18. Kapitola: Otázky a odpovědi

7. července 2013 v 23:06 | Annie


"Ale... proč... proč jsi to-"
"Nepotřebuji mluvit s ním. Potřebuji mluvit s tebou, Tvůrkyně."
"Ale... ale on tady čeká na smrt. Potřebuje tvou pomoc. Potřebuje-"
"Uvědomuji si, v jaké je situaci více než dobře," odpoví plavovlasá dívka rozhodně, a zamračí se. "Věř mi. Ale... to, co ti chci říct, je jen pro tvé uši."
"C-cože?"
"Můžeš mi věřit, že se právě nachází v iluzi, ve které mu povím, že mu přijdu na pomoc. To... to je také to, co jsem mu hodlala říct. Také ti přímo před ním řeknu, že se potkáme v Monetě a že po tobě něco chci, aby nepojal podezření. Avšak... to, o co tě chci požádat, ti ve skutečnosti musím říci hned teď, Tvůrkyně."
"Přestaň..."
"Hm?"
"Přestaň mi tak říkat. Prosím."
"Já... ale... nikdy jsem popravdě nezjistila... tvé pravé jméno," zatváří se poněkud zahanbeně druidka. Kailyn nepohne ani brvou, pouze mrtvolným hlasem odpoví: "Kailyn. Kailyn Niert."
Druidka si jejích mrtvolných očí a vztekle zaťatých dlaní ani nevšimne, a pouze s úsměvem odpoví: "Och, vážně? Mé jméno je Nea. Nea řádu Vydry."

Chvilku to Kailyn připadalo, jakoby jen pluli nicotou. Nevěděla, jak dlouho to bylo, jestli opravdu pluli nebo stáli na místě, a nevěděla, jestli je tohle všechno vůbec skutečné. Cítila pouze přítomnost druida Zacharyho, vedoucího jí kupředu, hledajíc rezonující duši oné druidky, kterou Kailyn vídala ve svých snech a nočních můrách. Občas ucítila, jakoby se někdo lehce dotkl její mysli a řekl něco jako Neboj se nebo Jen pokračuj dál, ale nikdy si o tom nebyla jistá. Po pár vteřinách vždy začala pochybovat - opravdu to slyšela? Nezdálo se jí to jenom? Není tohle všechno jen další sen, a až se probudí, bude spolu s Cyrionem a Lanatou zase na cestách? Ale co Christopher? Princ? Znamenalo to, že oni nebyli skuteční? Ne... ne, je potkala. Je doopravdy potkala.
To ale stále nevyvracelo její pochybnosti, jestli se tohle opravdu děje, nebo ne.
Nevěděla, jak dlouho takto proplouvala tou nekonečnou mlhou, nevěděla, jak dlouho takto putovala kupředu, zničehonic ale všechno kolem ní zmizelo. Kailyn stihla jenom vystrašeně vydechnout, to už ale zmizely všechny hlasy, všechno to šeptání, všechen ten nevysvětlitelný kouř, a i její průvodce Zachary. Všechno bylo pryč. Všechno zmizelo jakoby někdo lusknul prsty.
Avšak dříve, než Kailyn stihla začít panikařit, se před ní začala vynořovat postava. Nejdříve byly její obrysy rozmazané, nešlo rozeznat, jestli se jedná opravdu o lidskou bytost, nebo o démona, ale to se její rysy okamžitě vyjasnily a Kailyn pouze překvapeně vydechla, když jí došlo, že je to postava z jejích snů.
Druidka. Zvěstovatelka dobrých a špatných zpráv, které nikdy nebyla schopna slyšet. Ale přesto... kde... kde skončil Zachary?
"Nechala jsem ho zmizet," odvětila druidka. "Neboj se. Nikdo tu kromě tebe a mě není."

"Kailyn!" vykřikl polekaně Cyrion a chytil padající zrzavou dívku do náruče. Druid vedle nich už mezitím dávno ležel v bezvědomí v porosené trávě, s očima napůl otevřenýma a neustále mrkajícíma. Lanata s Christopherem si ke spící dvojici pouze klekli, přičemž rytíř se ihned nechápavě zeptal: "Co... co to znamená? Co se to tady děje?"
Cyrion v tu chvíli zbledl, a rychle se podíval na Lanatu, nevědouc, co má odpovědět. Ta pouze pokrčila rameny. Elf si hlasitě povzdechl, a starostlivě se podíval zpět na bezvládnou Kailyn. Po chvíli rytíři odpověděl, dokonce i napůl pravdivě: "Já... já nevím."
V tom okamžiku však rusovlasá dívka k překvapení všech otevřela oči, a tentokrát už nebyly plné strachu, odhodlání a naděje. Tentokrát byly jen plné naprosté odevzdanosti a smutku.

"Všechno, co chci, je..." Kailyn zatne pěsti. "Všechno co chci je zbavit se téhle prokleté černé krve. A pokud existuje nějaké řešení... aspoň... nástin nějakého řešení..."
Nea se zatváří udiveně. Zaskočeně si Kailyn prohlíží, a pak sklopí hlavu. Když se zrzavé dívce znovu podívá do obličeje, už se neusmívá. "Proč?"
Kailyn překvapeně zamrká. "C-cože?"
"Proč se chceš zbavit černé krve?" zeptá se znovu druidka. Kailyn překvapeně zamrká, a po chvíli odpoví: "Já... já jen nechci... nechci to dělat. Nemůžu."
"Tenhle svět potřebuje očistit," odvětí tiše Nea. "A těch, kteří se o to starali, už nezbývá mnoho. A proto-"
"Proto co?" odsekne Nea. "Vy druidové byste se s tím ještě mohli pokusit něco udělat. Ale ne. Místo toho prcháte na jih jako ti největší-"
"Zbabělci?" dořekne za ní Nea. Kailyn nic neřekne, jenom se zamračí. To ale druidka pokračuje: "Kailyn, a necítíš se sama jako zbabělec, když takto utíkáš od svých povinností?"
Kailyn zbledne, a začne jí vzteky cukat ret. Po chvíli ze sebe vysouká: "T-ty..."
"Čeho se bojíš, Kailyn? Proč nechceš být exorcistkou?" zeptá se druidka. "Bojíš se... bojíš se smrti?" Kailyn se rázem zatváří překvapeně, a pak sklopí zrak. Chvíli je mezi nimi ticho. Jen poletují v nekonečné nicotě a tichu a přemýšlejí o tom, co si právě řekly.
"Ne... nemyslím, že se bojím smrti," odvětí po chvíli tiše Kailyn, a pokračuje: "Tedy... bylo by ode mne hloupé, kdybych se jí nebála, ale... ale..." Na chvíli se odmlčí, a zatlačí slzy, které se jí derou do očí. "Já jen nechci znovu zažít... nechci... nechci znovu vidět..."
"Nechceš znovu přijmout temnotu," pochopí rázem Nea. Kailyn pomalu přikývne. Nea se zatváří přemýšlivě, a po chvíli řekne: "Rozumím. Úděl exorcisty je obtížný - odstaňovat temnotu tím, že jí on sám pohltí. Ale poslyš, Kailyn... někdy... někdy není cesty zpět."
"Nikdy jsem se o tohle neprosila," procedila mezi zuby Kailyn. Nea jednoduše odpověděla: "Já také ne. Nikdy jsem si nepřála být druidkou. Bylo to něco, co mi bylo přiděleno ještě když jsem byla dítě, jelikož jsem Snivec. Někdy se člověk prostě musí smířit se svým osudem. Někdy musí přijmout to, co je mu uděleno."
Kailyn mlčela. Nea si ji chvíli zkoumavě prohlížela, a pak pokračovala: "Odpusť, Kailyn, ale neznám žádný způsob, jak tě tvé černé krve zbavit. Tento proces je nenávratný - jakmile je někdo exorcistou, je exorcistou až do konce života. Na druhou stranu... jak říkáš, není to fér. Je to nespravedlivé. Budeš teď zločincem, trnem v oku každého království světa... ale pokud omezíš svou činnost... pokud nebudeš vystupovat jako exorcista a nebudeš zabíjet démony... není to něco podobného tomu přestat být exorcistou úplně?" Kailyn překvapeně vzhlédla. Nea se tvářila naprosto vážně, a v jejích očích nebyla ani známka toho, že by žertovala. Potichu ze sebe vysoukala: "Ale... nejsou démoni přitahováni k exorcistům... stejně jako jsou oni-"
"Nu, tohohle bychom se zbavit mohli," odvětila Nea. "pokud budeš pravidelně pít jeden lektvar, tvůj.. ehm... pach exorcisty z tebe zmizí. Pro démony budeš cítit jako každý obyčejný smrtelník, tudíž pro ně nebudeš tak důležitá. Samozřejmě, stále zůstává riziko, že se zraníš někde na veřejnosti a bude odhalená tvá černá krev, ale-"
"To mysíš vážně?" vydechla však v tu chvíli Kailyn. Nea překvapeně nadzdvihla obočí, Kailyn ale pokračovala: "Takže... tu opravdu je způsob, jak..."
"Ano. Pokud si to opravdu přeješ, jsem schopná tě tvého prokletí zbavit, tedy spíše ho zamaskovat tak, že budeš moci žít normální život."
Kailyn se v tu chvíli usmála. Cítila, jakoby jí ze srdce spadl těžký, obrovský kámen, který ji celou dobu tížil a stahoval ke dnu, kvůli kterému padala dolů k zemi. Byla to neskutečná úleva, tak krásný pocit, který ještě nikdy nezažila. Vzápětí se jí ale v srdci objevily další pochybnosti.
Proč... proč se kvůli tomu najednou... cítí špatně?
"Ale je tu jedna podmínka," odvětila Nea. "Formuli na ten lektvar ti zadarmo prozradit nehodlám."
"J-jistě... to chápu," odvětí Kailyn, stále se snažíc zjistit, co jsou ty pochybnosti, které jí právě začaly rozhlodávat nitro.
"Před tím, než nadobro odejdeš do ústraní, potřebuju... potřebuju, abys zabila posledního démona."
V tu chvíli Kailyn šokovaně trhne hlavou, a znovu celá zbledne. Nechápavě hledí na druidku, která na ni stále shlíží s tím svým vážným výrazem, a rázem ucítí tak neuvěřitelný vztek, že by k ní nejraději došla a tvrdě jí praštila do tváře.
"Copak... copak jsem ti právě neřekla, že... že už nikdy nechci..." Začne ze sebe pomalu soukat, Nea jí ale přeruší: "Ano, řekla, a já se ti za to hluboce omlouvám... ale není tu jiná cesta. Proč myslíš, že jsem se tě snažila celou tu dobu kontaktovat? Proč jsem si s tebou snažila promluvit? Nevím, co jsi zač, nevím, proč tě démoni v Mezisvětě nazývají Tvůrkyní, ale vím, že jsi exorcistkou, a potřebuji odstranit jednu hrozbu, která se zde probouzí."
"Jednu hrozbu? Já myslela, že problémem je bortící se Síť," procedila mezi zuby Kailyn. Nee se ve tváři na krátkou chvíli objeví překvapení, pak ale odvětí: "Ano, máš pravdu. Je to kvůli bortící se Síti. Ale tohle... tohle je něco jiného. Je to příčina toho, proč se Síť bortí tak rychle, proč je tu více a více temnoty každým dnem. Ten démon byl totiž zapečetěn před dlouhou dobou zde u nás, ve světě smrtelníků, a to nikde jinde než v Monetě."
Kailyn překvapeněv vytřeští oči. Nea pokračuje: "Ten démon... se probouzí. To on strhává vlákna Sítě. To on je tím největším nebezpečím severu, které může každým dnem zničit náš svět tak, jak ho známe. Jestli nebude odstraněn, všichni jsme ve vážném nebezpečí."
Kailyn cítí, jak se jí roztřásly ruce. Nemůže to ovládat. Cítí se, jakoby jí někdo celou svojí silou praštil do břicha a nechal jí tak, ve stavu obrovské bolesti a zmatení. Druidka však ještě pokračovala: "Neboj se, dobře si uvědomuji, že jsi exorcistkou teprve chvíli, a tento démon... tento démon bude hodně silným protivníkem. Proto se k tobě přidám. A pomohu ti."
"Proč se s ním musím utkat já?" zeptala v tu chvíli Kailyn. Nea zamrkala, a odvětila: "Protože... protože jsi jediná exorcistka, kterou jsem našla."
Lhala. Lhala. Kailyn nevěděla, jak to věděla, ale něco v jejím hlase jí říkalo, že není upřímná, že před ní něco skrývá. Mělo to něco do činění s tím, že jí, Kailyn, všichni duchové a démoni nazývají "Tvůrkyní" a "Ničitelkou"? Měla zabitím tohoto démona něco dokázat?! Ale přesto... proč jí to říkala ona, druidka, která má bojovat proti temnotě? Kdyby se spolčila s přízraky z Mezisvěta... ne, to není možné. To by nemohla. Kailyn se zamračila a pokusila se ze sebe tyto pochyby setřást, ale ať se snažila, jak chtěla, ten otravný hlásek, který ji říkal, že před ní ona druidka něco tají, nezmizel.
"Jsou tu i další exorcisté," řekla nahlas. "potkala jsem jednoho přítele mého otce, jmenoval se Malcolm-"
"A víš, kde se nachází?" zeptala se druidka. Kailyn zavrtěla hlavou, ale pokračovala: "Můj otec mě za ním ale poslal do Královy državy. Měla jsem se u něj nechat vycvičit."
"A přesto směřuješ sem, do Monety," nadzdvihla Nea obočí. Kailyn odsekne: "Ano, protože jsem se té černé krve chtěla zbavit, ne se učit zabíjení démonů."
"A také se jí zbavíš. Tedy... aspoň nebudeš muset zabíjet démony. Pokud uděláš to, co od tebe požaduji," odpověděla Nea klidně, a Kailyn si naštvaně odfrkla. Chvíli mezi nimi panovalo ticho. Pak se ale Kailyn potichu zeptala: "Kam do toho tvého plánu zapadá Zachary a všichni ostatní druidové, co potřebují tvou pomoc?"
V tu chvíli Nea konečně zaváhala. Kailyn v jejích očích spatřila plamínek strachu, hrůzy a děsu. Ihned ale zase zmizel, a plavovlasá druidka odvětila: "To... to není tvou starostí, Kailyn. Můžeš mi věřit, že o ně bude postaráno."
"Slibuješ? Slibuješ, že je nenecháš zemřít?" zeptala se Kailyn. Nea chvíli jen mlčela, a rozpačitě mladou exorcistku probodávala svýma zelenýma očima. Pak ale přikývla. "Ano, slibuji."
"Pak... pak mi pověz vše, co víš o tom démonu."

"Slíbila to," vydechl v tu chvíli i Zachary, a pomalu se zvedl. Rytíř, bardka i elf se na něj překvapeně podívali, to už se ale on pomalu zvedl a div se radostí nesmál. "Slíbila to! Díky bohům... díky bohům..."
I Kailyn, stále se probouzejích, ho v ten okamžik probodla svýma očima, stále v nich ale byla pouhá smířenost a rezignace. Pomalu se zvedla a vyprostila se z Cyrionova sevření. Cyrion jí věnoval poněkud nechápavý pohled, to se k ní ale onen druid vrhl a div nepadl Kailyn do náruče: "Děkuji ti. Přemnoho ti děkuji! Slíbila, že pro mne přijde. Slíbila, že mne zachání, a že pomůže všem mým druhům. Já... nevím, jak se ti mohu odvděčit. Kdyby nebylo tebe, nikdy bych si s ní nepromluvil."
Kailyn ledovým hlasem odvětila: "Možná bys mohl začít tím, že nebudeš útočit na každého, koho na cestě uvidíš."
"Ah," zmizel druidovi úsměv ze tváře. "Jistě. Já... omlouvám se. Nechtěl jsem..."
"Měl bys být předveden před soud za všechny ty vraždy, které jsi způsobil," procedil mezi zuby Christopher, Kailyn ale klidným hlasem odvětila: "Nebyla to úplně jeho vina. Tohle místo je prosáklé temnotou. Málem by ho vzala s sebou, kdybychom nepřišli. Naštěstí jsme se tu ocitli včas."
"Chceš říct 'já jsem se tu ocitla přesně včas'," odsekla bardka. "Co se to u všech všudy stalo, Kailyn? Vypadáš, jakoby tě navštívila smrtka."
Kailyn se suše zasmála: "To by klidně mohla být pravda."
"Co budeme teď dělat?" zeptal se Cyrion. Věděl, že nyní už by Kailyn měla vědět, jak se zbavit své černé krve a jak se stát zase normální, něco uvnitř mu ale říkalo, že je něco velice, převelice špatně. Samozřejmě, před oním rytířem nemohli mluvit úplně pravdu, ale Kailyn vypadala, že jí brání ještě něco víc...
"Jdeme do Monety," odvětila zrzavá exorcistka. "Musím... musím tam něco vyřídit."
Lanata s Cyrionem si vyměnili nechápavé pohledy, to ale Christopher spustil: "Kailyn, nechci tebe nebo tvé přátele nějak urazit - rozumím, že každý musí mít svá tajemství - ale já tak úplně nerozumím tomu, co se tady stalo. Říkáš, že jste mluvili s nějakou druidkou o tom, jak vyléčit toto místo? Jak odstranit temnotu? Já..."
Kailyn v ten okamžik zbledla, a Christopher vypadal, jakoby došel k nějakému závěru. Chvíli mezi nimi nastalo ticho, pak ale rytíř prohlásil: "Odpusť. Není slušné starat se o věci jiných lidí. Ať jsi, co jsi, já o tom nic nevím. Každopádně, pokud říkáš, že vraždy tohoto muže také nebyly úplně jeho vinou..." Povzdechl si a poškrábal se na hlavě. "Popravdě nevím, co s tím. Za to všechno, co udělal, musí před soud."
"Řekni, že je mrtev," odvětila však Kailyn k překvapení všech přítomných. "Řekni, že jsme ho zabili. Klidně to sveď na mne, to je jedno. On stejně za chvíli zmizí, až přijdou ostatní druidové."
Christopher ji propálil nevěřícným pohledem: "Chceš... chceš po mne, abych... abych lhal koruně."
"Není to jeho vina," odsekla Kailyn. "klidně řekni pravdu a nech stráže, ať sem pošlou svojí četu a zamordují ho, ale v tu chvíli budeš zabíjet nevinného. Muž, který zavraždil tvé přátele, nikdy neexistoval, byl to jen přelud, který tohoto druida posedl. Zeptej se sám sebe, jestli chceš raději sloužit svému krali, nebo lidu."
Lanata s Cyrionem na Kailyn fascinovaně zírali. Nikdy by nečekali, že zrovna ona něco řekne takového, vzhledem k její ostýchavosti. To Lanata rychlostí blesku vytáhla pergamen a brkl, a vyhrkla: "To si musím zapsat. U všech bohů, to si musím zapsat."
Christopher se zatvářil poněkud nervózně, a celá jeho tvář zbledla. Až po chvíli ze sebe vysoukal: "Jak... jak si přeješ. Budu 'sloužit lidu'. Ale... ale jestli kvůli tomuto muži ještě zemře jen jediný člověk..."
"Pak za to přejmu zodpovědnost," řekla Kailyn. Rytíř přikývl. Pak se podíval na druida, který jejich rozhovoru fascinovaně a zděšeně zároveň naslouchal, a řekl mu: "Nyní bych tě, Zachary, požádal, abys odsud zmizel. Nechci už tu tvou tvář nikdy nevidět."
Zachary poněkud ztuhl, vzápětí ale přikývl. "Já... rozumím. Rozumím i tomu, že ať řeknu cokoliv, nic nedokáže to smést to, co jsem provedl. Snad jen... je mi to líto." Zachary se zatvářil zasmušile, a udělal nějaké podivné gesto rukou. Vzápětí ze země vyšlechly kořeny, a v několika sekundách druida naprosto pohltily. Pak, i spolu s ním, zmizely hluboko v zemi, odnášejíc druida neznámo kam. Všichni na tuto podívanou fascinovaně hleděli, když už byl ale druid asi minutu pryč, rytíř prohlásil: "Tak... to by bylo. Já... musím se vrátit k princi. A podat hlášení."
Kailyn přikývla, a Christopher doplnil: "Nezapomenu se zmínit o vaší statečnosti a pomoci. Bude vás čekat odměna. Prozatím vám v Monetě mohu doporučit jeden slušný hostinec, kde se ubytovat."
Kailyn přikývla. Christopher v tu chvíli začal shromažďovat své poházené věci, a vrátil svůj meč do pochvy. Lanata s Cyrionem stále sledovali onu dvojici, nechápajíc, co se děje. To se k nim ale rusovlasá dívka otočila, s tváří bledou jako měsíc samotný.
Pak se pouze smutně usmála.

"Rozumím," prohlásil lord Derwick a nepřítomně se poškrábal po vousech na bradě. "Předpokládám, že jste to oznámil městské hlídce?"
"Samozřejmě, lorde Derwicku," přitakal princ Fergus a pokývl hlavou. "Byla to hned první věc, kterou jsem po příchodu udělal."
Lord Sean Derwick znovu přikývl. Princ musel uznat, že i takto znepokojený stále působil jako charismatický a sympatický muž. Vlastnil slaměné vlasy a krátký vous pod bradou. Největší žár však vycházel z jeho hnědých očí, které doslova plály životem. Princ Fergus se právě nacházel v nádherné komnatě Monatského hradu, kde místní lord přijímal návštěvy. Ve vedlejší místnosti někdo hrál na klavír a jeho příjemná melodie pronikala i do této komnaty, probouzejíc v mladém princi nostalgii a touhu po domově, otci a matce. Takovéto myšlenky však samozřejmě byly převelice dětinské, proto je ihned zahnal a vrátil se zpět do reality.
"Říkáte, že se na té cestě objevila jakási skupina, která byla ochotná toho druida zastavit... a k nim se přidal jeden z Vašich rytířů," řekl vážným hlasem lord Derwick.
"Ano, můj pane," přikývl princ a usmál se. "Jsem si jist, že touto dobou už jsou na cestě sem, do Monety. Až se zde objeví, mohu Vám je představit."
"Ach, to nebude nutné," usmál se lord a vstal ze svého křesla. "prostě jim necháme vyplatit odměnu a oni si zase půjdou svou cestou. Nemá smysl se nad tím zdržovat. A Vám se chci omluvit, princi, za svou nezdvořilost."
Hned na to se lord Derwick uklonil, a řekl: "Vítám Vás v mém sídle, můj princi. Doufám, že vám má pohostinnost bude připadat dostatečná a že nepohrdnete mým chlébem a vínem."
"Byla to... dlouhá cesta," připustil opatrně princ, a lord hned na to zatleskal, čímž přivolal do komnaty dva ze svých sluhů, nesoucí nějaký pokrm a dvě sklenky naplněné tím nejlepším vínem."
"Hned vás nechám zavést do vašich komnat," usmál se lord, jakmile si oba přiťukli a vyprázdnily své sklenky. "Ale nejdřív bych vás rád představil... nu, však vy víte komu."
"Ale samozřejmě," usmál se princ. Přeci jenom, ona byla důvod, proč sem přijel. Lord Derwick se usmál, a zavolal do vedlejší místnosti, ze které se linul zvuk klavíru: "Alayne? Pojď sem na chvilku, prosím."
Ona melodie okamžitě přestala. Fergus pocítil nutkání poprosit lorda, aby Alayne ve hře pokračovala, opět ale potlačit tuto dětinskost a nechal své tělo zaplavit očekáváním.
Do místnosti v tu chvíli doslova vplula mladá, hnědovlasá dívka s očima stejnýma jako měl lord Derwick, s přívětivým úsměvem na tváři a smaragdově zářícími šaty. Bylo vidět, že takto byla připravena,že jí měl vidět takto nádhernou a elegantní, princovi to však vůbec nevadilo, ba naopak.
"Vítám vás na našem panství, můj princi," uklonila se vznešeně Alayne a její hlas princi zněl jako další melodie vycházející z jejího klavíru. Na krátkou chvilku zaváhal, okouzlen její krásou, pak se ale i on uklonil a políbil jí ruku. "Je mi ctí Vás konečně potkat."
"I mě, můj pane."
"Nu, už je to pěkná řádka let, co jste se naposledy viděli," přikývl lord Derwick. "Museli jste být ještě děti! Pamatuju si, jak tenkrát byla Alayne celá zamazaná od bláta, protože utekla chůvě do konírny, a-"
"Otče," zarazila lorda Derwicka ledovým hlasem Alayne, a princi se v hlavě okamžitě vybavila vzpomínka na tu hnědovlasou, ušpiněnou dívku, která se tak nádherně smála. Lord Derwick se okamžitě rozesmál: "Ach, ale jistě, odpusť," řekl. "Má dcera už není žádná holčička hrající si v špíně, ale dáma, jak sama říká."
"Jen se snažím vypadat k světu, otče," odvětila Alayne.
"Nu, jistě. Ale to musí posoudit princ sám, nebo ne?"
Princ se usmál, a řekl: "Vypadáte nádherně, pokud mohu říci, má paní." Alayne se začervenala, a zasmála se. I princ jí věnoval svůj zářivý úsměv, a pokud tohle nebyl slibný začátek, tak už nic. Lord Derwick pozoroval svou dceru a mladého prince vyměňující si své pohledy, a v duchu se znovu usmál.
Přeci jenom, pokud si má jeho dcera Alayne opravdu vzít prince a stát se královnou, je jen dobře, že si takhle rozumí hned od začátku. A teď, když je princ konečně tady, aby se seznámil se svou nevěstou, brzy královská svatba opravdu nastane.
 


Komentáře

1 Ariya Ariya | 9. července 2013 v 19:15 | Reagovat

Nádhera, nádhera, jen tak dál! :D Jsem zvědavá, jak tam Alayne zapadá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel