5. Kapitola: Error

11. ledna 2013 v 20:35 | Annie |  Vzdušné zámky Bradavické

Nakonec jsem se rozhodla pro komentář Babe: Nechce ji Severus pozvat do Prasinek? Nebo zeptat, co si myslí o jeho vlasech.
Tato kapitola je ale trochu zvláštnější a také jsem se rozhodla porušit jedno z pravidel, které jsem si na začátku psaní dala. Což poznáte na konci. Proč jsem se proto rozhodla. Nu... proč ne? Když jsem dokázala zvládnout Snapea, zvládnu i tu postavu, která se na konci objeví :).
Takže... se těším na vaše komentáře :D.


Abby si myslela, že to napětí ji zabije. Připadala si, jakoby na tu jeho idiotskou odpověď čekala skoro celý týden. Snad i víc. Bože, to je divné.
"Slečno Scottová..." Snape se zakoktal, což pro něj bylo netypické, a nervózně odvrátil hlavu. Abby cítila, že každou chvíli vybuchne.
Ano? ANO? CO SE PROBŮH DĚJE?! TAK UŽ SE VYMÁČKNI, SNAPEE!
"Slečno Scottová... co..." ANOOO?!
"Co si myslíte o mých vlasech?"

V tu chvíli přestáváte číst příběh z perspektivy dívky jménem Abby Scottová. V tu chvíli celý svět kolem vás zčerní. Veškeré světlo, veškerý život, všechno zmizí v temnotě.
Najednou se teleportujete z Bradavic a přestáváte sledovat příběh nebelvírské studentky.
Najednou jste autorkou, koukáte do obrazovky a přemýšlíte nad tím, co se to proboha právě událo.
Tedy, spíše, co za debilitu se vám to podařilo vytvořit.
Ano, milí čtenáři, to je vaše chyba. Zavedli jste příběh do takových končin, že už ubohá autorka neví, jak dál. A autorka si tady teď trhá vlasy a běhá po pokoji jako bodnutý kamzík. Neplačte za ní, čtenáři, sami jste si o to řekli!
Když si po chvíli ubrečená a strhaná autorka sedne zpět ke klávesnici, dokáže na ni jen nechápavě zírat a přemýšlet, jak to zaonačit.
Sakra, Snapeovi je přeci jedno, že má mastné vlasy. A někoho jako je Abby Scottová naprosto ignoruje. Vůbec by si jí nevšiml. Tohle se nemělo stát. Tohle se NIKDY nemělo stát.
A navíc - Grace odešla, což znamená, že Abby s Johnem ztratili poslední naději se s ní spřátelit! Sakra, sakra, sakra, všechno je ŠPATNĚ!
Autorka si vytrhne pár posledních vlasů, které jí zbyly, a pak s (ne)zdravým úsudkem usoudí, že jí zbyla už jen poslední možnost.
Vezme si do rukou svůj obraceč času.
A nyní... DANGER ALERT.
ERROR. ERROR. ERROR. ERROR. ERROR.

Najednou se v příběhu zase dostáváme zpět k naší plavovlasé hrdince Abby Scottové. Teď už ale drahá dívenka nestojí před Snapeem a neposlouchá jeho výlevy srdce. Ne, ne, ne. Vlastně, něco takového se nikdy neodehrálo. Došlo totiž k přepsání.
Hodina lektvarů začíná napodruhé. Žádná z těchto událostí se nikdy nestala. Vrátili jsme se v čase opět na začátek lekce, a nyní - NYNÍ - věci proběhnou tak, jak měly.
Tedy až na to, že si Abby připadá neskutečně divně.
Chudinka málem nepostřehne, že si k ní Grace přisedne a začne ji okázale ignorovat. Měla tak hrozně divný pocit, že tohle už se jednou STALO. Že už to jednou prožila. Jakoby si někdo zahrával s její myslí a dělal v ní kotrmelce. Abby se zděšeně chytí za hlavu, snažíc se vymyslet, co se to proboha děje, když se jí v hlavě objeví hlas: "DEJA VU."
Abby se zatváří nechápavě. Jistě, mohlo by to být deja vu. Ale stejně jí to připadá prostě moc div-
"ABBY, NEODMLOUVEJ, BYLO TO DEJA VU A BASTA."
Nyní byla Abby kompletně zmatená. Od kdy se s ní její mozek hádal? Jistě, někdy se v mysli hádala sama se sebou, ale nebyla zvyklá na to, že by její mozek myslel... sám... za sebe?! Pro lásku boží, to se zbláznila? TO UŽ?!
"Hej, Abby," trkne do ni však v ten okamžik John a vytrhne ji z přemýšlení. Abby se k němu nechápavě otočí, a John pokývne směrem ke Grace.
Och, jistě. JISTĚ! Grace. Ano. Měla by se soustředit na to, jak chudinku Grace uklidnit, a ne na to, že z téhle školy začíná pomalu šílet-
A v tom, zničehonic, Severus Snape nakráčel do třídy, a jal se začít hodinu. Všichni studenti se rázem zklidnili a zpozorněli. Dřív, než si Abby stihla pomyslet nějakou další geniální myšlenku, začal Snape svůj monolog.
"Vítejte v šestém ročníku lektvarů," procedil mezi zuby. "řeknu vám to rovnou. Tento ročník pro vás nebude jednoduchý, a pokud očekáváte, že tentokrát už na vás budu volnější, budu vás muset upozornit na pravý opak. Ať už se chcete v kouzelnickém světě uplatnit kdekoliv, pokud na to budete potřebovat Lektvary, budete je znát perfektně, dokonale a naprosto precizně, jinak se z této školy nehnete." Pak se na chvíli odmlčel a porozhlédl se po celé třídě. "Rozumíme si?"
Abby se jen snažila zahnat pocit, že tohle už zažila. Připadala si tak děsně divně.
Ne, pardon, nepřipadala. Možná, že když na to nebude myslet, ten pocit zmizí.
Snape začal něco škrábat na tabuli (přesně, jak tušila), a proto (přesně, jak si pama- NE, NEPAMATOVALA, PARDON) se Abby naklonila ke Grace a potichu zašeptala: "Ahoj."
Grace neodpověděla. Abby se zamračila, a už už něco málem znovu řekla, pak si ale vybavila něco, co v její paměti přeci NEBYLO, ale přesto si to vybavila. No fajn, pamatuje si to a asi blázní, no a co! Když si to přizná sama před sebou, možná se jí udělá líp.
Každopádně, vybavila si to, že Snape si jejího chabého pokusu o rozhovor s Grace všiml a velmi striktně ji přerušil.
A vskutku, Snape se za pár vteřin otočil zpět k nim, jestli náhodou někdo nedělá něco, co nemá. Pak se hned otočil zpátky k tabuli a psal si ty své hlouposti dál.
Takhle by na ni přišel, a okamžitě by jí uvalil školní trest nebo něco. Jenže nyní... nyní něco udělala jinak. Protože věděla, co by se stalo. Protože věděla následky. Proboha, tohle všechno bylo tak matoucí!
Se zoufalým pohledem se otočila k Johnovi, hledajíc nějakou morální útěchu aspoň v jeho nechápavém pohledu, on ale namísto toho stále starostlivě pozoroval Grace. Jakmile zpozoroval, že se na něj Abby dívá, zatvářil se naštvaně a pokývl hlavou, ať s ní opět zkusí konverzovat.
Ježiš marja, jemu se to říká. Taky si sedl raději pryč, aby s ní nemusel mluvit on, FRAJER.
Abby si povzdechla, a otočila se zpět ke Grace. To, že má v hlavě pár opravu divných věcí, bude muset počkat. Nyní musí ukonejšit svou "kamarádku". Až se spolu usmíří, bude o ni moci mluvit jako o kamarádce bez uvozovek.
"Grace, potřebuju s tebou mluvit," začala tedy znovu tiše, a stále pozorovala Snapea, jestli se náhodou znovu neotočí. Grace neodpověděla.
"Podívej," pokračovala Abby. "to, co se stalo v těch umývárkách... hele, moc mě to mrzí."
Grace byla stále potichu.
"Chci říct... mrzí mě, že nás ta Pansy načapala. A mrzí mě, že i když jsi ve Zmijozelu, tak... no, víš co. Vím, jak by na to Zmijozeláci zareagovali, kdyby se to dozvěděli. Rozumím tomu, proč se tak bojíš jejich reakce. Proto-"
"Ty nerozumíš ničemu, Abby," odsekla Grace. Za normálních okolností by se Abby naštvala, takto ale byla šťastná, že ta protivná Zmijozelačka reaguje.
"Ale rozumím!" ohradila se. "Vím, že to musí být bolestné, a že to musí být fakt... na nic... ten pocit zná přeci jenom každý, v jistém slova smyslu." Grace na to nereagovala. Abby si tedy tiše povzdechla.
"No jo. Víš co? Máš pravdu. Nevím, jaký je to pocit," řekla. "ale aspoň se snažím, to pochopit, víš? A hele, je mi to šumák. Fakt, je mi jedno, že tvý rodiče jsou mudlové. Vidíš, já tě nesoudím jako ti tví takzvaní zmijozelští kamarádi. Je mi to úplně víš-kde, chápeš?I kdyby tvý rodiče vybírali popelnice, tak by mi to bylo jedno."
V tu chvíli se na ni Grace podívala s nadzdvihnutým obočím. Abby se tedy opravila: "No dobře, možná by mi to připadalo trošku vtipný, ale nezačala bych se ti vysmívat a takový věci. Víš co. Neodsoudila bych kvůli tomu tebe. Přeci jenom, to, kdo jsou tví rodiče, neovlivní to, kým seš ty."
V tu chvíli na ni zůstala Grace zaraženě civět. Popravdě, Abby ten její pohled dělal trochu dobře - znamenalo to, že na ni její slova zapůsobila. Že jí zahřála u srdce.
A že se s nimi možná začne opět bavit. Nic není ztraceno. Nic není nikdy ztraceno.
Chvíli bylo mezi nimi ticho. Vypadalo to, že Grace chce něco říct, to se ale Snape otočil zpět ke třídě a spustil: "Nuže dobrá, nyní začneme pracovat na Rujovníkovém lektvaru."
V tu chvíli se ale Abby opět zarazila, a její mysl zaplavily vzpomínky, o kterých si nebyla jistá, že jsou její. Bez toho, že by se kontrolovala, vykřikla: "Ale vždyť jsme měli začít s Lektvarem štěstí, pane profesore!"
V tu chvíli na ní začala celá třída civět, včetně Johna a Grace. Snape jí, samozřejmě, věnoval svůj chladný pohled č. 147. A také nastalo odporné, jedovaté ticho.
Ale... ale vždyť si to tak pamatovala! Pamatovala si, že vařili ektvar štěstí! A že nikomu to nešlo, kromě Grace! Jistě, byly to vzpomínky té největší podivnosti a znamenaly, že ji tato škola dohání k šílenství, ale bylo to tak! Jasně si to pamatovala!
"NE, NIC SI NEPAMATUJEŠ. KDYBYS MĚ TAKY NĚKDY POSLOUCHALA! BYLA TO TAKOVÁ TROŠKU CHYBA, VÍŠ, NA KTEROU JSEM BYLA NANEŠTĚSTÍ UPOZORNĚNA POZDĚ."
A zase ten divný hlas v její hlavě. Kruciš. A navíc, co to sakra mlel?!
"Víš, Abby," naklonila se k ní však v tu chvíli nečekaně Grace, čímž ji vytrhla z její mysli. "Lektvar štěstí se vaří půl roku."
...och. Tak takhle to ten hlas myslel.

V tu chvíli přestáváte být Abby Scottovou, ztrapněnou před celou třídou a Snapeem. Přestáváte sledovat jejich hodinu lektvarů, která se nakonec nevyvinula tak šíleně špatně, jako v předchozích kapitolách- CHCI ŘÍCT PŘEDCHOZÍCH ČASOVÝCH LINIÍCH.
Ne, ne. V tento okamžik jste někým, koho byste v tomto příběhu absolutně nečekali.
Jmenujete se Dolores Umbridgeová, sedíte ve své růžovoučkém kabinetu, připravujete se na hodinu obrany proti černé magii s pátým ročníkem a přemýšlíte, co právě nyní uděláte.
Nyní můžete příběh ovlivnit vy!
Kapitoly se budu pokoušet přidávat jednou týdně. Budete mít tedy celý týden na napsání toho, jak budete chtít, aby se příběh vyvíjel dál. Pište to do komentářů a pouze v jednoduchých příkazech (např. "Ať Abby udělá to a to"), rozepisovat se do odstavců není třeba.
Možné je ale opravdu všechno, meze se nekladou! Pokud chcete, aby Abby například vběhla nahá do kabinetu Snapea (ale v tomhle případě tedy chudák Abby), napište si komentář. NYNÍ JE TO VE VAŠICH RUKOU. :)
Nyní je však už příběh v určitém proudu, tak ho prosím v tomto proudu udržujte :D.
 


Komentáře

1 Emmily Emmily | Web | 12. ledna 2013 v 8:15 | Reagovat

Hmm...z Abby a Grace by se staly nejlepší kamarádky,to by bylo hezký...:)

2 Babe Babe | Web | 12. ledna 2013 v 8:38 | Reagovat

Políbím jednu ze svých modrookých kočiček :D.

3 Mia Mia | 12. ledna 2013 v 9:43 | Reagovat

Dolores je špeh nějakého tajného spolku, který chce ovládnout svět, a chce do něj přibrat i Grace, protože berou zásadně jenom čajoděje z mudlovských rodin. :D

4 Magenta Magenta | 12. ledna 2013 v 20:30 | Reagovat

Teda, s Umbridgeovou jsi nám to zavařila :D Napadá mě snad jen, že by mohla Dolores  využívat jednoho z těch třech jako svého špeha proti Brumbálovi.

5 Brigita Brigita | Web | 16. ledna 2013 v 22:53 | Reagovat

OH, WOW! :D Nepřestala jsem se smát od začátku do konce. Chudák Abby. :D

Jsem Dolores Umbridgeová a přemýšlím nad tím, že musím Harryho Pottera pod nějakou záminkou dostat do svého kabinetu, protože se mi ve skutečnosti strašně líbí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel