Světlo mágů (Dragon Age)

19. února 2013 v 18:10 | Annie |  Dragon Age - Povídky
Tahle kratičká Fanfiction je už trošičku stará, a navíc jsem takovýto typ povídek nikdy nepsala (takovéto achich och miluji tě), ale stejně jsem se to rozhodla sem dát. Tak za prvé, slibovala jsem, že začnu uveřejňovat více Fanfiction. Za druhé, nevidím důvod, proč nezačít s Dragon Age.
V tomto případě se jedná o pairing z Dragon Age, a to o Anders/fHawke (=žena Hawke, pokud to někdo nepochopil). Není to nějaké veledílo, ale tak (něco na zaplnění mista) bych z této tematiky na blog dát mohla, že.


"Andersi," pošeptala mu do ucha tiše Adelaide, a ještě více se ke svému milenci přitulila. Plavovlasý mág neodpověděl, pouze stále nerudně hleděl do prázdna, s obočím staženým do mrzutého pohledu.
Adelaide Hawke ho pohladila, a neslyšně si povzdechla. Její zrzavé vlasy se mísily s těmi jeho slaměnými, a její ruce proplétaly ty jeho.
Konečně. Milovala ho, milovala ho z celého srdce, a nyní byli konečně spolu, v posteli, u ní v jejím sídle. Po tom, jak dlouho Anders odolával, to byl téměř zázrak. Byla tak šťastná. Vždycky, když za ním zašla, když navštívila jeho kliniku, odmítala odejít, vždy tam setrvávala až do posledního záblesku slunce. Tu mu pomáhala s pacienty, tu zase pomáhala uklízet. Někdy se prostě jen dívala.
A pak to přišlo.
A oni se políbili.
Bylo to jako sen. Jako ten nejnádhernější, nejúžasnější sen celého Thedasu, jako světlo konečně ukázané v temnotě, jako rozsvícená lucerna po tak dlouhém setrvávání v černotě.
I on byl šťastný. On, její milovaný Anders, mág, kterého z celého svého srdce milovala.
Ale Spravedlnost ne.
"Pořád si nemyslím... já..." Tentokrát ale odpověděl Anders. Věděla, že to byl on, ne ten démon uvnitř. Nemusela být krvavý mág, aby to zjistila - jeho hlas byl tichý, melancholický, a neustále se lomil, jakoby ho někdo stále víc a víc štěpil a snažil se rozdělit.
Anders vždycky takový byl. Nikdy ho neviděla, že by se choval jinak. Tvrdil, že kdysi dávno byl jiný, že rád flirtoval s dívkami jako byla ona, že rád vtipkoval... že měl svou kočku, sira Drápala. Všechno mohlo být tak jiné, kdyby se potkali tenkrát! Ona, Adelaide Hawke, jako nejstarší potomek Malcolma Hawke, se narodila už jako odpadlice, mágyně na útěku před templáři a celým jejich Kruhem. Schovávali se s rodinou všude možně, naposledy se usídlili v Lotheringu, kde to vypadalo, že konečně budou šťastní.
Kdyby tenkrát... co kdyby... co kdyby tudy někdy Anders prošel, na jednom ze svých útěků, o kterém vždy tak vyprávěl? Co kdyby se zde potkali a ona by se do něj zamilovala už zde, kdy mohli začít vlastně okamžitě bezproblémový, milostný vztah?
Ale... ale zamilovala by se do něj tenkrát, když pořád tvrdí, jak jinou osobou byl?
Tiše si povzdechla.
"Nejsi šťastný?" zeptala se ho v ten okamžik. Její hlas byl prázdný a tón nicneříkající, uvnitř Adelaide ale sžíral neuvěřitelný zármutek.
Neřekla mu ona jasně, že jí na tom, jaký je, že jí může zničit život, nezáleží? Nezáleželo jí na ničem, absolutně na ničem, pokud u sebe měla Anderse. V jeho přítomnosti měla pocit, jakoby jí mělo snad puknout srdce, jakoby snad začala poskakovat samotným štěstím, jakoby se měla zbláznit a s ní celý svět.
Anders byl vlastně tou nejhorší věcí, která se jí stala. Obětovala by svůj život, celý svět, a to jen pro něj. Anders. A Adelaide Hawke. Dva mágové, dva milenci.
Bylo to pouhopouhých pár týdnů, co se k ní nastěhoval ze Stínova, pryč ze své zaprášené, zapuchlé kliniky, přímo k ní, do šlechtického sídla na Hradišti. Velký pokrok. Ale ona věděla, že jeho melancholie nebyla způsobena tímto posunem na společenském žebříčku.
Pořád mluvil o tom, jak jí jednou zničí život, jak jí ublíží, jak bude díky němu na dně a jak ztratí vše, na čem jí záleželo... ale to nedokázal pochopit, že jí to bylo jedno? Dokázala všechny tyto fakta ignorovat, pokud s ním takto ležela v jedné posteli, a mohla ho objímat a hladit a pouhopouze být s ním.
Do pekel s těmi jeho řečmi.
Do pekel s jeho klinikou.
Do pekel se Spravedlností.
To se k ní Anders otočil, s téměř zoufalým výrazem na tváři, a spustil: "Adelaide-"
"Nezačínej s tím zas," utnula ho okamžitě Hawke a rychle ho políbila. Cítila, jak Anders na chvíli téměř zdřevěněl, jak ztuhnul šokem a překvapením, pak jí ale po těch dlouhých sekundách polibek konečně opětoval.
Pak jí k sobě přivinul.
Adelaide Hawke pouze spolkla své hořké slzy, které by plakala pro něj, a přidala se k jeho noční stínohře ve světle luceren.
 


Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 20. února 2013 v 17:58 | Reagovat

Přiznám se, že jsem čekala trochu jiný konec, ale i tak je to víc než dobré. Líbí se mi to a vzhledem k tomu, že znám Dragon age, tak je to takové milé připomenutí. :-)

2 Annie Annie | Web | 21. února 2013 v 12:10 | Reagovat

[1]: Ó, děkuji :-). Netušila jsem, že znáš Dragon Age :-D .

3 Magenta Magenta | Web | 6. března 2013 v 19:44 | Reagovat

Právě jsem díky tomuhle překonala své období nečtení - vidím Dragon Age a hned musím číst :-D Na tenhle fandom jsem v češtině snad nikde nenarazila. A je to taková hezká romantická jednohubka a dobré vystihnutí toho, co asi lady Hawke cítila :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel