6. Kapitola: Ropucha, kočky a odporný růžový kabinet

18. ledna 2013 v 20:15 | Annie |  Vzdušné zámky Bradavické

Tentokrát jsem se naprosto výjimečně rozhodla... ta da dammmm.... použít všechny vaše komentáře. Och ano. Vložte dramatickou hudbu.
Je to tak, rozhodla jsem se, že provedu všechno z toho, co jste napsali! Všechno mi to totiž odpovídalo tomu, co jsem se nakonec do té kapitoly rozhodla napsat, a všechno je to naprosto skvělé.
Babe: Políbím jednu ze svých modrookých kočiček :D.
Mia: Dolores je špeh nějakého tajného spolku, který chce ovládnout svět, a chce do něj přibrat i Grace, protože berou zásadně jenom čajoděje z mudlovských rodin. :D
Magenta: Teda, s Umbridgeovou jsi nám to zavařila :D Napadá mě snad jen, že by mohla Dolores využívat jednoho z těch třech jako svého špeha proti Brumbálovi.
Brigita: Jsem Dolores Umbridgeová a přemýšlím nad tím, že musím Harryho Pottera pod nějakou záminkou dostat do svého kabinetu, protože se mi ve skutečnosti strašně líbí!


Tiše si povzdechnete a porozhlédnete se po svém krásném příbytku vymalovaném ve vaší oblíbené, růžové barvě. Máte svůj kabinet tak ráda.
Navíc, všude jsou vaše oblíbené kočky. Ty nádherné, přenádherné kočky. Pomalu se nakloníte k jedné ze svých modrookých kočiček a láskyplně ji políbíte, přičemž ona zřejmě potěšeně zapřede.
Tedy, jistě, že zapřede. Co jiného by taky mohla udělat! Všechny vaše kočky zbožňují vaše projevy lásky a ty škrábance čas od času znamenají jen nedostatek pohovek k broušení drápků.
Vždyť kdo by také nemiloval Dolores Umbridgeovou, novou profesorku obrany proti černé magii v Bradavicích.
Znovu si tiše povzdechnete, tentokrát ale trochu veseleji, a vytáhnete ze šuplíku jednu ze svých mnoha růžových složek, kterou jste si již stihla zaevidovat. Pomalu si začnete prohlížet různá jména, seřazená podle abecedy, a znovu si pročítat popisky u nich připsané. Přeci jenom, vzhledem k tomu, že jste tak pečlivá, jste si je četla už nejmíň stokrát.
O jaká jména se jedná? Och, o různá, a o velmi zajímavá jména. Tedy, aspoň jejich nositelé jsou zajímaví. Byla to jména těch studentů, se kterými se hodláte sblížit kvůli jejich vynikajícím přednostem, a využít je pro své účely. Nacházeli se zde Havraspárští, Mrzimorští, dokonce i Nebelvírští, samozřejmě ale největší počet zastával Zmijozel. A jestli tu byl nějaký student, který Vám padl do oka, byla to v tomto případě studentka Grace Swanová ze šestého ročníku. Její irské rysy Vám až moc připomínaly Weasleovy, ale pozorováním jste se ujistila, že se od nich vskutku obrovsky liší. Byla tichá, inteligentní, a podle těchto zápisů navíc také pocházela z mudlovské rodiny, což jí dělalo ideální pro její práci. Nu, prostě se nemůžete dočkat, až ji budete moci pozvat do svého kabinetu a lépe ji poznat! Nabídnete jí čaj... v hodinách jí budete dávat trochu navrch... a pak...
Zhluboka se nadechnete a přitom se spokojeně usmějete. Znovu si schováte svou složku jmen do šuplíku a pomalu se zvednete, připravujíc se na odchod.
Na odchod na hodinu obrany proti černé magii pátého ročníku.
Vzápětí vás optimistická nálada ihned přejde. No jistě, problematický pátý ročník. Nebelvír a Zmijozel.
Potter.
To bude těžký oříšek. Popletal vám celé léto vtloukal do hlavy, že Potter musí být umlčen, umravněn a uklizen do pozadí, jelikož ty hloupé řeči, které všem vykládá, rozrušují kouzelnický svět. Takové lži, které Potter říkal! Jako kdyby se mohl Vy-Víte-Kdo vrátit. Ušklíbnete se, tentokrát ale už necítíte tu spokojenost, kterou jste ještě před chvílí byla naplněná. Proto se Vaše grimasa hned změní zpět do nuceného úsměvu; rychle ze stolu seberete věci, které budete potřebovat, a rázným krokem vyrazíte z kabinetu.
Jelikož jste sama Bradavice kdysi dávno navštěvovala, vyznáte se tu jako ve svých botách. Rychle prokličkujete chodbami mezi studenty a pomalu se blížíte ke své učebně. Naposledy se podíváte do svých materiálů, které chcete použít, a neprofesionálně se začervenáte, když uvidíte, že jste si u Pottera nakreslila srdíčko a nevygumovala ho. Rychle ten papír zastrčíte zpátky do složky a snažíte se zajistit, aby to nikdo nemohl vidět ani spatřit, když-
Když se před vámi objeví vaše vyvolená Grace Swanová.
Strnete, jako kdyby do Vás uhodil blesk. Grace Vás však obejde, jako by nic, a pomalu s lhostejným výrazem kráčí dál. Vypadá to, že jí Vás zjev ani za nic nepřekvapil. Chvíli tam proto ještě jen zaraženě stojíte, pak se ale vzpamatujete se a zavoláte na ni: "Slečno Swanová! Slečno Swanová!"
Pár studentů se za Vámi otočí, ale vy to ignorujete a nasadíte svůj klasický úsměv. Papír se srdíčkem úspěšně schováte do desek, a pomalu ke své vyvolené vykročíte. Slečna Swanová se mezitím pomalu otočí a ve tváři má jasně vepsané překvapení. To ale po pár vteřinách zmizí a nahradí ho pouze zdvořilý údiv a lhostejnost.
Och, je dokonalá. Je naprosto dokonalá!
Když k ní dojdete, rychle spustíte: "Výtečně, výtečně! Jsem vskutku ráda, že mám konečně šanci s Vámi mluvit, slečno Swanová."
"... opravdu?" opáčí nevěřícně ona. V očích se jí však přesto značí absolutní nic. Nemůžete si pomoct a znovu si pomyslíte, jak je naprosto výborná a vhodná pro Vaši práci.
"Ano, opravdu," usmějete se proto sladce." víte, procházela jsem vaši složku, a zjistila jsem, že máte opravdu výtečný prospěch, kázeň, a mnoho jiných úspěchů v jiných oborech. Opravdu jste mne zaujala, slečno Swanová. Jste naprosto jedinečná osoba."
Slečna Swanová na to nic neřekne, pouze Vás dál probodává svým pohledem. "Proto bych byla ráda, kdybyste se co nejdříve stavila u mě v kabinetu," pokračujete. "abychom si mohli promluvit o vašich... možnostech."
"O mých možnostech?" nadzdvihne slečna Swanová obočí. "To myslíte... o mé budoucí profesi?"
"Ale samozřejmě, drahoušku! Co jiného bych také myslela," zasmějete se, ale stále bedlivě pozorujete její výraz. Tentokrát se viditelně změní - je v něm vepsán nesmazatelný údiv. Jistě, jak jinak. Dívka z mudlovské rodiny pracující vysokých šaržích ministerstva? Kdo by to nebral, že?
"Samozřejmě, stálo by vás to pár osobních konzultací a soukromých pohovorů, ale pokud jste schopna obětovat nějaký čas..." Odmlčela jste se. Slečna Swanová pouze tiše přikývne.
"Skvěle! Naprosto skvěle. Kdy se tedy poprvé setkáme? Vyhovovalo by mi to v neděli odpoledne, co na to říkáte?"
"No..."
"Ano?"
"No... dobře. Ano. Budu tam, paní profesorko," přikývne slečna Swanová, stále trochu šokovaně. Vy se na ni sladce usmějete. "Výborně! Už se těším!" zacvrlikáte, pak se bleskurychle otočíte a rázným krokem vyrazíte pryč. Chcete vypadat, že Vám na ni ve skutečnosti nezáleží a že jste ji na té chodbě zastavila jen tak, protože jste ji viděla, ve skutečnosti vás ale strašně zajímá její reakce. Proto se za ní jen tak po očku podíváte, a Velmi vás potěší, když jí tam stále uvidíte stát, zkoprnělou údivem. Vítězoslavně se tedy otočíte zpět a rázujete si to dál.
Za chvíli úspěšně dorazíte až ke své učebně, kde bude probíhat hodina.
Vaše optimistická a veselá nálada je zase zpět a vy jste připravena na vzdělávání těchhle mladých, avšak velice hloupých studentů. A také jste připravena na Pottera. Ach ano, to tedy jste.
Raději se znovu podíváte do svého portfolia, jestli z něj stále nevykukuje to srdíčko. Naštěstí již ne.
Poté spokojeně vstoupíte do třídy.

Vzhledem k tomu, že víme, jak bude hodina dále probíhat, protože jsme to četli v Harry Potterovi a Fénixově řádu- TEDY CHCI ŘÍCT PROTOŽE JSME ZATRACENÍ JASNOVIDCI, naše pohledy se od té odporné zasrané ropuchy- TEDY CHCI ŘÍCT OD PROFESORKY UMBRIDGEOVÉ, otočí zpět k údivem zkoprnělé, zrzavé studentce Zmijozelu: ke Grace Swanové.
Chudinka tam stále stojí uprostřed chodby, zírá do prázdna a naprosto nechápe, co se to právě stalo. Opravdu jí zastavila Umbridgeová a řekla jí, ať se staví u ní v kabinetu? A opravdu jí naznačila, že by jí našla nějakou dobrou práci na ministerstvu? A opravdu jí řekla, že je naprosto jedinečná a že jí chce pomoci? Popravdě, Grace to absolutně vůbec nechápala. Netušila, co se to tady stalo.
Každopádně, když se konečně aspoň trochu vzpamatovala, mohla se znovu rozejít směrem, kam původně šla - tedy do Zmijozelské společenské místnosti. Pomalu tedy vykročila a ponořila se do svých myšlenek.
Zničehonic však ucítila obrovskou touhu s někým se o tomto zážitku podělit - bylo by to skvělé, kdyby mohla Abby říct, jak jí Umbridgeová zastavila a vyprávěla jí o její jedinečnosti a nabízela jí práci, přičemž Abby by na to uraženě reptala a John by se tomu pobaveně smál. Bylo by to krásné. Naprosto nesmyslně jí tento nápad zahřál u srdce. Vzápětí jí ale přelila studená sprcha, když si uvědomila, že by se jí spíš oba vysmáli.
Samozřejmě, proč by jim to říkala. Je to trapné, s někým se o něco takového dělit. Akorát... akorát by jim byla pro smích.
Nebo ne?
Ještě ráno by o tom Grace vůbec nepochybovala, ale to, co jí řekla Abby při lektvarech, ji trochu donutilo k zamyšlení. Co když měla pravdu? Co když ti takzvaní "přátelé" ve Zmijozelu byli jen její přetvářka, jen její hra na to, jak je dokonalá dívka z čistokrevné rodiny? Vždyť ta stupidní Nebelvíračka pravdu - jakmile by se dozvěděli pravdu o jejím původu, vysmáli by se jí a stala by se středem šikany. To, že to dokázala zatajit až do šestého ročníku, byl sám o sobě zázrak, ale vzhledem k tomu, že se s nikým nějak zvlášť nebavila a nikdy si nenašla tak blízké přátele, bylo to docela snadné.
Ale teď tady byli Abby a John. A oba dva na ni byli hodní.
Oba dva chtěli být její přátelé, a to bez uvozovek.
Šlo by to...? Mohla by...?
Grace se nervózně kousla do rtu. Proč musí být ohledně věcí, které všem připadají samozřejmé, tak nejistá a nerozhodná?!
To se ale konečně dostala do společenské místnosti. Pomalu vstoupila a rozhlédla se. Místnost byla poloprázdná, všude postávali malé hloučky potichu tlachajících lidí, ale nějaký shon či ruch tu nepanoval, ostatně jako vždycky. Dala se tedy znovu do kroku. Zanechala toho depresivního přemýšlení, vyhnula se všem studentům, kterým mohla, a rychle kličkovala slizkými, temnými chodbami jejich společenky směrem do ložnice, kde by se mohla zahrabat do peřin... když to jí zastavil známý hlas. A ten hlas jí zamrazil až do morku kostí.
"Ahoj, Grace," ozvalo se za ní. Grace se pomalu otočila, a snažila se vypadat lhostejně jako vždy, i když neměla ani tušení, jestli se jí to daří.
Přímo za ní totiž stála Pansy se svými hloupými kamarádkami a probodávala ji svým ďábelským pohledem.
"Ahoj, Pansy," odvětila, co nejklidněji mohla. "děje se něco?" Snažila se znít v pořádku, ale sama cítila, že se jí hlas trochu třese. Přeci jenom, od té události v umývárnách bylo lepší se téhle holce vyhýbat... i když jí Abby uštědřila celkem silnou ránu do hlavy, neznamenalo to, že si nebude pamatovat, že je mudlovská šmejdka.
"Ne, vlastně ne," pokrčila rameny Pansy. "jen jsme, víš co, od té doby, co jsem měla tu nehodu v umývárně, vůbec jsme nepromýšleli dál ten plán s Tajemnou komnatou. A ty si byla ten poslední, kdo měl plánek, že?" nadzdvihla obočí.
"Než jí to ta profesorka McGonagallová zabavila," připomenula Pansy s úsměvem jedna z jejích kamarádek. Plán byl zřejmě takový, že si na to ta holka jakoby zrovna v tu chvíli vzpomene, bylo to ale tak okaté, až to bolelo. Grace teď ale na takovéto ironické myšlenky neměla čas. Cítila, jak jí pojímá hrůza.
"Jo, to je pravda," zasmála se Pansy. "jen kdybys nebyla tak nešikovná, že jo, Grace?"
Sakra. Sakra, sakra, sakra, sakra, sakra.
Grace cítila, jak jí polévá studený pot. Úplně zapomněla, že Zmijozeláci poslední dobou kuly pikle ohledně téhle komnaty Salazarova dědice, a že její vinou jejich poslední plánek této komnaty a návodu, jak se tam dostat, skončil v kabinetu jejich profesorky přeměňování.
A její vinou tedy padl pohled Brumbála na všechny z nich.
Ale vždyť ona s tím ani nechtěla mít nic společného! Jen... udělala to jen proto, aby zapadala! ZASE! V tu chvíli si Grace připadala tak nicotná, že by si nejraději omlátila hlavu o zeď. Abbyina teorie se tedy potvrdila. Opravdu se před svými "přáteli" v koleji přetvařovala, aby mezi ně perfektně zapadala a aby se jí nikdo na nic neptal.Ach, bože. ACH, BOŽE.
Navíc, to nebezpečí, že si na tu událost Pansy vzpomene... vždyť vždycky, když skončily kolem sebe, se na ni tak hloubavě zadívala... jakoby se snažila na něco vzpomenout...
Grace jen znovu tiše polkla.
"No? Co nám na to řekneš, Abby? Chceme odpověď," řekla další z Pansyiných kamarádek.
"Všichni tady chceme odpověď, Grace," přikývla Pansy, a v tu chvíli jí věnovala právě ten hloubavý pohled, kterého se Grace tak děsila.
"Víš... mám takový pocit, že nám něco tajíš, Grace."
Sakra. SAKRA. SAKRA!
Grace znovu polkla, přičemž kolečka v hlavě jí jenom šrotovala. Musí si vymyslet nějakou výmluvu. Nějakou výmluvu, která bude souviset s jejich plánem! RYCHLE, RYCHLE!
Ale sakra. Jaký byl vůbec ten jejich plán s Tajemnou komnatou?!

Nyní můžete příběh ovlivnit vy!
Kapitoly se budu pokoušet přidávat jednou týdně. Budete mít tedy celý týden na napsání toho, jak budete chtít, aby se příběh vyvíjel dál. Pište to do komentářů a pouze v jednoduchých příkazech (např. "Ať Abby udělá to a to"), rozepisovat se do odstavců není třeba.
Možné je ale opravdu všechno, meze se nekladou! Pokud chcete, aby Abby například vběhla nahá do kabinetu Snapea (ale v tomhle případě tedy chudák Abby), napište si komentář. NYNÍ JE TO VE VAŠICH RUKOU. :)
Nyní je však už příběh v určitém proudu, tak ho prosím v tomto proudu udržujte :D.
Nyní jsem se naprosto revolučně rozhodla proto, že nebudete rozhodovat, co chtějí udělat, ale jaký byl ten geniální plán Zmijozeláků s Tajemnou komnatou. Tak... do toho! :)
 


Komentáře

1 Brigita Brigita | Web | 20. ledna 2013 v 18:01 | Reagovat

Zmijozeláci chtěli využívat Tajemnou komnatu jako místo pro pařby. :D Nebo jako základnu pro spiknutí, který má svrhnout Brumbála.

Jinak kapitola výborná, všechny komentáře tam hezky zapadly. :D Těším se na další!

2 Vopple Vopple | Web | 20. ledna 2013 v 22:51 | Reagovat

Myslím, že Zmijozeláci chtěli Tajemnou Komnatu využít k tomu, aby do ní zavřeli všechny učitele a následně uspořádali v celých Bradavicích (tedy krom v Tajemné komnatě) pořádnou pařbu. No, ale učitelé v té Tajemné Komnatě najdou něco zvláštního... to ještě nevím co :D Moc pěkný příběh!:)

  VoppŁe <>__<>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel