Stíny - 4. Kapitola

27. dubna 2013 v 10:22 | Annie |  Stíny



Chvíli si jen zírali do očí.

Kimberly nemohla uvěřit tomu, co viděla. Že přímo před ní stál její strýc, muž, za kterým jela se svou rodinou, kterého měla navštívit, a kterého nikdy neměla příliš v lásce. Byl to muž žijící podle systému, podle pravidel, s hustým knírem a za každých okolností zpytavým pohledem. Byl to právník, a nikdy se od té obrovské masy lidí světa neodlišoval - rád pil kávu, ráno si před tím, než odjel do práce, četl noviny, miloval svou ženu, rád si četl a venčil psa. Obyčejný buržoazní člověk. A přesto, přesto zde stál v čele této... chásky. V čele těchto rebelů.

Kim tomu nemohla uvěřit. Jestli jí však něco vrtalo hlavou ještě více, než tohle, byla to otázka - jak se sem k čertu on dostal?

V tom okamžiku jí však její strýc zasadil ránu účinnější, než by zvládl kterýkoliv z těchto mužů.

"My se známe?" zeptal se, podezřívavě si prohlížející její ohromenou tvář.



"Pořád nerozumím, co se tam stalo," prohodil jeden muž a nešťastně usrkl ze svého blíže neidentifikovatelného nápoje.

"To teda jo," odvětil jeho přítel. "jen tam stála a zírala na něj, jako nějaká trubka. Co si o sobě asi myslela?!"

"Vypadalo to, jakoby ho znala," odvětila žena stojíc vedle nich, s obličejem mladým jako Kimberly, ale s očima staršíma, než by se zdálo.

"Jo, to určitě," zasmál se posměšně muž. "zrovna sem spadla z vozejků, a už má kontakty. Tomu tak budu věřit."

"Věřte si čemu chcete, mě i Vůdci bude stačit, když sklapnete," ozvalo se v tu chvíli za nimi. Všichni poděšeně nadskočili, a zadívali se na člověka, co procházel jejich místností - byl to Greg, Vůdcův bodyguard. Právě nesl na tácu něco, co vypadalo mnohem chutněji, než oni kdy měli možnost sníst, a co byla normálně porce pro dva.

"Oh, zdravím, Gregu," pozdravil ho tedy jeden z oněch mužů, přičemž se mu viditelně sbíhaly sliny. "jistě, máš pravdu. Samozřejmě. A pokud se mohu zeptat, kam-"

"Zeptat se nemůžeš," odsekl Greg. "a tohle nesu tý nový holce. Takže ztichněte, snězte svůj příděl a mě laskavě neotravujte." S těmi slovy se zase vzdálil, nechávajíc za sebou pachovou stezku, která skupinu neuvěřitelně naplnila a zároveň absolutně vyprázdnila. Obličeje mužů na povrchu zůstaly stejné, vytesané z kamene. V očích se jim ale objevil tak dlouho potlačovaný vztek, hněv a zvířeckost, kterou si v sobě uchovávali. Jen ona žena zůstala stále stejná. V jejích očích byl stařecký smutek a smířenost s osudem. Ona už se věděla, jak to tady chodí. Vyrovnala se s tím, že s ní často není jednáno jako s člověkem. Přijala to, a nechala své srdce a svou duši zemřít, aby přežila.

Kimberly před očima běhaly obrazy. Obrazy lidí, obrazy jejich falešných úsměvů a sladkých slůvek. A toho chladu,který měli uvnitř. Chladu, který nevnímali, ale kvůli kterému se v nocích budili, nevědouc, co se děje. Když cítili soucit, ve skutečnosti cítili hněv. Když cítili lásku, ve skutečnosti cítili jen svůj chtíč. Když vůbec cítili, ve skutečnosti se dávili svou prázdnotou.

Její strýc byl jedním z nich. Jeho tvář ve skutečnosti vedla tento průvod bezduchých, prázdných bytostí. A pak se najednou ocitl tady, nevědouc, kým ona je, ve funkci... Vůdce. V tento okamžik Kimberly vůbec nic nechápala. Netušila však, že ona sama se topí v temnotě, křičíc na svého strýce své jméno, přičemž se jen nechávala pozorovat jeho ledovýma očima.

"Hej," ozval se však za ní v ten okamžik hlas, který jí vytrhl z přemýšlení. V malé komůrce, do které jí Vůdce uložil, aby si odpočinula, se objevil jeho svalnatý bodyguard, nesoucí jí jídlo. Až teď si Kimberly objevila, jak obrovský má hlad, jak se jí už téměř kroutí žaludek, a přesto, přesto se jí při pohledu na ty pokrmy překroutilo všechno v těle a ona si uvědomila, že v tento okamžik do svých úst nedostane ani to nejmenší sousto, ani jediný drobek. Proto se jen na onoho muže, Grega, smutně zadívala, a zavrtěla hlavou.

Nečekala, že to onoho muže rozzlobí.

"Hele, podívej, uvědomuješ si, že jsi jenom kost a kůže, a že jsi nic nejedla skoro den? Jestli chceš chcípnout, jsi na dobrý cestě, to ti můžu říct rovnou, radši bych ale byl, kdyby sis tohle narvala do pusy a snědla to. Jak pro svoje dobro, tak pro moje."

"Vždyť... vždyť vám to může být jedno," vydechla Kimberly překvapeně.

"Nerad pozoruju lidi, jak se sami vlastnoručně zabíjí," odvětil váhavě Greg. "ať už dobrovolně, nebo jen svojí vlastní pitomostí."

Kimberly pomalu přikývla. Pak, ačkoliv na ní všechno křičelo, ať to nedělá, se natáhla po svém jídle, a ukousla sousto chleba. Jakmile ho spolkla, chtělo se jí zvracet, přesto ale poslušně jedla dál. Něco v tónu toho člověka jí přimělo cítit se téměř až provinile, že mu vůbec odporovala.

Navzdory jejím očekáváním, Vůdcův bodyguard tam stále nesměle postával, jakoby jí ještě něco chtěl, ale nebyl schopen jí to říct, jakoby se nedokázal odhodlat. Kimberly se proto rozhodla raději trpělivě vyčkávat, pomalu do sebe násilím rvouce další a další kousky pokrmu. Několik dalších chvil proběhlo tedy v naprostém tichu. Kim si nebyla jistá, jak dlouho to trvalo, když si ale do úst dávala jedno z posledních soust, Greg konečně promluvil: "Pěkně jsi Vůdce vykolejila, víš."

V Kimberly se v tu chvíli vzedmula obrovská vlna a srdce se jí touto větou rozbušilo závodní rychlostí, navenek ale nedala nic znát, a klidným hlasem opáčila: "Opravdu?"

"No... jo. Pořád tvrdil, že mu někoho připomínáš, že už tě někde viděl," řekl. "ty jsi taky vypadala dost udiveně, když jste se setkali." Kimberly na to nic neřekla. Proč vyvracet fakt, který byl pravdivým?

"Takže..." pokračoval Greg. "Znáš ho?" Popravdě, Kim nevěděla, jak na to má odpovědět. Ano. Ano, samozřejmě, že ho znala. Znala ho už od svého útlého dětství jako bratra svého otce, který na ní vždy pohlížel jakoby z vrchu a pro kterého nikdy nebyla dost dobrá. Ale přeci jenom, byl to její strýc. Vidět ho tady, jako vůdce rebelů - jako zpoceného, zarostlého a zanedbaného muže - to byl pro ní obrovský šok. Ale fakt, že o nevěděl vůbec nic, jí drásal hluboko u srdce.

"Já..." Kimberly zjistila, že ze sebe nemůže vykoktat vůbec nic. Jakoby se jí něco vzpříčilo v krku. Některé rány se nikdy nezahojí. A stačí je jen trochu otevřít, a už krvácejí jako při svém vzniku.

V tu ránu jí ovšem zachránilo to, že do její komůrky rázným krokem někdo vstoupil.

Greg, jakmile někdo skřípavě rozevřel dveře, rychle šáhl po své zbrani, jakmile ale zjistil, o koho se jedná, rychle jí zase zandal a zatvářil se překvapeně, okamžitě se ale postavil do pozoru. I Kimberly ohromeně vytřeštila oči. Přímo před ní totiž stál ve vší své majestátnosti a velkoleposti nikdo jiný než... než její strýc. Tedy, samozřejmě... Vůdce.

Vůdce se rozhlédl po cele, až jeho zrak utkvěl na Gregovi. Ten si dal ruku na hruď, jako znak jakéhosi pozdravu, a zvedl hlavu. Kim teď připomínal naprosto dokonalého, poslušného vojáka. Rázem jí ale v hlavě vyskočil nějaký obraz. Obraz nějakého muže, který vypadal přesně jako Greg, kterého už viděla, kterého znala, kterého velmi dobře znala, stejně jako strýce... než však stačila horečnatě zapátrat v paměti a tento obraz vytáhnout a prozkoumat, hlas Vůdce jí vytrhl z přemýšlení: "Potřebuji s tebou mluvit, Kimberly." Jeho hlas byl stejně důstojný a nadutý, jako jejího strýčka. Dokonale stejný. Oči upíral na ní.

Černovlasá dívka se tedy okamžitě vrátila do reality, postavila se nohami pevně na zemi... a přikývla.

Vůdce si v tu chvíli založil ruce za záda, a začal pomalým krokem přecházet po komůrce. Při tom spustil: "Tvůj příchod byl naprosto... nečekaný. Nového obyvatele jsme neobjevili už několik měsíců. Často jsem přemýšlel, jestli má smysl dál čekat, nebo se konečně dát do pohybu, ale vždy jsem se raději rozhodl vyhlížet další znamení. Nikdy jsem neudělal tah kupředu. Nikdy jsem nijak nezakročil. A teď se tu najednou objevíš ty. Ty... ty jsi tou předzvěstí. Předzvěstí toho, že mám svůj plán konečně dát do pohybu. Něco v tobě mi říká... že je čas." Kimberly se zatvářila překvapeně: "Čas... čas na co?"

"Na to konečně odsud utéct," odvětil Vůdce. Kimberly v tu chvíli div nezalapala po dechu, jestli někdo vypadal ale ještě udiveněji, byl to Greg.

"Ale... ale vždyť jsi říkal, že-"

"Říkal jste, Gregu. Ukaž trochu respektu."

Bodyguard se zatvářil trochu pobouřeně, její strýc ale pokračoval bez toho, že by si toho všiml."Ta dívka je znamení, Gregu. Ano, vím, že jsem říkal, že je to nemožné, vím, že jsem říkal, že ten plán je příliš šílený na to, aby fungoval, příliš šílený na to, aby někdo z nás vůbec přežil. Ale... ale kdysi dávno, ještě na povrchu... pamatuju si, že jsem si nechal věštit z karet od jedné bláznivé podvodnice. Tenkrát mi ta stará bába vyložila vedle sebe 'příchod' a 'odchod', za což jsem se jí vysmál a nezaplatil ani cent, ale... myslím, že nyní tomu rozumím. Už chápu, jak to spolu souvisí."

Kimberly se zatvářila nedůvěřivě: "Vy věříte kartám?"

Vůdce se v ten okamžik zatvářil mírně rozladěně: "Nevěřil jsem, Kimberly. Ale tady, hluboko v podzemí, kde jsem neviděl svit slunce už několik dlouhých let... jsem ochoten uvěřit všemu."

Kim přikývla, a zatvářila se mírně zahanbeně. Ano, samozřejmě, že pro ně to tu muselo být nikdy nekončícím a hlubokým peklem. Ona se tu ocitla před chvílí. Oni tu museli trávit desítky let. Tu beznaděj a zoufalství si nedokázala představit, proto se pokusila odvést hovor jinam. "Přesto... mohl jste za znamení považovat jakéhokoliv nového příchozího, ne jen mě."

"Ano," přitakal Vůdce. "ale řeknu to znovu, Kimberly. Nikdy jsem se necítil tak podivně ohledně příchodu někoho nového, jako u tebe. Připadá mi... jako bych tě znal. To musí být znamení." V tu chvíli se ale Vůdce zasmál: "Ale pravdou je, že tenkrát mi ta kartářka vedle těchto dvou karet vyložila ještě 'Dítě', pokud tě to zajímá."

"Takže... proto," pochopil Greg. Vůdce pokrčil rameny: "Možná ano, možná ne. Pravdou ale je, že ty jsi pořád pulec, Kimberly. Máš ještě do čeho vyrůst." Kimberly překvapeně zamrkala, to se k ní ale Vůdce - její strýc - přiblížil, a opět nasadil vážný tón: "Přesto, toto je důvod, proč věřím, že ty jsi klíčem k našemu úspěchu, Kimberly. Zbývá mi jedna poslední věc, kterou se snažím vyřešit už roky, ale kterou ani já, ani mí lidé nejsou schopni provést. Tato poslední věc nám otevře cestu ven, kterou tak dlouho hledám."

"Jak to myslíte?" zeptala se Kimberly.

"Kimberly, možná sis všimla, že tady v těch podzemních slumech nejsme... sami," řekl tiše Vůdce. "je tu ještě několik skupin, které se místo to toho, aby hledali cestu ven, raději sžili s prostředím. Které místo toho, aby si zachovali svou lidskost, vyhledali útěchu ve své zvířeckosti. Které začali pojídat sami sebe, zabíjet a pouhopouze přežívat." Kimberly si pomyslela, že to samé se děje s jeho lidmi, akorát že je usměrňuje jeho autorita, nahlas to ale neřekla.

"Každopádně, jediná cesta ven - tunel, kterým sem kdysi dávno chodívali dělníci do dolů - se nachází na jejich území. mám klíč k jeho otevření."

"A problémem je dostat se na jejich území," pochopila Kimberly.

"Ne ani tak dostat se na jejich území, spíš vyváznout odtamtud a být pořád naživu," opravil jí Greg.

"Přesně tak," přitakal Vůdce. "nemůžeme ani počítat s tím, že bychom se dostali k tunelu, aniž bychom měli nějaké ztráty. Dlouho jsem se snažil domluvit s jejich vůdkyní, ale ona neposlouchá. Ona nikdy neposlouchá. A proto od tebe potřebuji jednu věc. Vím, že já toho nejsem schopen, že mí lidé toho nejsou schopni... ale na tvé straně, Kimberly, stojí osud."

Kimberly vyděšeně polkla. Někde hluboko uvnitř sebe okamžitě pochopila, co se její strýc - Vůdce - snaží naznačit. Někde hluboko uvnitř znala odpověď. Nechtěla ale, aby pravda vyplavala na povrch, protože nechtěla uvěřit, že by od ní opravdu chtěl něco takového. Ta myšlenka jí připadala natolik děsivá, natolik neuvěřitelná, že to prostě nemohlo být takto.

Proto tiše řekla: "N-nerozumím vám, Vůdce. Co po mne chcete?"

Její strýc a Greg si vyměnili pohledy. Pak se jí Vůdce zadíval do očí, a s jeho typickým chladem a lhostejností v hlase řekl to, co Kimberly tušila, to, co Kimberly dávno věděla, že řekne: "Zabít ji."
 


Komentáře

1 es ef es ef | Web | 27. dubna 2013 v 10:49 | Reagovat

Líbí se mi tvůj styl psaní.

2 B. B. | Web | 29. dubna 2013 v 7:20 | Reagovat

Dokáže to opravdu zaujmout. Ty postavy, jak se to odehrává.. opravdu zajímavé počtení a těším se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel