6. Kapitola: Audience u dvou vládců

10. března 2011 v 22:49 | Annie-chan |  | Poslední temnochodec
Grr. Na tuhle kapitolu nejsem ale ani v nejmenším pyšná.
Představí se nám tu jedna z dalších hlavních postav... vlastně jich bude víc.
A příště se to konečně rozjede! (jestli nějaký příště bude, ale odteď by to mělo být pravidelnější)


Šlechtici, stojící po celém obvodu místnosti, vyčkávajíc, co se bude dít, již začínali být krajně neklidní. Na to, aby si mezi sebou začali potichu špitat, byli moc vychovaní, a na to, aby se nějak sami zaměstnali, byli zase moc vznešení. Proto jenom postávali, probodávali svýma očima každého druhého sloužícího, který už si začínal vymýšlet epitaf, a vybíjeli si svou zlost na nižších šaržích.
"Určitě brzy dorazí, Vaše Veličenstvo." Ujistil vladaře velitel temnochodců.
"Již tady čekáme přes několik chvílí, veliteli. To není dobrá vizitka pro nejnovější hraničářku."
"Omlouvám se, pane," sklonil Falien Provierser pokorně hlavu. "ale doneslo se mi, že je nyní na prohlídce města. Jistě sem dorazí co nevidět."
"Kdo jí k tomu dal povolení?"
Falien, zdá se, byl otázkou zaskočen.
"Povolení…?"
"Ano. Nemůžeme přeci nechat mága jen tak se procházet po ulicích. Kdyby se o tom dozvěděla veřejnost, vypukla by panika."
A bylo to tu zase. Strach z mágů, třebaže neodůvodněný, byl cítit na každém kroku.
Král měl však věcný tón, když to prohlásil. Falien by se vsadil, že tohle řekl jenom proto, aby ukonejšil šlechtice. Kdyby tady byl jeho bratr, princ Daralan, jistě by se teď od něj na krále sesypala vlna uštěpačných poznámek.
"A-ano, Vaše Veličenstvo. Omlouvám se." Přistoupil ale na jeho hru a měl co dělat, aby se nepousmál.
Okamžitě se projevilo, že královi tato hra dobře posloužila. Jeden ze šlechticů se totiž příležitosti potupení velitele hraničářských jednotek ihned chopil s jízlivým úsměvem.
Pro Faliena to zase tak moc dobré nebylo.
"Co když je zrovna teď město v plamenech, veliteli? Co když zemřeli nevinní kvůli těm ohavným čárům? Co když zrovna teď někde došlo k ohromnému krveprolití, pouze proto, že si vyšel jeden mág na procházku? Vždyť-"
Šlechtic chtěl s posmíváním pokračovat, přerušil ho ale sám Falien.
"Musím vás opravit, pane," řekl co nejzdvořileji, jak mohl. "je to mágyně, nikoli mág. Tedy žena, nikoli muž."
Ve tváři šlechtice se na chvíli objevilo překvapení, následně však aristokrat započal rudnout a pravděpodobně by každou chvíli začal chrlit neslušné poznámky, kdyby se vstupní dveře síně nerozrazily dokořán. Stráže, které stáli za dveřmi, jen pokývli hlavou směrem ke královi, jakoby toto jediné gesto vysvětlovalo absolutně všechno. Následně se ozvaly zvuky kroků.
Do síně vstoupili dva lidé, tedy spíše jeden člověk a jedna elfka, za udivených a zaražených pohledů všech šlechticů. Onen člověk, Celian, měl ve tváři sebejistý a více méně i vznešený výraz, který jakoby říkal, že těmihle formalitami si prošel už mnohokrát a že ho nemůžou nijak zastrašit. Minimálně Falien však musel vědět, jak se teď přemáhá, aby nezbledl a nezačal koktat.
"Vaše Veličenstvo," začal mluvit jasným a pronikavým hlasem. Při jeho zvuku by i ti zpívající vrabčáci ztichli, kdyby ho slyšeli.
"Omluvte, prosím, naše zpoždění. Cítil jsem však za svou povinnost provést mou svěřenkyni po hlavním městě Eupaianském." Pouklonil se a rukou pobídl rudovlasou elfku, ať ho napodobí.
"Jsem Celian Feregrand, můj pane, a toto je-"
"Awia Maniethel," skočil mu však král do řeči. Celian ztichl a znovu se narovnal. Normálně by takovéto vyrušení bylo krajně neslušné… ovšem král může všechno, že.
"Mágyně Aurilitské pevnosti, pouze první úrovně. Nedávno prošla svou Zkouškou a úspěšně jí překonala. Nyní je však známá jako jediná přeživší z noci Démonů."
Tak oni už si to i pojmenovali, pomyslela si Awia a měla sto chutí tuto kousavou poznámku přednést i nahlas, to už ale král pokračoval.
"Dokud se neobjevilo její magické nadání, vyrůstala v okolí Palanejského údolí. Konkrétně na území hraběte z Amycusu. A zde také podpálila jeho synovi vlasy."
Při těchto slovech se pobaveně ušklíbl. Šlechtici, beroucí ho jako příklad, se taktéž posměvačně usmáli. Někteří se však jen taktně a neurčitě podívali jinam. Awia měla co dělat, aby to v ní nezačalo vřít.
"A tato mladá elfka nyní vstupuje do řad hraničářů a usiluje o právoplatné místo temnochodkyně," povzdychl si král a spojil ruce za zády. Pomalu začal přecházet po místnosti, a třebaže pozvolna, zcela jistě se blížil k Awie.
"Jaká to ironie," řekl nakonec a úsměv mu v tu chvíli zmrzl na rtech. Dosud smějící se šlechtici se přidali k těm, co jen lhostejně pozorovali díry ve zdi.
"Zrovna na elfce, mágyni, a navíc takovému dítěti, nyní závisí naše životy."
Chvíli bylo ticho. To jak se Awie objevily mžitky před očima a následně zmizely, když začala krále propalovat úzkostlivým a rozzuřeným pohledem zároveň.
"O tom ale já nic nevím, pane. Jsem jen další rekrutka, nic víc."
Celian se v tu chvíli zatvářil co možná nejnezaujatěji a Falien si pouze prsty promnul čelo. Šlechtici ztráceli své lhostejné výrazy a otáčely se zpět k té podivné scénárii.
Už jen tahle gesta Awie našeptávala, že se něco asi děje.
"Možná jsi jen další hraničářka," řekl král, zatímco se stále přibližoval k Awie. "ale, jak jsem již řekl, jsi i mágyně. Proč si myslíš, že se velitel vydal rekrutovat zrovna do Aurilitu, navíc po tak dlouhé době?"
Awia pouze pokorně sklopila hlavu.
"To nevím, pane." Král se jenom posměšně ušklíbl. Už byl od Awiy jen pár kroků.
"Víš aspoň, že se nemrtví znovu objevili na povrchu? To by měla být klíčová informace," pronesl jízlivě a Awia měla co dělat, aby jí vzteky nezrudly tváře.
"Nu, nemrtví znovu vylezly na povrch aligdorský, a to zřejmě za nějakou záminkou;" pokračoval král. "někdo je přivolal. Nebo něco přivolali oni… to v tomto okamžiku nevíme. To, co ovšem víme je, že se shromažďují u nedalekých Hraničních bažin."
V Awie v tu ránu hrklo. Hraniční bažiny. Místo, kde se odehrávala většina pohádek na dobrou noc, jejichž cílem bylo, aby děti měly co největší noční můry.
Existovala o ní spousta legend. O Ra'Zeldech, odporujících elfech, kteří se údajně v blízké době chystají svrhnout krále a započít elfskou monarchii. Awie se tahle myšlenka i docela zamlouvala, ovšem bylo jí jasné, že lidé z toho musí mít vyloženou hrůzu.
Pohádka, kterou Awia znala skoro nazpaměť, byla legenda o Avenis z močálu. Její matka jí to ještě v Amycujském zámku převelice ráda vyprávěla…
Tahle legenda je totiž příběh o utiskované elfce, která se vzepře svým utlačitelům, zajistí elfům rovnoprávnost a nastolí na světě mír a pořádek.
Kéž by bylo všechno tak jednoduché i ve skutečnosti.
Ale abychom se vrátili zpět do jednací síně, Awia si byla hned jistá, že kdyby se někde měli nemrtví shromažďovat, bylo by to zde. A teď se její domněnka potvrdila.
"Já osobně už jsem do Hraničních bažin vyslal pár oddílů, ovšem ani jeden z nich se nevrátil. Nerad si to připouštím, ale ty domněnky o přízracích zřejmě budou pravdivé."
Přízraky. Tak takhle si to nazvali. Nebyli to démoni, ale přízraky, strašidla a bubáci ve skříních.
"Nejsou to domněnky, pane," přerušil ho Falien. "máme to potvrzené dokonce od samotného Persidela, což je jeden z nejstarších mágů u temnochodců. A také jeden z nejmoudřejších." Při těchto slovech významně pohlédl na Celiana, který okamžitě stočil pohled jinam.
Ta hádka zřejmě nebyla slyšet jen na onom patře, a když ne… pan mág si zřejmě šel opravdu stěžovat.
"Co si o tom myslíš ty, hraničářko?" řekl král. Oči měl jenom pro Awiu, která nevěděla, jestli se má vztekat, nebo zneklidnět.
"V-všechno tohle vím, pane," odpověděla tedy co nejklidněji. "pravděpodobně je zde protrhlý Závoj."
Král v tento okamžik došel až k Awie. Jejich pohledy se střetly, a Awia v nich viděla něco, co by jí v životě nenapadlo. Pobavení. Klidnost. A očekávání.
Možná, že tohle všechno král plánoval… možná je tohle jenom hra. Možná na ní jenom zkouší, jak dlouho dokáže odolat. Nebo jak dlouho dokáže hrát na jeho strunce?
"A nejenom protrhlý Závoj," dodal zničehonic Celian. "i opuštěná Drakonská pevnost."
Král se za Celianem prudce ohlédl. Spojení, tenoučká nitka, která se utvořila mezi pohledem Awiy a Jeho Veličenstva, se přetrhla. Awia ještě letmo spatřila, jak se Falien zamračil a jak se šlechtici zatvářili velice překvapeně, to už ale král znovu promluvil.
"Ano," řekl klidně. "ztracená pevnost Drakon, léta opuštěná. Bývalé sídlo krále. Avšak poté, co se v Hraničních bažinách usídlil První démon a přetrhal zde Závoj, hradbu mezi naším světem a světem Duší, nebylo tam již více nebezpečno. A nyní… nyní je to ještě horší."
Král se otočil zpět k Awiy, která si úzkostně zkousla ret.
"Jistě už chápeš, proč tak zoufale potřebujeme mágy. Musíme do bažin vyslat někoho, kdo dokáže odolat mámením démonů a kouzlům světa Duší, a přesto věrně sloužit králi. Potřebujeme hraničáře, který vládne magickým silám. Potřebujeme tebe."
Ticho v síni bylo neskutečně tíživé. Awia navíc cítila, jakoby se jí králova slova provrtávala přímo do mozku.
"Přesto mám ale jisté… pochybnosti." Zamračil se. "Potřebujeme někoho silného, někoho s mocnou vůlí a dobrým instinktem. Někoho s vůdčími schopnostmi. Někoho s chladnou myslí, ne horkou hlavou." Při těchto slovech přimhouřil oči.
"Jsi si jistá, že všechny tyhle vlastnosti máš, Awio Maniethel?"
Neodpověděla. Nevěděla, co na to má říct.
Jistě, věděla, že odpověď na takovouto otázku je poměrně relativní a závisející na odpovídajícím, tedy že když řekne ano, bude to znít možná trochu sobecky, ale sebejistě, a že když řekne ne, sice si vybuduje pověst slušňačky, ale král by v tom mohl nalézt její nedůvěru v sama sebe. Žádná reakce se na tuto otázku prostě nehodila. Možná tak jedině 'nevím'.
"To mi snad neodpovíš, mladá mágyně?" nadzdvihl král obočí. Jeho hlas se po celé síni roznášel hlubokou a jasnou ozvěnou.
Neodpovíš… povíš… víš…
Awia i tentokrát mlčela. To ticho snad bylo ještě horší než králův posměšný hlas.
"Tohle už není Aurilitská pevnost, kde jsi po provedení nějaké neplechy dostala přes zadeček od velkých, zlých templářů. Tohle je královský palác. A já, jakožto král, ti nařizuji odpovědět."
"Ale já vám odpovědět nemůžu."
V síni opět zavládlo ticho.
"Co prosím?" optal se král. "Mám pocit, že jsem špatně slyšel."
"Nemůžu vám říct, jestli dokážu někoho vést, jestli odolám démonům, nebo jestli dokonce dokážu uzavřít Závoj, a to z jednoho prostého důvodu. Protože to nevím," procedila mezi zuby Awia. "a proto vám nemohu odpovědět na Vaší otázku. Je mi líto."
Sklopila hlavu ještě níž a pozorovala studenou, mramorovou podlahu. Přesto ale jasně cítila, jak jí Celian soucitně pozoruje, jak jí šlechtici pohoršeně a překvapeně zároveň sledují, a jak jí král propaluje pohledem.
Nic na to však neřekl. Opět tu zavládlo nemilosrdné, odporné ticho. Awia stále hleděla do země, přičemž se celá třásla a do očí se jí pomalu draly slzy. Jizva na jejím boku jí nesnesitelně pulzovala, avšak v hlavě měla prázdno. To strach. Bázlivost. A hrůza…
Ona není zbabělec… to… to jenom pud sebezáchovy.
Proč tohle všechno musí podstupovat?! Proč se tohle všechno děje? Smrt Arthura, zrada Roberta, ztráta všeho, co zatím znala, a ta odporná smrt, dýchající každému za krk a čekajíc, až se jejich nitka života přetrhne…
"To by stačilo, bratře," ozval se zničehonic další hlas. "nemyslíš?"
Hlavy všech přítomných se za novým příchozím otočily jako na povel. Celian se zaskočeným výrazem, šlechtici překvapivě pohoršeně a někteří dokonce s odporem. Pouze velitel temnochodců dál napjatě pozoroval krále, jelikož z masky Jeho Veličenstva na chvíli vyprchala veškerá lhostejnost a ve tváři se mu mihla známka údivu. Ta však okamžitě zmizela a hned jí zase nahradila kamenná apatie.
"Ale, ale," pronesl pouze suše. "kdopak se nám to vrátil."
Konečně se otočila i Awia, bledá a vyděšená. A v její hrudi srdce nenápadně poskočilo - radostí.
V obrovském vchodu do jednací síně, jedné z hlavní části královského paláce, nyní stál jakýsi muž v zářícím se brnění se sebevědomým výrazem ve tváři. Po jeho bocích stáli dva stráže se skelným pohledem a mečem po ruce. Ovšem to, co vyzařovalo z onoho muže, je naprosto sklidilo do pozadí.
Takhle má vypadat král, pomyslela si Awia okamžitě. Ne jako ten vyslýchací bastard.
Muž s dlouhými, blonďatými vlasy, nepatrnou jizvou na bradě a neoholeným strništěm jen se zářivým pohledem přejel všechny přítomné v místnosti, až jeho pohled - pravděpodobně podruhé - upěl na Awie.
"Ano, jsem to já," prohlásil, oči majíc stále upřené na Awiu. "a po tak dlouhých cestách by si mohl svému bratrovi aspoň poděkovat, že za tebe na ten jih lezl."
"Rozhodl ses sám," odvětil pouze král. Awia si teď nebyla jistá, jestli se napětí stupňuje, nebo jestli slábne.
"Nikdo se o ničem nerozhoduje sám. Zásadní vliv na něj má okolí," odtušil muž a konečně promluvil i k Awie.
"Ty budeš zřejmě ta nová rekrutka. Slyšel jsem o tobě, Ivetrelem je těch zpráv plný." Jen se na Awiu povzbudivě usmál, a ta znejistěla ještě víc.
"Daralan Orvertirský, jméno mé," představil se, a sklonil se k pokloně - jak je na prince vhodné.
"Jak dlouho už jsi v Ivetrelemu? Měl jste… měl jste se ohlásit, pane," řekl překvapeným hlasem Falien, přičemž stanul králi po boku.
"Nechtěl jsem zase hned být zavalený informacemi o tom, jak prohráváme, jak nás nemrtví obklopují ze všech stran a jak se z bažin zase nikdo nevrátil," řekl prostě princ. "chvíli jsem jen… rozjímal."
"Ale…" Na králi bylo vidět, jak se ovládá. "Bratře, pokud nám tímto zatajuješ nějaké důležité informace… a úmyslně… pak-"
"Nemám co zatajovat," vzdychl Daralan. "nic nového. Jih je taky plný nemrtvých a místní temnochodci mají dost své práce. Nechtěl jsem tam moc obtěžovat, tak jsem rozhodl vrátit zpátky. A hle, jsem tady.
Jakmile jsem se doslechl, že jsi odvedl tu jedinou přeživší mágyni k výslechu, hned mě napadlo, jaké šílené praktiky na ní zase budeš zkoušet. A nemýlil jsem se. Ta elfka vypadá, že bude zvracet."
Awia se na chvíli zatvářila uraženě, ovšem hned z ní veškerá dotčenost vyprchala a nahradila jí povinnost chovat se slušně v přítomnosti vyšších šarží. Je elfka, mágyně… nesluší se, aby se tady… rychle se uklonila, hlavou co nejblíže k zemi.
"To ne, princi. Jeho Veličenstvo mi pouze pokládalo otázky, které považovalo za nutné. Je mojí chybou, že na ně…"
"Není žádná chyba říct, že si nejsi jistá svými vůdčími schopnostmi," přerušil jí hned velitel temnochodců. Normálně by se za ním Awia otočila, ovšem teď měla nutkavou potřebu být stále skloněná jak pštros.
"Jenom jsem tě prověřoval," přitakal okamžitě král. "do Bažin bych tě poslal, ať už by se situace vyvinula jakkoli. Nemáme jiného mladého mága, rozhodně ne mladšího, než jsi ty," povzdechl si král. Zřejmě se cítil trošku zklamán, že mu někdo přerušil jeho hru.
"To je mi tedy situace," povzdychl si princ a otočil se k sloužícím, kteří stáli semknutí u dveří do chodeb. "odneste mi, prosím vás, cestovní vak. A přineste mi něco k jídlu." Řekl jim. Služebnictvo se jen na vteřinku zarazilo, poté přikývlo a rozběhlo se do všech stran. Awia se neubránila pohledu na jejich špičaté uši, stejné, jako měla ona. Jako ona.
"To, že ses neohlásil hned v den příjezdu, bude ještě náležitě projednáno, bratře," pronesl chladně král. Princ se na něj jenom s klidným úsměvem podíval.
"Ano, já vím. Svolává se válečná rada. A bla, bla bla." Falien pouze vzdychl, přičemž Jeho Veličenstvo se zamračilo. Awia si nyní byla rozhodně jistá, že jí je princ sympatičtější než král samotný.
"Ano, to tedy svolává," řekl chladně. "a to okamžitě. Přesuneme se do jednací místnosti, prosím." Pokývl na zaražené šlechtice a na svého bratra, které stále netečně postával u dveří. Jakmile zaslechl informaci o přesunu, jen vzdychl a s furiantským úsměvem na tváři se vydal za svým bratrem. Awia stále zaraženě postávala na místě, jelikož si nebyla jistá, co má dělat.
Může odejít? Může vypadnout a jít se vyzvracet, jak to před několika minutami plánovala?
Odpovědi se jí dostalo těsně před tím, než král opustil trůnní sál.
"Ty a tvůj patron se připravte. Hned zítra ráno vyrážíte do Hraničních bažin."

"Jsme blízko… blízko… pane. Blízko." Zachroptěl nemrtvý a pokusil se neohrabaně uklonit. Spíš to ale vypadalo, jakoby se otáčel na místě. Okamžitě to tedy vzdal a nepříliš přesvědčivě se narovnal.
Démon, stojící před ním na vrcholu skály a pozorujíc údolí, se za ním ani neotočil. V jeho tváři se absolutně nic nepohnulo.
"Nějaké nové zprávy?" zeptal se pouze. Nemrtvý jen zavrtěl hlavou.
"Paní vám jen… vzkazuje…" zachrčel. "že… že má prý… prý nové zajatce… pane."
Ani tentokrát se démon neotočil, ovšem v jeho tváři se mihla známka úsměvu.
"Výborně," řekl si sám pro sebe a znovu se bedlivě rozhlédl po údolí. Noční krajina vypadala tak nezranitelně, tak magicky, tak čarovně. Všechno tu bylo hezčí, než za Závojem, než ve Světě duší. To byl jen mrtvolný svět bez pravidel, zákonů a jakýchkoli ustanovení.
V tu chvíli se mu vybavil další problém, který měl na starost už delší dobu.
"Ohledně té holky…"
"Ne," zasípal nemrtvý. "žádné zprávy, pa… pane. Výhýbá se… vyhýbá se nám. Je… je mrštná… a… umí se… umí se schovat."
"To bych bez tebe nevěděl," vzdychl a konečně se k nemrtvému otočil. Jeho černé oči v té tmě téměř mizely ve stínu, a kdyby nebylo zelených zorniček, zřejmě by ho ani nikdo nebyl schopen spatřit. V noci z něj byl stín, dokonalý špeh, a to i v poměru na démony.
"Chci jí mrtvou."
"A…ano, pane." Odvětil nemrtvý trpce a pokorně sklonil hlavu. Démon ho jenom probodl svýma chladnýma očima a chtěl ještě něco říct, to by se ale nesmělo stát to, co se stalo.
Ze země vyšlehl kořen a silným nárazem ho shodil k zemi, a to tak mocně, že mu téměř vyrazil dech. Nemrtvý jen zděšeně vytřeštil oči, to už ale byl celý od krve a dívka, která mu právě podřízla hrdlo, ho skopla dolů ze srázu.
Démon se rychle vyhrabal na nohy a zvedl ruce k přípravě kouzla, uchopil ho však další kořen a odhodil přímo na okraj svahu. Když se znovu pokusil zvednout, nějaká tmavá silueta mu tvrdě přišlápla hruď zpět k zemi.
"Kde je ta tvoje tlupa?" Ozval se nocí hrubý, dívčí hlas. Démon jenom zalapal po dechu, pak se ale na jeho tváři objevil úsměv.
"Tak čarodějka… osobně. Je mi… ctí," vysoukal ze sebe pracně, to jak se mu dostávalo čím dál méně kyslíku. Na dívčině tváři chvíli přeletěl stín překvapení, to ho ale ještě pevněji přišlápla k zemi.
Démon si nemohl nevšimnout jejich chladných očí, bez citu a slitování. Přesně těmi samými, jako měl on sám. Jak by taky chtěl člověk mezi démony přežít, kdyby se nestal jedním z nich?
Tahle dívka toho byla příkladem.
"Žádná čarodějka, démone," procedila mezi zuby. "ale její dcera."
Byla nádherná noc. Temná, krvavá a přesto tak nádherná.
Ještě než se démon stihl zatvářit překvapeně, ozvalo jakési nechutné křupnutí, jako když se lámou kosti. Po chvíli ze srázu spadlo další tělo.
"Kolik problémů mi ještě hodláš nadělat, matko?" Vzdychla dívka a s dýkou si zakroužila kolem prstu. Žena, která se do té doby schovávala ve stínech, konečně vyšla ven. Její tvář však zůstala, díky tmě, neodhalena.
"Hodně, dokud se nevrátíš zpět ke své pravé matce," odvětila příkře. "jsou mrtví?"
"Jo. Oba."
"Výborně. Pojďme najít ty ostatní, ať můžeme konečně v klidu spát."
S těmito slovy se siluety dvou pravděpodobně nejnebezpečnějších žen v této oblasti rozplynuly v šedém oparu Hraničních bažin.
 


Komentáře

1 Neliss "Nellie" Screamers Neliss "Nellie" Screamers | E-mail | Web | 11. března 2011 v 11:46 | Reagovat

Úžasné. ^^
Kráľ je na nič, princ sa mi pááči. :3 A ten druhý úryvok je taký tajomný, zaujímavý a nechápem ho.:D
Super kapča, teším sa na ďalšiu.

2 KadetJaina KadetJaina | Web | 11. března 2011 v 12:19 | Reagovat

Daralan je borec... Jeho jméno mi připomíná jedno městě z Warcraftu a taky jméno čarodějky, o které jsem kdysi psala :D. Ale je to sympaťák, s tim bych do bitky vyjela.
Zajímalo by mě, co je to za ženský, ty budou dělat ještě problémy, jojo :)

3 Susan Susan | Web | 11. března 2011 v 20:39 | Reagovat

Suu Gironi :-D

4 Susan Susan | Web | 11. března 2011 v 20:41 | Reagovat

Ja viem

5 Smirky Fortuna | Alia Smirky Fortuna | Alia | Web | 12. března 2011 v 18:02 | Reagovat

Teda, teď jsem se do povídky poprvé začetla, ale jednoznačně zaujala. Takže teď se ti asi vrhnu na předešlé kapitoly. Dopředu varuji před spamovitými komenty v budoucnosti. :D

6 thestarbucks thestarbucks | Web | 13. března 2011 v 10:46 | Reagovat

taky mě to zaujalo :) jen tak dál ;))

7 maya-123 maya-123 | 14. března 2011 v 20:36 | Reagovat

Hezkej layout

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel