahovaný, dokud nenajdeš Ciri. Ze začátku jsem byla rozhodnutá udělat je všechny a objevit všechno, ale je toho tolik, že mě to taky přestalo bavit :D.

4 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 24. října 2015 v 20:39 | Reagovat

[3]: Také jsem hrála třetího a až k nalezení Ciri jsem se teda nedostala. :D Já to s tím Zaklínačem mám tak, že jsem nejprve četla knihy, pak jsem se dozvěděla, že jsou i hry a přesedlala jsem na ně, poté přišlo těch milion questů a já se vrátila zpět ke knihám. Takže nejprve všechny dočtu a dám nakonec Divokému honu ještě jednu šanci, tentokrát se budu věnovat hlavní dějové lince. :-D Ale až na ty vedlejší příběhy je Zaklínač opravdu pěkná hra, je tam vždy možnost volby a to se mi líbí. :-) (promiň, že ti tady píšu takový slohovky :-D )

5 m. m. | E-mail | Web | 25. října 2015 v 19:35 | Reagovat

To jsem se dneska zase něco nového naučila, díky za článek :)

6 vrania vrania | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 10:28 | Reagovat

Počítačové hry idú mimo mňa (nanjvýš sa bavím ako divák a komentátor), ale samotný pojem shandification ma zaujal. A ešte fakt, že časť spomínaného Tristrama som nedávno čítala - dostali sme to zo školy, prvých cca 175 strán. Málokto bol z príbehu nadšený, ale osobne mám v pláne sa ku knihe vrátiť. Je to šialenosť, ale celkom ma to chytilo =)

7 RonaldNeilk RonaldNeilk | E-mail | 25. srpna 2017 v 21:49 | Reagovat

does viagra work with alcohol
<a href=http://viagraxrm.org/>viagra online</a>
<a href="http://viagraxrm.org/">generic viagra</a>
women who use viagra

8 Hollyhew Hollyhew | E-mail | 28. srpna 2017 v 15:11 | Reagovat

<b><a href=http://seo-swat.ru//Y17aq/>This is the 2017 bomb !!!</a></b>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel