10. Kapitola: Nabídka

17. března 2013 v 15:51 | Annie |  Vzdušné zámky Bradavické

Tak, nyní jsem si vybrala komentář od Miu (více méně jediný).
Popravdě, nadšení ohledně tohohle příběhu už mě začíná trochu opouštět, a proto jsem se rozhodla udělat ještě jednu menší akci, která se tady brzy objeví - takový menší nábor. Až uvidíte, pochopíte :).



Chvilku si jen tak zíraly do očí.
Celkově tato situace musela vypadat velmi komicky. Andrew i Abby byli úplně bledí, a jejich výraz připomínal výraz umrlce. Ticho přerušovalo jen to nekončící houkání sov, které už bylo spíše otravné než uklidňující. Lenka je jen přejela pohledem, a pak se zeptala: "Vy... vy dva se znáte?"
Ne. Samozřejmě, že se neznali. Viděli se ráno u snídaně. To bylo všechno. Ale stačil jediný pohled, který si vyměnili, a oba si vedle sebe nyní připadali neskutečně zvláštně. Jakoby mezi nimi měla proběhnout nějaká konverzace, jakoby si měli něco říct, ale ani jeden nebyl sto udělat první krok.
"Ehm... vy spolu mluvíte telepaticky?" nadzdvihla v tu chvíli Lenka obočí. Abby se v tu chvíli zarazila. "Cože?"
"No... jste potichu. Takže spolu mluvíte telepaticky, nebo ne?" zeptala se znovu Lenka. Abby se na ni nechápavě zarazila.
Nejspíš to ale ta holka myslela vážně.
"Ne, Lenko, nemluvíme spolu telepaticky," odpověděl jí Andrew.
"Hm," řekla Lenka. "já si říkala, že tady ty škrkny jsou. Podle výzkumu mého otce totiž zabraňují v jakékoliv takto pokročilé kouzelnické aktivitě."
Abby se na tváři objevil absolutně nechápavý výraz, to už ale Lenka s úsměvem pronesla: "Tak já vás tady nechám o samotě, abyste si to vyříkali. Očividně si máte tolik co říct!" Ta podivná blonďatá havraspárská studentka pak doslova odtančila pryč, a nechala tam dvojici o samotě, přičemž Abbyin výraz stále připomínal výraz člověka, který toho do vínku moc nepobral.
Jakmile zmizela, tiše se zeptala: "Je vždycky... takováhle?"
Andrew si povzdechl: "Nu... ano. Ale časem si na to každý zvykne."
"Zvykne?!"
"No... na ty její nesmyslné řeči."
"Co to vůbec jsou škrkny?"
"Ehm... podle výzkumu jejího otce v Jinotaji to jsou kouzelnická stvoření, která-"
"Ne, počkej! Zjistila jsem, že to vlastně radši nechci vědět," zarazila ho Abby kvapně a odvrátila hlavu. Andrew zrudl a přikývl.
Sakra. Teď se kvůli ní cítí trapně. Sakra, sakra, sakra, sakra, sakra.
Chvíli mezi nimi vládlo tíživé ticho. Těžko říci, jestli prostě nevěděli, co říct, nebo jestli si v hlavě přemítali tisíce možností, jak nějakou konverzaci začít - následující okamžik ale odhalil, že druhá možnost byla správná, jelikož spustili oba najednou: "Promiň, ale-"
Okamžitě sklapli a ještě více zrudli, a pak zase oba najednou spustili: "Jenom jsem-"
A to byl konec. Oba si vyměnili téměř až zděšené pohledy, a pak zavrtaly své oči do země.
Až po chvíli ze sebe Andrew vysoukal: "Ehm... no... začni první." Bylo vidět, že ho to stálo mnoho přemáhání. Abby však rychle odvětila: "N-ne, radši začni ty."
Kdyby se někdo snažil změřit míru mé trapnosti v tento okamžik, přeskočilo by to všechny stupnice, pomyslela si však, jakmile spatřila jeho zaskočený výraz. A jelikož ho očividně zparalyzovala, podle toho, že nic neříkal, raději znovu vyhekla: "J-já... promiň. Radši... já vím, že..."
Nemohla ze sebe nic dostat. Nebyla schopná dokonce i zformulovat větu. Byla úplně vygumovaná.
Jakmile to zjistila, tiše polkla. "H-hele, víš co, já už budu muset," řekla, a přitom posadila svou sovu na jeden ze stojanů. Pak se obrovskou rychlostí pokusila vyběhnout ze sovince.
Avšak dříve, než se jí to povedlo, ho zachytila její ruka.
"Počkej!" vydechl, a zadíval se jí do očí. SAKRA, SAKRA, SAKRA, SAKRA.
Proč jen musí být tak trapná? Proč jen musí ve všem tak nehorázně selhávat? No co jí asi tak teď řekne? Promiň, ale jsi tak neskutečně trapná a pitomá, že by pro tebe měli vymyslet úplně novou kolej, nebo Tvá inteligence dosahuje až nemožně nízkých hodnot, nebo-
"Nechceš... nechceš se se mnou zajít podívat na famfrpál?"
Chvíli mezi nimi bylo ticho. Abby na něj jen zaskočeně zírala, a on nervózně, téměř až vyděšeně vyčkával. Přesto byla ale Abbyina odpověď jasná.
Ano, ano, ano, ANO!

To samé si ovšem právě studentka Zmijozelu jménem Grace Swanová rozhodně nemyslela.
Nerozhodně stála před kabinetem profesorky Umbridgeové, a prostě se nemohla odhodlat k tomu, aby zvedla svou ruku a jednoduše zaklepala. Nešlo to.
Možná kdysi, když ještě neměla nikoho, koho mohla nazývat přáteli, by jí bylo všechno jedno a vyslechla by si všechno, co má Umbridgeová na srdci.
Ale nyní... nyní se bála.
Už když jí ta protivná ropucha odchytla na chodbě, došlo jí, že jí bude chtít využít ke svým nekalým účelům. Že jí chce vidět v kabinetu? Že s ní chce prodiskutovat něco, co jí pomůže v její pozdější kariéře? Že jí chce pomoci?
Jen její úvodní proslov na začátku školního roku značil, jak šílená ženská to je. Ta osoba se jí hnusila.
Ale přesto si její profesorka obrany proti černé magii myslela, že Grace je přesně tím člověkem, kterého potřebuje, a že jí bude podlézat do zadku.
Ráda by jí řekla do očí, jak moc se plete, jak špatně jí odhadla, ale věděla, že by to nedokázala. Ne. Nebyla přece z Nebelvíru. Byla ze Zmijozelu. Z koleje ctižádostivých, odporných srabů.
Naposledy se nadechla. Pak natáhla ruku, aby konečně zaklepala.
To se ale dveře přímo před ní rozrazily dokořán. A ten člověk, který v nich stál, Grace téměř vyrazil dech.
Byl to Harry Potter.
Chvíli si jen nechápavě koukali do očí. Grace důkladně prozkoumala jeho jizvu, aby se ujistila, že to je on. Ano, byl to on, drahá, stupidní Grace.
Harry zřejmě studoval, co je vůbec zač, a když si všiml jejího zeleně lemovaného hábitu, jeho rysy v obličeji viditelně ztvrdly. Popravdě, ani se mu nedivila, vzhledem k tomu, jak dlouho se táhla jeho rivalita s Dracem Malfoyem.
Grace si ale všimla ještě něčeho. Harry před ní očividně schovával svou ruku, která vypadal jaksi... zraněně. Až po chvíli Grace došlo, že je celá od krve. Bože, to takhle šel do kabinetu Umbridgeové?!
Ale... ale počkat... co když... co když to ona...
"Ach, slečno Swanová!" ozval se však už její odporný, pisklavý hlas. Dolores Umbridgeová doběhla ke dveřím a s úsměvem jí potřásla rukou. "Konečně. Už jsem se bála, že jste na naši malou schůzku zapomněla," zasmála se. "A vy se, pane Pottere, nezapomeňte příští neděli do mého kabinetu dopravit znovu."
"Jistě, paní profesorko," zahučel pouze Harry a i horský troll by z jeho hlasu ucítil tu obrovskou nenávist. Grace z toho až zamrazilo. Něco se tam mezi nimi muselo stát...
"Tak už jděte, Pottere!" popohnala ho v tu chvíli Umbridgeová. "Máme tu ještě se slečnou Swanovou hodně co na práci."
Harry si v tu chvíli Grace znovu přeměřil pohledem - v jeho očích tentokrát nebylo nic jiného, než chlad - a rychlým krokem vyrazil pryč. Stále si držel svou zakrvácenou ruku a Grace nevěděla, co si ohledně toho měla myslet. Vlastně na žádné myšlení neměla ani čas, protože jí Umbridgeová rychle dopravila do svého kabinetu a donutila jí posadit se na jedno z křesel. Pak se k ní s tím jejím odporným úsměvem otočila a zašveholila: "Dáte si čaj, slečno Swanová?"
"E-ehm... ne, děkuji."
"Ale jistě, že dáte!" zasmála se však v tu chvíli ona. "Co říkáte na černý?"
"N-no..."
"Výborně! Tady máte," řekla Umbridgeová, mávla hůlkou, a nechala k nim doplout konvici zrovna uvařeného čaje. Grace, která pochopila, že nemá na vybranou a její nápoj si dát musí, si ho odevzdaně nalila do svého hrnku.
A pak jen... čekala.
"Nuže, slečno Swanová," začala Umbridgeová, zatímco si do svého růžového hrníčku nalévala svůj čaj. "jistě už jste pochopila, že Vám chci učinit jistou... nabídku."
"A...ano," přitakala Grace.
"Měla byste vědět, že jsem si vybrala Vás, protože jste... jedinečná," řekla v tu chvíli a zadívala se jí do očí. Grace ucítila, jak ztuhla, ale snažila se to na sobě nedat znát. "vaše hodnocení ve všech předmětech je vynikající. Všichni profesoři si vás chválí. Máte velký magický talent, jednoduše řečeno," zasmála se. Grace se pouze nervózně pousmála.
"Ale je tu jedna chybička, která vám zabraňuje zaujmout Ministerstvo a vlastně celý kouzelnický svět, má drahá," povzdechla si však v tu chvíli. "a to váš mudlovský původ."
Grace v tu chvíli překvapeně zamrkala. Hned na to ucítila, jak se jí vztekem začíná vařit krev v žilách. Pod stolem zatnula své pěsti, aby Umbridgeová neviděla, jak jí tím svým příjemným proslovem rozhodila.
Tak proto si jí sem zavolala? Chce jí vydírat s tím, že její rodiče nejsou kouzelníci, a že ona... že ona jí pomůže...
" vám ale mohu pomoci," pokračovala slizce, přesně jak Grace čekala. "víte, zastávám velmi významnou funkci na Ministerství. Pokud se rozhodnete pro mne vykonat jednu malou službičku, přimluvím se u vás. A to hodně, hodně vysoko, to vám mohu slíbit. Vaše budoucnost pak pro vás bude mnohokrát slibnější."
Grace, stále se pokoušejíc ovládnout svůj vztek, se zeptala: "A... a jakou malou službičku... byste po mne chtěla?"
Umbridgeová se znovu zasmála: "Nebojte se, slečno Swanová, je to naprosto triviální, maličká věc. Nebude vás to stát ani špetku námahy."
Pak se ke Grace pomalu naklonila, a téměř až šeptem vyslovila: "Víte, ředitel této prestižní a majestátní školy, pan profesor Brumbál, je velmi... velmi zajímavý, samozřejmě. Ale také se poslední dobou zdá velmi... nebezpečným. Proto bychom potřebovali nějakou osůbku z řad studentů, která by na něj trochu dávala pozor. Pozorovala, co dělá. Kontrolovala ho. A pak by to šla všechno říci mne."
V ten okamžik mezi nimi nastalo ticho. Grace Umbridgeovou sledovala s trochu překvapeným pohledem, uvnitř ní ale soptil vulkán. Cože to po ní chce? Aby špehovala Brumbála? Aby donášela na svého ředitele? Aby... aby... nejraději by jí to, co si o tom myslí, a co si vůbec myslí o ní, vykřičela do ksichtu, vyšla ven a už s touto odpornou ženskou nikdy nepromluvila, ale místo toho...
"Já... promiňte, paní profesorko... jen... já... mohla byste mi dát... čas... na rozmyšlenou?"
Umbridgeová v ten okamžik překvapeně zamrkala. Tohle zřejmě nečekala. Myslela si, že se jí Grace hned vrhne do náruče, zlíbá jí ruce a všechno jí slíbí a přinese. Nejspíš jí trochu zklamala. Přesto se na její tvář ihned znovu objevil ten falešný, nasládlý úsměv, a odvětila: "A-ale jistě, že by mi to nevadilo! Dejte si načas. Chápu, že to pro vás asi musí být trochu těžké, toto rozhodnutí. Ano, jistě."
Ne, ta si určitě uvnitř říkala, co je to proboha za pitomou studentku, že nevezme tak skvělou nabídku.
Ne. Ne, ne, ne, ne. Grace by jí to nejraději řekla hned teď.
Ale nemohla.
Byla přeci ze zbabělého Zmijozelu.
Proto vyskočila ze své židle, mdle se usmála na rozloučenou, a rychle vyběhla ven. Až když se řítila zpět do společenské místnosti, došlo jí, že se ani nedotkla svého čaje.
Ale nebudeme prozkoumávat, co se dělo dál. Možná by to bylo až bolestné, vzhledem k tomu, čím si právě Grace procházela. Raději se ihned posuneme dál v příběhu, a to na okamžik, který všichni čekáme.
Nábory do nebelvírského famfrpálového mužsva. Schůzka Andrewa a Abby.

Nyní můžete příběh ovlivnit vy! Kapitoly se budu pokoušet přidávat jednou týdně. Budete mít tedy celý týden na napsání toho, jak budete chtít, aby se příběh vyvíjel dál. Pište to do komentářů a pouze v jednoduchých příkazech (např. "Ať Abby udělá to a to"), rozepisovat se do odstavců není třeba. Možné je ale opravdu všechno, meze se nekladou!
 


Komentáře

1 Hidasta Hidasta | 17. března 2013 v 21:45 | Reagovat

Já to čtu a baví mě to, akorát nikdy nemám žádnej dobrej nápad, tak to přenechávám ostatním :)

2 Miu Ryan Miu Ryan | Web | 18. března 2013 v 12:28 | Reagovat

Doufám, že se do příběhu zase trošku nadchneš, protože má velký potenciál. :)
Grace si chce promluvit s Abby, ale Abby ji kvůli Andrewovi vůbec nevnímá. A John zmizí. Cítí se ublížená, proto Umbridgeové kývne.

3 Miu Ryan Miu Ryan | Web | 26. března 2013 v 21:17 | Reagovat

Chjo... jsem jediná? A to tolik lidí napsalo k tomu náboru postav...

4 Magenta Magenta | 27. března 2013 v 15:48 | Reagovat

Přidávám se, také čtu, ale většinou nemám nápady :( A zrovna se teď se mi líbí již podaný návrh, ale zkusím taky ještě něco vymyslet:
Abby nebo Andrew omylem provedou něco, čím naštvou Umbridgeovou.
Nebo Andrew náhodou chytne camrál a stane se z něj brankář Havraspáru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel