David Mitchell - Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta

19. května 2013 v 8:02 | Annie |  Knihy
Román od autora bestselleru Atlas mraků. Představte si říši, která se už několik staletí izoluje od okolního světa. Žádný cizinec nesmí vstoupit na její území, nikdo ji nesmí opustit. A přesto se otevře malé okno do této pevnosti: umělý, zdí obehnaný ostrov obývaný hrstkou evropských obchodníků. Ta země se jmenuje Japonsko, přístav Nagasaki a ostrov Dedžima, píše se rok 1799. Právě tam umístil David Mitchell svého hrdinu, mladého úředníka Jacoba de Zoeta, který doufá, že nalezne své štěstí. Namísto toho jej osud vžene do divokého dobrodružství: Zamiluje se do Japonky Orito, dcery samuraje a porodní báby. Jenže jednoho dne zemře Oritin otec a Orito zmizí. Objevují se zvěsti, že byla prodána do otroctví. Jakob vyráží hledat Oritoana nebezpečné pouti je sváděn z cesty lží, zradoua vraždami. 1000 pozdimů Jacoba de Zoeta je obdivuhodně vystavěné umělecké dílo: historický román s exotickým nádechem, úžasnými zápletkami, děsivými námořními bitvami a množstvím postav.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Ano, jak vidíte, začetla jsem se do knih pana Davida Mitchella. Jedná se o jeho novější knihu, můžete v knihkupectvích stále vidět plakáty :D.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Japonsko

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Obchodovat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Jako vždy, pan Mitchell podle mě skvěle vykreslil postavy. V tomto případě se nejedná o tak velký a rozsáhlý příběh jako Atlas mraků, přesto má ale Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta ohromnou hloubku a ještě větší šířku :). Nevím, jak to pan Mitchell dělá, ale musím říct, že je to hrozný perfekcionista a já jsem za to ráda. Každopádně, každá z postav je velmi zajímavá a každá má něco do sebe, a snad až kromě hlavního antigonisty knihy si oblíbíte opravdu každého. Přiznám se, že mě nejvíce asi zaujal příběh Japonky Orito, která bude cca v třetině/polovině knihy více méně prodána do kláštera, aby splatila otcovy dluhy, a dostane se tak do naprostého hororu. Nebudu nic spoilerovat, pokud si to chcete přečíst, ale rozhodně se nejedná o obyčejný klášter. V kterém klášteru by přeci jen k ženám chodili mniši, aby je "obdarovali"?
Každopádně, měla jsem opravdu ráda všechny postavy, a to od hlavního hrdiny Jacoba až po takového japonského překladatele Uzaemona. Ach, Uzaemon. Toho mi bylo líto.
I když si postavy neoblíbíte, David Mitchell ty postavy umí tak skvěle představit a tak skvěle je udělat realistickými, že se vám přiznám, že něco takového jsem ještě snad nikde neviděla.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Myslím, že už jsem řekla, že hlavním pozitivem knihy byly postavy. Opravdu, ty mě v této knize naprosto ohromily. Každopádně, příběh je to velmi dlouhý, možná tak stejně dlouhý jako Atlas mraků, ale je čtivý, zajímavý a napínavý. Stane se tam několik docela zajímavých zvratů, ale co mi na této knize přijde úžasné je vykreslení Japonska. Je to strašně reálné, strašně živé a to dělá celou knihu ještě čtivější. Nemůžu říci, že se doslova jedná o jakousi "encyklopedii" jako se to říká o Vojně a míru, ale nemá to k tomu daleko :). Navíc, nejen že se přiučíte věci o Japonsku, ale přiučíte se i věci o obchodování, Holandsku a celkově o tom, jak tehdy fungoval svět. Vypadá to, jakoby si David Mitchell pořídil stroj času a sbíral informace přímo tam.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Přestože kniha mě tak neuvěřitelně bavila a opravdu ji doporučuji, pár věcí, které mi trochu vadily se tam najde. Tak za prvé, příběh ze začátku není tak čtivý. Do příběhu se "zažerete" cca tak po sta stránkách, přičemž na začátku se budete prostě rozhlížet a budete se doslova ztrácet ve jménech. Když si na ně zvyknete, bude to v pořádku, ale do té doby v tom budete prostě plavat. To je trochu stinná stránka Mitchellovy realističnosti.
Taky jsem slyšela někoho říkat, že je zklamal konec. Já se přiznám, že mě taky. Ať už si každý říká, co chce, každý preferujeme Hollywoodský konec, protože je šťastný, krásný a nereálný, ale každý si ho přejeme. Celkově Mitchellovy knihy Holywoodské konce a zápletky povětšinou nemají - kromě filmu, samozřejmě. Například o takové lásce Sonmi už jsem psala. Přestože ale konec u Tisíc podzimů není nijak zvlášť veselý a je spíše takový pochmurný, jelikož z Jacoba se stane více méně opět všední, obyčejný člověk, je to realistické. Bohužel mnohem realističtější než to, co by si každý z nás přál.
Přes to všechno ale knihu doporučuju přečíst. Jedná se opravdu o skvělé dílo.

90%

 


Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 19. května 2013 v 13:11 | Reagovat

Vypadá to dobře. Vzbudila jsi ve mně zájem, asi se na ni co nejdřív vrhnu. :-)

2 Akiyama Kara Akiyama Kara | Web | 19. května 2013 v 16:15 | Reagovat

Tuhle knížku mám teď doma a chystám se na ní. Předtím jsem byla upozorněna od kamarádek "od fochu", že co se týče reálií Japonska, trochu to pokulhává, ale myslím, že se pletou.

3 Destel Destel | Web | 22. května 2013 v 1:26 | Reagovat

Po Atlasu mraků mi takhle kniha padla do oka už jenom kvůli tomu Japonsku. Kdesi jsem četla, že Mitchell v Japonsku nějakou dobu byl, což trochu snížilo mé obavy z toho, že půjde o blaf, ale stále jsem zvědavá a musím si to ověřit na vlastní oči (ačkoliv nejsem znalec Japonska). Nevím, je podle mě dost těžké psát historickou knihu pojednávající o úplně jiném národu s odlišnou kulturou. Tak snad to dopadne dobře. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel