Dvanáct ran

18. září 2011 v 20:01 | Annie-chan |  | Básně
Další pokus o báseň. Po dlouhé době. Dávám to sem jenom, aby do té rubriky něco taky přibylo, ale za báseň to teda rozhodně nepovažuju.
Najdete v tom několik mých momentálních pocitů. Nedivte se tomu, tak já mé ehm-ehm básně píšu.



První rána,
Ozvala se
Křičíš, prosíš
Nedosáhneš

Druhá rána,
Do nicoty
Krčí se v koutě
Stíny mizí

Třetí rána, už to syčí
Kouř a slzy
Sněhové vločky
Ryzí.

Čtvrtá, pátá
Pocit? Láska
Natahuješ ruku
Do konečného prázdna

Šestá, sedmá, ozývá se
Křičíš bolestí
Zvon v kostele
konečně bije

Osmá, devátá
Už to zase vidíš
Tu tvář s úsměvem
A jak mizí

Desátá rána
Padá na zem
Rudé louže
Jsem pohlazen.

Jedenáctá, pořád to slyšíš?
Cítíš, vidíš
Bolest míjíš

Poslední rána
A zase ta tvář
Mizí v dáli
Ruku v ruce
S ní

A dál už nic.
 


Anketa

Tvůj oblíbený živel?

Oheň
Voda
Země
Vzduch

Komentáře

1 Ilay^^ Ilay^^ | Web | 18. září 2011 v 20:53 | Reagovat

Nyaaa moc krásnééé **.** moc se ti to povedlo :) jen tak dál, já nikdy básničky psát neuměla, tak obdivuju ty, kteří je píší :D

2 Sabin*e Sabin*e | Web | 28. prosince 2011 v 18:22 | Reagovat

Velmi zajímavá báseň . Je tam spojeno hodně pocitů . Tak zmateně jasné cítění ... krásné , opravdu krásné . :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel