Žebrácký příběh

28. června 2014 v 20:56 | AD |  | Jednorázovky
Taková krátká, avšak hororová povídka. Pro úplné pochopení možná doporučuji přečíst dvakrát.



V Praze se potkáte s mnoha žebráky, a to téměř na každém rohu. Opírají se o stěny v metru, kostelů a kaplí, obchodů a večerek. V noci leží na provizorně vyrobených postelích z chlupatých dek se svými věrnými psími společníky či spí na lavičkách v parku, ve dne je uvidíte přehrabovat se v popelnicích, popíjet alkohol, pokuřovat či jednoduše prosit kolemjdoucí o peníze.
Považuji se za hodného člověka, a tak jim čas od času něco dám. Vždycky mi to zlepší náladu a cítím se jako lepší člověk, že něco dělám pro tuto společnost, že se nějak snažím zlepšit lidem den. Je to, prostě a jednoduše, dobrý pocit. Časem i zjistíte, že všichni ti žebráci jsou lidi stejně jako vy, jen to měli v životě těžší, jinačí, složitější, časem mají i zvláštní a zajímavé životní příběhy.
Takhle jsem ve skutečnosti potkala paní Krausovou.
Byla to velice zvláštní paní, jedna z nejzvláštnějších, které jsem kdy viděla. Když jsem jí poprvé potkala, opírala se o pytel odpadků u autobusového nádraží, a normálně by to bylo jen otázkou času, než jí policie vyžene, kdyby nebyla tak šikovně schovaná mezi kontejnery na plasty a na sklo. Hodila jsem jí dvacetikorunu do plastového kelímku, a ona se na mě velice zvláštně zadívala a řekla: "Pšenice."
Nechápavě jsem svraštila obočí, ale šla jsem dál, jelikož jsem zrovna pospíchala do práce. To slovo mi ale nedalo spát. Co to mělo znamenat, pšenice? Co se mi tím snažila říct? Většina lidí na mě začala chrlit slova díků, ale ona na mě vytasila s druhem obiloviny. Jelikož jsem tomu nemohla přijít na kloub, druhý den jsem schválně šla podobnou cestou, a popravdě mě nepřekvapilo, že tam stále byla. Loudala jsem se, abych slyšela, co říká jiným lidem, kteří se jí rozhodnout obdarovat, a vždycky mě zarazilo to, co těmto lidem sdělila.
"Ječmen", "Srnka" či "Člověk".
Člověk by ještě dávalo smysl, vždyť se přeci jen jednalo o lidskou bytost, ale to všechno ostatní? Jak v tom mohl rozumný člověk hledat nějaký vzorec? Jak tomu mohl někdo používající mozek rozumět?
Začala jsem tamtudy chodit každý den, snažit se rozluštit tu záhadu této ženy s vylámanými zuby a úsměvem Mona Lisy. Nikdy vás nepřestala překvapovat se svými prapodivnými slovními hříčkami, a nikdy to nedávalo absolutně žádný smysl.
Jeden den už jsem si nemohla pomoct. Lezlo mi to krkem, že jsem na to nemohla přijít, nemohla jsem uvěřit, že by takto jen náhodně svým dárcům říkala nesmyslná slova. A tak jsem k ní přistoupila, konečně znovu po té dlouhé době, a do kelímku jsem jí hodila další dvacetikorunu. Žebračka se na mě zazubila svým poněkud děsivým úsměvem a řekla: "Brambory."
"Co tím chcete říct?" vyhrkla jsem okamžitě. Žebračka na to nic neřekla - pouze mě pozorovala s rostoucím zájmem v očích. Pak se optala: "Co myslíte?"
"Proto se ptám," odsekla jsem nerudně. "Nic z toho, co říkáte, nedává žádný smysl."
Žebračka se znovu zašklebila, až jsem si pomyslela, že musí jít o nějakého ďábla, pak se ale pomalu postavila. Když konečně stála, svou výškou mi pomalu nesahala ani po ramena - byla malinká, shrbená, očividně velice slabá. Přesto ke mně ale natáhla ruku, a představila se: "Helena Krausová."
Přítomnost dobrých mravů mě překvapila, a proto jsem nijak neprotestovala, nabízenou ruku pouze přijala a jaksi polohlasně vydechla: "Alena Součková."
Žebračka souhlasně přikývla hlavou, pak si povzdechla a podívala se vzhůru k zatažené obloze, přičemž se zeptala: "Věříte na zázraky, slečno Součková?"
Nechápavě jsem zamrkala očima a přimhouřila obočí, pak jsem se ale rozhodla odpovědět jaksi šalamounsky: "To záleží na situaci."
Žebračka - paní Krausová - se zasmála, pak mě ale probodla svýma podivnýma očima a řekla: "Já vlastním jisté schopnosti, slečno Součková. Ne, nedokážu číst mysl, nedokážu nic, co vás ani napadne. Ale mám schopnost říci, co člověk naposledy jedl."
Pouze jsem na ní vytřeštila oči: "Cože?"
"Čiší to z člověka jako nic jiného," zasmála se paní Krausová. "Jeho způsob pohybu, to, jak mu jiskří oči, všechno. Z toho to dokážu říct."
V tu chvíli mi to dojde - dojde mi, proč říkala brambory. Ale samozřejmě. Naposledy jsem si narychlo kupovala v bufetu hranolky s tatarkou. Už si nepamatuji, co jsem měla předtím, ale musela to být také pravda. Říkala přeci nějaký druh obiloviny, nebo ne? Musela jsem jíst chleba nebo něco takového.
Ale samozřejmě. Konečně to začalo dávat smysl.
Když se s paní Krausovou uctivě rozloučím a vydám se na odchod, neubráním se tichému smíchu. Je vidět, proč se z této paní stala žebračka, proč neuspěla v této společnosti.
Že dokáže říct, co člověk naposledy jedl?
K čemu jí to proboha je?
 


Komentáře

1 Znovuzrozený Znovuzrozený | E-mail | Web | 28. června 2014 v 21:22 | Reagovat

Došlo mi to hned napoprvé, myslím. A bylo to dobrý. Taková zvrácená facka, co mě donutila k úsměvu. Máš u mě cookie.

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 28. června 2014 v 21:29 | Reagovat

Nevím, jestli jsem pochopila, protože přirozeně nevím, co jsem měla pochopit. Ale všimla jsem si tam něčeho a dost mě to zaujalo :-)

3 AD AD | Web | 28. června 2014 v 21:30 | Reagovat

[1]: Oh, to děkuji :D

[2]: Pokud tě něco zaujalo, tak jsi to pravděpodobně pochopila :D

4 missneverfree missneverfree | E-mail | Web | 28. června 2014 v 21:54 | Reagovat

To by mě zajímalo, kdybys tam nenapsala ten úvod, kolik lidí by to vůbec postřehlo... :-D

5 Víla Víla | Web | 28. června 2014 v 21:56 | Reagovat

Četlo se to skvěle a rozuzlení, které mi snad došlo, mě donutilo vytřeštit oči a pomyslet si: "eh? wow.." :))

6 Melanie Melanie | Web | 28. června 2014 v 22:24 | Reagovat

Snad mi to došlo, no :D Stejně jako Ann Taylor mě tam něco zaujalo, ale stejně nevím, jestli to bylo ono :-)

7 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 30. června 2014 v 16:09 | Reagovat

Nejdříve jse si říkala, že jsem to asi nenašla. Rezignovaně jsem se tedy vracela na začátek a... Ježkovy voči!  O_O

8 womm womm | E-mail | Web | 30. června 2014 v 21:59 | Reagovat

Veľmi dobré :) Zabavilo. Priznávam že som musel čítať aj druhýkrát kým som to našiel.
Každopádne ďakujem za čitateľský zážitok a len tak ďalej :)

9 Lucia Vantares Lucia Vantares | Web | 4. července 2014 v 15:44 | Reagovat

A že já vím odkud ten nápad máš. :D Moc dobře napsané, těším se na další příběhy.

10 Leli Leli | Web | 18. července 2014 v 2:54 | Reagovat

Díky za počtení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel