# Day 05: Inspirováno oblíbenou písničkou

25. září 2012 v 18:13 | Annie |  30 Day of Writing

Tentokrát opět něco krapet "depresivnějšího" a k zamyšlení. Rozhodla jsem se vytvářet podle písničky Iron od Woodkid. Tahle písnička mě napadla úplně jako první a i když jsem přemýšlela, jakou jinou bych sem hodila, nakonec jsem stejně skončila u týhle. Protože to všechno, co ve mně tahle písnička vyvolává...


Deep in the ocean, dead and cast away,
where innocence is burned... in flames.
A million mile from home, I'm walking ahead.
I'm frozen to the bones, I am.

Říkali mi, že utíkám.
Dalo by se říci, že to tak bylo. Aspoň z jejich omezeného úhlu pohledu, aspoň v jejích myslích, které neví a ani se nikdy nedozví všechny potřebné detaily a hned si utvořily takový vskutku odsuzující názor.
Že utíkám?
Říkají to. Říkají, že utíkám před světem, že utíkám před svými chybami, že utíkám před problémy, že utíkám před konflikty, které jsem vytvořila a kterým odmítám čelit.
Jenže oni to neví. Nechápou. Nikdy se nepozastaví nad světem, pořád jen pokračují kupředu, postupují a postupují, se svýma tupě zavřenýma očima. Já to někdy dělám také. Ale někdy se zastavím, a řeknu si: "Kde to jsem? Co se to děje?" A až pak si najednou začnu uvědomovat okolí. Až pak najednou začnu vnímat. Až pak najednou začnu... žít. Je to divný pocit, když si uvědomíte, že jste se do té doby pouze vezli ve vlaku života, a najednou jste se zastavili a vyšli jste ven, abyste se rozhlédli.

A soldier on my own, I don't know the way.
I'm riding up the heights... of shame.
I'm waiting for the call, the hand on the chest.
I'm ready for the fight... and fate.

Říkali mi, že utíkám.
Jsem tak daleko od domova, tak daleko od těch, kteří se směle nazývají mými přáteli. Ale neznají mě. Nikdo mě nezná. Ani já neznám sama sebe. Kdo jsem? Ptám se sama sebe často. Kdo jsi, ty neznámá osobo pohybující se v mých myšlenkách? Je to smutné, že ani já neznám sama sebe?
Utíkám před světem, utíkám před lidmi, utíkám před jejich falešným smíchem a slzami. Všichni jsou tak umělí. Všichni jsou tak... lživí. Říkají mi, že utíkám, ale oni nerozumí. Nerozumí sami sobě. Nerozumí, jak odporné bestie všichni jsou.

The sound of iron shots is stuck in my head.
The thunder of the drums dictates
the rhythm of the falls, the number of deaths,
the rising of the horns... ahead.

Říkali mi, že utíkám.
Je to snadné. Člověk se totiž nedá definovat tím, jak se chová k ostatním lidem. Přijdete k němu do pokoje, když to nebude absolutně čekat, a najdete ho křičící v euforii nad komiksy, o kterých jste v životě neslyšeli. Ta osoba je miluje. Zbožňuje je. Žije jimi. Tak proč to vy nevíte, když jste její přátelé?
Lidé jsou uzavřená stvoření. Otevřenost je lež. To, že je někdo extrovertní je lež.
Lidé jsou sobečtí egoisté, kteří se starají jen o sebe. Jste s tou osobou přátelé? Koho myslíte, že by ten člověk zachránil od smrtících plamenů, vás, nebo sebe?
Lidé jsou prostě jen odporné bestie, které se mi diví, že před nimi utíkám, když po mě natahují své slizké pařáty.

From the dawn of time to the end of days,
I will have to run... away.
I want to feel the pain and the bitter taste...
of the blood on my lips... again.

Říkají mi, že utíkám.
Říkají, že utíkám před světem, že utíkám před svými chybami, že utíkám před problémy, že utíkám před konflikty, které jsem vytvořila a kterým odmítám čelit.
Nechápou to. Já utíkám před nimi.
Tahle doba je zvrácená. Ukazuje nám přetvářku, lži, krutost a ostré lokty jako dobrou vlastnost. Říká nám, že se jinak neprosadíme. Tahle doba po nás chce, abychom se stali bestiemi, abychom se stali nestvůrami. Chceš tuhle práci? Shoď dolů do bahna toho kluka, co zrovna dostudoval vejšku a je plnej ideálů. Chceš se dostat na tuhle školu? Nabonzuj ředitelovi ty největší hajzly školy. Chceš mít dobrej život? Tak ser na ostatní a starej se jen a jen o sebe.
Ale já nechci! Já se nechci starat jen o sebe! Nedokážu to, a nikdy bych nikomu jinému neublížila!
Proto utíkám. Proto utíkám před světem, před lidmi, před jejich nechutnými pařáty.
Protože odmítám tuhle společnost. Protože odmítám tyhle ideály. Protože odmítám tuhle dobu.
Kráčím pryč, protože tohle není svět, ve kterém chci žít.

This steady burst of snow is burning my hands.
I'm frozen to the bones, I am.
A million mile from home, I'm walking away.
I can't remind your eyes, your face.
 


Komentáře

1 Iswida Iswida | Web | 25. září 2012 v 18:37 | Reagovat

To je skvělá challange! Do toho jdu škola neškola :-)

2 Iswida Iswida | Web | 25. září 2012 v 18:43 | Reagovat

a mimochodem máš skvělý design, hned mě nalákal tu zůstat. jdu to tady trochu prošmejdit ;-)

3 Lady Diabolus Aki Mortem Lady Diabolus Aki Mortem | Web | 25. září 2012 v 19:07 | Reagovat

K té písnička - už jsem jí slyšela, jen jsem si nezapamatovala název. Moc se mi líbí. :)
Jinak, povídka je samozřejmě naprosto perfektní. ^o^

4 Adel Adel | 25. září 2012 v 19:29 | Reagovat

Já teda Run boy run nemám vůbec ráda, oproti Ironu se mi to vůbec nelíbí. T.T

5 Annie Annie | E-mail | Web | 25. září 2012 v 19:39 | Reagovat

Díky všem za komentáře(opět) :D

[4]: Ale... já to psala na Iron, i když to asi tak na první pohled nevypadá, no :D

6 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 25. září 2012 v 20:29 | Reagovat

Zaujímavá skladba, text tiež. Chudák chlapec.

7 Selenne L. Athi Selenne L. Athi | Web | 25. září 2012 v 20:50 | Reagovat

opět zajímavý počin, Ann. slyšela jsi od nich Run Boy Run? To je taky pecka, vřele doporučuju ;)

jinak děkuju za komentář, samozřejmě, že ty taky komentuješ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel