Od konce zpátky na začátek...

4. září 2012 v 20:30 | Anon |  Scrapbook
Původně jsem vážně, vážně chtěla přidat nějaký smysuplný článek. Přeci jenom, poslední dobou mé články postrádaly ty pitomé smajlíky a debilní kecy, tak by bylo dobré v tom pokračovat. Ale já na to vážně nemám náladu, energii ani chuť, a to chci zrecenzovat Kingdoms of Amalur: Reckoning, přidat novou vlastnost do projektu a napsat jeden článek do Píšu, píšeš, píšeme. Ale nejde to. Omlouvám se, výpadek, škola, všechno to začalo najednou.

To vstávání mi vážně nechybělo. Každý den se zase probouzet v půl šesté je tak nechutná věc, kterou už zase mohu směle nesnášet. Každopádně, cesty vlakem by byly příjemné na odpočinek, ale já do školy jezdím s bývalými spolužačkami ze základky... někdy je to fajn, že máte společnost, někdy bych je nejradši zabila, protože sakra neumí sklapnout. Většinou poslouchám, koukám z okna a přemýšlím, ale moje paranoia mi to nedovolí, když je slyším, jak se tam chichotají a koukají na mě (můj mozek říká - POMLOUVAJÍ TĚ, WEIRDOOO). Nesnáším to, nesnáším, ale nic ohledně toho neudělám. Alespoň si vždycky můžu "užít" v klidu cestu zpátky, jako třeba dneska. Ale někdy i ta cesta zpátky bude s nima. God I hate my life.

Taky k nám nastoupila jedna nová holka z jednoho gymplu z Prahy, a propadl k nám jeden kluk z předchozího druháku. Ta holka je docela v pohodě, ale - že už se tomu divím, vlastně... připadá mi to, že jsou všichni stejní. Alkohol, kde jsou nějaký Vietnamci, kteří ti to prodaj?, a bla bla bla. Jestli někdy v životě potkám někoho OSOBNĚ, kdo bude stejný "freak" jako já, asi mi z toho radostí zkolabuje srdeční funkce.

Poslední dobou mám hodně depresivní a přemýšlecí nálady. Často jsem naštvaná i sama na sebe. Jsem flegmatik říznutý melancholikem, to vím, a nikdy jsem to na sobě ani neřešila, ale teď se nad sebou musím často zamyslet. Častěji a častěji se totiž přistihávám, že když bych měla cítit vztek/smutek/cokoliv jiného, většinou to cítím tak 15 sekund a pak to zmizí. Připadám si prostě bez emocí, někdy :D. Ale taky těžko říct, ve škole dávám spíš na jevo svou melancholickou stránku, doma svou flegmatickou. Zkráceně řečeno, doma jsem na všechny hnusná, uštěpačná a sarkastická, ve škole s nikým sama téměř nepromluvím a chovám se jako Merrill z Dragon Age 2.
Spíš mě ale stále děsí ta moje část, která odmítá cítit jakékoliv emoce. Tím myslím... dokoukala jsem druhou sérii Torchwoodu, cítila jsem se "heartbroken", ale po třech minutách jsem byla prakticky v pohodě. Furt trochu uslzená, ale v pohodě. NĚKDY se za to fakt nesnáším. Jo a taky se neumím omluvit. A někdy, v hádce, i když vím, že ten druhý má pravdu, tak neustoupím. Jsem tvrdohlavá jak beran :D. Někdy je to opravdu otravné i pro mě.
Já vím, hloupé kecy, zase. Já už sklapnu.

P. S. Jo a ještě jsem chtěla - díky všem, kteří čtou Vzplanutí, opravdu moc si toho vážím. Ještě víc si ale vážím komentářů, takže tímhle osobně děkuju Neliss a Creatio, které se mi k tomu vždy vyjádřily :).
(tedy, ta pátá kapitola mi tam zapadla, ale stejně... :))

 


Komentáře

1 Tia Tia | 4. září 2012 v 20:43 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem nekomentovala. Miluju Vzplanutí, každý den kontroluju, jestli náhodou nepřibyl nějaký díl, ale přišlo mi trochu trapný a obyčejný pořád dokola opakovat, že je to skvělé, úžasné a dokonalé :D.

2 Anon Anon | Web | 4. září 2012 v 20:52 | Reagovat

[1]: Tak také děkuju :D. A kapitoly přidávám pravidelně každou středu :).

3 Adelaine Adelaine | Web | 4. září 2012 v 21:01 | Reagovat

Jó, já mám taky nálady. Ve škole se nemám s kým bavit, tak na ně seru, sedím si a sním. A semnou taky jezdí pár spolužáků vlakem, ale je mi to u prdele, nasadím sluchátka a nazdar. :D ale je fakt že i tak si s nima nechci sedat a radši chodím jinam. Oni furt tak řvou, ach.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel