Dream Bubbles: John a Vriska

21. dubna 2013 v 9:34 | Annie |  Dream Bubbles

Po dlouhé době konečně další část. Problém byl v tom, že jsem nevěděla, na jaký ship se mám zaměřit, a nakonec jsem se rozhodla pro svůj druhý nejoblíbenější ship z Homestucku a jedno z mých OTP - Johna a Vrisku.
Snažila jsem se popsat, jak probíhal vztah mezi Vriskou krátce poté, co zemřela, a Johnem z oné alternativní reality (z té, kde doletěl do sídla svého Denizena díky Terezi). Vzhledem k tomu, že se rozešli... nu, očekávejte sadstuck. :(


"Takže... ty jsi pozvala moje... jiné já... na rande."
"Jo."
"A já to přijal?"
"Jo."
"Tak proč nejsi s ním, ale se mnou?"
"Johne, to je ale přeci jasné," odpovíš už asi posté unaveně. "protože jsem mrtvá."
"A copak on sem za tebou sem nemůže přijít?"
"Ale jistě, že může," odsekneš. "každý může cestovat skrz Dream Bubbles, živý i mrtvý. Jde ale o to, že tenhle... živý John zřejmě nebude chtít chodit s mrtvou holkou."
"Jak to můžeš vědět?"
"Nevím. Přijde mi to prostě jako pitomost."
"Pak bys ale měla zapřemýšlet nad tím, že tu celou dobu mluvíš o mně. A mě to jako pitomost nepřijde."
Zarazíš se. Až teď se na Johna, který stojí vedle tebe a tak přihlouple se usmívá, pořádně zadíváš. Samozřejmě, že má pravdu. Je to ten samý John Egbert, kterého jsi ty potkala, se zálibami ve stupidních filmech, s láskou ke Nicovi Cageovi a s hloupými, ale podle tebe roztomilými brýlemi. Je to on. Ten lidský chlapec, který se ti tak zalíbil a kterému jsi, ať už chceš nebo nechceš, propadla.
Tvé jméno je Vriska Serket a právě teď si připadáš hrozně stupidně. A absolutně nerozumíš tomu, co cítíš.
Nikdy jsi k nikomu takovou... náklonnost... necítila. A když už ano, obvykle jsi ji projevovala velmi netradičními způsoby. Například u takového Tavrose. Vsadíš se, že hodně lidí by se divilo, kdybys jim řekla, že jsi s ním ve skutečnosti chtěla být matesprit, ne kismesis. Ale co. Ne že by na tom teď záleželo. Jistě, ten budižkničemu se tu teď taky musí někde potulovat, vzhledem k tomu, že jsi ho zabila, ale že by ses sebrala a šla ho hledat? To těžko. Obzvlášť ne, když jsi tady teď s Johnem.
"Hele... přemýšlel jsem," ozval se zničehonic vedle tebe znovu hrdina dechu. "jaké to bylo poté, co jsem zemřel? Tedy, chápu, že ve vaší realitě jsem prostě do sídla toho Denizena nedoletěl, ale jak to dopadlo v realitě? To všichni... zemřeli?"
Povzdechneš si: "Johne, samozřejmě, že to nepřežili. Určitě se teď někde v Dream Bubbles budou potulovat také. Pokud vím, tak ta vaše brýlatá holka zemřela, protože na její ostrov spadl meteorit... ale počkat, myslím, že ten s těmi cool brýlemi to přežil. Vrátil se v čase, a stal se svým vlastním Spritem. Což je cool."
"Wow! Takže Dave to přežil," usmál se John. "no, od něj bych to čekal. On a Rose byly vždycky tak nějak... o krok napřed? Stejně tak i Jade, když o tom přemýšlím, ale..."
"Tím se teď netrap, Johne. Myslím, že pro nás hra stejně skončila," odpovíš.
"Skončila? Neříkala jsi, že v Dream Bubble je těch lidí víc, než v-"
"Ano, ale nevidím žádný způsob, jak bychom mohli pokračovat v boji proti Jackovi."
"Jackovi?" podiví se John. Sakra. On neví ani tohle. Nešťastně si povzdechneš, a odpovíš: "Johne, promiň, ale byl jsi mrtvý, když se tenhle super ultra silný záporák objevil. Takže by to bylo na dlouhé vysvětlování. Jistě, v mé realitě jsi s ním bojovat, ale-"
"Ale co?"
"No, nepřežil jsi to. Tedy, znovu jsi obživl, ale..." Na sucho polkneš. Tenhle moment si nevybavuješ ráda. Jistě, věděla jsi, že se vrátí, že znovu oživne, protože byl v Godtieru a navíc jsi se mohla pohybovat v celé jeho časové linii, ale... nechápavě zavrtíš hlavou. Co jen to s tebou je?! Normálně ti pohled na pár kapek krve nic neudělá. Sakra, zabila jsi Tavrose. Každý den jsi musela nosit svému Lususovi čerstvou potravu. Smrt už jsi viděla tolikrát, že jsi se nad tím ani nepodivovala.
Vzpomeneš si na tehdejší Johnova slova. Na to, jak jsi se mu svěřila. Ano, byla to pravda, že? Někdy... někdy jsi přemýšlela, jestli je všechno to násilí nutné. Byla jsi k tomu vychovaná, vyrostla jsi v tom, ale někde hluboko uvnitř tebe vždycky existovala ta otázka - opravdu musím? John to tenkrát pochopil, ale nejsi si moc jistá, že tenhle John tě pochopí. Na to tě nezná dost dobře, nebo ne? A navíc... neustále tě hryžou pochyby, že i tenkrát to John řekl jen proto, aby tě uklidnil.
Jak by totiž mohl on, člověk, vyrůstajíc v mírumilovném a láskyplném prostředí, pochopit její způsob života? Pochopit trollí způsob života?
Až teď ti dojde, že John dlouho nic neřekl. Podíváš se na něj, a zjistíš, že přemýšlí. No, nebudeš se ptát, o čem. Radši to vlastně ani nechceš vědět.
V tom okamžiku za sebou ale uslyšíte jakýsi hlas.
"Ale, ale, copak to tu máme?" Okamžitě se spolu s Johnem za oním hlasem otočíte. Jakmile spatříš, kdo to je, div překvapeně nezalapáš po dechu.
Nestojí tam nikdo jiný, než ty, Vriska Serket.
Sakra, sakra, sakra, sakra! Jestli jsi se s někým nechtěla potkat, tak sama se sebou. Navíc, z předchozí časové linie - v době, kdy jsi ještě nevěděla nic o těchhle lidských hráčích. Máš s to chutí sama sebe poslat ke všem čertům, to už se k tobě ale tvé já přiblíží a usměje se svým typickým úsměvem. Tvým typickým úsměvem.
"Och, podívejme se na mé úžasné, dokonalé já. A na... tohle," řekne tvé druhé arogantně, a pak se zadívá na tebe: "S kým se to zahazuješ, mé alternativní já?"
Cítíš, jak se v tobě z nějaké důvodu probouzí vztek, ale nedáš to na sobě znát. Usměješ se svým typickým úsměvem, a spustíš: "To je další z hráčů, víš? Potkali jsme je, až když jsme vyhráli hru. Jsou to pěkní idioti, někdy, ale-"
"Hej!" ohradí se John, to tvé druhé já ale řekne: "Vyhráli hru? Ach jo, no, to je škoda, že jsem se toho nedožila. Muselo to být ale epesní, že? Povstali jsme jako dokonalý, vynikající, perfektní hrdina?"
No páni. Opravdu se takhle vyjadřuješ pořád? Možná už chápeš, proč ostatním tak lezeš na nervy. Nebo spíše, proč je svou nadřazeností tak rozčiluješ. Přesto ale odpovíš: "Samozřejmě. Dosáhla jsem Godtieru."
"Wow!" vyhrkne tvé druhá já a radostně poskočí. "Velmi, velmi cool. Nikomu ostatními se to nepovedlo, že?"
"Samozřejmě."
"Ha!" zaraduje se ta druhá Vriska. "Výborně." Pak k tobě natáhne ruku a obě si plácnete.
"Ehm..." John se vedle tebe začne trochu ošívat. Okamžitě si toho všimneš, a proto řekneš: "Mé drahé, epesní já, všímám si, že můj společník už se trochu nudí naší hrdinskou historií, takže vás představím, ano? Johne, to jsem já. Já, tohle je John."
"John?" povytáhne druhá Vriska obočí. "Co je to za stupidní jméno?"
"No... je to velmi... typické jméno... aspoň na naší planetě," pokrčí John rameny. Zřejmě je trochu překvapen faktem, že tvému druhému já se nějak extra nezalíbil. Vzpomeneš si na okamžik, kdy jsi ho ty poprvé viděla. Proč jsi ho vůbec kontaktovala. John tě vlastně vůbec nezaujal, nijak tě neuhranul, jen jsi se chtěla spojit s tím nejepesnějším hráčem - tím hráčem, který dosáhne Godtieru. Kvůli soutěži s Terezi, samozřejmě, která se ihned začala soustředit na toho s těmi cool brýlemi. Až když jste si vyměnili pár slov... až když ti ukázal Nica Cagea... došlo ti... že k němu možná...
"Můžu se zeptat, proč jsi tu s ním?" zeptá se tě tvé druhé já. Ale sakra. No tak, Vrisko, musíš pochopit, že bezvadnost Johna se dá odhalit až poté, co s ním prohodí pár slov, ne takhle při prvním setkání. Nesmíš být na něj hnusná, Vrisko. No tak, no tak, no tak, no tak.
"No, jsme tu na rande," odpoví však k tvému velkému překvapení John. Ty div naštvaně nepraštíš hlavou o zeď. Ale sakra.
"Cože?" podiví se té druhé já téměř až opovržlivě. "S tebou?"
John v ten okamžik trochu znejistí. "No... jo?"
"To jako vážně?" otočí se tvé druhé já k tobě. Ty odsekneš: "Hele, to není tvoje starost, jasné? Navíc, už jsme byli na odchodu, že ano, Johne?" Tvůj přítel se zatváří trochu zaskočeně, tvé alternativní já ale spustí: "Tedy, divím se, že bych dokázala až takhle rychle opustit svoje ideály. Můžu se zeptat, co na tomhle podivném člověku vidíš?"
"Koukej, to bys s ním musela víc přijít do kontaktu, abys pochopila, proč s ním chodím," odpovíš. Druhá Vriska překvapeně zamrká: "Uh-oh. A to znamená co?"
"John mi ukázal Nica Cagea," odpovíš. "navíc je to jedinej hráč, který z jejich sekce dosáhl Godtieru. Sice ne zrovna tenhle, ale stejně, to je epesní, nemyslíš?"
"Aha! Takže jsi s ním začala mluvit, protože jsi... nech mě hádat, protože jsi chtěla mít navrch před naší společnou přítelkyní, že?"
Sakra. Teď máš chuť sama sebe přetáhnout přes hlavu. Jistě, byla to pravda, ale... postupem času se to změnilo! Pak už to nebylo kvůli soutěži s Terezi. Pak už jsi si s ním psala... no, prostě proto, že to byl John Egbert. Koutkem oka se na něj zadíváš. Na jeho tváři je vidět jenom překvapení... a zklamání. Sakra. Kdyby se jen mohla donutit sklapnout.
"Koukej, ty jsi umřela, takže jsi nezažila to, co já," spustíš okamžitě. "Tím pádem tomu nemůžeš rozumět."
"To máš možná pravdu, ale to nevyvrací fakt, že jsi-"
"Ano, napsala jsem mu, protože Terezi se líbil ten s cool brýlemi a já chtěla mít navrch. Fajn, dobře! Ale čím víc jsme si psali, tím víc jsem ho poznávala. Pak už to nebylo jen o tom podporovat toho nejepičtějšího hráče, ale o tom... prostě... o něm, chápeš?"
Chvíli je mezi vámi ticho. Až po chvíli vyhrkneš: "Každopádně, my s Johnem už půjdeme." Rychle chytíš svého přítele za ruku, a začneš ho tahat pryč. Neodporuje.
"Počkej!" zakřičí na tebe tvé alternativní já, ty ale neposloucháš. To jediné, co chceš, je dostat se od sebe co nejdál.
Sakra. Skoro si až připadáš jako Karkat.
Obrysy druhé Vrisky pomalu mizí v dáli, a i ty pomalu zpomaluješ ve svém prudkém tempu. Koutkem oka se zadíváš na Johna. V jeho tváři už není ta veselost a bezstarostnost, která v ní byla dřív. Teď už tam byly vidět... pochybnosti.
Jaksi vytušíš, co se stane dál. Ještě chvíli spolu budete cestovat, bok po boku, ale vaše konverzace už nebudou tak veselé, jako předtím, tak bezstarostné, jaké bývaly. Budou nucené, strojené, a neustále budou tvrdnout na mrtvých bodech. Potom ti John řekne, že tě rád poznal, ale že si myslí, že tohle nebude fungovat. Nebo to řekneš ty, to je jedno. Zřejmě to ale řekne on, protože už má upřímnost prostě v povaze. Nebo ti taky prostě řekne, že se chce porozhlédnout kolem, nebo najít své další přátele, nebo si jen dát na chvíli pauzu, pokud nebude chtít říct přímou pravdu, což je nejspíš nejpravděpodobnější scénář. Poté odejde. Najde své další mrtvé přátele, jako toho týpka s cool brýlemi, tu holku, na které sis trénovala uspávání, nebo tu s blonďatými vlasy a čelenkou. Zapomene na tebe.
A ty budeš zase sama.
Jakkoliv ses snažila ukolíbat tou iluzí, jakkoliv se snažila vyhnout té pravdě, tohle nebyl tvůj John. Tvůj John Egbert právě poletoval někde daleko od Dream Bubbles, bojoval proti Jackovi, létal, dýchal... žil.
Pravda byla jasná a je třeba už se jí nadále nevyhýbat.
V okamžiku, kdy tě Terezi zabila, jsi Johna Egberta ztratila.
 


Komentáře

1 T T | 21. dubna 2013 v 9:44 | Reagovat

Ahoj líbí se ti The Sims 3 ?ANO! tak se určitě podívej na tento gameplay k nejnovějšímu dodatku ze hry budu ráda za každý like,koment nebo odběr DĚKUJI MOC

http://www.youtube.com/watch?v=4bEGp6ttoEA

2 Lucka526 Lucka526 | Web | 21. dubna 2013 v 14:10 | Reagovat

Aww, jeden z mých oblíbených shipů, hezky napsané.
Jen by mě zajímalo, co má Vriska pořád se slovem epesní. :D

3 Annie Annie | Web | 21. dubna 2013 v 14:46 | Reagovat

[2]: Baaaah, to je moje chyba, když mě v takovýchto slovech přijde Angličtina bohatější a pak to takhle dopadá :D. Ale díky za přečtení :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel