Kdy je lež omluvitelná?

24. března 2015 v 18:43 | AD |  Myšlenkový proud
Dneska jsme ve škole psali slohovou práci, a téma pro úvahu, které jsem si vybrala, mě opravdu donutilo zamyslet se. Proto si myslím, že jsem tu úvahu ani nenapsala dobře, protože jsem vlastně nezaujala žádné stanovisko. Jen jsem se na tu otázku podívala z obou stran a zjistila, že tak nějak souhlasím s oba názory. Lež je omluvitelná. Lež je zlo. Lež je něco, co každý z nás páchá každým dnem, a třebaže společnost lží oficiálně opovrhuje, každý lžeme. Lhaní je součást lidského bytí.

Ve své práci jsem se snažila na problém podívat z pohledu muže, který podvádí svou ženu. Jeho žena něco tuší, ale jsou to jen domněnky, spekulace, situace je však napjatá a čtenář si říká - co bude dál? Řekněme tedy, že muž už nedokáže udržet pocit viny a teď má dvě možnosti - říct pravdu své ženě, nebo jednoduše skončit poměr se svou milenkou a předstírat, že se nic nestalo. Kdyby řekl své manželce pravdu, sice by udělal správnou věc, ale kdo to dělá? Navíc, víme, kam by to vedlo - k ničemu dobrému. K rozpadu manželství, k rozvodu, k nepříjemnostem, kterými by si nikdo z nás nechtěl projít.
Kdyby jí však lhal, co by tím získal? Tajemství. Tajemství, které musí uchovat před osobou, se kterou má mít nejintimnější vztah, a když člověk nemá nikoho, komu by se mohl svěřit se vším, co mu leží na srdci, je sám, neuvěřitelně sám. A klubko lží se pak už jenom více zamotává.

V práci jsem chtěla dojít k výsledku, že lepší by bylo té ženě lhát a pokračovat v bytí lidském, ale nemohla jsem. Práci jsem tedy šalamounsky ukončila větou, na kterou jsem docela hrdá (no jo, člověk se musí pochválit) - světu by možná bylo lépe, kdyby každý říkal pravdu, ale ne člověku. A to je asi nejblíže, kam se v této problematice dostanu k řešení.


Kdy je tedy lež omluvitelná? Je vůbec někdy moment, kdy je omluvitelná? Nebo je lež Alfa a Omega lidské společnosti, její počátek a její konec? Jednou jsem našla jeden velice zajímavý citát, který tu teď laicky přeložím - "Na světě nemá nic větší moc než příběh. Lidé si myslí, že hranice tvoří národy, ale není tomu tak - to slova. Náboženství, deklarace, konstituce - slova. Mýty. Lži. Sliby. Minulost."

A to je všechno, co jsme. Všechno, co kdy bylo, co kdy bude. Lež je součástí lidského bytí. Ne, neodpovídá to na otázku, jestli je omluvitelná. Asi jsem pragmatik, když to říkám, ale žádná jiná správná odpověď na tuto otázku neexistuje - schopnost lhát prostě z našich mozků odstranit nelze a z etického hlediska si na ní každý názor musí vytvořit sám.

 


Komentáře

1 Wic Wic | Web | 24. března 2015 v 18:55 | Reagovat

Dokonale napsaná úvaha..moc hezký článek ;-)

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 24. března 2015 v 20:01 | Reagovat

Jen takova mala poznamka: Když má někdo nejintimnější vztah se svým partnerem, neznamená to nutně, že se může se vším svěřovat pouze jemu... ale i někomu jinému a pak už "není sám". Někdy je to dokonce vhodnější.

3 R. R. | Web | 24. března 2015 v 20:03 | Reagovat

je to složité. osobně si neumím život bez lží představit... minimálně ne bez polopravd a různých polovičních odpovědí na otázky.
líbí se mi, jak jsi to pojala (:

4 arzenal arzenal | Web | 24. března 2015 v 20:21 | Reagovat

Přesně na takové téma jsem psala i já. Akorát jsem to vzala trochu jinak. Psala jsem o "světlých" lžích (white lies) a nakonec došla taky k tomu, že lež je prostě špatná, bez ohledu na cokoliv.

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. března 2015 v 21:16 | Reagovat

Nejlepší by bylo, kdyby onen muž nepodváděl, protože to byla svým způsobem také lež. Já si myslím, že se nelhat dá, dokonce se o to sama pokouším (a do jisté míry mi to i jde), ale je to hrozně těžké a lidskou přirozeností je bohužel lenost.

6 Reina-sun Reina-sun | Web | 24. března 2015 v 21:54 | Reagovat

LIdi si prostě vybírají, co je jednodušší. Někdy (většinou) se to ovšem zkomplikuje a člověk zatlouká dál, protože je to pořád jednodušší než přiznat si pravdu.
O čem se vlastně nejvíc lže? O člověku? Vztazích? Vlastnostech?

7 Torishia Torishia | Web | 24. března 2015 v 22:01 | Reagovat

Lož nie je ospravedlniteľná z pohľadu ostatných, ale záleží na tom vôbec?
Osobne si myslím, že je dôležité ak si ju človek dokáže ospravedlniť sám pred sebou, urovnať si sám veci, či je lepšie klamať alebo nie. Pre spoločnosť ako takú lož nikdy nebude ospravedlniteľná, hoci všetci klamú, ale nechcú si to priznať, pretože potom by vyvstala otázka - čo je vlastne pravda? Pravda je totiž veľmi relatívny pojem, ale to som odbočila od toho čo som chcela :D
isteže, klamstvo je zlé, ale myslím si, že nie je až také zlé ak si ho vieš sama pred sebou odôvodniť. Možno hlúpe, ale pokiaľ si to vieš odôvodniť, ospravedlniť sama pred sebou, prečo nie? Vždy všetci robíme to, čo si myslíme, že je najlepšie.

8 Darell Darell | E-mail | Web | 24. března 2015 v 22:05 | Reagovat

A komu se za tu lež budem omlouvat, abychom to zjistili?

9 sarushef sarushef | Web | 24. března 2015 v 22:31 | Reagovat

vzdycky zalezi na situaci a tehdy jeste navic na konkretnim uhlu pohledu))

10 Mango Mango | Web | 24. března 2015 v 22:36 | Reagovat

Podle mě lží člověk škodí především sobě, ať už se to provalí nebo to v sobě "dusí". A jestli se dá lež ospravedlnit? Další lží zcela určitě :).

11 AD AD | Web | 25. března 2015 v 17:27 | Reagovat

[2]: To je pravda. Záleží na člověku, jak do toho vztahu vstoupí a jak ho bude brát, no.

[7]: To je pravda pravdoucí :D

[8]: Sami sobě, nejčastěji? Svědomí je tíživá věc.

12 Nick Nick | 25. března 2015 v 20:19 | Reagovat

Lež není ospravedlnitelná, ale záleží na tom?
Já jsem měl na lži vyhraněný názor většinu svého života - prosazoval jsem naprostou upřímnost, člověk by měl být sám sebou, neskrývat své názory. Ale jak šel čas, a já začal psát povídky, zamýšlel jsem se nad tím, co je správné a špatné. Nepřetvařovat se, neusmívat se, když se na to necítím, nelichotit lidem, o kterých si nemyslím nich pěkného, nepředstírat zájem...
Jsou lidé, kteří to dokážou. Ale představte si, jaké by to bylo - povídka, kde se neskrývá žádné tajemství, kde nedochází k nedorozuměním a tudíž ani k rozepřím mezi postavami. Pro mě nuda. :D
Přítelkyni lžu málo a nerad, i když je to občas nevyhnutelné. A když je to nevyhnutelné, necítím se většinou špatně, protože to přece dělám pro její dobro. ;) Za to rodičům a celkově celému svému okolí, na kterém mi opravdu nezáleží, lžu v jednom kuse - protože mi je jedno, co si o mně myslí. Lžu, abych si usnadnil život mezi těmi lidmi. Proč si ho ztěžovat, že?
Tvoje úvaha je pěkná, a náš učitel by ti za ni dal jedničku s hvězdičkou, on totiž zbožňuje, když nedojdeme k jednomu konkrétnímu závěru a snažíme se problém vidět z více úhlů. (Mimochodem, to je podle mě podstata úvahy, ty odlišné pohledy.)
Mimochodem podruhé, nakousla jsi tady takové dva roztomilé problémy, které mi už chvíli vrtají hlavou, a tím jsou polygamie a nedostatek komunikace mezi partnery. Kdyby spolu ti dva normálně mluvili, zajímali se o sebe a tak podobně, byli by si to schopni vyříkat. Nebo by se rozešli, ale alespoň ne kvůli lžím - někdo na to není, být ve vztahu se dvěma, ale co se dá dělat. Ten nedostatek komunikace je podle mě za většinou vztahových neúspěchů, alespoň co poslouchám spolužáky, známé, dokonce i moji rodiče jdou ukázkovým příkladem, ale to už asi odbočuju hodně.
No, vypsal jsem se, snad trochu k tématu a snad srozumitelně. ;)

13 AD AD | Web | 7. dubna 2015 v 11:33 | Reagovat

[12]: To je hezké číst, že bych za ní dostala jedničku s hvězdičkou, já očekávám tak dva mínus u nás :D.
Samozřejmě, že tohle je můj subjektivní pohled na vztah, ale myslím, že bych nedokázala být ve vztahu, kde nejsem upřímná. Fakt je, že jsem osoba, která se málokomu v reálu otevře, ale na internetu by si vylila celé své srdce (což je možná trochu ironické, ale asi tu mojí neochotu způsobují ty obličeje nebo já nevím).

14 Nick Nick | Web | 8. dubna 2015 v 23:08 | Reagovat

[13]: Když tak nad tím přemýšlím, učitel by tě možná i slovně pochválil! ;)
To je naprosto v pořádku a myslím, že je to snad i nejlepší vzhledem k tomu, jak končí všechny ty neupřímné vztahy, co vedou moji spolužáci...
Máš můj obdiv, jestli žiješ s pocitem, že lhát "každý den" není normální. Já se to zase snažím trochu naučit, protože jsem se po tomhle tvém článku už hodněkrát přistihl při "chladnokrevné" lži, která by mi asi prošla i na detektoru. A že mně to znepokojilo. Vlastně bych ti tím chtěl poděkovat, že jsi mě mírnou cestou donutila zamyslet se nad sebou. :)
Ale že je to těžké! Otevřít se okolí. Já to lidem vždycky říkal, když se mě ptali, proč jsem tak děsně uzavřený a "nemám žádné kamarády". (Kamarád = někdo s kým bych sdílel sám sebe.) A ironické to sice je, ale zároveň i pochopitelné. :)

15 Charlotte Charlotte | Web | 13. dubna 2015 v 11:53 | Reagovat

No, lžeme každý, o tom sporu rozhodně není :D
Je třeba rozlišovat malou lež od té zavažnější, ovšem kde je hranice omluvitelnosti, to se asi nikomu nepovede rozluštit..

16 userka userka | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 12:50 | Reagovat

Já nevím... snažím se nelhat, ani si nevzpomínám, kdy jsem naposled přímo lhala, ale chápu, že někdy nastane chvíle, kdy je to tak pro všechny strany lepší (nebo jenom jednodušší?).

17 Loo Loo | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 15:15 | Reagovat

Ty jsi toho názoru, že by to své ženě neměl říkat? Já jsem jednoznačně proto, aby jí to řekl, protože kdyby byl ve vztahu spokojený, tak si ani žádnou milenku nenajde. Jak se říká: "Lež má krátké nohy." Vždy se na lež přijde a je lepší, když jí to řekne on sám, než aby se to dozvěděla od někoho jiného.

Každým pádem jsem i pro rozchod, protože nemá smysl v takovém vztahu být. Už jeden druhému nemůže věřit a to je přeci základ každého vztahu, ne?

Lež je omluvitelná, ale také záleží jaká. Nemusíme hned všem na okolo vykládat, že jsme se právě rozvedli, že jsme onemocněli. Záleží na situaci a míry lži.

Já bych to s tou lží zase až tak nepřeháněla. Každý lžeme, ale v jisté míře. Vždyť i pohádky a různé příběhy jsou založeny na lži. ;)

18 Illumináti Illumináti | Web | 13. dubna 2015 v 16:49 | Reagovat

such článek
             wow
                      very úvaha
     much lež
             8-)  8-)

19 Jana Jana | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 16:49 | Reagovat

Když člověk podvádí osobu, s níž žije a kterou miluje, měl by si to nechat pro sebe a dělat, že se to nestalo. Může to někomu říct, ale zvyšuje riziko profláknutí se :) Popisovanou situaci znám a lidé si navzájem asi lhát budou vždycky. Ovšem měli by být upřímní alespoň sami k sobě ...

20 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 17:47 | Reagovat

Někdy je opravdu lež přijatelnější než pravda :) Krásný článek, zastávám stejný názor. :)

21 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 13. dubna 2015 v 19:12 | Reagovat

Ta ukončovací věta je doopravdy šalamounská. Já myslím, že lži jsou na světě potřeba. Jinak by té bolesti bylo prostě moc :-D

22 Bree Bree | Web | 13. dubna 2015 v 20:51 | Reagovat

Velmi pěkně napsaná úvaha:) Taky jsme psali úvahu na podobné téma:) Vždycky jsme lhali a vždy budeme, to je můj názor, ať už je to taková nevinná lež "nic mi není" :)

23 Ang Ang | Web | 13. dubna 2015 v 21:21 | Reagovat

Lež je ospravedlnitelná jen jestli jí nemůžete zklamat něčí důvěru. Třeba být já učitel a někdo mi dá úkol později, zalže o důvodu a já se to dozvím, nějak mi to osobně neublíží. Ani emocionálně, že. Zalhat o tom samým někomu, kdo vám bezprostředně věří, to je hnusný.
Ale co já vím, sama lžu víc než dost.

24 queen6 queen6 | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 21:44 | Reagovat

S výsledkem této úvahy bohužel nemohu souhlasit, jelikož to vlastně ani žádná úvaha není. Ten zmíněný příběh o nevěře si autorka sama vymyslela tak, aby to celé vyznělo tak, jak ona sama chce. Tudíž nijak.
Objektivně vzato neměl ten vymyšlený člověk vůbec začít podvádět a vršit jednu lež přes druhou, aby se vyhnul následkům svých činů a následnému trestu. Paradoxně za to, ale vždy zaplatí nejvíce ten, co má na vzniklé situaci nejmenší podíl viny.
V dnešní době je to přece strašná móda utíkat před řešením problémů cestou nejmenšího odporu a lhát, jako když tiskne...
Já osobně mám na lež velmi vyhraněný názor a považuji ji za věc nanejvýš ohavnou a ničím neomluvitelnou. Lež prostě do lidského života nepatří, ale zcela vymýtit ji asi bohužel nelze. Některé lidské bytosti jsou prostě příliš nedokonalé a hloupé..

25 queen6 queen6 | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 21:50 | Reagovat

[23]: Lež podle mě není ospravedlnitelná nikdy. A ten příklad s učitelem a žákem, který odevzdá úkol později a zalže o důvodu a učitel to nechá plavat fakt myslíte vážně?
Pak se ovšem nelze divit, že to na světě vypadá tak, jak to vypadá...

26 Loretten Loretten | Web | 13. dubna 2015 v 22:00 | Reagovat

Já jsem se lhaním celkem v klídku. Malá nikomu neublíží, větší taky občas ne. Tak proč se tím trápit. Ve finále jde o ten cíl, ne o to jak ho dosáhnete. A někdy lži ulehčí život. Jinak jsem zastáncem toho ,že ty opravdu vážné věci by se měli říkat rovnou narovinu.

27 barlie barlie | Web | 13. dubna 2015 v 22:10 | Reagovat

Skvělej článek, je to výborně napsaný :)
Souhlasím s tebou, máš na to zajímavý pohled.
Lež prostě k živou patří a každý ji někdy použije, ať si říká, co chce.

28 queen6 queen6 | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 22:12 | Reagovat

[26]: To jako vážně? To jako, že když si dám cíl stát se miliardářem, je jedno jestli si ty peníze poctivě vydělám, ukradnu, nebo kvůli nim dokonce někoho zavraždím...? Opravdu v tom není žádný rozdíl...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel