Kdo jsem?

10. října 2012 v 19:45 | Annie |  Myšlenkový proud
Právě jsem dočetla knížku Novou zemi, a to všechno, co ve mně zanechala, teď už ani nemůžu popsat. Pokud znáte ty série "Tajemství" a tak, tak tohle je něco podobného. Jen mě to donutilo ještě daleko a daleko víc se zamyslet. Sice jsem se s tím ke konci stále méně a méně ztotožnovala, ale knížka samotná mě stejně dovedla k tomu, k čemu mě dovést zřejmě měla - k uvědomění si sama sebe.

Je to zvláštní. Nemůžu říct, že jsem "probuzená", že cítím "přítomný okamžik", ale mám své chvilky. Popravdě, "přítomný okamžik" jsem několikrát pociťovala ještě před přečtením této knížky. Stalo se vám někdy, že jste se najednou zastavili, a začali jste vnímat realitu? Všechno co je kolem vás? Všechny ty zvuky, všechny ty vjemy, všechen ten život? Jakmile si to uvědomíte, úplně vás to ohromí a ochromí. Pocítíte přítomný okamžik. Na malou chvilku se "probudíte".

Mým problémem bylo, že jsem kvůli tomu začala hodně přemýšlet a často jsem díky tomu také upadala do depresí. Protože moje myšlenky vždycky došly k tomu, že tenhle život je zbytečný. Že smyslem našeho bytí je jen a jen reprodukce. Holky koukají po klucích, a to neustále, i když si to nepřiznávají, mají své hvězdné idoly, bla, bla bla. Když si uvědomíte, že je to pro to, že uvnitř máte prostě ten "pud" reprodukce, možná vás i napadne, že byste tomu mohli vzdorovat (zvlášť když zrovna překonáváte nějaký "crush" jako já) - ale ono to nejde a nic se s tím dělat nedá.
Každopádně, to jsem odbočila. Chtěla jsem říct, že jsem prostě vždycky upadla do deprese, přemýšlela jsem nad tím, jakou má tenhle život sakra pointu. Napadaly mě i horší věci, ale ty tady radši rozepisovat nebudu.
A pak jsem si přečetla tu knížku.


Nechci zase říci, že jsem teď najednou osvícená a duchovně probuzená. Ne. Jenom jsem si uvědomila sebe. Popravdě, myslím, že když člověk žije ve společnosti, nemůže se prostě úplně definitivně duchovně rozvinout. Vždycky je společností svazován a neustále se krotí a hlídá, aby se "neprozradil", že je jiný (tak to mám alespoň já, ale stejně myslím, že nejsem sama). Jasně, kdyby byl člověk duchovně probuzený, tak je mu to jedno, že na něj ostatní divně koukají - což mě jedno není, a to je jen další důkaz, že duchovně probuzená nejsem.

Jen mi prostě došlo, že za všemi těmi myšlenkami, za všemi těmi emocemi, za vším tím, kým předstírám, že jsem, jsem opravdu "já". Když teď řeknu nahlas "já jsem" a už si to uvědomuju, vzbuzuje to ve mě zvláštní pocity.

Nemůžu říct, že teď už budu neustále v pohodě a budu zářit jako sluníčko, a že už nebudu upadat do depresí kvůli zbytečnosti bytí, ale tahle knížka ve mě stejně probudila pocit, který jsem ještě nezažila.

"Kdo ale pak jste? Ten, co všechno pozoruje. Vědomí, které je za myšlenkami, prostor, ve kterém myšlenky, emoce a smyslové vjemy vznikají."
 


Komentáře

1 Hoshuke Hoshuke | Web | 10. října 2012 v 20:02 | Reagovat

To zní zajímavě. Potřebuju si zase něco přečíst, povinná četba mě nebaví. Zkusím se po tam mrknout v knihovně.

2 Adelaine Adelaine | Web | 10. října 2012 v 20:07 | Reagovat

To se docela máš.. Já už nad těmahle věcma ani radši nepřemýšlím, já upadnu do deprese vždycky a tak už se snažím nepřemýšlet vůbec a nějak přežívat. A o sobě nepřemýšlím už vůbec. Ty moje pocity sebekritiky, sebenenávisti a zhnusení, né to né, nemůžu už ani napsat nebo říct třeba "jde to" na otázku jak se mám, protože TO NEJDE. No nic. Na knížku nemám peníze jako na nic -_- (to taky skvěle přispívá k mému stavu) takže bohužel asi oči nějak neotevřu. A dál budu v polospánku přežívat.

3 Oky Oky | 10. října 2012 v 23:18 | Reagovat

Mockrát děkuju za tip. Ke knížce jsem se sice ještě nedostala, ale šla jsem se podívat na Youtube a našla tam útržky z Eckhartových přednášek. Za sebe doporučuju ))

4 Creatio Creatio | Web | 11. října 2012 v 9:16 | Reagovat

Tak to je potom silná kniha.

5 Wizie Wizie | Web | 13. října 2012 v 13:26 | Reagovat

Jakže? Nová země? Nejspíš se po takové knížce poohlédnu v knihovně, protože to vypadá opravdu zajímavě.. :) Občas mám takové ty přítomné okamžiky, kdy se třeba na ulici ohlédnu, zkoumám počasí, lidi kolem... Ten pocit, že tu nejsem sama...
Možná to s knihou nemá nic společného, možná tu píšu jen hlouposti, ale což. To se uvidí, až (a jestli?) si knížku přetu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel