Atentát v Bostonu

20. dubna 2013 v 20:48 | Annie |  Myšlenkový proud
Rozhodla jsem se o tom napsat článek, protože mě už ty nekonečné příspěvky na všech novinkových serverech začaly opravdu vytáčet. Atentátník v Bostonu se v poslední době radikazoval. Atentátník byl nalezen zakrvácený ve člunu. Atentátník není z České republiky, jak někteří uživatelé twitteru tvrdí.

Nepřijde vám to trochu moc? Popravdě, musím nad tím kroutit hlavou. Ano, je mi líto těch obětí, ano, je to příšerné, ale mezitím se odehraje zemětřesení někde v Japonsku, zemře tam 50 lidí a všem je to jedno, hlavně, že Amerika truchlí?! Znamená to, že když truchlí Amerika, musí truchlit celý svět? A dělat z toho atentátníka mediální hvězdu?

Nemyslete si o mě, bůh ví jak bezcitná jsem, ale vždyť ve skutečnosti nad tím stejně každý mávne rukou a pokračuje ve svém životě. Jen ti, kteří při tom ztratili své milované nebo byli jejich milovaní vážně zraněni mají právo truchlit, ale my? Co se jim do toho vůbec pleteme my? Nesralo by vás, kdyby vaši dva synové ztratili nohy a to by vás ještě oblétal celý svět a tvrdil vám, jak je mu to líto, a přitom víte, že ve skutečnosti je jim to jedno?

Opravdu, předstírat, že nám je to upřímně líto, je hloupé. Na jedné stránce jsem četla celkem dobré přirovávní jednoho uživatele - když to tady teď napíšu, bude to znít opravdu hnusně, ale je to tak. Uvědomte si, že například za vašeho psa, kterého máte rádi, byste plakali více, než za ty mrtvé v Bostonu. To sakra nejsou žádné pragmatické kecy, to je čistý, holý fakt. Jeho smrt by vás zasáhla podstatně více, jelikož k němu máte citové pouto, zatímco těm lidem, které jste v životě neviděli, ne.

Opět, neříkám, že je mi to ukradené. Samozřejmě, že je to hrozné. Ale ta předstíraná lítost a to, jak nám informace o tom cpou na každém rohu... opravdu, je to nezbytné?

(P. S. A celá ta aféra ohledně toho, že si Američani spletli Česko s Čečenskem. No bože. Prostě byli tak blbí, že tyhle své mylné dohady zveřejnili, to je všechno, ale neříkejte, že jsou blbí, protože si to spletli. Schválně, jestli byste vy dokázali vyjmenovat všechny státy Ameriky, takhle z paměti, a ukázat je na mapě?)
 


Komentáře

1 Monnie Monnie | Web | 20. dubna 2013 v 21:42 | Reagovat

dobrý článek :D

2 Babe Babe | E-mail | Web | 20. dubna 2013 v 21:57 | Reagovat

Jo! Kvůli americe umíraj každý den lidi na blízkym východě a nikoho z nich to nezajímá.

3 chemical_angel chemical_angel | Web | 20. dubna 2013 v 21:59 | Reagovat

fakt ten článok sa podaril...máš super blog ! :)

4 Molly Molly | Web | 20. dubna 2013 v 22:39 | Reagovat

Souhlasím. Jinak já se o takovýhle tragédie vůbec nezajímám a je to lepší. Vlastně jsem o tom poprvý slyšela asi včera a už ani nevím kde. Úplně jsem si teď v souvisloti s tou přehnanou lítostí vzpomněla na toho 17 nebo 16tiletýho vlogera, kterej se zabil v autě. Najednou se snad ze všech lidí, který viděli jedno jeho video stali strašný kamarádi. Smutný.

5 Viollet Viollet | E-mail | Web | 21. dubna 2013 v 9:40 | Reagovat

Mě to hnusné nepřinde... Žel bohům, prostě to tak je. Amerika je pup světa, tudíž nás šecky musí strašně zajímat.

6 Fe Fe | Web | 21. dubna 2013 v 10:33 | Reagovat

S některými věcmi souhlasím. Na druhou stranu projev lítosti je lidská vlastnost a na jednu stranu i slušnost.

7 Brigita Brigita | Web | 21. dubna 2013 v 23:30 | Reagovat

S celým článkem bych se ztotožnila až na ten poslední odstavec. Protože to, že si pletou Česko a Čečensko mi prostě nepřijde v pohodě a neříkám to jen protože, jsem Češka, rozčilovalo by mě to, i kdyby si pletli Slovensko a Slovinsko, nebo třeba Litvu a Lotyšsko (který jsou si anglicky taky docela podobný). Ano, že si to pletou - no bože, taky v zeměpise zrovna hvězda nejsem, ale pak to aspoň nikde nezveřejňuju...
A co se týče vyjmenování států Ameriky - většinu bych i s přibližnou polohou zvládla. Ale to se nedá srovnávat. Znát státy Ameriky je zhruba to samý, jako umět vyjmenovat kanadský provincie, německý spolkový státy nebo švýcarský kantony - je to detailnější znalost. Znát samostatné státy je přeci jen poněkud obecnější přehled...

8 Destel Destel | Web | 22. dubna 2013 v 18:34 | Reagovat

Já už delší dobu zjišťuju, že co se týče takových novinek, jsem hodně neinformovaná. Nestydím se za to a vůbec nevím, o čem celá tato Bostonská kauza je. Jediné co ke mě jaksi připlulo je slovo Boston a atentátník, Česko a Čečensko, takže si z toho logicky něco vyvodím.
Souhlasím s tebou a říkám na rovinu, že je mi úplně jedno co se tam stalo a nezajímá mě to.
Stejně jsem to cítila i při té mediální přehršeli ohledně případu zavražděné Petry. Viděla jsem jednou zprávy a stačilo mi to.
Projevy lítosti a slušnosti, které jsou upřímné jsou hodnotné daleko více než nějaké na venek vyjádřené pocity. Člověk může říct, že co se stalo je hrozné, ale stejně nad tím mávne rukou a nijak víc to neprocítí.
Ale jsou i tací, kteří nad tím rukou nemávnou a postupně se stávají paranoidní.
Vyloženě mě vytáčí, když mě mamina zakazuje věci a řekne při tom něco jako: "Teď ve zprávách zase říkali, že někde nějakou holku někdo přefikl!!"
Ne není to pěkné a nechtěla bych být na jejích místě, ale znamená to, že si musím kvůli takovým informacím zakazovat věci, které bych normálně udělala a nebála se jich? Člověk si někdy neuvědomuje, jak tyto novinky negativně ovlivňují některé činy a rozhodnutí.
Je správné být prozíravý a vědět o takových nebezpečích, ale raději bych někdy dostala nafackováno, než se bát některé  věci vyzkoušet.
Říkám to v souvislosti, že jsem chtěla o prázdninách vyrazit do Anglie jako au-pair a tento návrh jsem našim předložila. Mamina ale začala vyšilovatt (nijak jí to nevyčítám) a použila právě takovou argumentaci. Pak jsem já sama začala mít strach a místo toho, abych do toho šla a zažila něco nového, prostě jsem stáhla ocas a nechala se přesvědčit. Jen tak pro příklad.
Stejně se do té au-pai jednou pustím a nenechám si do toho mluvit, ale úplně mě kvůli tomu opustilo počáteční nadšení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel