# Day 06: Kafe z druhé osoby

27. září 2012 v 18:43 | Annie |  30 Day of Writing
Tak. Pokud tuto challenge čtete pravidelně, jistě si pamatujete den čtvrtý, že? Kdy Tomášovi byly v jistém komunikačním prostředku přejmenovány všechny jeho kontakty, a on musel zjistit, o koho ve všech případech jde? Kdy se dozvěděl novou věc o svém kamarádovi Petrovi? A kdy se dostal do vážné konverzace s "vílou svého srdce"?
Pokud jste to nečetli, nezoufejte. Myslím, že to pochopíte i tak :D. Každopádně, v tomto dni jsem se nevěnovala ničemu jinému než rande Tomáše s Johankou. So let's go!


Nervózně vysedáváš v kavárně a tlukot svého slyšíš na maximální hlasitost. Z toho stresu ti dokonce tepe celá hlava, a bojíš se, že když sebou jen pohneš, exploduješ. Pohráváš si se svými prsty a za žádnou cenu se nepodíváš do jejích očích. Nevíš, co dělá. Raději to ani nechceš vědět.
Venku jezdí auta a lidé žijí své životy, chodí kolem, smějí se, telefonují, povídají si. Vidíš je přes skleněné okno, u kterého sedíte, a pořád tě přemáhá ten žádoucí pocit, být tam s nimi venku a zapadnout do davu, být zase pouhopouhou obyčejnou šedou myškou. Místo toho ale sedíš tady, uvnitř této malé, útulné kavárničky, s asi dvaceti hosty uvnitř, a čekáš, až ti přinesou tvou objednávku.
Tedy, vlastně vám. Jsi tady přece na rande.
"Takže... co dneska ve škole?" zeptá se tě "víla tvého srdce" s úsměvem a ty cítíš, jak ti rudne celá tvář. V tu chvíli ti to v hlavě začne šrotovat - co odpovědět, aby to znělo cool? Aby to znělo skvěle? Aby hned získala dojem, že jsi ten nejúžasnější kluk na plentě? Čím jí ohromit? Čím jí ochromit? Čím jí dostat do kolen?!
"Fajn," vyklouzne z tebe po několika sekundách a odoláváš nutkání se sklopit hlavu do dlaní.
Och, tak toto je tvá vynikající odpověď, chlapče? S dívkami to moc neumíš.
"Vaše káva," ozve se najednou za vámi. Pomalu k vám napochoduje usměvavá servírka a položí vám na stůl chutně vypadající nápoj, ze které se stále ještě kouří, a jehož aroma ihned naplní celé tvé nosní dutiny.
"Budete si vy, nebo vaše přítelkyně, přát ještě něco?" zeptá se slečna s úsměvem, ty ale hned vyhrkneš: "Ona- ona není moje přítelkyně!"
Servírka se v ten okamžik zatváří udiveně, "víla tvého srdce" se hned ale nervózně usměje a řekne: "Ne, děkujeme, to bude prozatím všechno." Servírka v ten okamžik přikývne a pomalu odcupitá pryč, zatímco ty cítíš, jak se tvůj obličej zabarvuje ještě do sytější červené, což už jsi si myslel, že je nemožné.
Může být někdo na této planetě ještě větší pitomec? Pravděpodobně ne.
Tvé jméno je Tomáš Kopecký a jsi tu na rande s dívkou, která se ti líbí už pěkně dlouhou dobu - s Johanou Sušilovou. Chodíte spolu na základku už hezkých pár let, ale ty jsi s ní nikdy moc nemluvil, nikdy jsi si s ní nevyšel ven, nikdy jsi se s ní nepustil do konverzace. Líbila se ti, to ano, ale na to jsi byl prostě moc... samotářský. No, dobře, a stydlivý. Je to venku. Každopádně, toto rande je dílem tvého bratra, který ti přejmenoval všechny kontakty a díky tomu jsi skončil zatím v nejdelší konverzaci s "vílou tvého srdce" v historii. A teď jsi tady. S ní. V kavárně. A chováš se jak pitomec. Opět.
Popravdě, nevíš, jestli máš být na svého bratra naštvaný, nebo jestli mu máš sklánět děkovné poklony. Ne že by byl zlý. Johanka měla tenkrát v té konverzaci pravdu - více méně všechno, co kdy udělal, udělal pro tvoje dobro. Ale... ale podává ti to tak hroznými způsoby, že bys ho někdy nejradši velmi silně praštil.
"Už ses ptal Petra na toho Batmana?" prolomila v tu chvíli ticho Johanka, a ty sebou cukneš, jelikož tě vytrhla z přemýšlení. Hned se ale vrátíš do módu 'reálný život' a spustíš: "No... vlastně ne. Nějak jsem se k tomu nedostal. V kontaktech jsem si ho už ale přejmenoval."
Johanka se zasmála: "Kdyby sis ho tam nechal jako Batmana, možná by byl šťastnější."
"Jo... jo to asi jo," odpovíš nervózně, a upiješ kafe, aby ses nezačal nervózně škrábat po hlavě nebo tak něco. Nápoj je ale tak horký, že ho div nevyprskneš. Hned se začneš podivně cukat a snažíš se nějak uklidnit spálený jazyk, když ti dojde, že Johanka tě celou tu dobu pobaveně sleduje. V tu chvíli dostaneš nutkání jít si strčit hlavu někam do písku nebo něco.
Jaký pitomec to jsi.
Opět mezi vámi nastane ticho, tentokrát se ale snažíš nějak pomoci svému spálenému jazyku, takže si zavoláš servírku a poprosíš jí o sklenici vody. Johanka mezitím spustí: "Víš, mohla bych ti pomoct přejmenovat ty ostatní, jestli chceš."
"To je dobrý," řekneš. "už je mám skoro všechny. Bože, ty přezdívky ale byly tak jasný. Mohl jsem to poznat hned, kdybych nebyl takový..."
Pitomec.
Johanka se znovu zasmála: "No jo, už to vidím! Musí to být něco jasného a totálně popisného. Něco jako blázen, idiot, hlupka, psychopatka..."
"V tý psychopatce ses trefila, jen tak mimochodem," poznamenáš a Johanka se v tu chvíli tak krásně zasměje, že znovu celý zrudneš a už tě to opravdu začíná štvát.
V tu chvíli ti ale servírka přinese vodu a ty z ní okamžitě začneš uskrávat. Och, krásná, studená voda. Jaké to potěšení pro tvůj jazyk.
"Chodil jsi už někdy s nějakou holkou, Tomáši?" zeptala se v tu chvíli ale Johanka a ty na ni tu vodu div nevyprskneš. Naproti tomu se ale zakuckáš a hned se rozkašleš tak silně, že se k tobě otočí několik okolních stolů a starostlivě tě pozoruje. Dokonce i servírka se za tebou otočila, jestli se něco nestalo. Johanka tě namísto toho pouze napůl zděšeně, a napůl pobaveně sleduje.
Jaký pitomec to jsi.
To ze sebe ale vykašleš poslední zbytky té kapaliny, která tě málem zabila, a znovu se jí napiješ, aby ses uklidnil. "Beru to jako ne," řekne v tu chvíli Johanka a ty se k ní téměř až bezmocně otočíš. Pomalu položíš vodu, a pohled upřeš do země.
Pitomec, pitomec, pitomec, pitomec!
"To je v pohodě," prohodí ale ona zničehonic. "já jsem taky ještě s nikým nechodila."
V ten okamžik sebou trhneš a vytřeštíš na ní oči. Hned vyhrkneš: "C-cože? Počkej, to jako vážně?"
"Jo," přikývne Johanka. "dalo... dalo by se říci, že čekám na toho pravého, no."
Tak, teď musíš mít ve tváři tak hloupý výraz, že to Johanku znovu donutilo usmát se. "Tváříš se, jako bych ti řekla, že jsem švédskou princeznou."
"Jo, promiň... já jen... jen jsem..."
"To nečekal?"
"Ehm... jo."
"Hele, Tomáši," řekne v ten okamžik Johanka vážně. "ne všechny holky jsou, s dovolením, kurvy, které chodí s metrovým výstřihem a zmalovaným ksichtem, a které si z kluků jako ty dělají srandu a zesměšňují je."
"Já si to taky o tobě nikdy nemy-"
"Už mě tahle představa kluků o holkách unavuje! A nemusíš se mě tak bát, věř mi, já jsem tady úplně stejně nervózní jako ty a nijak mi to neusnadňuješ."
V tu chvíli sklapneš, a pouze pomalu přikývneš. Znovu mezi vámi nastane to trapné, nekonečné ticho. Všimneš si, že tentokrát se krapet červená už i Johanka, takže to, že toto ticho bude prolomeno, moc nadějně nevypadá.
Výborně, pane všechno-ničiteli. Vaše první rande se rovná totální propadák. Skoro by se dalo čekat, že teď někdo zpod rohu vyskočí a začne se posměšně řehtat, jelikož tuhle parodii na rande celou dobu natáčel na skrytou kameru. Tohle je prostě fraška. Och bože, jen ať už to máš za sebou!
V tu chvíli Johanka ale potichu řekne: "Navíc, v My Little Pony bylo, že-"
"My Little Pony?" vyhrkneš v ten okamžik nevěřícně."
"Ehm... jo," odpoví Johanka celá rudá s nervózním úsměvem. "hele, já vím, že je to seriál pro děti! Já... ráda jsem na to koukala jako malá... a někdy... někdy se na to podívám i teď..." Stále na ni nevěřícně hledíš, a ona proto vykřikne: "No hlavně že ty jsi blázen do sci-fi seriálů!"
"Ne, neber mě špatně!" uklidníš ji v tu chvíli, když si uvědomíš, že jsi na ni divně zíral. "Já... já to měl jako malej taky rád."
Chvilku je mezi vámi ticho, a pak ze sebe Johanka vysouká: "To jako fakt?"
"...no, jo," pokrčíš nervózně rameny. Chvilku na sebe ještě takhle napůl nevěřícně, a napůl pobaveně zíráte... a pak najednou Johanka začne vyprávět o jedné ze svých oblíbených epizod - kterou ty osobně jsi měl taky docela rád - a najednou si uvědomíš, že jí stejně zaníceně odpovídáš, a po pár momentů později ti dojde, že jste se dostali do celkem slušně máklé, nerdovské konverzace, která jen tak neskončí.
Už ani nevíš, co říkáš. Jen víš, že je to o My Little Pony, a že to musí znít opravdu šíleně, jelikož servírka, které po chvíli přišla odnést vaše vypité šálky, vám věnovala opravdu divný pohled.
Takhle se to dělá, chlapi. Zapřeďte s dívkou rozhovor o My Little Pony, a máte jí v kapse.
 


Komentáře

1 Wizie Wizie | Web | 28. září 2012 v 11:09 | Reagovat

My Little Pony? Tak to by mne vážně nenapadlo :D Ale pravda je, že mě to i dost rozesmálo :)
Vážně skvělý příběh (nebo spíš menší útržek z něj). Já bych se do tohoto challenge nikdy nepouštěla, protože bych neměla inspiraci ani talent k sepsání podobných příběhů. Obdivuji Tě, vážně x) Ne každý dokáže psát takhle poutavě

2 Bezejmenné Esko Bezejmenné Esko | Web | 28. září 2012 v 22:38 | Reagovat

Heh. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel