# Day 08: Místo, které existuje pouze v mé mysli

13. října 2012 v 14:23 | Annie |  30 Day of Writing

Nevím, co mě to zase popadlo. Je to... hodně zvláštní. Ani nevím, do jakého literárního žánru bych to zařadila o_O


Sedím ve svém pokoji. Doma. Na posteli. Aspoň má fyzická stránka ano.
Spím. Sním. Bdím. Jsem pryč. A přesto zde. Jsem unesená v oblacích. Lítám si mezi oblaky a sním o životě. Prohlížím si planety a zářící slunce. Vidím hvězdy, záři, světla a plameny, život a smrt, lásku a nenávist, člověka a jeho duši. A přesto sedím ve svém pokoji. Doma. Na posteli.
Aspoň má fyzická stránka ano.
Jsem snílek. Často se mi nohy nadzvednou a snaží se mě odvést do království snů, ale já jim to nemůžu dovolit. Mám něco do školy. Mám úkoly. Mám práci. Mám stres. Mám depresi.
Sedím ve svém pokoji. Doma. Na posteli. Aspoň má fyzická stránka ano.
Kde je má duše, kde se zase toulá? Proč tak ráda utíká do těch vzdálených končin mé představivosti, když ví, že až se vrátí, bude muset čelit té kruté, překruté realitě? A i když to ví, proč se stále vrací? Proč už neležím chorá v posteli¬? Proč nezešílím?
Sedím ve svém pokoji. Doma. Na posteli. Aspoň má fyzická stránka ano.
Má duše je zase na toulkách. A já spolu s ní. Jak ráda objevuju své ztracené části dětské mysli. Jak ráda pluju mezi tou krásou a nádherou a tím rájem na Zemi. Och, ne na Zemi. Rájem mé mysli.
Jsem jiná? Jsem jiná. Vychloubám se tím. Jsem divná?
Jsem divná.
Jsem jiná.
Tisíce příběhů a tisíce bran, tisíce tváří a tisíce úsměvů, šaty, léto, zima, vesmír, láska, král a královna, hrdina času, dědic dechu, zachránce světa, pozorovatel světla, čarodějnice, dýně a čáry, zápisník smrti, hůlky a draci, vojáci a detektivové, mladé dívky a básníci, hrdinové, všichni, hrdinové.
Sedím ve svém pokoji. Doma. Na posteli. Aspoň má fyzická stránka ano.
"Proč utíkáš?" slyším hlas. Hned jak jeho ozvěna rozezněla se mou hlavou, křičím na oplátku: "Kdo jsi? Kde to jsem?!"
"Ve své mysli." Řekne. Překvapeně vydechnu.
"To není pravda! Já sedím ve svém pokoji. Doma. Na posteli." Odmlčím se. "Tohle je šílené!"
Chvíli je ticho. A pak hlas odpoví.
"My všichni jsme tu šílení."
 


Komentáře

1 Wizie Wizie | Web | 13. října 2012 v 14:46 | Reagovat

Také občas ráda unikám od reality. Většinou večer, před spaním, i když mám kolikrát co dělat, abych se do té své vysněné říše nevydala i o nudných hodinách ve škole. :-)
Krásně pojaté zadání. Zvlášť poslední věta... >)

2 Creatio Creatio | Web | 13. října 2012 v 17:37 | Reagovat

Aj ja si niekedy spravím výlet inam ale často to zasa nieje. Pekne si to spísala :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel