Jak Annie ke své bolesti hlavy přišla

7. prosince 2010 v 20:47 | Annie-chan |  Scrapbook
useless-fire.blog.cz
No není to divné? Včera mi bylo fajn, měla jsem dobrou náladu, byla jsem i docela spokojená. Dneska ráno - fuj. Začalo to tak, že moje sestra má zase rýmičku a kašlíček a zůstala doma, ačkoli já měla ráno bolesti břicha a kašel taktéž (no co, ona to holt umí přehrávat), ale to je ta oběť zimy. Ve škole ještě horší. Začalo to tak, že to vypadalo, že budu muset jít strašit (na Mikulášskou nadílku) za anděla do školky, potom mě ale nakonec někdo nahradil, takže s tím jsem problémy neměla. Stejně ale přišly jakési roupy či co (nebo se můj mozek zbláznil?) a mě se najednou z nějakého důvodu chtělo až brečet. Přišla jsem domů, v půl druhé, samozřejmě rozeřvaná, chvíli si četla shoujo mangu a byla jsem fajn. Dokonce hodně fajn! Já měla optimistickou náladu! Co ta shoujo manga dokáže.
Ale neměla jsem oběd, jen čokoládovýho Mikuláše. A hlad nemám... no, ve dvě jsem byla na zkoušce s flétnou kvůli jednomu koncertu, a hned pádím na náš extra předmět 'volbu povolání', který jsme tentokrát trávili na počítačích. Pak domů, a to přišla ta nejhorší část. Dneska měl totiž děda přivézt nový kobereček do mého pokojíčku, tak já debil hned začala pokojíček vyklízet. A když mi mamka o hodinu později napsala, že ten koberec bude až zítra, jistě chápete, že už jsem měla většinu vyklizenou. Prostě epic fail.
Tak to k tomu komickému dnešku. Pokusím se ještě zapracovat na "Posledním temnochodci", jelikož kapitolu mám rozepsanou, a poté bych ráda zase pracovala na překladu Avatara. Ale jsem u mého ne zrovna oblíbeného dílu, u knihovny - bože, tam je tolik slovních převratů, a anglicky! Je vážně těžký vymýšlet to česky významově stejně - čest všem profesionálním překladatelům.
Jinak, nový design. Nápad byl, ale zpracování už nic moc, co? Hm.

P.S. Musím vzdát hold mé třídě. Všichni učitelé celý pátek i pondělí říkali, že jim je jedno, jestli Mikuláše ve škole uděláme, ale že by nám pomohli sehnat každoroční tradiční převleky, který si někdo z místních lidí odnesl domů, že by nám pomohli sehnat aspoň nějaké ty sladkosti když už, ale prd. Nakonec jsme si to všechno sami vyrobili a šli do tříd strašit na svoje nebezpečí. Vím, je to tak trošku "nezákonné", ale tohle bylo prostě od třídy fakt hezký... nezklamali první stupeň a prvňáky hlavně, kteří už na ně byli natěšení jako náš kocour na snídani.
 


Komentáře

1 Andy-sama^.^ Andy-sama^.^ | Web | 8. prosince 2010 v 17:05 | Reagovat

Tak to je milé. Pamatuju si jak jsme chodila tyka na základce za anděla:DJak já bych se vrátila na základku:),ale hold čas se vrátit nedá.. A jinak je ti líp?:( .. :-)

2 Temprence Temprence | E-mail | Web | 8. prosince 2010 v 19:57 | Reagovat

nový lay je k sežraní. Obdivuji lidi, co dokáž víc, než jen přidat či ubrat kontras. Moc se mi líbí obrázek v záhlaví, hlavně slečna hned vepředu. Má takový krasný bojový nápad.
Fuj, překlad. Máš můj velký obdiv. Já kdysi sama pro sebe překládala knížku a ztroskotala jsem někde u první stránce, což jsem se teda moc daleko nedostala.
Mikuláíše bych vrátila. Hned. Nejvíc me štve, že na druhé budově chodí strašit. a zase my nic nemáme :/ Že se na člověk envykašle. Ale aspoň jsme dostali adventí kalendář. A detail, že je strašně nedobrý vynechám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel