Prolog (Stíny)

23. března 2013 v 19:05 | Annie |  Stíny

Tak jsem se rozhodla přidat prolog už dneska. Předem varuju, že vám možná bude připadat jaksi... ehm... nicneříkající? Moc z toho nepoznáte, ale snažila jsem se aspoň trochu ukázat, o čem příběh bude.
(Také jsem se chtěla zeptat, jestli si někdo všiml, že "nový" design je ve skutečnosti "starý" design, který mi ale prostě přirostl k srdci :D)



"Uklidněte se tam vzadu, krucinál!" zakřičel pan Newman a opravdu silně se snažil soustředit na řízení. Venku hustě pršelo, nebylo vidět ani na krok a na dálnici to znamenalo nutnost velké opatrnosti a pozornosti. Což nebylo možné, když se vzadu jeho dvě děti, dcera a syn, neustále praly.
"Slyšeli jste tatínka!" otočila se i paní Newmanová ke svým dvěma dětem a věnovala jim svůj káravý pohled. Ani to však nepomohlo. Jejich děti to všechno prostě braly jako malou, nevinnou, stupidní hru. A podle toho také reagovaly.
"A-ale mami! Peter mi sebral mobil a nechce mi ho vrátit zpátky!" vyhrkla na svou matku Kimberly Newmanová, patnáctiletá, mladá dívka.
"To není pravda!" zakřičel na oplátku její mladší, desetiletý bratr, ale provokativně s ním zamával za zády, aby se jeho starší sestra ještě více rozzuřila.
"Všechno to začalo tak nevinně. Kdyby se ty dvě děti vzadu nepraly..."
"Kdyby, kdyby, slečno, ale bohužel, teď už je pozdě takto přemýšlet."
"Ano... ano. Jistě. Samozřejmě, máte pravdu. Promiňte."
"Ale prosím vás. Nemáte se za co omlouvat. Máte, samozřejmě, pravdu. Podle záznamů tak tichá, mladá slečna, od svých spolužáků ve škole se spíše distancovala, očividně nikdy neměla přítele... ve škole neměla zrovna bravurní známky... velmi odtažitý typ člověka, a zrovna v tu chvíli musela..."
"Podle... podle všeho měla velkou představivost, pane doktore. Její teta tvrdí, že velice ráda utíkala do svých neskutečných světů, a že ráda psala příběhy."
"Och. Ale opravdu myslíte, že 'měla' velkou představivost? Obávám se, že stále má, slečno. A myslím, že to je také podstata našeho problému." Prohlásil doktor Ash, zatímco se díval do dívčiných bezedných očí, hledící do dáli, propalující stěny; do jejích nepřítomných, mrtvých studní zasazených ve tváři.
Rodina Newmanových právě mířila do Nebrasky, jednoho ze Spojených států Amerických, a to navštívit jejich tetičku a strýčka, pana a paní Liddellovi. Samozřejmě také jejich šestnáctiletého syna, Johna. Pan a paní Newmanovi si až moc dobře uvědomovali, jak neradi tam jejich děti jezdí a jak neradi tráví u strýčka a tetičky čas, ale přesto je tam pravidelně každý rok vozili a každý rok pravidelně snášeli jejich neskutečné cavyky. Nyní začínaly už v autě, a to tou nesmyslnou hádkou o mobil. Paní Newmanová by se nejraději natáhla a oběma jim vlepila facku, ale věděla, že Kim už si z toho moc nedělá a že Peter by akorát natropil scény. Její manžel by možná mohl nějak pomoci, ale on se tak soustředil na to řízení...
"Vrať mi ho, ty malej kreténe!"
"Ale co ti mám vrátit? Já ho nemám, Kim!" V tu chvíli však Peterovi neušlo malé uchichtnutí, a to se na něj Kimberly vrhla.
"Au, au! Přestaň! PŘESTAŇ!" Kimberly ho pořádně zatahala za vlasy a šáhla za jeho záda, aby mu z rukou vyrvala mobil, Peter se ale urputně, zuby nehty bránil, div Kimberly nepokousal.
Jejich vlasy létaly sem a tam, cuchaly se, jejich tváře rudly a v jejích očích se čím dál více značila ta agresivita, která ukazovala, že tahle rvačka neskončí smíchem, ale slzami.
To už to pan Newman nevydržel.
"TAK UŽ DOST!" zakřičel mocným hlasem a na krátkou chvíli se k nim otočil. Obě děti ztuhly. V autě na krátkou, ale přesto dlouhou chvíli nastalo tíživé ticho.
"Vrať jí ten mobil, Petere."
"Ale vždyť ona na něm stejně dělá kravi-"
"VRAŤ JÍ TEN MOBIL!" zakřičel pan Newman vztekle, a Peter proto rychle své starší sestře předal její Samsung Galaxy. Kimberly ani nepoděkovala, jen mobil rychle strčila do kapsy a stočila se k oknu, odmítajíc nadále s kýmkoliv mluvit. Peter se zatvářil jaksi uraženě a také odvrátil pohled od svého otce pryč. Opět nastalo ticho.
Paní Newmanová se usmála, a pan Newman se otočil zpět k řízení. Ale příliš pozdě.
Kimberly Newmanová se mezitím koukala z okna. Viděla tváře. Viděla lidi v sousedním autě. Usmála se na mladého chlapce, asi v jejím věku. Chlapec jí věnoval pouze vyděšený pohled.
Peter se stále tvářil naštvaně, jako vždy, když se rozhodl chovat jako malý rozmazlený fracek.
Oba dva manželé si uvědomili, jak moc je milují.
Pak se ozvala pouze obrovská rána.
A nastala tma.
 


Komentáře

1 Hidasta Hidasta | Web | 23. března 2013 v 19:38 | Reagovat

No, nezačíná to moc "pěkně" - myslím co se děje týče, jinak napsaný je to samozřejmě perfektně ;)
Jo, designu jsem si všimla ;) Dřevo je fajn ;-)

2 demence-mucq demence-mucq | E-mail | Web | 23. března 2013 v 19:59 | Reagovat

hezký blog! :)

3 Kiyomi Kiyomi | Web | 23. března 2013 v 20:54 | Reagovat

nó po dlhšej dobe sa mi niečo oplatilo dočítať :-D

4 Rownee Rownee | 23. března 2013 v 21:30 | Reagovat

Moc se mi to líbí, jsem zvědavá jak to bude pokračovat :)

5 Brigita Brigita | Web | 24. března 2013 v 13:07 | Reagovat

Huh. No, nic moc z toho zatím poznat není... Jen otázka, tam veprostřed je mezihra už z nemocnice, že? Neškodilo by ji nějak oddělit, alespoň třeba mezerou mezi odstavci nebo podobně. Je to matoucí.

A toho designu jsem si všimla, protože tu byl, když jsem tvoji stránku poprvé objevila. Vlastně jsem sem ze začátku chodila kvůli němu :D, takže jsem ráda, že se vrátil! :-)

6 pouliebers pouliebers | Web | 24. března 2013 v 13:51 | Reagovat

Zajímavý článek :-) a promiň že ti sem píšu reklamu ale nechtěla by jsi se přihlásit do Pouliebers?http://pouliebers.blog.cz/1303/registrace-pouliebers
PS:Předem moc děkuji

7 Lucka526 Lucka526 | Web | 25. března 2013 v 18:06 | Reagovat

Moc zajímavý začátek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel