11. Kapitola: V posledním okamžiku

31. března 2013 v 10:58 | Annie |  Vzdušné zámky Bradavické

Tak, konečně je tady nová kapitola. Objeví se tam už i jedna z postav, která byla do příběhu přihlášena, a v příští kapitole se jich objeví ještě více :).
Také jsem se rozhodla z komentářového systému ovlivňování příběhu přejít na ankety. Za prvé - už komentáře nikdo nepsal (každopádně převelice děkuju těm, kteří je tam stále psali), i když mi lidé neustále píšou, že prostě neví, co by tam strčili - a za druhé, už se blížíme k druhé, závěrečné polovině příběhu, takže to budu muset stejně z větší části ovlivňovat já. Takže... o pokračování hlasujte v anketě! Enjoy your chapter!


"Nebelvírské družstvo vypadá tenhle rok vážně dobře," přerušil trapné ticho randící dvojice student havraspárské koleje jménem Andrew Page. Jeho brýle se ve svitu večerního slunce leskly, a ačkoli jeho pleť byla normálně velmi bledá, nyní měla mnohem, mnohem rudější odstín. Stejně na tom byla i Abby, samozřejmě. Možná ještě hůř.
"Zřejmě zase dostanete pohár," dodal ještě Andrew.
Abby nervózně polkla. "J-jo," řekla. "asi máš pravdu."
Pak se mezi nimi opět rozlezlo ticho.
Bylo to opravdu neskutečně stresující, únavné a nekonečné. Abby si toto rande představovala jako schůzku snů, jako nejkrásnější okamžik celého jejího života, místo toho ale jenom koukala do země, a nemohla se dočkat, až bude moci utéct do své kolejní místnosti. Dokonce ani famfrpál nedívala. Prostě si jen v mysli neustále dokola opakovala, aby už byl konec. Musela vypadat jako ledová královna, nebo jako absolutní idiot, to jí bylo jasné. Možná obojí najednou. Každopádně, tohle rande bylo fiasko a to, jak skončí, bylo jasné už od začátku.
"Našemu... našemu famfrpálovému družstvu by se možná také hodila změna," promluvil v tu chvíli znovu Andrew nesměle. "tedy, ne, že by Cho Changová nebyla dobrá chytačka, ale-"
"U vás pořád chytá Cho?" zeptala se v tu chvíli Abby užasle. Popravdě, nesledovala famfrpálové dění v Bradavicích zase až tak moc pozorně, ale fakt, že Harry u nich zabodoval v každém hře s Havraspárem úplně na jedničku, něco o kvalitě jejich družstva vypovídal. I když, bylo pravdou, že Harry taky pár chyb udělal, ale každý věděl, že se spíš nechal okouzlit krásným úsměvem té och-Cho Changové, než že by se nechal oklamat jejími skutečnými, famfrpálovými triky.
Andrew se na lavičce nesměle zachvěl. Zezdola, z hřiště, se v tu chvíli ozval vítězoslavný výkřik někoho z hráčů. Zřejmě se mu podařilo prohodit camrál obručí. Létajícími osobami na koštětech se to tam jen hemžilo, a mnohdy to byla velmi prazvláštní individua. Naneštěstí, jak už bylo zmíněno, Abby nedávala zase až tak velký pozor, aby se mohla pobavit spolu s ostatními.
"Ono... v Havraspáru totiž není moc dobrých kandidátů na chytače, víš," řekl v tu chvíli konečně Andrew, a Abby v jeho hlase mohla jasně slyšet tu otrávenost a nervozitu. Dámy a pánové, právě jste viděli Abby Scottovou v akci, jako tu nejpitomější dívku na světě a také jako absolutního antisociála. Tadá, můžete jít.
"Ale... ale možná vám to tenhle rok taky vyjde," pokusila se konverzaci zachránit Abby. Jakmile ale Andrewův výraz ještě více povadl, došlo jí, že to už jejich rande úplně pohřbila.
Havraspár byl několik roků za sebou ve famfrpálovém turnaji posledním.
Abby se musela udržet, aby si nevlepila facku, nesebrala se a zahanbeně neutekla pryč. Pouze sebou nervózně ošila a toužebně se zadívala k hradu, myslíc na to, jak krásné to bude sedět u krbu a plakat nad svým selhávajícím romantickým životem. A když už jí i ta představa samotná pomalu začala vhánět slzy do očí, z její mysli jí vytrhl známý hlas.
"A-Abby? Jsi to ty, že jo?" ozvalo se za ní. Abby se ihned otočila, a překvapeně strnula.
Byla to Grace Swanová, její kamarádka ze Zmijozelu, v celé své kráse. Tedy, metaforicky řečeno. Vlastně, teď rozhodně nevypadala tak, jak vypadala vždycky. Tedy chladně, sebejistě... jako že všechno naprosto perfektně zvládá.
Ne. Teď vypadala nejistě. Jaksi... zlomeně.
"Grace? Co tu děláš?" zeptala se Abby pouze. Zrzavá dívka už už chtěla odpovědět, to ale její pohled sklouzl na Andrewa, a zarazila se.
Samozřejmě. To se prostě muselo stát.
"Ehm..." špitla. "Jestli... jestli při něčem ruším..."
"Nerušíš," odvětil klidně Andrew, a zvedl se. "rozumím dobře, že jsi Abbyina kamarádka?" Grace nejistě přikývla, a pohledem, který přímo žadonil o pomoc, se zadívala na Abby. Ta se pouze nervózně a připitoměle usmála. Jak jinak.
"Mé jméno je Andrew Page," usmál se. "rád tě poznávám." Pak Grace podal ruku. Ta jí nesměle přijala, i když na ní bylo stále vidět, že absolutně nechápe, co se to právě děje.
Abby však v tu chvíli pocítila, jakoby se v ní něco přetočilo. Jakoby jí někdo surově kopnul do břicha, nebo prostě jednoduše, pěkně silně jí praštil.
se Andrew takhle gentlemansky nepředstavil. K ní se takhle... slušně a... a vybraně... nechoval. Jí bral jako normální holku. Mluvil s ní jako normální holkou.
Proč se k taky nechoval jako gentleman?
... ale bože. Opravdu, teď dosáhla úplně nového levelu pitomosti.
Tohle je přece hloupost. Ne, ne, ne! Co jí to vůbec napadá, žárlit na Grace? Vždyť se s Andrewem sotva potkali! Vyměnili si jen pár slov, nic víc, zatímco ona, ona je tady s ním na rande, a...
"Tak tedy, potřebovala jsi něco?" usmál se na Grace však v ten okamžik Andrew takovým způsobem, že Abby ucítila, jak se v ní vaří krev a vnitřnosti a jak její malý pohár trpělivosti přetekl.
"Hele, Grace," vyletělo z ní dříve, než se stihla zastavit (a vlastně už ani nechtěla). "promiň, ale my s Andrewem jsme tady měli zrovna něco... rozdělaného. Takže pokud nás omluvíš..."
"J-já se jen potřebuju na něco zeptat," prohodí nejistě Grace. Jistě. Tyto příznaky toho, že se Grace něčeho bojí, jí měly napovědět. Měly jí říci, že je něco v nepořádku, a ona se pak měla zachovat jako dobrá kamarádka. Ale bohužel, tak se tomu nestalo.
"Zeptej se Johna," řekne Abby ledabyle. Grace ještě více znervózní: "J-já chtěla, ale... ale on není nikde k nalezení..."
"Hele, tak víš co?" vyhrkla Abby. "vyřídíme si to potom, jo? Třeba zítra. Teď zrovna-"
"Abby, ale-"
"Promiň, Grace," odpálkovala ji ale naposledy Abby a kývla na Andrewa, ať se znovu soustředí na zápas. Ten vypadal vyloženě zmateně. Nechápal, proč Abby takhle vztekle zareagovala, ale jelikož nebyl zrovna hádavý typ člověka, raději se to rozhodl nechat být. I když uvnitř cítil, že to není správné.
Grace pouze přikývla. Pak se otočila, a pomalu se dala k odchodu.
Až po chvíli, když se Abby s Andrewem znovu ponořila do absolutně vůbec neplynulé konverzace, hrklo v ní: Pane bože... co jsem to provedla?

"Ráda vás zase vidím, slečno Swanová," usmála se ta odporná ropucha jménem Dolores Umbridgeová na Grace, a přisunula jí šálek čaje v nádherném, růžovém hrnečku. Popravdě, Grace se ze vší té růžové zvedal žaludek, ale neřekla nic a čaj s díky přijala. Nezbývá jí přeci jenom nic jiného, než ty růžové stěny a mňoukající kočky na talířích ignorovat.
"Rozhodla jste se přijmout mou nabídku?"
Grace ztuhla. Pořád si ohledně toho nebyla jistá. Umbridgeová byla, přeci jenom, slizká natolik, kolik to šlo, a pomáhat jí špehovat Brumbála rozhodně neznělo jako dobrá volba.
John by jí to začal okamžitě rozmlouvat. Řekl by jí, že je její přítel a že jí pomůže z téhle situace ven.
Přítel, hm? Tak proč teď není nikde k nalezení?
Stejně tak Abby by se na ní hned utrhla a seřvala jí, co jí to vůbec napadá.
Jenže Abby se teď zahazuje s tím havraspárským klukem, že, Grace? Ach, jak rychle někteří lidé mění přátele.
"Slečno Swanová?" oslovila jí znovu Umbridgeová s tím jejím nechutným úsměvem na tváři, ale v jejím hlase už byla jasně slyšet jakási nedočkavost a netrpělivost.
A proto Grace zvedla hlavu a přikývla.
"Ach, slečno," zasmála se v tu chvíli Umbridgeová. "to jste mě velmi potěšila, vskutku ano, ale prosím, řekněte mi to nahlas. Nebuďte přeci stydlivá!"
Bože. To je taková odporná a pitomá ženská. Ale co bych pro dobrou budoucnost neudělala, že?
"Já... já tedy přijí-"
Ovšem dříve, než stihla doříci svou větu, se dveře kabinetu rozrazily a dovnitř vběhla jakási malá, asi dvanáctiletá dívka. Očividně studentka Zmijozelu, podle jejího hábitu. Její tvář byla celá rudá, a třebaže se pokusila něco říci, byla tak zadýchaná, že to nedokázala.
Umbridgeová se, na druhou stranu, zatvářila velice pohoršeně a stoupla si. "Co má tohle znamenat?!"
Dívka ještě chvilku oddechovala, a pak ze sebe začala tahat: "J-já... paní profesorko..."
"Co?! Co se děje?! Nevidíš, že tu mám právě něco rozdělaného?"
"A-ano, jistě, paní profesorko, ale..."
"Ale?!"
"Protiva ukradl... ukradl vaše zápisky ze třídy, paní profesorko... a teď je rozhazuje po škole... a..."
"Cože?"
"Snažili jsme se ho zastavit, ale..."
"To odporné strašidlo je naprosto příšerné!" zakřičela naštvaně Umbridgeová, a celá rudá vzteky se na Grace utrhla: "Počkejte tady, slečno, dokud to nevyřídím."
Hned na to se otočila k té dívce ze Zmijozelu a řekla: "Vy tu počkejte také, slečno! A jestli tam nic nenajdu... tak... tak si mě nepřejte!"
Dívenka pouze vyděšeně polkla, to už ale Umbridgeová byla ta tam. Obě dívky se za ní jen s vytřeštěnýma očima dívaly, a pak si vyměnily pohledy.
Grace poměrně vyděsilo, že ta dívenka nemá daleko k slzám.
"Ehm... stalo se něco?" zeptala se jí. Mladá studentka Zmijozelu pouze popotáhla a špitla: "J-já se bojím..."
"No, Umbridgeová nahání strach, jen co je pravda," řekla nervózně Grace. Aby jí uklidnila, zeptala se: "Jak se jmenuješ?"
"E-Elwin," odvětila dívka. "Elwin Smaragdová."
"Dobře. Já jsem Grace."
"Já vím."
Grace se v ten okamžik zatvářila nechápavě. Zadívala se jí do tváře, a když v ní uviděla ten strach, tu nervozitu, tu paniku... něco v ní cvaklo... a...
"Počkej chvilku. To s tím Protivou. Opravdu to udělal?"
Elwin zaváhala... a pak nesouhlasně zavrtěla hlavou. Grace se zatvářila absolutně nechápavě.
"Proč jsi teda Umbridgeový namluvila, že jo?!"
"Já..."
"Ano?"
"J-já..." Elwin se ještě na chvíli zakoktala, ale pak vyhrkla: "Já nechtěla! On mi to řekl! Ať to udělám!"
"Kdo on?" zavrčela Grace.
"Ten jeden kluk od vás z Nebelvíru, John, nebo tak něco!"
Grace na krátkou vteřinu ztuhla. Ovšem hned vteřinu další už byla u oné dívky, a s obličejem, který značil, že je opravdu hodně naštvaná, prohlásila: "Jak tě mohl poslat John, když jsem s ním už celé dny nemluvila?!"
"Ehm..."
"Snažila jsem se ho odchytit už pěkně dlouhou dobu, a ty mi chceš říct, že se místo toho zahazoval s tebou?!"
"Já..."
"A jak vůbec věděl o tom, že jsem u Umbridgeové?!"
"Víš co?" zasmála se nervózně dívenka. "Asi bych už měla jít..."
"Tak to tedy rozhodně ne!"
"Ale..."
"Řekni mi to celé úplně od začátku, pravdu, a nelži, protože jestli mi začneš tvrdit ptákoviny jako že jsi se vrátila v čase, nebo..."
"Ehm..." Dívenka v ten okamžik neuvěřitelně zrudla, a roztřásly se jí ruce. Grace jí chvilku jen koukala do tváře, a pak nevěřícně řekla: "To si ze mě děláš legraci."
"Ehm... no... ono..."
"Řekneš mi celý příběh. Hned. Teď."
"Promiň, ale čekají na mě kamarádky, a já už bych měla raději běžet, protože-"
"Jak je do toho zapletený John? Jak se vám vůbec povedlo vrátit se v čase?! Co... co se to ksakru vůbec děje?"
Elwin znovu zaváhala. Zadívala se na naštvanou, až vyloženě rozzuřenou Grace, zatínající ruce v pěst, a věděla, že se musí rozhodnout, jestli dodrží slib... nebo pomůže této dívce.
 


Komentáře

1 Hidasta Hidasta | Web | 31. března 2013 v 13:26 | Reagovat

Super :)

2 metztli metztli | E-mail | Web | 16. května 2013 v 20:17 | Reagovat

jupijajou :D moje Elwin :D ach, ani nevíš, jakou radost jsi mi udělala *mucq* :D tak, těším se na další díly :) protože je to prostě skvělé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel