Dream Bubbles: Dave a Terezi

13. června 2013 v 20:08 | Annie |  Dream Bubbles

Tahle část je hrozně sadstucková. Také jsem s ní po dlouhé době spokojená. Mě samotné láme srdce :_D



Chvíli jsi cítila jen nezměrnou, obrovskou bolest. Oči tě pálily tak, jako nikdy v životě, překonalo to dokonce tu chvíli, kdy tě Vriska o tvůj zrak připravila. Cítila jsi nutkání si je promnout, nějak je uklidnit, ale podle Araney by to tvé oči jen zanítilo, bolelo by to ještě více, a prodloužilo by to proces. Potlačila jsi křik ve svém hrdle a trpěla dál, zatínajíc pěsti a překonávajíc to utrpení. A pak, zničehonic...
Světlo. Najednou se všude kolem tebe objevilo světlo. Svět, jak jsi ho doteď viděla, zmizel. Zmizely z něj příchutě, vůně a stíny. Všude se zase začala objevovat jasná, pronikavá zář. A pak jsi najednou spatřila postavu Vrisčiny předkyně stejně a jasně, jako jsi kdysi byla schopná vidět svět. Usmívala se na tebe. Už to nebyla jen směs dojmů a impresí, už to byla osoba. Živá, dýchající osoba. Tvůj zrak se vrátil.
Jmenuješ se Terezi Pyrope, a tvůj zrak se vrátil.

"Jsi si tím jistá, Terezi?" zeptala se tě Aranea starostlivě. "Předtím jsi říkala, že tvá slepota tě pojí s tvým ochráncem. Že to je vaše poslední-"
"Já vím, co jsem řekla," odsekneš. "ale... rozmyslela jsem si to. Chtěla bych svůj zrak zpátky."
Aranea překvapeně zamrkala a přikývla. Tedy, aspoň si myslíš, že překvapeně zamrkala a přikývla, takové detaily tvé rudé oči zase zaznamenávat nemůžou. Celkem očividně ale váhá, to bys vycítila kdykoliv. Také se tě hned zeptá: "Co tě tak najednou přesvědčilo, Terezi?"
"Z-záleží na tom?" bráníš se, ale Aranee zvědavost a starostlivost z očí nezmizí.
"Tedy, ne... vlastně ne... jen... mě to překvapilo, to je vše," pokrčila však rameny, a dodala: "Dobrá, tak se dáme do práce. Bude to jen chvilka."

Měla bys poděkovat. Slušně. A upřímně. Aranea právě mistrovsky dokonala svou práci. Zase vidíš svět kolem sebe. Zase vidíš barvy, tvary a věci tak, jak je vidět máš. Všechno je zase správně.
Ne, vlastně není. Všechno je špatně.
Cítíš, jak se ti do očí vrhají slzy, ihned je ale potlačíš. Jsi přece Terezi Pyrope, a někdo jako ty plakat rozhodně nebude. Hlas uvnitř tebe, křičící a jančící, tě však neopouští. Stále se ti kvůli němu třesou ruce, stále slyšíš jeho ozvěnu, stále se tvou hlavou rozeznívá: "Co jsi to provedla? Co jsi to provedla?!"
"Bylo to kvůli mému příteli," vyhrkneš zčista jasna. Aranea, do té doby přátelsky se usmívajíc, se zatváří překvapeně: "C-cože?"
Všechny emoce má přímo vepsané ve tváři. Vidíš tam ten šok, to překvapení, to, že nechápe, co se děje. Nemusíš používat svůj jazyk, nemusíš se ty emoce snažit vycítit, už je vidíš. Máš svůj zrak zpátky, Terezi Pyrope, tak proč nejsi spokojená? Ne, počkej, já ti povím proč. Protože jsi naivní a hloupá, a čekáš, že to, co potěší jeho, potěší i tebe. Mám pravdu?
"Och, ty odpovídáš na mou předchozí otázku," došlo v tu chvíli Aranee. Následně na to se trollí slečna usmála. "No, asi to musí být hodně dobrý přítel... když jsi mu dala přednost před svým lususem."
Není to přítel. Je to tvůj kismesis. Není to tvůj dobrý přítel. Zabil tvé opravdové přátele. Nedala jsi mu přednost. Nenávidíš ho. Nenávidíš, nenávidíš, nenávidíš.
Ale přesto jsi mu přednost dala, že, Terezi Pyrope? Před svými opravdovými touhami. Před svým lususem. A před ním.
Před Davem Striderem, tvým matespritem.
"Hej, Terezi, pojď si poslechnout můj nový rap," zakřičí na tebe Dave. Karkat, do té doby sedíc v křesle a něco montujíc na svých zbrusu nových hodinkách, překvapeně vzhlédne, a nepřátelsky se zamračí. Ty to ale ignoruješ. Vlastně si toho ani nevšimneš. Jen se zasměješ, a rozběhneš se za svým rytířem času, který sedí u stolu se svými sluchátky a zapisuje něco na papír. Nevíš co. Tak daleko zase tvá napodobenina zraku nesahá. Zřejmě to ale bude ta nová píseň, haha.
"Napsal jsem ji pro tebe," řekne tvůj matesprit, jakmile k němu doběhneš.
"P-pro mě?" vyhrkneš překvapeně, a cítíš, jak tvé srdce v hrudi mírně poskočí. Och, tvůj přítel rozhodně ví jak potěšit dívčí srdce.
"Ty rozhodně víš, jak mě potěšit, Dave," řekneš. "proto jsi tak cool." Sedíte spolu u okna a pozorujete dream bubbles proplouvajíc kolem vaší lodi, míjejíc vás ve vesmírném nekonečnu a záříc stejně jasně jako hvězdy.
"Jen jsem si s tebou sedl k oknu a čas od času ti povím, co doopravdy vidíme, to je všechno," pokrčí tvůj matesprit rameny, a obejme tě. Jakmile se tě dotkne, naskočí ti husí kůže, ale ta příjemná, ta, která značí, že právě zažíváte něco naprosto krásného.
Stejně, jako když tě poprvé políbil. Bylo to něco neskutečně krásného, něco, co bys ráda zažila znovu, něco, co bys s ním prováděla každou vteřinu znovu dokola a dokola. Cítit jeho ústa na těch tvých byl jeden z těch nejkrásnějších pocitů, který jsi kdy zažila. A navíc, když vzhlédneš, nemusíš trapně odhadovat, jaký pohled má ve svých očích, jestli zklamaný, nebo vzrušený, protože Dave má nasazené své cool černé brýle a tím pádem jsou jeho oči zakryté jakémukoliv pohledu. Někomu by to možná vadilo, ale tobě...
... tobě na Daveovi nevadí vůbec nic, až na jeho občasné hádky s Karkatem. Nu, občasné - vlastně se odehrávaly velmi často, prakticky vždy, když na sebe tihle dva narazili. Často jsi přemýšlela o tom, že jak Dave, tak i Karkat se dostali blízko k tobě, ale i k té lidské dívce, Jade, a že kdyby se Karkat rozhodl nějak svůj vztah rozvíjet s ní, všichni by byli spokojeni. S tebou přeci logicky už žádný vztah rozvíjet nemůže. Jsi s Daveem.
Dave Strider je tvůj matesprit.
"Co to ksakru je, matesprit?" zeptá se tě rytíř času, a neodpustí si mírně pohrdavý tón. Naštvaně odsekneš: "Víš, je od tebe vážně racistický, že takhle odsuzuješ naše tradice, Dave!"
"Tak promiň, ono je trochu těžký je neodsuzovat, když vaší tradicí je zabíjet se navzájem."
"Teď se nebavíme o trollí krvelačnosti, ale o našich kvadrantech!"
"Chm."
"A náhodou, my naše kvadranty potřebujeme! Jak bychom identifikovali vztah, kdy se navzájem tak nenávidíme, až..."
" Myslíš 'nenávidím tě, okamžitě mi vlez do postele' vztah?"
"Jo, přesně ten."
"Ten máme taky."
"Ne do toho bodu, kdy jste prakticky schopni se zabít!"
"No..."
"Prostě... prostě to hoď za hlavu, Dave. Ty tyhle vztahy stejně nemusíš rozvíjet, když nechceš, ne? Jsi člověk, ne troll. Já ti jen řekla, že my místo 'partner' nebo 'přítel' říkáme 'matesprit'!"
"No jo, no jo! Dobře."
Chvíli je mezi vámi ticho. Pak se ale Dave usměje. Ty se usměješ. Podíváte se na sebe, a ty v sobě ucítíš úplně nový pocit, tedy, zažila jsi ho kdysi ještě při mluvení s Karkatem, ale to jen asi dvakrát a vždy to napětí a vzrušení okamžitě vyprchalo nějakou Karkatovou poznámkou. Ale teď... teď...
Teď máš konečně někoho, koho můžeš nazvat matesprit.

"Och, ty odpovídáš na mou předchozí otázku," došlo v tu chvíli Aranee. Následně na to se trollí slečna usmála. "No, asi to musí být hodně dobrý přítel... když jsi mu dala přednost před svým lususem."
Zamračíš se. Hlavou ti proběhne tolik vzpomínek, že se ti do očí opět naženou slzy. Víš, že bys měla být šťastná. Víš, že bys měla být ráda, že máš svůj zrak zpátky. Kdokoliv jiný by byl. Ale ne ty. Tvá slepota bylo to poslední, co tě pojilo s tvým lususem. Teď to všechno bylo pryč. Poslední nitka, poslední společná vzpomínka, všechno to zmizelo v nenávratnu, v nekonečné nicotě.
Asi se nemůžeš zeptat, aby ti tvůj zrak vrátila zpět, že?
Asi nemůžeš vrátit zpět ty časy, kdys byla schopná dát přednost svému matespritovi před svým kismesis.
Tvůj matesprit, Dave Strider. A tvůj kismesis, Gamzee Makara. Tenhle odporný čin jsi neudělala pro rytíře času, kterého máš tolik ráda. Tenhle čin jsi udělala pro něj. A to není tvůj dobrý přítel. Absolutně ne. Ale přesto přikývneš. Pokusíš se usmát. A pomalu řekneš: "Jo... jo, asi máš pravdu."
Obyčejná slova. Obyčejná oznamovací věta. Ale tato věta započala to odporné hnisání tvého srdce, to odporné pohrdání sama sebou, tu nenávist, kterou bys nemohla cítit k ničemu jinému. Tato věta, ačkoliv vlastně neprozrazovala nic, ukončila tvůj vztah s Davem Striderem.
 


Komentáře

1 es ef es ef | Web | 13. června 2013 v 20:27 | Reagovat

To je krása. Moc se mi líbí tvůj styl psaní..

2 Lucka526 Lucka526 | Web | 13. června 2013 v 20:48 | Reagovat

No, páni! Tahle část byla skvělá (ačkoliv to ty předchozí také), už se těším na další. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel