3. Kapitola: Drama v umývárně

27. prosince 2012 v 18:48 | Annie |  Vzdušné zámky Bradavické

Nevím, jak to teď bude chodit s kapitolami, když mám rozbitý notebook, ale pokusím se aspoň Vzdušné zámky Bradavické přidávat tak, jak má vycházet. Tedy v pondělí.
Teď jsem to akorát neudělala, protože byly Vánoce.

Tentokrát vyhrál komentář Magenty: Abby otevře dveře kabinky a zjistí, že ten hluk dělá duch Cedrica Diggoryho, který utíká před Ufňukanou Uršulou, která je do něj zabouchnutá a teď ho pronásleduje :-D


"Schovejte se do těch kabinek," zašeptala v tu chvíli Abby, co nejtišeji mohla.
"Cože?" obrátil se k ní John nechápavě a Abby v tu chvíli měla silnou chuť ho něčím přetáhnout. "Do kabinek!" zasyčela ale znovu, a zamávala směrem k záchodkům. John tentokrát pochopil, ale okamžitě se jal protestovat, že s dámou na záchod nevleze. To se ale ozvala další prudká rána, která otřásla celou místností, a to už je Grace oba tahala směrem k záchodkům a další vteřinu už se tam zamknuli a ani nedutali. John celý zrudl a chtěl znovu něco říci na protest, to se ale ozvala další prudká rána, a zničehonic i hlas: "Můj drahý! MŮJ MILOVANÝ!"
Abby nechápavě povytáhla obočí, přičemž Grace pronesla: "Ten hlas… on… nezněl moc přirozeně, nezdál se vám?"
Dřív, než Abby stihla něco odpovědět, se ozval hlas druhý: "Pro lásku boží tě prosím, nech mě na pokoji!" Teď si toho všimla i Abby - hlas nezněl… normálně. Nezněl tak, že by vycházel z hrdla lidské bytosti. Bylo to jakoby… jakoby to byl…
"Duch!" vypískla téměř Grace a zakryla si ústa. V jejích očích se přímo zrcadlil strach, a Abby nad tím jen zakroutila hlavou. Tak toto je, dámy a pánové, přímá ukázka toho, jak zbabělí Zmijozeláci jsou. Pořád si hrajou na naduté frajírky, a přitom jsou jen ubozí… hloupí…
"To bude dobrý, Grace," jal se jí však okamžitě uklidňovat John a Abby nemohla dělat nic jiného, než se tvářit naprosto nechápavě. John byl vždycky ten hodný, ten milý a ten přátelský, ale tohle bylo moc. Někdy jí ty jeho projevy náklonosti naprosto nemožně vytáčely.
"Tak hele, vy dvě hrdličky, mohli byste-" Chtěla je zchladit, to se ale znovu ozval ten hlas: "Cože? K-kdo to byl? Tedy ano, uznávám, že jsme dvě hrdličky, ale-"
"Nejsme NIC, Uršulo!"
Uršulo. Uršulo. Abby se v tu chvíli zamyslela. To jméno jí totiž něco říkalo. Něco, co měla vědět. Něco, co jí právě vypadlo a co se za nic na světě nemohlo vrátit zpátky do její hlavy.
John si ale očividně vzpomněl, a mezi vším tím uklidňováním maličké, ubohé Gracinky vydechl: "To je přece Ufňukaná Uršula!"
"Cože?" nadzdvihla v ten okamžik Grace obočí, ale jakmile to John řekl, Abby ihned ta věc zacvakla v jejím mozku na správné místo a okamžitě si vzpomněla také.
"No jasně! To je ta, kterou zabil ten bazilišek, že jo? Ta, která Potterovi pomohla při-"
"AHA!" ozval se však v ten okamžik vítězoslavný hlas Ufňukané Uršuly, a následně se před nimi rozrazily dveře jejich kabinky a tam nebyl nikdo jiný, než… než ona.
Duchové byli strašidelní, to bylo sto přiznat. Ale Ufňukaná Uršula k těm strašidelným duchům nepatřila. To byl takový ten druh ducha, který se snažil vás vyděsit, ale přitom vás nechal jen s lehce nadzdviženým obočím a dumáním, jestli to myslí vážně. Grace ale přesto viditelně zbledla a John jí tentokrát dokonce ochranářsky objal.
Ó můj BOŽE. Tohle je k NEVYDRŽENÍ.
To znechucení se muselo projevit i na jejím obličeji, protože Ufňukaná Uršula vypískla: "C-co se na mě takhle koukáš? Co to má jako znamenat? T-to jsem tak odporná? T-to jsem tak… tak…"
"Uršulo, už dost! Přestaň být tak nemožně přecitlivělá a nech ty lidi, pro lásku boží, BÝT!" ozval se v tu chvíli ten druhý, mužský hlas. Hlas ducha, to je třeba dodat. "A mě bys mohla nechat taky, když už budeš u toho."
"C-cože? P-přecitlivělá? J-já jsem… přecitlivělá?" zavzlykala v tu chvíli Ufňukaná Uršula. Opravdu nebezpečný duch.
"Ano. Přeháníš to. Se mnou, s těmihle studenty, se všemi, které kdy potkáš!"
"To… to není pravda!" zakřičela Uršula na oplátku, a to se před trojicí konečně objevil i duch, kterého Uršula podle všeho honila.
A v tu chvíli Abby klesla čelist.
Byl to Cedric Diggory.
Nebyl to ani rok, co tenhle účastník Turnaje tří kouzelnických škol zemřel. Upřímně, bylo to pár měsíců. Vlastně… vlastně jen dva.
Cedric Diggory byl podle všeho zabit Vy-víte-kým, a samotný Harry Potter stihl jen tak tak uniknout. Jenže tisky, zprávy a vlastně všechna média návrat Vy-víte-koho popírala. Dělala z Pottera šprýmaře, blázna a idiota. Říkala, že si to všechno vymyslel.
Abby se za to trochu styděla, ale sama pochybovala, jestli to, co Potter tvrdí, se opravdu stalo. Přeci jenom, bylo to moc uhozené i na něj. Aby se vrátil Vy-víte-kdo? Prostě… divné. Na druhou stranu, Potter za svoje studentská léta zvládl hodně nechutně divných věcí. Našel kámen mudrců, vloupal se do Tajemné komnaty (což byla její oblíbená historka), pronásledoval Siriuse Blacka… prostě… Nebelvírský maskot. To byl Potter. Jistě.
Ale tohle je Cedric Diggory, tedy alespoň jeho duch. Chlapec, kterého obdivovala, stejně jako většina bradavických dívek. Chlapec, který měl být mrtvý!
Tedy, on byl, samozřejmě. Někdy jí to opravdu nemyslí.
Cedric si zřejmě všiml jejího pohledu, ale jelikož ji zcela samozřejmě neznal, jen se smutně usmál a řekl: "Zdravím. Hele, opravdu se velice omlouvám, že jsme vám sem takhle vtrhli a že jsme vás tak vyděsili, opravdu jsme-"
"Já tě odněkud znám!" vyhrkl v ten okamžik John a Abby opět dostala nutkání přetáhnout ho něčím hodně tvrdým.
Cedric trochu zrudl (pokud duch může zrudnout), a vykoktal ze sebe: "N-no… j-je možné, ž-že-"
"To je Cedric Diggory, ty idiote," zaprskala však vedle Johna Grace. Abby se na ní v ten okamžik udiveně zadívala. Upřímně, nenapadlo by jí, že zrovna Grace bude znát jeho jméno. Tedy, že taky do těchto věcí je. Víte jakých. Dívčích.
"Oh!" vydechl John, ale vzápětí se v jeho očích objevilo opravdové poznání. "P-počkat! Ale v-vždyť ty jsi-"
"Zemřel?" poznamenala Abby a k jejímu údivu se Grace potichu zasmála.
"A-ano, jsem mrtvý… očividně," řekl Cedric, kterému už nejspíš začínala být tato konverzace opravdu trapná. "Zabil mě… no… vy-víte-kdo."
"To všichni víme, pro lásku boží!" vykřikla však v tu chvíli Uršula a upoutala tak pozornost zase na sebe. "Co ale nevíme je, proč přede mnou utíkáš!"
"Proč před tebou utíkám? Protože mě pronásleduješ!"
"Protože si s tebou chci promluvit!"
"Jako rozumný člověk?"
"S-samozřejmě!"
"Já myslel, že se mě snažíš políbit!"
"Můžou vůbec duchové… no… vy-víte-co?" vtrhl jim ten okamžik do konverzace John. "Vždyť víte… máte… no…"
"Proboha, Johne, udělej nám všem laskavost a sklapni," procedila v ten okamžik mezi zuby Abby a opět odolávala silnému nutkání kopnout ho do vy-víte-čeho.
Cedric s Uršulou se však na něj přesto velice zahanbeně a vztekle zároveň zadívali, a to Grace hned vyhrkla: "Ehm… opravdu nerada ruším vaši… smysluplnou… konverzaci… ale… mohli byste toho všeho laskavě nechat a… tak nějak… odejít?"
"Odejít kam?" odsekla Uršula. "Já jsem vždycky na umývárnách. Je to místo, kde žiju. Protože jsem tam UMŘELA!"
"Já bych odešel celkem rád," poznamenal však suše Cedric, a to už se na něj Uršula otočila se slzami v očích. "T-ty… ty mě nemáš rád, že jo? N-ne, počkat… ty mě… ty mě nenávidíš! Ty… ty…"
"U lásky boží," procedila mezi zuby Grace a vzápětí si vysloužila Uršulin opravdu nahněvaný pohled.
"VY… VY! KLIĎTE SE MI Z OČÍ, VY HLOUPÍ, MALÍ STUDENTI! NEMÁTE TUŠENÍ, ČÍM SI PROCHÁZÍM! NEMÁTE… NEMÁTE ANI POTUCHY, VY MUDLOVSKÝ, ZRÁDCOVSKÝ-"
"Promiň, ale jestli takhle chceš nadávat i tady Grace, tak to trochu nepůjde," přerušil ji v ten okamžik John. "je totiž ze Zmijozelu."
Jakkoli byla tato poznámka na místě (přeci jenom, Zmijozel je všechno, jen ne mudlovský), Grace na ni nezareagovala tak, jak by každý čekal. Namísto toho pouze sklopila hlavu a pokoušela se vyhýbat všem pohledům, které jí v ten okamžik Abby věnovala.
Uršula však zareagovala naprosto očekávaně. Naštvala se ještě víc. "TO NENÍ DŮVOD, ABYS MI SKÁKAL… ABYS MI SKÁKAL DO ŘEČI!" zavřeštěla. "NIKDO MĚ NEMÁ RÁD! NIKDO! JSEM TADY ÚPLNĚ SAMA SAMOTINKÁ!"
V tu chvíli zakvílela tak mocně, až to znovu otřáslo celou umývárnou, a prudce vyletěla pryč z umývárny. Trojici to oválo silným průvanem a trochu je to i ošplíchalo vodou ze záchoda. S Cedricem to samozřejmě ani nehnulo, vzhledem k tomu, že je duch, tiše si ale povzdechl.
"Výborně," zasyčel. "no tak dobrá, já jí půjdu uklidnit. Vy se… vy se asi nějak spakujte a jděte spát. A… a neříkejte, co se tady stalo, nejspíš." V tu chvíli s dalším hlasitým povzdechnutím vyletěl pryč směrem, kterým zmizela Uršula.
A vzápětí bylo ticho. Svaté, krásné ticho, které si mysleli, že snad už ani nikdy nenastane.
Trojice chvíli jen seděla a snažila se pochopit, co se stalo. Tedy, alespoň to tak vypadalo. Protože Abby i Grace se hlavou prohánělo něco dokonale jiného. To si ale do toho ticha John hlasitě povzdechl.
"No už bylo na čase," řekl a jal se pomalu zvedat, ani jedna z dívek mu ale nevěnovala pozornost. Abby totiž stále pozorovala zrzavou Zmijozelačku, a ta stále klopila hlavu.
"Hej, Grace?" zeptala se Abby opatrně.
"Co?" odsekla ona jedovatě a konečně jí opětovala její pohled. John se v ten okamžik zarazil a pouze dvě dívky pozoroval.
"Ty jsi ze Zmijozelu, ne?" nadzdvihla Abby obočí.
"Jo?"
"A to znamená, že jsi čistokrevná, ne?" optala se znovu Abby. Tentokrát však Grace zaváhala. Mlčela. V ten okamžik se na ni udiveně zadíval i John, a i v jeho očích se v ten okamžik objevily jiskřičky pochopení.
"Grace?" promluvila znovu potichu Abby. "Ty…"
"No fajn, Abby! Chceš vědět, jakou mám krev?! Fajn! Tak to bys měla vědět, že můj táta je účetník!" vyhrkla v ten okamžik Grace vztekle. "Jasný?! Podělanej, mudlovskej účetník! A moje máma je jeho sekretářka! Skvělý, mudlovský duo, no nemyslíte si? Jsme spolu dokonalá rodina. Dva mudlové a jedna kouzelnice v dokonalém, čistokrevném Zmijozelu. Úplná utopie."
V tu chvíli mezi nimi nastalo ticho. Ani John (což je co říct), ani Abby nevěděli, jak reagovat. Grace tam pouze seděla jako uzlíček neštěstí a nebyla schopna jediného dalšího slůvka.
Nyní můžete příběh ovlivnit vy!
Kapitoly se budu pokoušet přidávat jednou týdně. Budete mít tedy celý týden na napsání toho, jak budete chtít, aby se příběh vyvíjel dál. Pište to do komentářů a pouze v jednoduchých příkazech (např. "Ať Abby udělá to a to"), rozepisovat se do odstavců není třeba. Já po týdnu po zveřejnění zvolím to, co se mi bude zdát jako nejlepší, a podle toho napíšu další část. Je tu pouze jedno omezení - musí to sedět do kouzelnického světa Harryho Pottera, a nesmíte hrát za postavy od Rowlingové.
Možné je ale opravdu všechno, meze se nekladou! Pokud chcete, aby Abby například vběhla nahá do kabinetu Snapea (ale v tomhle případě tedy chudák Abby), napište si komentář. NYNÍ JE TO VE VAŠICH RUKOU. :)
Nyní je však už příběh v určitém proudu, tak ho prosím v tomto proudu udržujte :D.
 


Komentáře

1 vkxtreeme vkxtreeme | Web | 27. prosince 2012 v 18:53 | Reagovat

Píšeš nádherné příběhy, radost si to číst :-)

2 Brigita Brigita | Web | 28. prosince 2012 v 21:00 | Reagovat

Hu! Pěkné, pěkné, představa opravdu komická. :D

S návrhem jak dál, je to tentokrát poněkud těžší, ale... No, řekla bych, že John začne Grace nějak neohrabaně utěšovat, ta se spíš naštve a Abby na ni trochu přehodnotí názor.

3 Teryii Teryii | Web | 30. prosince 2012 v 14:08 | Reagovat

No tak toto ma fakt zaujalo :) Tento nápad som ešte nikde nevidela.. Pokračovanie podľa čitateľov je super vec :) Zvláštne, no čarovné :P A aj dizajn máš super :P
Ako pozerám, táto poviedka je asi HP-ovská, nie? ^~^ No to je pre mňa problém, keďže sa úspešne priznávam, že som dodnes ani len neotvorila knihu o HP.. Áno, som hrozná, ja viem *__* :DD No naozaj na to nebol ani čas a filmy mi dali všetko, čo som chcela ;) No asi si dám nejaký záväzok a posnažím sa to prečítať ;) Inak, prečítala som nejaký kúsok a páči sa mi tvoj štýl písania.. Je taký voľný, zábavný a super :) Pravdepodobne už píšeš dlhší čas :) Vidno to ;) A každopádne v tom pokračuj :)
A inak, keby si mala čas, bola by som rada, keby si zavítala aj na môj blog  Venujem sa poviedkam a tvorbe príbehov, ktoré by ťa možno zaujali :) Nechcem si robiť reklamu, potrebujem len vecné názory na to, čo píšem. Veľmi mi to pomôže a naozaj to poteší moju spisovateľskú dušu. Hneď mám väčšiu chuť písať ;)    
Dúfam, že zanecháš po sebe na mojom blogu nejakú stopu :)      
Ďakujem ;)    
Teryii

4 Pale Horse Pale Horse | 1. ledna 2013 v 12:53 | Reagovat

Úžasný příběh :D. První HP fanfikce, tkerá mě vážně nadchla. No pokračování... třeba:
Někdo ze Zmijozelu je bude odposlouchávat a zařve nějakou poznámku na to, že je Grace mudl. Abby se lekne a jak se bude otáčet za sebe, praští ho nosu :D

5 Babe Babe | Web | 1. ledna 2013 v 14:16 | Reagovat

Už by tam mělo být něco se Severusem, Severus musí být všude! :D

6 Magenta Magenta | Web | 2. ledna 2013 v 20:58 | Reagovat

Jsem poctěna, že byl můj návrh vybrán... Bylo to ještě lepší, než jsem si to představovala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel