Pohled zpět

24. září 2013 v 22:34 | Annie |  | Básně
Pokud to mám shrnout, cítím se pod psa. Cítím se, jakoby mě někdo nakopnul a nechal tak ležet na zemi. Už se tak cítím dlouho a tyhle deprese asi jen tak neodejdou. Někdy se vrátím do normálu, ale je strašně jednoduché mě do nich vrátit. Vždycky stačí jedna věc.

A tak jsem zjistila, že je lyrika lepší na vyjadřování těchto pocitů než epika. A tak po dlouhé době vzniklo něco, co jsem nazvala svým pokusem o báseň. (Také jsem se to rozhodla dát na blog, jak jste si právě jistě všimli. Odpověděla jsem také na komentáře, které jsem tu našla. Snad se ve mně brzy něco zlomí a já se sem zase vrátím. Hmpf.)



Naše jména budou zapomenuta
pokud je necháme krást naši duši
naše jména budou zapomenuta
když zavřeme oči

Naše jména budou zapomenuta
Pokud spolkneme trýzeň
Pokud si necháme slíbit
slávu, lásku, nové srdce

Naše jména budou zapomenuta
pokud pramen nenajdeme
naše jména budou zapomenuta
pokud seschneme
jako zvadlá květina

Pokouší se tě ovládat
Jakoby tě vlastnili
Jakoby tě znali
Jakoby bys byl pouhým
pěšákem na šachovnici

Necháš je ukrást ti tvou svobodu?

 


Komentáře

1 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 29. září 2013 v 9:10 | Reagovat

Pěkné. Podobné stavy mě občas taky dostávají, naštěstí se mi povedlo to nějak ukočírovat, takže z depresí jsou delší období apatie a spousta, spousta přemýšlení. :D

2 sarush ef sarush ef | Web | 30. září 2013 v 18:16 | Reagovat

Píšeš fajn, i ty verše jsou fajn, i když já na básničky nejsem.

3 Adelaine Adelaine | Web | 30. září 2013 v 20:37 | Reagovat

Hrozně mě mrzí, že když já se dostanu z nejhorších depresí, tak mi nějak přijde, že se mají špatně všichin lidi co vidím kolem sebe a byli vždycky v pohodě. Snad tě to přejde, a já jako člověk s velice rozsáhlými zkušenostmi mohu říct, že přejde, i když v pohledu první osoby se to zdá nekonečné. Básnička je zajímavá, ale každý si pod tím může představit své, takže ani moc nevím, co na ni říct. Taky chci poslední dobou svobodu, sním o ní, o tom, jaká bych mohla být a co bych mohla dělat, ještě k tomu dost přispělo že jsem dneska viděla Klub rváčů. No, každopádně, mám nějak pocit, že musím počkat, než na to přijde správný čas. Vadí ti, že tvoje jméno bude zapomenuto? Nežijeme přeci proto, aby si lidé pamatovali naše jméno. Ale abychom žili.

4 Eliška Poníková Eliška Poníková | Web | 1. října 2013 v 21:48 | Reagovat

Aww, znám něco podobného, snad jen v menším měřítku. A také ty nekonečné chvíle, kdy si člověk připadá neuvěřitelně prázdný, jakoby snad ani nebyl.
Moc krásná básnička, velmi Tě obdivuji. Mně básničky nikdy moc nešly, většinou jsem spatlala pár blbostí dohromady a tak.

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 2. října 2013 v 20:30 | Reagovat

Taky na mě dopadadá melanchole podzimu ale v rozumném měřítku, jelikož jsem velký optimista...
A na co jméno? Mnohem důležitější je prostě být

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel