Dream Bubbles: Eridan a Sollux

18. července 2013 v 20:36 | Annie |  Dream Bubbles

I just might love troll pirates a way too much. (měla bych se omluvit za svojí nepřitomnost, ale naahhhhh)



Sedíš na kameni uprostřed moře a naštvaně hledíš do dálky. Voda, voda, voda, voda. Kamkoliv se podíváš je jenom zatracená voda. Nechápeš, jak to mohla F-F vydržet, a jak mohla zatraceně celý svůj život prožít pod touhle odpornou tekutinou. Jen když tě vlna na tomto opuštěném kameni ošplíchne, cítíš se poskvrněn a nechutně znečištěn. Snažíš se ale zůstat v klidu. Neřvat nahlas nadávky a chovat se jako dospělý, rozumný troll.
Tvé jméno je Sollux Captor, a tohle musíš prostě nějak přežít.

"Solluxi, tohle je jasné porušení pravidel této lodi a ty to dobře víš. Proto si zasloužíš trest."
"Ale-"
"Řekli jsme si přece žádné mazlíčky na lodi, nebo ne?"
"Ale-"
"A je mi úplně jedno, že ti to připomíná Karkata. Cokoliv jiného ti může připomínat Karkata. Jo, můžu udělat naštvanej ksicht a hned budu vypadat jak Karkat, sleduj," řekla Vriska a v tu chvíli udělala tak neskutečně agresivní grimasu, že jsi v ní dokonce i Karkata chvíli viděl. Hned se ale vzpamatuješ, a na svou obhajobu vykřikneš: "Tohle je utlačování! Copak nemám na týhle lodi žádný práva, hm?!"
"Ne, nemáš, protože já jsem kapitán!" vykřikne Vriska vztekle. "A tuhle... odpornost... tady-"
"Je to krab," řekneš.
"Cože?" nadzdvihne Vriska obočí. Ty si jen otráveně povzdechneš, a pokračuješ: "Je to krab. Živá bytost. S city. A můžeš si dělat vzteklé grimasy jak chceš, ale nikdy nenahradíš Karkata jako osobu, a tenhle krab dostatečně-"
"Promiň, ale... snažíš se tu právě naznačit, že tenhle krab ti připomíná toho Kankriho předka... ehm... Karkata?" ozve se však v tu chvíli poněkud pobaveně Meenah.
"Odpusť mi to, ale vždyť jsi slepý. Ani ho nevidíš," přidala se Aranea. To už se nedokážeš udržet v klidu, jak jsi chtěl původně, a vykřikneš: "Není to jedno, že ho nevidím?! Celá jeho existence mi prostě připomíná toho uřvanýho kreténa, kterýho nazývám svým přítelem, a kterýmu nikdo z vás nesaháte ani po kotníky! Řekněte mi aspoň jeden rozumný důvod, proč si ho nemůžu nechat!"
V tu chvíli na lodi nastalo ticho. Všichni členové posádky tě pouze zkoumavě pozorovali, a za sebou uslyšíš i Aradiin hluboký povzdech.
A sakra. Teď jsi asi trochu přestřelil.
"Ven," ozve se v tu chvíli naprosto ledovým hlasem Vriska. Ty v tu chvíli ztuhneš, kraba stále držícího v ruce, nevědouc, co si z toho vyvodit. Vriska také ihned doplní: "Ven z mé lodi. Hned. Ať tě tu už ksakru s tou pitomostí nevidím!"

"Přivedl jsi mě do pořádného maléru, Karkate," povzdechneš si, a pohladíš kraba, který odpočívá vedle tebe na kameni. Rázem však vydechneš: "Vážně jsem toho kraba nazval Karkatem?! Asi... asi potřebuju pomoc."
Odtáhneš od svého nového mazlíčka ruku, a hlasitě si povzdechneš. Vriska tě vyhodila ze své lodi, dokud se prý "nevzpamatuješ a nenecháš tu malou obludu někde pomalu chcípnout", a tak jsi skončil na tomto výčnělku z moře uprostřed ničeho, bez jakékoliv možnosti dostat se pryč na vlastní pěst kvůli tvé slepotě a bez jakékoliv naděje na pomoc. Když jsi se obrátil na Aradiu, řekla jen: "Promiň, ale v tomhle má Vriska pravdu. Zvíře na lodi by nám tu jenom překáželo. Prostě... nech toho kraba jít."
Ty sám popravdě nevíš, proč sis ho chtěl tak moc nechat, co za amok tě to vůbec popadlo. Nikdy jsi moc nepřemýšlel o tom, jak ti všichni tví přátelé zpátky na meteoritu chybí, jak moc je chceš znovu vidět, a co asi musí zrovna dělat... a Karkat... ano, nazval bys ho svým blízkým přítelem. Je to pěkný idiot, ale tvůj přítel.
No skvělé. Co máš po těchto myšlenkách dělat?! Prostě shodit to ubohé zvíře do moře a zamávat, že už si pro tebe můžou přijet? Uvidí tě vůbec? Aranea ti slíbila, že ano, ale tobě to celkově připadá dost nepravděpodobné, a-
To ale uslyšíš, jak za tebou začne něco bublat. Okamžitě ztuhneš, a pomalu se otočíš. Samozřejmě, okamžitě si vzpomeneš, že vlastně nemůžeš nic vidět, a naštvaně se zamračíš. Nejraději by ses zvedl a ustoupil o pár kroků dozadu, nemáš ale kam ustoupit, jeden krok a jsi v moři. Ale... něco se právě vynořuje nad hladinu a ty nemáš sebemenší ponětí, co to je. Je to nějaká mořská příšera? Nějaký lusus? Nebo něco úplně jiného...?
To ale uslyšíš hlasité šplíchnutí, a ihned tě ocáká několik kapek vody. Ať už je to cokoliv, je to nad hladinou. Přímo u tebe. Musí to na tebe zírat svýma očima a přemýšlet, co s tebou udělá. Och, určitě se to samo sebe ptá "jak bude asi tenhle troll chutnat k obědu?"
To se ale ozve onen hlas a tvoje iluze o mořských obludách jsou okamžitě zničeny, a také máš znenadání chuť sebrat onoho kraba a nechat ho probodnout ti hrudník.
"Ale to se podívvejme," uslyšíš. Ten přízvuk. Ten odporný přízvuk mořského trolla. Samozřejmě, že to není to nikdo jiný než Eridan Ampora.
"To si ze mě děláte srandu," vykřikneš naštvaně, a zaboříš si obličej do dlaní. Eridan na tebe kouká zpod vody, a i když ho moc dobře nevidíš, jseš si jistý, že se tváří stejně pitomě jako obvykle, že má ve vlasech pořád stejný fialový pruh a že má na sobě stále ten pitomý plášť. Jediný rozdíl byl v tom, že teď byl mrtvý. Bůh ví jaká Eridanova verze tohle ale byla, protože to stoprocentně nebyl ten Eridan, který zabil Feferi, Kanayu a tebe samotného oslepil.
"Srandu? Srandu? Vvážně, Sole, jeden by si myslel, že si děláš srandu ty ze mě, protože absolutně nechápu, co tu děláš," zavrtěl Eridan nechápavě hlavou. Ty pocítíš neodolatelné nutkání ho něčím vážně tvrdým praštit, ale to jediné, co je nablízku, je Karkat. T-tedy krab. Sakra.
"Uvízl jsem tady, co si sakra myslíš," zakroutíš nakonec očima, a snažíš se myslí donutit Eridana, aby šel pryč. Naneštěstí ovládání mysli není tvou schopností. Jediný, kdo to z vás uměl, byla Vriska. Vriska. Sakra, kvůli ní ses dostal do tohohle maléru.
"Ale jak ses sem vvůbec dostal?" nechápal stále Eridan.
"To tě nemusí zajímat," odsekneš, Eridan ale stále pokračuje: "Chci říct, ty se sem nemáš vvlastně ani jak dostat! Slunce by tě spálilo na prach, nebo ne? A navvíc, Karkat mi psal něco o tom, že jsi chtěl někam vvyrazit s Aradiou."
"Cože?" zeptáš se okamžitě nechápavě. O čem to sakra ten pitomec mluví? To neví, že je mrtvý?! Předstírá, jako kdyby byl zase ten den, kdy-
Och. Jistě. Dream Bubbles. Vždyť to jsou místa, kde prožíváš své vzpomínky znovu a znovu. Tenhle Eridan prožíval znovu tuhle vzpomínku, a nepamatoval si, že by umřel. Ten idiot. Idiot, idiot, idiot. Napadne tě, jestli mu to máš říct, nebo ne, to ale Eridan zase spustí: "Každopádně, jsem ochoten ti pomoci. Nevím, jestli to víš, ale my mořští trollové máme schopnost dát vám... suchozemským... odpornostem... ehm, schopnost dýchat pod vodou. Musíš mě ale políbit."
To jsi okamžitě na místě ztuhnul. Připadal sis, jako by tě někdo přimrazil k místu, kde jsi seděl, a vyrobil z tebe sochu, kterou mohlo okolí obdivovat. On to na tebe zkouší. Opravdu to na tebe zase zkouší. Po tom všem... sakra, je jedno, že si to nepamatuje, jestli se ti ale někdy dělalo z něčeho opravdu špatně, bylo to z Eridanova flirtování.
"Jdi se vycpat," odsekneš naštvaně, Eridan se k tobě ale natáhne a vykřikne: "Polib mě, ty idiote!"
Vzápětí se mořský troll začne škrábat na kámen a jeho ruce se octnou na tvých kolenou, a vzápětí ucítíš i jeho horký dech. Nic nevidíš, naštěstí, protože to bys pak asi hrůzou omdlel. Srdce ti bije takovou rychlostí, jakou si to ještě ani nezažil, a to v tom okamžiku konečně zpanikaříš. Vzápětí uslyšíš jen: "Au, au, do prdele, co to- AAUUUUU!" Následně se ozve mohutné šplíchnutí, jako kdyby něco - nebo někdo - spadnul do vody.
Ano. Ano, obětoval jsi Ka- kraba. Byl to jen krab. A zemřel hrdinskou smrtí. (Tedy, on zřejmě umí plavat, že jo. To je jedno. Nechal jsi ho jít. Tak.)
Rychle se zvedneš, a začneš zběsile mávat a křičet: "POMOC, PROSÍM! SAKRA, SAKRA, SAKRA!"

"Jsem ráda, že ses vzpamatoval, Solluxi," kření se vzadu Vriska. "Je vidět, že ti konečně došlo, kdo je tady kapitán. Jen abys věděl, už zbývalo jen pár sekund a odpluli bychom pryč."
"Loď kroužila pořád dokola a dokola a čekala, až zamáváš. Neboj, Solluxi," zašeptá ti však Aradia do ucha, a utře z tebe poslední zbytky vody. Ty jen něco naštvaně zabručíš.
"Popravdě to šlo rychleji, než jsem čekala," uslyšíš vzadu hlas Meenah. "Stalo se něco? Kousnul tě ten krab do zadku nebo co?"
"Ne," odsekneš. "Nic se nestalo. Tedy... skoro nic. Ale-"
"Dobře, vyplouváme. Tavrosi, natáhni ty plachty!" zakřičí Vriska.
"Proč to vždycky musím dělat já?!" ozve se vzadu protestující hlas.
"Protože jsem to řekla! Musíte všichni tak zpochybňovat mou kapitánskou autoritu? Natáhni ty plachty, nebo-"
"No jo, no jo, pořád!"
"Nešlo by plout nějak rychleji?" zeptáš se potichu Aradiy, ale dostatečně hlasitě, aby tě slyšela přes hašteření Tavrose a Vrisky. I když jsi slepý vidíš, jak Aradia překvapeně zamrká, a zeptá se tě: "Proč?"
"Hm... jen tak. Není tu hezký moře. A mohli bychom tu náhodou potkat naše... ehm, staré známé."
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel