# Day 13: Místo, kde jsem vyrostla

12. prosince 2012 v 16:58 | Annie |  30 Day of Writing

Po nějaké době zase Writing Challenge. Trošku jsem se inspirovala jedním dílem Zeměplochy... kdo četl, možná to pozná. :)


Vesnice, kde Annie vyrostla, ležela a stále leží na kraji Ústeckého kraje. Stále velmi úzce hraničí s krajem Karlovarským a Středočeským a také se stále nehodlá přesouvat. Každopádně, přesouvání se nedělo už opravdu hodně let, co si vesnice pamatovala. Dalo by se říci, že je prostě moc líná? Navíc, proč by to dělala? V těchto moderních dobách už se žádná rozumná vesnice nebo město nikam nestěhovalo.
Dobrá, zajdeme do přítomnosti. Cože se to děje? Právě nyní se vesnice probouzí do krásného, prosincového rána. Jen výjimečně byla v tomto období zapadaná sněhem, a když už ano, tak nejlépe kdykoliv jindy, než v prosinci, protože to nedělalo lidem radost. Její nejoblíbenější měsíce, kdy se nechávala zasypat sněhem, byly září a květen. Milovala ty vřeštící, naštvané lidičky, které po ní pobíhaly!
Samozřejmě, každá vesnice by mohla vyprávět, co za individua v sobě musí snášet, a na jaké lidi je zase u sebe naprosto hrdá. Taková Praha se neustále někým vytahovala, i když v ní poslední dobou žilo stále více pitomců, a to už nejen v nejšpinavějších ulicích. To ale Praha samozřejmě nikomu nezmiňovala, i když to každý věděl.
Vesnice Lubenec zívla a líně si protáhla střechy domů v ulicích. Pak se pokusila nějak ztišit provoz na silnici, která přes ní jela - trošku foukla, aby auta zpomalila, tak snad to bude fungovat... ale počkat, teď- no bezva. Jedno auto havarovalo. A hned další za ním. A s takovýmihle pitomci se tu musí zacházet!
No nic. Bude to chvilku trvat, než dorazí nějaké úřady a začnou celou věc vyšetřovat. Bůh ví, co se bude dít do té doby. V této vesnici je přeci jenom možné všechno.
A kdepak je drahá Annie, která tu žije, a která zde vyrostla? Vesnice se po ní hned začne rozhlížet. Podívá se do jejího okna, ale jak spatří, nikdo tam není. A to se přitom teprve rozednívá! Opatrně zkontroluje její postel, a zjistí, že na ní leží její krásné pyžamko, složené do uzlíčku. Stejně tak je i její postel ustlaná a všude je čisto a voňavě.
Lhát se nemá. Nuže dobrá.
Jak se zdá, Annie už odjela do školy. Pravděpodobně už tam i nějakou tu dobu je. Přeci jenom, teď se rozednívá pozdě. Takže Annie vždycky za tmy vstane, uteče na vlak a celý svůj den stráví ve městě na gymnáziu. Někdy tam stráví i své večery, to když jsou například taneční. Z těch se vždycky vrátí nesvá a vesnice nikdy neví, co má s tou chuděrou dělat, a taky s ní nikdy nic neudělá, protože by jí maximálně mohla shodit na hlavu tašku ze střechy.
Je to sní těžké. A vůbec, je to tady se všemi těžké. Lidé neví, co chtějí, dobrovolně by jí, vesnici Lubenec, zaprodali měšťákům a jen by si v klidu počítali svoje peníze. Jistě, tak je to asi všude. Vesnici to ale neuvěřitelně rozčilovalo. Přeci jenom, měla tak krásné lesy a tak čistý vzduch - počkat, to právě ne, vždyť tu denně projede tolik aut! Bohužel se tu nachází frekventovaná silnice mezi Prahou a Karlovými Vary.
Mělo se toho tu stát spoustu. Měla tu sídlo jedna firma, ale byla vyhnána místními obyvateli, bůh ví proč. Vesnice měla taky na svém kraji porcelánku, kterou byla známá a proslulá, měla ji i ráda, ale i ta byla nyní zavřená. Nejvíc líto jí asi bylo Motorestu, krásné restaurace v centru, která už je taky dávno zavřená. A samozřejmě kino, které je teď už taky zavřené. Fungují tu pouze Vietnamci s jejich večerkou a jedna sámoška. Ale Vietnamci jasně vyhrávají.
Naneštěstí se tu mělo udělat i radioaktivní úložiště. Samozřejmě, jak vesnice čekala, tomu se lidé nebránili, protože to bylo něco špatného a zlého. Naštěstí se ale objevila určitá skupina místních, kteří se vzbouřili a rozhodli se za ní, za vesnici Lubenec, trochu bít. Úložiště tedy nakonec nebude. Aspoň se to říká.
Vesnice dobře věděla, že jí Annie nemá ráda. Že raději utíká do svého města a že tam chodí do obchodů, že se tam učí ve škole a že tam tráví většinu svého dne. Vesnice také velmi dobře věděla, že pokud to takhle půjde dál, neobjeví se žádný důvod, proč by jí Annie měla mít ráda.
Ale co ona s tím nadělá? Jak moc by si přála mít nad sebou kontrolu, ale to neměla. V rukou jí měli jen a jen lidé.
 


Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 12. prosince 2012 v 17:35 | Reagovat

Promiň že píšu komentář tak mimo, ale nevím proč, jakmile jsem přečetla "Dobrá, zajdeme do přítomnosti. Cože se to děje? Právě nyní se vesnice probouzí do krásného, prosincového rána. " tak mi úplně neuvěřitelně živě naskočila do hlavy ta reklama na jakýsi ten deodorant. Takové to "podívejte se na mě a na svéhho muže a pak zase na mě, kde jste?" :D :D Pardon. Ale jo, dobré. Jen mě by takováhle challange asi nebavila.

2 Borůvka Borůvka | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 18:20 | Reagovat

Annie jednou vesnici proslaví. Určitě. Je na nejlepší cestě.

3 Annie Annie | Web | 13. prosince 2012 v 18:35 | Reagovat

[1]: Mě baví jak jaký den, ale tak je to právě "challenge" = výzva :D.
A to přirovnání k reklamě by mě teda nenapadlo, ale budiž, když je to tam :D

[2]: Haha, jestli se mi to někdy povede, to jsem zvědavá :D. Ale děkuju :-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel