Dream Bubbles: Karkat a Jade

4. května 2013 v 20:12 | Annie |  Dream Bubbles

K něčemu se vám přiznám. Karkat x Jade je moje OTP a budu to shipovat až do své smrti. (Stejně s tím nejsem nějak extra spokojená, ale damn it)

Také se omlouvám za svou nepřítomnost, která byla na mém blogu poslední dobou hodně, hodně vidět. Napíšu o tom článek, slibuju. Brzo. Snad. (Tentokrát za všechno může seriál jménem Community + fakt, že jsem ještě více asociální než jsem bývala)


Dave Strider už několik dnů vypadal doslova a do písmene nevyspale, unaveně a přešle. Všiml sis toho asi před týdnem, když na něj Kanaya musela promluvit třikrát, než jí konečně řekl to, co chtěla vědět, a od té doby si nemůžeš pomoct a stále ho pozoruješ. I když stále nosí své cool brýle, díky kterým nikdy není poznat, jak se cítí, jak se tváří a celkově tak vypadal jako bezcitný pitomec, dobře víš, že uvnitř něj se něco děje.
Přeci jenom, tvé jméno je Karkat Vantas a jestli jsi v něčem dobrý, tak v celé téhle... romantické... tedy citové... věci. Naučily tě to ty tak slavné trollí filmy a seriály, které tak zbožňuješ. Reálný život ale bohužel nikdy není tak skvělý jako v těchto božských dílech. Přeci jenom, Terezi... naštvaně si odfrkneš, a zaženeš tyhle myšlenky jinam. Ne, teď je čas na něco jiného. Teď je čas podat si Stridera. Ne myslet na tvůj selhávající romantický život.
"Hej, Dave," řekneš, a posadíš se vedle něho. Rytíř času se na tebe ani nepodívá - sedí na schodech a pozoruje Kanayu bavící se s Rose, řešící knihu, kde byla zaznamenávána jejich dobrodružství. Otázkou ale je - opravdu je pozoruje? Přes ty jeho brýle to opravdu nejde poznat, klidně může jenom předstírat spánek a-
"Co je, Karkate?" odpoví ale v tu chvíli a ty nevíš, jestli si máš spokojeně oddechnout, nebo se naštvat. Nyní ti opravdu nedochází, co si od této konverzace očekával.
"Poslední dobou vypadáš nějak... ztahaně," prohodíš jakoby nic, a nedočkavě očekáváš odpověď.
"Oh. A jak jsi na tohle přišel?" odvětí jakoby nic Strider.
"Ale prosím, budeme tady hrát tuhle komedii?" zakroutíš očima. "Trvá ti věčnost, než někomu odpovíš, neustále jsi myšlenkama mimo, tedy aspoň myslím, protože je klidně možné, že tu celou dobu chrápeš, už pěkně dlouho jsem neslyšel žádnej z těch tvých divných... podezřelých... rapů, a taky se vyhýbáš Terezi, a Rose, a vlastně čemukoliv, co na téhle lodi dýchá. Takže, řekneš mi, co se děje?"
Chvíli je mezi vámi ticho. Nervózně zíráš do podlahy, pak na Striderovy cool brýle, pak zase do podlahy, pak zase na jeho brýle. Přemýšlíš, jestli usnul. V momentu, kdy tě to už opravdu přestává bavit, a hodláš se na něj znovu rozkřičet - sakra, ukradených pět sekund tvého života, do háje s tebou, Stridere, Dave odpoví: "Dobře... ale nikomu to neřekneš, jasný? Co si řeknou dva nejlepší kámoši zůstane mezi dvěma nejlepšími kámoši."
"Jasně. Jen z očí do očí. Chápu," odpovíš odhodlaně. Pak se mu velmi intenzivně zadíváš do očí. Strider se odmlčí, a řekne: "Karkate, tohle už opravdu nemůže být víc gay."
Už už se zeptáš, co to sakra slovo gay znamená (vždyť sexualita lidí je tak strašně pomíchaná - stále pořádně nerozumíš, co John myslel slovem homosexuál), to už se ale Dave odvrátí, aby nemusel čelit tvému pohledu, a spustí: "Já... nedávno jsem se trochu... potuloval v Dream Bubbles."
"Oh, neříkej," odvětíš. "já myslel, že když chodíme spát, tak chodíme do naší hyper-gravitační místnosti."
"My máme hyper-gravitační místnost?" nadzdvihne Dave obočí.
"Jak to mám vědět?!" pokrčíš rameny. "Víš co? R-radši se vrať k tomu svýmu... příběhu."
"Uh-uh. Jistě. Samozřejmě," odvětí Strider. "Tak tedy... byl jsem v Dream Bubbles. A takovou... shodou náhodu... jsem narazil... na Jade."
"Cože?!" vyhrkneš překvapeně. Rose a Kanaya se po váš otočí, hned se ale vrátí ke své knize. Dave se zatváří poněkud zahanbeně - tedy, aspoň si to představuješ, rád dáváš Striderovi nějaké emoce, aby vypadal víc jako člověk - a odvrátí se od tebe. Řekne ale ještě: "Tedy, nebyla to naše Jade. Byla... byla z reality kde... zemřela, než se dostala do hry."
"Oh," přitakáš. "to znamená, že..."
"Že byla mrtvá, ano. Bylo to trošku... divný. Řekli jsme si věci, který... bych radši zapomněl."
Ty mlčíš. Z důvodu, kterému Dave nyní nemá šanci porozumět, a kterému by sis přál, aby nikdy neporozuměl, a také z důvodu, který mu rozhodně nevysvětlíš a neřekneš. Vzápětí je ti horko, a cítíš se velice, velice trapně.
"Chci říct... já... mám rád Jade, ale..."
Jade. Ach, výborně, Karkate, zrovna když jsi se trochu vzpamatoval ze své emocionální ztráty nad Terezi, tenhle idiot ti připomene tuhle lidskou holku. Samozřejmě, s tím, jak se blíží vaše setkání, přemýšlíš stále více nad tím, jak se uvidíte, pozdravíte se, obejmete se, a pak... pak co? Tenkrát jste ze srandy říkali, že to budou hromadná rande a bůh ví co ještě, ale... teď už si tím nejsi tak jistý. Samozřejmě, Jade je na té lodi jenom s Johnem a to je její bratr, ale přesto, to co tě trápí je... bude tě mít stále ráda? Protože...
Protože to setkání s Jade v jedné z Dream Bubble ti hodně podrylo sebevědomí.
Tohle se Dave nesmí nikdy dozvědět. To, že jsi Jade z alternativní reality, kde zemřela, potkal také. Zřejmě ještě před ním. Vlastně asi rok poté, co jste cestovali na této lodi. Nyní, když už se blížil finální třetí rok, se mnohé změnilo, ale to, co se tenkrát stalo, otřáslo tvými city k Jade a od té doby to tak zůstalo. Přeci jenom, potkal jsi Čarodějnici vesmíru, která tě stále nenáviděla, která si stále myslela, že jsi idiot, a která s tebou stále odmítala promluvit.
"Jade?" zeptal ses tenkrát. Mladá, černovlasá lidská dívka se otočila, a usmála se tím svým... podivným a krásným... způsobem. Jakmile ale její zelené oči spatřily tebe, plamen v nich okamžitě pohasl. Jen se na tebe zaraženě zadívala, a zeptala se: "A co jsi ty zač?"
Zamračíš se, a nervózně se poškrábeš po hlavě. "No..."
"Hele, už mám vás šedých, divných... mimozemšťanů dost! Narážím tady na vás pořád a už mě to vážně nebaví! Jeden jste uhozenější než druhý, všichni si ze mě děláte legraci nebo nerozumíte slovu, co říkám, a jste tak neskutečně otravní! To vy jste ti cvoci, co mě pořád tak neskutečně trollovali přes Pesterchum?!"
Rád bys jí odpověděl normálně, jak by to udělal třeba John nebo Dave, ale ty toho nejsi schopen. Ty jsi agresivní, vznětlivý a horkokrevný Karkat a nedokážeš úplně udržet svoje emoce na uzdě. "Cvoci? To vy jste cvoci! Zavinili jste, že jsme kvůli vám prohráli hru! Všechno to byla vaše chyba! Kdyby ses jen necpala do věcí, kterým nerozumíš, Jade!"
Okamžitě těchto slov zalituješ. S tou pravou, živou Jade sis to už přece vyříkal. Ba co hůř, nesváděl jsi na ní vinu jako nějaký pitomec. Ne, řekl jsi jí pravdu - že jste si za to všechno mohli sami, a částečně za to mohly i vaše předsudky z těchto... lidí. Velkou část viny nesla Vriska, velkou část viny neseš ale i ty. Přeci jenom... ty jsi mohl za to, že nový vesmír byl... poškozený. Ale to už všichni čtyři lidští hráči ví. Jade to ví. A Jade ti odpustila. Jade si s tebou psala, smála se, tvrdě pracovala na své vlastní planetě, a ty jsi jí celou tu dobu pozoroval přes svůj chatovací program, a popravdě jsi nikdy nevěděl, jak si s tou nově vzniklou situací - a s Jade - poradit.
"Řekls mi Jade," promluvila však v tu chvíli nedůvěřivě Jade. Okamžitě ztuhneš. Pomalu ti začíná docházet, že jsi udělal velkou, ale opravdu velkou chybu.
"Když víš moje jméno, narozdíl od všech těch ostatních, tak to znamená," pokračuje Jade. "že sis se mnou opravdu... psal?! Ó můj bože, ty jsi ten pitomec s velkými písmeny a šedým textem, že jo?!"
Nic neodpovíš. Jen tiše polkneš a vyčkáváš, s čím Jade vyrukuje teď. Ne, opravdu nečekáš, že nad tím jen mávne rukou a zasměje se, jako John. Ne, opravdu nečekáš, že se ti vysměje do očí, ale svou pomstu si naplánuje velmi krutě na později, jako Terezi. Ne. Jade se s těmito problémy vypořádává vlastně úplně stejně jako ty - vykřičí se.
"Takže celé ty roky jsem musela žít s tvojí... šikanou, a teď se dozvím, že to je proto, že jsem vám zkazila vaši hru?! Ach bože, chudáčku, doufám, že moje jiné já si to náramně užilo a ďábelsky se při tom smálo! Protože, víš co, já za nic nemůžu! Já jsem jen zůstala trčet na svým ostrově, a prostě jsem čekala na svou smrt, pozorovala jsem meteorit, jak padá na můj ostrov, a pak to přišlo a všude bylo... peklo a... a oheň... a..." Jade se chytí za hlavu, a zatváří se zmučeně. Zareaguješ instinktivně a natáhneš se k ní, abys jí uklidnil, ona tvojí ruku ale odstrčí a vzteklým hlasem řekne: "Jsem ráda, že sis to na mě všechno vykřičel, i když za nic nemůžu, ty pitomče všech pitomců! Doufám, že se teď cítíš lépe a že si tak víc užij svůj vlastní posmrtný život!"
"Vlastně," odvětíš tiše. "já... já ještě nejsem... ehm... mrtvý. Já jen-"
"Och, tak ty jsi jenom na návštěvě," usměje se ošklivě Jade. "to je od tebe velice hezké. A teď tě prosím, abys vypadl a už se nevracel."
V tu chvíli se nezmůžeš na nic jiného než na přikývnutí. Poté se pomalu otočíš a vydáš se pryč. Pryč od Jade. Pryč od dívky, která měla právo mít na tebe vztek - ale na tebe fakt, že sis tímhle rozhovorem více méně musel projít ještě jednou, a to v mnohem horší formě, hodně zapůsobil. Špatně zapůsobil.
"Karkate?" vrátí tě v ten okamžik do reality Daveův hlas. Podíváš se na něj. Jeho obočí je lehce nadzdvihnuté, jakoby se ptal, co se děje, jeho brýle ale stále tvořily nedobytnou pevnost k jeho opravdovým citům, k jeho opravdovému výrazu. Otráveně si povzdechneš. "To nic. Zapomeň na to. Jdi se někam projít s Terezi... nebo... něco," řekneš.
Rychle se zvedneš, ale to Dave pobaveně řekne: "Co, vzpomněl sis na to, jak je Jade krásná a inteligentní a že by stálo za to to s ní zkusit?"
Chvíli nic neodpovíš. Pak jenom odsekneš: "Víš co? Laskavě sklapni, Stridere."
"Samozřejmě, pane Vantasi. Jenom mi přijde trochu ironické, že jsi kdysi prohlašoval, že se máme s Jade vzít, to je všechno."
Strider. Pitomej, kreténskej, stupidní Strider. Lituješ, že ses s ním vůbec pokusil zapříst nějaký rozhovor.
"Užij si Terezi," zopakuješ naštvaně, a vykročíš pryč. Někdy máš chuť si prostě stoupnout na okraj téhle lodi a skočit pryč.
 


Komentáře

1 Brigita Brigita | Web | 4. května 2013 v 20:40 | Reagovat

Community! Člověk, co miluje Doctora A Community! :D To je boží. :D

2 Lucka526 Lucka526 | Web | 5. května 2013 v 14:01 | Reagovat

Zatraceně, proč mám pocit, že část: "já myslel, že když chodíme spát, tak chodíme do naší hyper-gravitační místnosti."
"My máme hyper-gravitační místnost?" nadzdvihne Dave obočí.
"Jak to mám vědět?!" je na něco reference? :D

3 Annie Annie | Web | 5. května 2013 v 14:15 | Reagovat

[2]: No, bylo to v Homestucku samotném. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel