Stíny - 3. Kapitola

15. dubna 2013 v 21:33 | Annie |  Stíny



Prodírala se těmi temnými chodbami tohoto podzemního města, a každým krokem cítila větší a větší nejistotu.

Popravdě, nevěděla, co očekávala. Jistě, život v civilizované společnosti jí naučil jakémusi vychování, etniku a jak se chovat mezi lidmi. Možná proto jí toto prostředí tak děsilo. Tolik agrese, záště, chamtivosti, nenávisti, arogantnosti a hamižnosti na jednom místě Kimberly v životě neviděla - nebo tedy alespoň takto otevřeně. Vypadalo to, jakoby tihle lidí ztratili veškerou svou lidskost.

Když vstoupila do jejich komunity, nijak si jí nevšimli. Někteří k ní stočili svůj pohled. Jejich zakrvácené oči se střetly s těmi jejími a kvůli agresivitě v nich Kimberly naběhla husí kůže. Když se na ní usmáli, byly to úsměvy tak odporné, že Kim raději dál předstírala, že je ignoruje.

Kimberly se zarděla a odvrátila hlavu. Tohle nemusí vidět. Děsilo jí to. Jejich krvavé oči, zanedbaný vzhled a ten odporný, odporný pohled však mluvil za vše.

Díky bohu za to, že jim nebyla schopná vidět do hlavy.

Každopádně, i když si myslela, že tady nevládne žádný řád, mýlila se. Byl tu onen Vůdce, jak se dozvěděla. Někdo, kdo je k něčemu... směřoval. Kimberly netušila k čemu, ale hodlala to zjistit. Možná by jí tento "Vůdce" i pomohl zjistit, jak se sem dostala, a možná by jí i něco řekl o její autonehodě.

Samozřejmě, pokud si s touto mírou civilizovanosti vůbec pamatuje, co to auto je. A také je otázkou, jestli se s autem vůbec někdy setkal. Přeci jenom, toto místo bylo tak... zvláštní.

Kim si v tu chvíli vzpomněla na jeden článek, který kdysi dávno četla. Byl o Bibli a o potravinách, které zakazuje. To, ale samozřejmě, nebyla pointa. Článek se postupně dostal k tomu, že lidem se tendenčně hnusí vše, co se vymyká normálu. Postupně to popisovalo různé zápletky různých příběhů - například takový King Kong. Lidé ho nenáviděli, protože nebyl normální, vymykal se jejich kontrole, nebylo to zvíře takové, jaké znají.

Pokud by to článek chtěl říct v jedné jediné větě, stačilo říci, že lidé se děsí všech podle nich 'nižších bytostí', které se chovají jako člověk. To je to, co je pro ně znepokojující, nenormální, ohavné.

A stejně tak se děsí lidí, kteří se chovají jako zvířata.

Jsou tito lidé takoví? Byli by schopní zaprodat své druhy pro pytel zlata - nebo dokonce prostě jen tak? Dokázali by to? Jedna věc je myslet pragmaticky, ale druhá věc je... být monstrum.

"Hej, kam si myslíš, že jdeš?" stoupl si před ní však v tu chvíli jakýsi muž. Kimberly ztuhla - svou výškou jí totiž onen muž mnohokrát přesahoval, a jeho nepřístupný, téměř až nevrlý výraz jí také trochu vystrašil. Třebaže nevypadal zrovna jako hora sádla plná svalů, stejně na něm bylo něco... děsivého.

"J-já..." Kimberly se zakoktala a pokusila se něco říct, onen muž jí ale přerušil: "Koukej, nevím, o co se tu snažíš, ale radši odsud vypadni. Tohle je šéfovo místo a tady nikdo nemá co dělat, jasný?"

Kimberly v ten okamžik zpozorněla. Ihned se zeptala: "Tady... tady je váš Vůdce?"

"Jo, myslím ale, že jsem se vyjádřil vcelku jasně," odsekl onen muž. Pak, k velkému překvapení Kimberly, začichal kolem. Pak prohlásil: "Ty... ty voníš po mýdle. Ten puch jsem necítil už věky. To jsi sem zrovna spadla, nebo co?"

"Vlastně jo, Gregu," ozval se v tu chvíli jeden muž. "viděl jsem jí mluvit támhle vzadu s tím starým kreténem. Je tu nová."

"Cože?" promluvil další muž. "To jako fakt? Takže... slečinka je stále čerstvoučká..." Na tváři měl v ten okamžik úsměv, který se jí vůbec nelíbil. Vyděšeně polkla. To ale onen muž pokračoval: "To bych ti to tady měl jako správnej gentleman ukázat, co?"

To už si jí začala všímat celá jejich společnost. Muži se zvedali, a začali si jí prohlížet jako nějaké zvíře v kleci. Čím déle jí pozorovali, tím větší úšklebek se objevil na jejich tváři.

Pouze několik žen, které tu byly, se na ní zadívaly spíše se zvědavostí, než s chtíčem.

"Já..." Kimberly zaváhala. "Prosím..."

"Ano?"

"Prosím... n-nechte mě být. Chci si jen... chci si jen promluvit s vaším-"

"Nechat tě být?" pousmál se jeden z mužů. "Kde je v tom nějaká zábava?"

Kimberly ustoupila o krůček dozadu, a okamžitě toho zalitovala. Vyjevila se tím totiž před těmito muži jako slabá, malá dívenka, dítě, která proti nim, velkým a silným mužům, absolutně nic nezmůže. Byl to rozhodující krok, který měl rozhodnout všechno, a ona zklamala na plné čáře.

Myslela si, že prohrála. Strach jí v tu chvíli ani nestačil ochromit. V té chvíli měla v hlavě absolutní prázdno, a zbylo jí tam pouze jediné - instinkt. Přežít. Utéct. Nepoddat se.

Ale... jak?

Vypadalo to, že vše je ztraceno... kdyby ovšem nezasáhl onen strážce.

"Hele, to by stačilo, vy kreténi," odsekl onen muž. "vůdce by si nic takového nepřál."

"Co by nepřál? Spíš co by si nedopřál," odvětil rozzuřeně jeden z buřičů. "vždyť on každou z ženskej dostává dvakrát víc než my."

"Jo, přesně tak!" přitakal další z mužů. "A ne že by ho nějak extra chtěli. To já-"

"Prosím tě, sklapni," umlčel ho však onen muž, a pak se znovu zadíval na Kimberly. "Chceme se jen trochu poznat... že? Tak nás u toho nechte."

"Řekl jsem dost," zarazil je však v tu chvíli definitivně vůdcův bodyguard, a postavil se před onoho muže. Jakmile se ocitl před tím buřičem, okamžitě vypadal jako obr - ani ne tak svou postavou, jako aurou, kterou vyzařoval. Kimberly v tu chvíli nebyla schopná jediného slůvka. Pouze vyděšeně čekala, co bude dál.

"Takže jí chceš ty, ty jedna... tupá... hlavo?" procedil mezi zuby naštvaně onen muž. Což samozřejmě neměl dělat.

"Jak jsi mě to nazval?" zeptal se ho okamžitě hlasem doutnajícím vztekem vůdcův bodyguard.

Až teď si onen buřič uvědomil, že udělal velkou, velkou chybu.

"Já..." Vyděšeně ustoupil o krok dozadu. Jeho sebejistota v tu chvíli praskla jako nafouknutý balónek, a stejně tak spadl hřebínek i všem natěšeným mužům kolem nich. Kroužek, který se kolem Kimberly utvořil, se v tu chvíli začal velmi rychle zvětšovat, jelikož všichni ti zbabělci utíkali pryč. Onen muž si toho samozřejmě všiml. Což mu na jeho vlastním sebevědomí také moc nepřidalo.

"N-nechtěl jsem..."

"Co jsi nechtěl? Nadávat mi do tupé hlavy?"

"Ehm..."

"Ty jsi toho chtěl spoustu, ty vypatlanče. Chtěl jsi znásilnit tuhle holku. Vy všichni jste jí chtěli znásilnit. A přitom je to ještě malý kotě."

"J-já..."

"Sklapni, když s tebou mluvím."

"P-prosím! Sám jsi řekl, že Vůdce tu nechce ž-žádné násilí, a-"

"Ohó, Vůdce toho bude mít málo co říct, až s tebou skončím, protože tě tady v tom prachu už ani nenajde-"

"Gregu." Ozvalo se však v ten okamžik za nimi. V ten okamžik všichni přítomní ztuhli. Kimberly se zmateně rozhlédla kolem, nechápajíc, co se děje. Proč všichni najednou tak zbledli? Proč všichni tak zpozorněli, když uslyšeli ten hlas? Byl to...

Byl to Vůdce?

Pokusila se dohlédnout k postavě, která právě vyšla ven z toho podivného přívěsu, ale přes obrovskou postavu onoho Grega to nebylo možné. Jeho kroky v tom nekonečném tichu však byly slyšet stejně jasně a zřetelně jako kostelní zvony v poledne. Jeho boty klapaly o kamennou podlahu, přecházely místnost až směrem k nim. Nepřerušovalo je vůbec nic, a to absolutní ticho bylo něco nesmírně děsivého. To už ale ten muž došel téměř ke Kimberly.

A v ten okamžik ona ztuhla také.

Byl to on. Opravdu, byl to Vůdce. Autorita z něj jasně sálala jako z té nejjasnější hvězdy, a okamžitě bylo jasné, že to on si tady v této díře uchoval nejvíce soudnosti a lidskosti. Bylo v něm něco... mocného. Silného. Něco, co ho prostě muselo automaticky stavět do centra této společnosti. Ale... ale...

To nebylo to, co Kimberly tak vyděsilo. To nebylo to, co jí donutilo roztřást se jako osika. Ten muž...

Ten muž byl její strýc.
 


Komentáře

1 Katula Katula | E-mail | 16. dubna 2013 v 16:24 | Reagovat

úžasné ... píšeš skvělé příběhy :-) jen tak dál :-)  :-)  :-)

2 Telenta Telenta | Web | 16. dubna 2013 v 21:20 | Reagovat

Začíná to být vážně zajímavé... :-)
Jen jeden malý rýpavý dotaz, nemá být na začátku místo "etniku" "etice"?

3 B. B. | Web | 20. dubna 2013 v 23:32 | Reagovat

Musím říct, že se mi i tajil dech.
Až dnes jsem narazil na tuto povídku a přečetl jsem si zatím dosavadní díly a musím říct, že je to úžasné!
Opravdu by mě zajímalo, jak se to bude vyvíjet dál a kdy bude další část.

btw. mne tedy "extra" dlouhé kapitoly vyhovují

4 Annie Annie | Web | 21. dubna 2013 v 9:44 | Reagovat

[2]: Ugh, opravím :D

[3]: Děkuji :). Docela mě překvapuje, že se to tolika lidem zalíbilo :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel