# Day 09: El Diablo

18. října 2012 v 14:00 | Annie |  30 Day of Writing

El Diablo. Mám takový pocit, že jsem se TROŠKU vyhnula zadání...
Také se tu TROŠKU opakuje koncept dívenky, která má hrozně ošklivého alkoholického tatínka. Pffmh.


Někdy sedím na ulici a pozoruju. V tu chvíli jsem úplně někde jinde. Pryč. V oblacích.
Pohlížím takto na lidstvo a přemýšlím, co jsou zač. Co mají za lubem. Co chystají. Proč se stále množí dál jako červy a proč odmítají přestat, proč pokračují ve svých hloupých, nesmyslných životech, a dávají zrození životům novým.
Někdy pohlížím zezdola na lidstvo, a při tom všem přemýšlím, co jsem zač já.
A pak mi dojde to, co je samozřejmě všem jasné. Jsem člověk. Jako všichni ostatní.
Nejsem ani bůh. Ani ďábel. Ani... ani...
El Diablo. Ďábel. Co je to zač? Zastávám se myšlenky, že úplné zlo, ani úplné dobro neexistuje. Všechno je relevantní. Ani vyšší dobro není dobré. Co je pro nás vyšší dobro? Něco, kvůli čemu trpíme. Lidé ještě nejsou schopni přijmout fakt, že utrpení se stejně nakonec ukáže být pro jejich dobro. Lidé jsou slabí. Lidé chtějí jen radost ze života, ale ta radost ze života je, že se stále těší na nějaký určitý okamžik. Ten pak přijde, pomine, a člověk si najde zase něco jiného, na co se upne, a na co se bude těšit.
Dobro neexistuje. Zlo neexistuje. Alespoň ne tak, jak si to člověk představuje. Jsme to prostě my. Lidé. Akorát ukazujeme svou stránku dobrou... a někomu zase tu zlou.
"Jsi ubohej," řekne dívka a ušklíbne se. Pohodí svými vlasy a její krása je na ní vidět stejně jasně, jako nám září slunce nad hlavami. Je oblečená ve vkusném oblečení a lstivost a inteligence z ní jenom srší. Perfektní dívka - mohl by někdo říct. Ne však on. Chlapec, ne o mnoho starší než ona, jí byl v mnoha ohledech velmi podobný, až na to, že velmi očividně pocházel z velmi bohaté rodiny a tudíž měl jakési jejich manýry - nesmíš se držet ve společnosti chudých, chlapče, to se nedělá. Kupodivu se ale zdá, že se tihle dva znají docela dlouho. Teď ale očividně nejsou zrovna v nějaké přátelské konverzaci. Chlapec se na onu dívku zadívá a po chvíli procedí mezi zuby: "Jestli někomu jenom cekneš, tak-"
"Tak co? Nejsi tady zrovna v pozici, kdy mi můžeš vyhrožovat," usměje se dívka samolibě. Chlapec zmlkne, a po čele mu steče kapička potu. "můžu lusknout prsty a všichni se dozví o tvém malém románku. O tom, že se někdo z tak bohaté rodiny, jako jsi ty, pachtí s nějakou... nějakou..."
"Sklapni,"odsekne chlapec a zavrtí hlavou. "co po mě vůbec chceš?"
"No, nějaká ta ochrana a protekce by se hodila,"pokrčila dívka rameny. "brzo nastoupíš do práce. S tvým talentem se rychle staneš šéfem. Pak bude snadné rozhodovat o tom, koho vezmeš do týmu, jestli víš, kam tím mířím."
Chlapec se zatvářil nevěřícně: "Ty... ty po mě chceš, abych-"
"Pamatuj," naklonila se k němu dívka s vítězoslavným úsměvem. "já jsem tady ta, co je v pozici, kdy může někomu vyhrožovat. Ne ty. Ty ubohej chlapečku, kterej se zamiloval do malý, chudý cuchty."
Ďábel. Je to ďábel. Je zlá. Je ukrutná. Úšklebek na její tváři dominuje jako královna vždy sedí na svém trůnu. Chlapec má co dělat, aby se proti ní neohnal, ale nemůže. Nemůže, protože od této chvíle cokoliv, co udělá, bude použito proti němu.
Ďábel. Je to ďábel. Ta dívka je ďábel.
A přitom uvnitř puká. Uvnitř jí srdce zběsile bije a její oči prosí o pomoc, její ústa tolik chtějí vykřičet ta slova do světa, ale nemohou.
"Ahoj, mami," řekne ta dívka o několik momentů později a hledí na hrob své biologické matky, který stojí osamělý na místním starém hřbitově.
Vždy tu stojí úplně sama. Nikdo jiný k tomuto hrobu nechodí, všichni se od něj distancují. Její matka byla milá. Hodná. Dívka jí vlastně ani pořádně neznala, ale milovala ji. Znamenala pro ni jakýsi... život. Lásku.
Kdyby sem nechodila, hrob by byl dávno zaprášený a zapadlý v tomto šedivém koutě, určený k zapomnění. Chodila sem jen ona. Jen ona.
Klidně by tu strávila celé odpoledne.
Ale to nebude moci. Bude se muset vrátit domů ke svému despotickému, alkoholickému otci, který jí každodenně mlátil, a ke své malé sestřice, které bude letos jedenáct let - ke své malé sestřice, o kterou se musí postarat.
Pro kterou musí pracovat.
Pro kterou musí být anděl. Anděl strážný.
Ta dívka je ďábel. Vidíte? Jak moc ublížila tomu chlapci, vždyť ten jí musí nenávidět! Musí si přát její smrt, namísto toho ale musí sloužit jako její ochránce a starat se o ní v práci!
Ta dívka je anděl. Vidíte? Miluje svou sestru. Je její ochránkyní.
Ta dívka je člověk. Její černá a bílá stránka se smíchala v šedou, stejně jako u nás všech.
 


Komentáře

1 Arasys Arasys | 4. května 2014 v 21:13 | Reagovat

.. wow ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel