Strach

3. listopadu 2011 v 18:54 | Annieren |  Myšlenkový proud
Z čeho tak můžou mít lidi strach. Připomeňme si scénku z Harryho Pottera a Vězně z Azkabanu, konkrétně tu s bubákem, kdy každý viděl svůj největší strach. Ron viděl pavouky, Neville Snapea... a Harry mozkomora. A pak se od Lupina dozvěděl, že se bojí strachu, což je moudré.

Já se bojím všech možných věcí, které se mohou stát. Co bych tak dělala, kdybych byla svědkem nehody a musela oživovat umírajícího? Kdyby naší školu navštívil zabiják (berte to s rezervou, prosím)? Kdyby mě unesli, znásilnili?
Toho všeho se bojím, ale nejvíc se bojím jedné věci - sama sebe.

Není to tak, že bych děsila samu sebe. Tenhle vnitřní strach, který mám na mysli, máme každý, aspoň myslím, a každého sžírá, i když si to neuvědomuje.
Pamatuju si, že když jsem byla ve čtvrté třídě, hrozně jsem se bála, že až budu na střední, budu brát drogy. Jsem na střední a nic takového se nestalo. Jde ale o to, proč jsem se toho bála, tedy konkrétně, čeho jsem se bála. Bála jsem se toho, že se změním a drogám se podvolím.

To je ten strach ze samy sebe. Změna. Možná, že když se změníme, přijde nám to dobré, ale v dobu, kdy na to takhle myslíme, rozhodně ne. Bojím se sama sebe každý den, bojím se, že udělám něco, čeho budu později litovat, že někoho zraním (a teď myslím duševně), že přestanu být sama sebou. Možná jsem jediná. Teď mi to přijde pitomé tohle psát, ale nikdy jste o tom nepřemýšleli, řekněte...?

Dneska jsem jela vlakem domů a asi v polovině cesty si přisedly paninky z mé rodné vísky, a začaly tam kdákat jak slepice. Naplno jsem si pustila do uší Hollywood Undead, a doufala, že to slyší a budou si říkat, jak jsem to pošahaná holka. Měla jsem černě nalíčené oči a vysoké, dírkové boty, tak si možná i pomyslely něco o divné metalistce :D.

Ale na tom teď nezáleží.
V tu chvíli, kdy jsem poslouchala to jejich kdákání, jsem si se strachem pomyslela: "Co když budu jednou jako ony?"
Zase se bojím sama sebe, že se stanu jednou z nich, ženskou, jejíž jedinou starostí jsou, co řekla tahle sousedka kamarádce její sestřenky, nebo jestli dneska udělá svíčkovou nebo guláš. Bojím se, že se změním.

Ale já nikdy neopustím své příběhy a světy. Nikdy se nezměním... nesmím. I won't be part of the system (so I threw it on the ground :D).
 


Anketa

Určitě znáte klasickou Alenku v Říši divů. Znáte ale i American McGeeho Alenku?

Ne. Co to je? 34.1% (57)
Něco mi to říká... jdu si to vygooglit. 15% (25)
Jo, ale je to pitomost! Kdo to kdy viděl, Alenku s nožem! Pche! 9% (15)
Jasně! A je to něco úžasného...! 41.9% (70)

Komentáře

1 Adelaine Pierce Adelaine Pierce | Web | 3. listopadu 2011 v 19:11 | Reagovat

To je zvláštní. Jak ty to píšeš že jsi měla strách že začneš brát drogy, to by mě nikdy nenapadlo :D Nad tím takhle přemýšlet.. Znám sama sebe dost dobře, že vím, že tak hloupá nejsem. Možná to je tím, že ještě úplně neznáš sama sebe, nebo si sebou nejsi jistá. Vlastně každý ten tvůj strach, ze sama sebe z tohohle pramení. Ale podle mého se nervuješ a strachuješ nad úplně zbytečnými věcmi. ;) Teď nemá smysl se strachovat co kdyby, co když se změním. A kdyby ses skutečně změnila, už by ti to bylo jedno. Taže to je úplně zbytečné.
Já se bojím.. hm... Nevím, bojím se asi smrti. A..nevím. Nad tímhle moc nepřemýšlím. Asi nad tím přemýšlím divně. Prostě.. nemám vyloženě strach z žádný věci, jako třeba z výšek a tak. A nad strachem ani nepřemýšlím. Když přijde, tak přijde. Ale proč to přivolávat myšlením na to? Navíc, pocit, že se ničeho nebojíš je fajn. :D A prostě.. nemyslím na to, dokud není třeba. Takhle beru já strach, no.

2 Chodiaca kreativita Chodiaca kreativita | Web | 3. listopadu 2011 v 21:55 | Reagovat

Nechcieť prijať zmeny nieje asi dobrý nápad... Čo ak je človek zlý(z pohľadu okolia a všeobecnej morálky) a zmeniť sa nechce?

A druhá vec - dávaj si pozor, to sa schyľuje až k depresií :D Najhoršia depriesia je depresia z depresie :D

3 Syed Heckle Syed Heckle | 4. listopadu 2011 v 10:32 | Reagovat

V první řadě je dobré si uvědomit, že život tě jen tak sám od sebe nezmění, neomámí tě a ty se najednou neprobudíš jiná, jde o to co UDĚLÁŠ TY. Proto je naprosto možné se téhle blbosti vyhnout, věř mi, že já jsem taky pořád sám sebou a držím se toho zuby nehty, i když je možná fakt, že jsem si kolikrát spíš na obtíž vzhledem k tomu, co všechno mě trápí. Každopádně...pokud nechceš být jako ony, tak nebudeš.

4 Annieren Annieren | Web | 5. listopadu 2011 v 13:30 | Reagovat

[1]: Kdybych se změnila, tak s tím budu šťastná, to je fakt - ale stejně mě to nutí o tom přemýšlet...

[2]: To je taky problém. Když si to člověk prostě neuvědomuje, že se tak chová, nechce se změnit. Klíč všeho je uvědomění sama sebe... dokud si to dotyčný neuvědomí, prostě s ním nehneš. To jsem už zažila s tátou a jeho psychózou...

Jop, deprese - neřekla bych, že jima úplně trpím, nikdy jsem si na ně nestěžovala a tak, ale zřejmě mě už to párkrát potkalo... a dokonce i ten druhý stav, mánie. Ale depresi z deprese jsem zatím ještě neměla :D.

[3]: Jde o to, co udělám já, ale ovlivňuje mě všechno, okolí, lidi... ale v první řadě jde o mě, ano.

5 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 5. listopadu 2011 v 21:17 | Reagovat

Bát se strachu je určitě dobrý nápad. Protože člověk, který se bojí strachu tak vlastně z ničeho ani strach mít nemůže...
Já jsem dlouhou dobu trpěla arachnofobií, naštěstí jsem to překonala - a to beru jako jeden z mých největších úspěchů :)

A vím jistě, že rozhodně nechci dopadnout jako ty slepice, jak popisuješ . Prosím prosím prosím, jen to ne.

6 Nett •_• Nett •_• | Web | 5. listopadu 2011 v 22:20 | Reagovat

je to zvláštní, ale já mám větší strah z toho, že se nezměním...

7 ~Corelaine-sama ~Corelaine-sama | Web | 6. listopadu 2011 v 0:07 | Reagovat

Já se změnila a na věci, na které jsem se dřív dívala s hrůzou (drogy, chlast, kouření) se dnes dívám spíš s úsměvem. Když z toho máš strach, tím spíš to k sobě přitahuješ, když se toho nebojíš a zároveň si určíš jasné hranice, tak už si s tím nemusíš dělat hlavu...

V tvém případě se přestaň bát změny a zároveň si urči hranice, za které bys nikdy nešla. Třeba to pomůže... =)

[6]: Taky se bojím toho, že se nezměním. Jednu chvíli jsem měla takovou divnou úzkost, když šli všichni okolo mě dál, jen já zůstávala stejná... ale už je to pryč. :-P

8 Renáta Renáta | Web | 30. listopadu 2011 v 23:08 | Reagovat

Máš hezký blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel