2. Kapitola: Plán s Tajemnou komnatou

17. prosince 2012 v 19:41 | Annie |  Vzdušné zámky Bradavické

Nakonec rozhodnuto pro komentář Brigity - "Myslím, že Abby přesvědčí McGonagallovou, aby se spolu vydaly do Tajemné komnaty..."
(Nu, aspoň se o to chudák Abby pokusí, řeknu to takhle :))



Vyučování mělo začínat každou chvíli, a proto studenti ve Velké síni pomalu dojídali své snídaně, a připravovali se na odchod do učeben, kde stráví většinu svého dne. Zvedali se od stolů, se svými taškami pomalu vycházeli ven a přitom se v klidu, bezstarostně bavili, jelikož věděli, že všechno stíhají.
V tu chvíli ale mezi nimi proletěl nějaký proud větru. Všichni se vyděšeně zarazili, co se to děje, to už byl ale ten objekt, co to způsobil, pryč. Nikdo nevěděl, co se stalo. To si zničehonic ten rozmazaný flek hodil do pusy preclík, zalil to čajem, a opět vyletěl ven. Studenti byli opět ováti náhlým přílivem větru a opět byli naprosto zmatení ohledně toho, co se právě stalo.
To už se ale Abby Scottová hnala do učebny přeměňování. Přesně v okamžik, kdy hodiny odbyly počátek výuky, se Abby vysíleně svalila na své místo, v puse stále žvýkajíc svůj preclík, a usmívala se, jakoby právě porazila veškeré zlo světa.
"Přesně na minutu, Abby," ozval se za ní pobavený hlas jejího kamaráda, Johna Michaelise. John byl menší postavy než ona, což ho často dost žralo, vzhledem k tomu, že byl menší než holka. Měl černé, kudrnaté vlasy, a měl tendenci neustále se připitoměle usmívat. Byl velmi přátelský a společenský a milý... a někdy mu určité věci docházely hrozně pomalu. Abby měla Johna ráda, ale někdy to s ním bylo opravdu k nevydržení. Jako třeba teď. Jak může být všude tak včas? Abby často napadalo, že se spíš hodí do Mrzimoru, se všemi těmi jeho vlastnostmi, a přesto skončil v Nebelvíru, stejně jako ona.
Nyní se ale nezmohla na to, aby zvedla hlavu a podívala se na něj, proto jen procedila mezi zuby: "Sklapni."
"Můžeme být jen rádi, že opět nepoužíváš svůj hanlivý a velmi sprostý jazyk, Abby, protože v této situaci tak obvykle děláš. Myslím, že si zasloužíš pochvalu, že jsi se dnes udržela," ozval se vedle ní suchý hlas Grace Swanové. Abby se na ni podívala pouze s velkým sebezapřením.
Grace byla zrzavá a pihatá stejně jako Weasleovy, ale nikdo, žádná živá duše, se neodvažovala jí s nimi slučovat. Přeci jenom... byla tak jiná. Inteligentní, ráda používala sarkasmus a ironii, vždy ta chytrá a ta správná. A navíc... Zmijozelačka.
Právě nyní měla Grace nos opět zabořený v knize a na Abby se ani nepodívala. Abby se na ni proto jen zaškaredila a odsekla: "Bla, bla, bla, jakobych se starala. Já si můžu mluvit, jak chci, a zrovna dneska jsem se rozhodla mluvit slušně. Ale tak pro tebe, drahá Grace, si zanadávám, jak tento den stojí za naprostou-"
"Ano, slečno Scottová? Za co stojí dnešní den? Za naprostou...?" ozval se však najednou za Abby starší hlas. Starší hlas její profesorky přeměňování, Minervy McGonagallové. Mladá studentka Nebelvíru ztuhla.
"Ehm... za nic, paní profesorko."
"Vskutku? Měla jsem pocit, že tato věta skončí jinak, slečno."
"No... neskončí, paní profesorko."
"Vskutku?"
"Ehm... no..."
"Slečno Scottová, takhle to dál nepůjde," povzdechla si McGonagallová. "pokud ještě jednou takhle zanadáváte při mé hodině, srazím Nebelvíru pět bodů. A je mi jedno, že školní rok teprve začal a Nebelvír tak bude v mínusu, budete si za to totiž moci sama."
Pak se otočila a pomalu odkráčela k tabuli. Abby ji celou tu dobu propalovala záda vraždícím pohledem a měla chuť s novou učebnicí praštit o zem a zatancovat si na ni dupáka, jen aby ji naštvala.
To ale McGonagallová pomalu zahájila hodinu. Abby teď bude muset tuhle starou rašpli snášet další dva roky. Čert aby to vzal. McGonagallka nejspíš nějakou tu chvíli mluvila o tom, jak skvělé je, že si vybrali pokračovat ve přeměňování, a že je hrdá, Abby ji ale neposlouchala, a soustředila se na žužlání svého preclíku. Až po chvíli jí z (ne)přemýšlení vytrhla její rázná věta: "Dobrá, tak abychom začali s výukou."
Všichni studenti div leknutím neposkočili na místě.
"Otevřete si učebnice na stránce 3. Přečtěte si první dva odstavce a pak si přijďte pro potřebné věci." Abby stránku ihned nalistovala. Když zjistila, o co se jedná, museli slyšet její niterní výkřik vzteku i tučňáci na jihu na Antarktidě. Nebo žijou na severu? Čert to vem!
"Jedná se o opakování, takže jsem si jistá, že to všichni zvládnete," pokračovala však McGonagallka. "Rozdáme si jehelníček, a vaším úkolem bude přeměnit ho na ježka, jak už jste jistě pochopili. Kdo to nezvládne do konce hodiny, nemá v mé třídě co dělat, to vám řeknu na rovinu. A teď... můžeme začít."
Sakra. Sakra. Sakra. Sakra.
V následující půlhodině nastal ve třídě chaos. Jistě, přeměnit jehelníček na ježka, to není nic těžkého. Aspoň pro některé. Abby si dobře pamatovala, jak měl její ježek kdysi dávno místo bodlin ještě špičatější jehly, než vlastnil jehelníček, a že John, který se ho tenkrát pokusil zvednout, skončil na ošetřovně s propíchnutou rukou. (On sám si s přeměňováním nevedl moc dobře, takže to pro něj byla docela úleva, že to nemusel dodělávat.) Samozřejmě, jelikož už odjakživa byli se Zmijozelem spojení na přeměňování, věděla také, že si Grace vždy vedla naprosto výborně a Abby jí to také už odmalička záviděla. Ne že by jí to někdy řekla.
Proto, když už po třetím neúspěšném pokusu, kdy se přeměnila pouze půlka jejího jehelníčku a ten ubohý ježeček se teď marně snažil pohnout svým neživým zadečkem, s úpěnlivou prosbou o pomoc se na svou (ne)kamarádku ze Zmijozelu podívala. A to, co spatřila, ji upřímně vyděsilo.
Tedy, to, že Grace bude mít svůj úkol už hotový, bylo jasné. Ježek jí šťastně pobíhával po stole a nebyla na něm ani stopa po tom, že by pocházel z toho odporného jehelníčku. Ale Grace se nepřihlásila, že má úkol již hotov, jako vždy. Ne, ne. Studovala nějaké vysoce podezřelé papíry. A když je tu napsané vysoce podezřelé, tak také vysoce podezřelé byli.
Abby se ke Grace pomalu naklonila, aby viděla, co je tam napsané. Každým centimetrem viděla více a více textu, a ten text přestával být více a více rozmazaným. Přesto to ale nedávalo žádný smysl. A sakra, vždyť taky musí být hrozně nápadná! Když už Abby byla nakloněná tak, že téměř padala, ozval se za ní najednou zděšený Johnův hlas: "Paní profesorko, Grace se snaží přijít na způsob, jak otevřít Tajemnou komnatu!" zakřičel na celou třídu. "Taková podivínka!"
Abby se ihned za svým kamarádem otočila. John, stejně jako ona, koukal Grace přes rameno, a stejně jako ona se snažil zjistit, co dělá, protože nejspíš stejně jako ona chtěl poprosit Grace o radu. K nelibosti Abby, Grace s Johnem vycházela mnohem lépe, než s ní, takže kdyby se oba nerozhodli prozkoumat, co to má za papíry, a jen by požádali o pomoc, ta blbá Zmijozelačka by nejspíš pomohla jemu.
Takhle se ale celá třída otočila za nimi a udiveně na ně koukala. Několik studentů ze Zmijozelu se pobaveně zasmálo, a to ne proto, že by Grace byla hloupá, ale proto, že John se zachoval hloupě. Jako vždy, ostatně.
"Johne, ty-" Grace se pokusila něco naštvaně zasyčet (jako správná Zmijozelačka), to už se ale u nich objevila McGonagallová a vytrhla papíry Grace z rukou. Ta zrudla. A to nahnalo Abby strach.
Grace neprojevovala emoce. Neměla zrudnout. Měla jen McGonagallku bezduše pozorovat, jakoby se nic nedělo. Neměla nijak reagovat.
Něco tu bylo velice, velice špatně.
Chvíli bylo ticho. Další znak, že je něco velice, velice špatně.
Dobrá, asi největším znakem téhle špatnosti bylo to, že i tvář McGonagallky začala postupně hrát všemi možnými barvami. Po chvíli už McGonagallka vypadala, jakoby se vyválela v křídě. Tak byla bledá.
"Ale to je... to je... "Celá třída jí v ten okamžik napjatě sledovala. "To je opravdu legitimní vstup do Tajemné komnaty!" Vykoktala ze sebe konečně. "J-jak jste k tomu pro lásku boží přišla, slečno Swanová?!"
Grace neodpověděla. Pouze naštvaně odvrátila hlavu.
"No, je ze Zmijozelu, paní profesorko, nebo ne?" pokrčil John rameny. "Ty si dovolí všechno."
To ale neměl říkat. McGonagallka ho v tu chvíli sežehla tak naštvaným pohledem, že se chudák John málem strachy propadl do země. Chvíli panovalo ve třídě naprosté ticho, a pak McGonagallka tiše procedila mezi zuby: "Slečno Swanová, dostáváte na celý měsíc školní trest za studování černokněžnických materiálů. Hlaste se prosím dnes večer u našeho šafáře, profesora Hagrida."
Stále ale nespustila oči z Johna, a také hned dodala: "A vy s ní, pane Michaelisi."
"C-cože?" vykoktal ze sebe John. "Za co?"
"Všechny koleje v Bradavicích jsou si rovny, pane Michaelisi. Jsem si jista, že toho jste si velmi dobře vědom. Uvědomujete si ale, co to znamená? Znamená to, že i když je slečna Swanová ze Zmijozelu, na tomto činu to nemá žádný podíl. Stejně tak by to mohl provést student z Havraspáru, Mrzimoru, a klidně i Nebelvíru. Nenávist mezi kolejemi se zde prostě a jasně netoleruje."
John se zatvářil opravdu nechápavě. Přeci jenom, nenávist mezi kolejemi bylo to, čím Bradavice žily! Abby s ním souhlasila, a proto si potichu zabručela: "Jo, to určitě, a Nebelvír a Zmijozel tu běhají po chodbách, drží se za ručičky a šťastně zpívají 'Máme se rádi, máme se rádi, jsme nejlepší kamarádi'." To se ale McGonagallka otočila k ní.
"Co jste to říkala, slečno Scottová?"
Abby vyděšeně polkla. A sakra.

Když ten večer John a Grace a Abby drhli podlahu v umývárně, bylo mezi nimi absolutní ticho. Nikdo ani nepromluvil. Chtěli si prostě ten školní trest odbýt, mít to za sebou, a jít spát. Nejen, že vyučování bylo velmi složité, profesoři jim naházeli spoustu domácích úkolů a také praktických cvičení, ale teď ještě bude muset chodit celý měsíc drhnout po škole umývárny, i když by to v pohodě mohli udělat skřítci.
Ne. Ona prostě nemohla držet tu klapačku zavřenou.Ona prostě nemohla být zticha, aby taky nedostala trest.
Nejspíš si to úplně podělala, když poprosila McGonagallovou, jestli by šla s ní ten otvor do Tajemné komnaty prozkoumat a zjistit, jestli opravdu funguje.
No jo. To to asi bylo.
Každopádně, letošní rok prostě nemohl začít lépe. Noční můra, přijde pozdě do hodiny, a školní trest. Jak BÁJEČNÉ. Co asi řekne rodičům!
To se ale zničehonic Grace zvedla, hodila hadr do svého kbelíku, a začala pomalu kráčet pryč. Abby s Johnem se za ní nechápavě zadívali.
"Kam si myslíš, že jdeš?" vykřikla hned Abby. Grace se zastavila. Pomalu se k nim otočila, a odsekla: "Svůj kus mám už hotový. To, že vy jste pomalí jak hlemýždi, je můj problém."
Poté se otočila nazpět a opět se dala do chodu, pozorovaná jak naštvaným pohledem Abby, tak zklamaným pohledem Johna. Zřejmě jí to ale bylo jedno. Naprosto jedno. Tupá Zmijozelačka!
V tu chvíli však celou umývárnou otřásla silná, hlasitá rána.
Trojice v tu chvíli zbledla. Byla chvíli naprosto ticho. Až po chvíli ze sebe John zděšeně vykoktal: "C-co to bylo?"
"Nemám ani tušení," odvětila tiše Abby, a rozhlédla se do všech strach... avšak neviděla nic. Grace pouze strnula na místě, a nechápavě pozorovala okolí.
"Bazilišek to být nemůže, ne?" vyhrkl John. "Toho přece zabil Potter někdy před třemi lety!"
A skutečně, to byla pravda. Bazilišek byl mrtev. Nebylo tu nic, co by mohlo zabíjet studenty, nic, co by je mohlo jakkoliv životně ohrozit.
To se ale ta rána umývárnou prohnala znovu, a tentokrát mnohem silněji a zlověstněji.
Že by... že by se mýlila? Ale to přeci ne! Bazilišek je mrtev, stoprocentně a čistě mrtev!
Co to ale tedy je?!

Nyní můžete příběh ovlivnit vy!
Kapitoly se budu pokoušet přidávat jednou týdně. Budete mít tedy celý týden na napsání toho, jak budete chtít, aby se příběh vyvíjel dál. Pište to do komentářů a pouze v jednoduchých příkazech (např. "Ať Abby udělá to a to"), rozepisovat se do odstavců není třeba. Já po týdnu po zveřejnění zvolím to, co se mi bude zdát jako nejlepší, a podle toho napíšu další část. Je tu pouze jedno omezení - musí to sedět do kouzelnického světa Harryho Pottera, a nesmíte hrát za postavy od Rowlingové. Nyní už můžete hrát i za Johna nebo Grace :).
Možné je ale opravdu všechno, meze se nekladou! Pokud chcete, aby Abby například vběhla nahá do kabinetu Snapea (ale v tomhle případě tedy chudák Abby), napište si komentář. NYNÍ JE TO VE VAŠICH RUKOU. :)
Nyní je však už příběh v určitém proudu, tak ho prosím v tomto proudu udržujte :D.

 


Komentáře

1 Brigita Brigita | Web | 17. prosince 2012 v 20:34 | Reagovat

Já myslím, že to je jasný! Je to Filch, který si tajně chodí tančit do umývárky dupáka, polku a mazurku!

Jinak jsem potěšeně tím, že byl vybrán můj návrh, díky. :-) Líbilo se, těším se na příště. :-)

2 Hidastaa Hidastaa | Web | 17. prosince 2012 v 21:54 | Reagovat

Myslím, že to je Fred a George, který si tam zkoušej nějaký ze svých vynálezů.

(Jo, blbej nápad :-D)
Je to vážně dobrý 8-)

3 Magenta Magenta | 19. prosince 2012 v 17:20 | Reagovat

Abby otevře dveře kabinky a zjistí, že ten hluk dělá duch Cedrica Diggoryho, který utíká před Ufňukanou Uršulou, která je do něj zabouchnutá a teď ho pronásleduje :-D

4 Knedla Knedla | Web | 19. prosince 2012 v 19:15 | Reagovat

McGonagallová je nějaká vyměněná.
Nic srandovního mě při ponurých povídkách nenapadá, a kopírovat taky už není z čeho :). Co já vím, ať se třeba oba pokusí přeměnit v žáby a schovat pod kbelíky.

5 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 20. prosince 2012 v 16:02 | Reagovat

Je to super povídka, ale nic mě nenapadá, tak budu jen čekat, co vymyslel někdo jiný :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel