4. Kapitola: Počátek konce (1/2)

13. prosince 2010 v 21:33 | Annie-chan |  | Poslední temnochodec
Ráda bych řekla, že je tahle kapitola jedinečná, ale říct to nemůžu.
V přepočtu jsem jí psala asi čtyři hodiny. Je to vážně prácička, stejně si ale myslím, že bych to dokázala napsat líp, ale přepisovat se mi to už nechce.
DESET STRÁNEK VE WORDU! Komu by se taky chtělo?
No, užijte si tu kapitolu. Já vím, nic moc a navíc zase dlouhý...
...ale stejně jsem na tuhle kapitolku tak nějak hrdá. Snad právem.
Ta kapitola je tak dlouhá, že se sem ani NEVEJDE, takže se vkládá do dvou článků!
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

Krev.
Awia stále slyšela v uších svůj předchozí výkřik, a dalšímu zabránila zalapáním dechu a rychlým zakrytím úst.
Leželi tu mrtví lidé.
Jen zdrceně hleděla na zkrvavená těla, která ležela na zemi, a cítila, jak se jí do očí derou slzy. Znala je. Znala je, a oni tady teď před ní leželi celí od krve. Mrtví. Bez života.
To, co Awiu ale děsilo nejvíc, bylo to, že měli černé, uhelnaté oči. Bělmo nebylo bílé, ale tmavé jako uhel, a zorničky taktéž. Přesně takovéhle oči měli démoni… temné, bez života, bez lásky, bez slitování. Awia cítila, že jí nabíhá husí kůže, a znovu si protřela oči, aby zabránila příchozím slzám.
Robert měl pravdu. Opravdu se něco děje. Otázkou teď je, jestli v tom má prsty, nebo ne. Kdyby ano… Awia se na to neodvážila pomyslet. Ale co teď? Cítila, že jí nohy úplně zdřevěněly a odmítaly se pohnout. Dokázala jenom bez života hledět na mrtvá těla a truchlit nad jejich památkou. Musí rozprášit jejich prach do čtyř větrů, spílat nad jejich těly a do konce svého života litovat těchto zmařených-
KŘACH!
Celá podlaha se znovu zatřásla, Awia se tentokrát neudržela a spadla na zem. Hluboká rána jí vytrhla z jejího smutku a vrhla jí opět do kruté reality. Žádný smutek. Žádný pláč. Žádné to prášení, nebo co to Avainartská církev při pohřbívání dělá.
Kdo je zabil? Proč je zabil? A jak se sem dostal, pokud to tedy nebyl mág - a tuto možnost si Awia odmítala připustit. Co se tu proboha děje? Snad zemětřesení, či co? Celým Aurilitem prochází obrovské rány a navíc tu leží mrtví lidé, kteří pravděpodobně nepřežili to, že z nich někdo chtěl udělat démona!
Nemá cenu si něco nalhávat, oči prostě nečernají jen tak!
Nová dávka energie a i touha po vendetě, kterou ovšem Awia částečně přehlížela, jí donutily vstát a nad celou tou událostí přemýšlet rozumně. Cítila, jakoby právě její vinou zemřeli. Byl to stejný otupělý pocit, který má člověk po zabití - nejdřív se tomu brání, odmítá si připustit, že ukončení žijící bytosti je správné, pak už si na to ale zvykne… a při další vraždě už ani nehne brvou. Jak hloupé… jak odporné. Awia jen zatnula ruce a vzhlédla, aby se nemusela dívat na mrtvá těla svých bratrů a sester. Nikdo nepřicházel, ani seshora z ložnic, ani zezdola ze školy. Nikdo se nezajímal o to, co měla znamenat ta hromová rána, nebo co? Nebo se prostě všichni jen tak vrátili do postelí spát-
KŘACH!
Další hromová rána se rozšířila celou školou a Awia znovu málem spadla na zem.
Už nesmí dál váhat! Avatar ví, co se to teď děje.
Arthur… co když je v nebezpečí… ne, on se o sebe umí postarat. Není… není prioritou. Musí najít nejvyššího čaroděje. Hned.
S odhodlaným, avšak i mírně vyděšeným a vybledlým obličejem, vyběhla ven ze společenské místnosti. Pracovna nejvyššího mága je ve třetím patře, nemělo by být těžké se tam dostat… možná tam bude i velitel templářů a už tohle budou řešit….
Avšak hned, jakmile Awia vyběhla ze společenské místnosti, došlo jí, že její cesta do třetího patra nebude tak jednoduchá. Na schodech i na podlaze opět leželi mrtví mágové, avšak byli tu i živí. Živí templáři - kteří však neměli ke smrti blízko - a jakási živá, odporná nestvůra.
Awia tyhle nestvůry vždycky viděla jen v knížkách. Byly malé, podsadité postavy, s podivně lesknoucím se tělem a stříbrně zářícíma očima. Jejich pokožka měla černé zbarvení a lebka byla malá, holá - tělo shrbené, dlouhé ruce s pařáty… Avainart těmhle bytostem říkal "Prázdní", elfové zase "Stopaři". Zato mágové jim říkali prostě. Nižší démoni.
Byli tu jenom dva templáři - a k Awiiným starostem - ani jeden z nich nebyl Arthur. Neznala ani jednoho, avšak poznala by i na míle daleko, že jejich schopnosti na poražení tohohle démona nestačí. Vypadalo to, že démon dokonce už vysál schopnosti některých mágů, jelikož jeho pohyby byly přirozenější a také nejspíš viděl. Bylo všeobecně známo, že démoni jsou ve fyzickém světě beze smyslů - slepí, hluší, nic necítící - pokud nevysají nějaké lidské duše. Tenhle to zřejmě již udělal.
"Mág…" uslyšela ho najednou Awia ke svému zděšení. "další…chuťnoučký mág… plný strachu…obav…starostí…" Templáři se až teď otočili a všimli si Awiy.
Jak bezmocně si teď připadala - dva ozbrojení chlápci s meči nestačí na podřadného démona. Má pak ale mladá, nezkušená mágyně v noční košili vůbec šanci?
Démon se ovšem nepřirozeně rychlými kroky a s hladovým výrazem ve tváři začal přibližovat. Templáři se po něm sice ohnali, ovšem jeho tempu nestačili. Awia cítila, že se jí zase zmocňuje panika.
Pouze ten, kdo dokáže ovládat své pocity, se může nazývat mágem. Pouze ten, co dokáže skrýt své emoce a city, může používat svůj dar. Awia si okamžitě vzpomněla na slova z jakési učebnice. Nebo to řekl nejvyšší čaroděj…nebo že by Robert? Jaká ironie - na rozdíl od všech těch nudných a nepotřebných pouček tohle byla pravda, a ona si ani nepamatovala, odkud jí má.
Démon byl od ní sotva metr daleko. Tak blízko, tak rychle, tak nečekaně. Awia nestihla ani uklidnit svou mysl, aby vůbec mohla vyvolat nějaké to kouzlo, a démon už se po ní oháněl těmi svými nechutnými pařáty. Chtěl jí srazit k zemi, vysát z ní život, vysát z ní energii, které mágové měli přebohatě. To jediné, co Awia stihla, bylo uskočit na stranu.
Jak vlastně takový démon vysává energii?! To se mága stačí jenom dotknout, nebo se musí dotknout jeho krve, nebo ho musí zabít a při umírání vysávat mizící energii, nebo-
Awia vyděšeně zjistila, že ono napětí a strach v ní vyvolává ještě rychlejší myšlení, a že čarovat teď může stejně dobře jako plavat v zimě. To jediné, co stihla udělat, bylo uhnout dalšímu útoku.
Neděje se snad něco, když mág panikaří?! Tedy, když byla malá, klidně nechala jejím učitelům vzplanout vlasy!
"Ani se jí nedotkneš!" uslyšela zničehonic hlas jednoho z templářů. Ten pronikl za démonova záda a pokusil se ho zezadu paralyzovat. Jeho útok ovšem nedopadl zrovna dobře - meč se od démonovy kůže odrazil jako od nějakého kovu. Démon se jenom nasupeně otočil.
"Člověk…obyčejný…bez energie…ale otravný…otravný…aspoň špetka života…" po tomto pokusu pronést jakousi smysluplnou větu udělal něco naprosto nechutného, bez čeho by Awia klidně mohla žít. Démon svým pařátem projel templářovým brněním jako vodou a jeho kůží jakbysmet - v tom okamžiku se templářův křik rozlehl po celé místnosti. Na zem začala odkapávat jeho krev, avšak démon tím templáře nechtěl jenom zranit. Zničehonic do jeho ruky z tohoto místa začala do démona proudit, jakási čirá, bílá energie, jakoby unikala z onoho templáře - a vtékala do těla toho démona, přímo se do něj mísila - nebylo pochyb, to byla mana… Awia to dokázala jenom nevěřícně a vystrašeně sledovat.
V další okamžik se stalo několik věcí najednou. Druhý templář v ten okamžik rozlíceně udeřil do démona svým mečem a kupodivu mu útok vyšel - jeho ostří rychle proniklo démonovým tělem, ze kterého naopak mana začala okamžitě unikat.
Jeho tělo se začala měnit v prach, jako mizející oheň, přesně jako ustupující hněv. Ruka zmizela z těla raněného templáře, ale zranění zůstalo. A on padl mrtvý k zemi. Během několika vteřin démon padl, ovšem s obětí, se kterou Awia nepočítala. Dobré konce prostě neexistují.
Život z templářova těla zmizel rychle, až moc. Jeho oči koukaly někam do prázdna, a krev z jeho rány se pomalu rozlévala po podlaze. Proč je všechno tohle tak snadné? Proč to musí vidět… zrovna teď?
Jakmile se templář otočil a pohlédl na Awiu, zjistil, že zvrací. Jenom vzdychl a otočil se zpět, aby na tohle nemusel koukat.
"Posedlosti nezvracejí, pokud se nemýlím," podotkl nakonec po pár vteřinách ticha.
"C-cože?" dostala ze sebe jenom Awia, která si zrovna utírala pusu.
Její žaludek pohled na další krev, a tentokrát i na smrt, už nevydržel.
"Kvůli takovýmhle, jako jsi ty, už jsme teď přišli o hodně mužů. Vypadají nevinně a zraněně, takže jim pomůžem na nohy, a najednou bum!- templář je mrtvý. A než se ostatní vzpamatují, mág se šíleným výrazem ve tváři zabíjí dalšího a dalšího, jednoho po druhém. A teprve pak nám dojde, že je posedlý."
"Posedlosti mají černé oči," konstatovala Awia.
"To jsme si také mysleli," otočil se na ní nakonec. "ale ty jsi živá. A beze zranění - zatím. Utíkej zpátky do ložnic, zabarikáduj se tam a… nikam nechoď."
"Co se tady děje?" zeptala se však Awia.
"Copak jsi to neviděla?!" odsekl templář. "Posedlosti. Démoni. A jiné zrůdy… přes noc se jich tu na Aurilitu nahemžilo jako much. Zabíjí se sice mezi sebou, ale co hůř - jdou i na ostatní."
Roberte… cos to… Awie proběhlo hlavou několik možných scénářů, které se mohly odehrát. Teď už nebylo pochyb - Robert do toho musel být zapletený. Ale… přece…
"Tak vrať se do té ložnice!"
"N-nemůžu," zakoktala vystrašeně Awia. "ty… posedlosti…a démoni… už asi byli tam. Byli tam… mrtví…"
"Jo tak to ty jsi tam řvala? Optimisticky jsme si mysleli, že má někdo noční můry, ale… výborně. Nu, co se dá dělat. Teď půjdeš hezky se mnou za velitelem templářů, a-"
A Awia byla ten moment svědkem další vraždy.
Jakoby ze země se - k Awiinině naprostému údivu - vynořil další démon. Bylo to naprosto neuvěřitelné a v normálním okamžiku i objektem údivu, ovšem v tento okamžik to byla jen další kapka do poháru Awiina zděšení. Démon vypadal podobně jako jeho předchůdce, až na to, že ho z větší části tvořily plameny. Hořící, plamenný démon, jdoucí si za potravou. Byl ale nejspíš i menší a možná i inteligentnější, ale o tom by se mohla s někým hádat.
V jedné vteřině jeho pařáty prošly krunýřem templářova brnění a ten jenom přidušeně vykřikl. Na zem začala dopadat jeho krev. Awia potlačila další zvracení.

"Moc…síla…energie…" slyšela jenom zamumlat onoho démona, a zničehonic do jeho ruky začal prchat templářův život. Jak mizela jeho energie, mizela i jeho vitalita. Život z jeho kůže, plamen života z jeho očí, odhodlanost z myšlenek. Awia, stále ležící na zemi, se začala pomalu posouvat dozadu, se strachem v očích.
Když démon přestal templáře vysávat, byl už muž ve tváři celý sinavý a mrtvolně bledý. Jeho oči, stejně jako jeho přítele, hleděli kamsi do prázdna. Jeho tělo spadlo do kaluže krve a už se ani nehnulo. Démon si jenom prohlížel svou ruku a zlostně zaryčel.
"Potřebuju…síla…víc…" uslyšela Awia něco v tom smyslu, a pak jí došlo, že je na řadě ona.
Vykřikla a pokusila se vstát, démon na ní byl však moc rychlý. Objevil se u ní ve zlomku sekundy a pokusil se jí, stejně jako templáři, vysát život, Awia se však odkulila pryč a rychle vyskočila na nohy. Rychlostí blesku se rozhlédla a přes všechnu tu krev, paniku a zděšení spatřila svojí jedinou cestu ven - dveře na chodbu. Dveře do ještě většího nebezpečí.
Poháněna touhou žít se tryskem rozběhla ke dveřím, ovšem démon mířil za ní. Awia se ani jednou neohlédla, jak blízko za ní démon je, jestli už jí dýchá na krk nebo jestli je teprve několik metrů za ní, jestli je na něj moc rychlá nebo on moc rychlý na ní, jenom urputně utíkala ke dveřím.
Jakmile k nim doběhla, rychle zatáhla za kliku a vklouzla do chodby. Dveře za sebou zavřela rychlým a silným třísknutím.
Vzápětí si ovšem uvědomila, že tohle jí moc nepomohlo. Démon totiž začal do dveří bušit tak silně, až se Awia vylekala, že je hned vylomí z pantů.
Ty dveře nevydrží, mihlo se jí hlavou. Nevydrží a ty zemřeš, a tvoje tělo poslouží pro stínovou magii nebo energii na vytvoření démona… anebo tě v tom lepším případě spapinká tenhle podřadný tvoreček… to chceš, Awio?
Ne, věděla odpověď okamžitě. Ale jak dosáhnout toho, aby přežila? Aby vyhrála souboj nad démonem? Nikdy nepoužívala magii k ničemu jinému, než trénování, studování a učení se, nikdy svého daru nezneužila pro zbytečné krveprolití, ani na tu pitomou pomoc při písemce!
Nikdy.
Ale nejspíš teď bylo na čase, aby se to změnilo.
Dveře vypadly stejně rychle, jako se démon před chvílí zjevil, a Awia stihla jen tak tak uskočit. Na démonově tváři se objevilo něco jako úšklebek - tedy, jestli to byl úšklebek, to Awia nevěděla, klidně to taky mohlo být zamračení, u démonů jeden nikdy neví.
Ustoupila o krok dál a zvedla ruce, ale dřív, než stačila něco udělat, jí démon srazil k zemi. Svými pařáty jí pořádně škrábl do levého boku, ovšem neprošel kůží, jelikož Awia rychle ucukla. Kopla démona do jeho ohnivého těla a bolestí vyjekla, jelikož jí jeho plamenné tělo popálilo chodidlo. Přesto se to ale neminulo účinku a démon o krůček ustoupil. Ale i to Awie stačilo.
Skulila se na druhý bok a vyskočila na nohy. Tak rychle, jak jen mohla, zvedla ruce a představila si to, co chtěla.
Led. Zmrzni, ty ohnivá stvůro.
A pak se stalo něco neuvěřitelného.
Awia to viděla jasně a čistě, ačkoli věděla, že to je ve skutečnosti děj ani ne jedné vteřiny. Vzduch kolem démona se začal přeměňovat - jistě, vzduch byl odnedávna něco, co dýchali a co potřebovali k životu, díky alchymii ale mágové věděli, že je ve skutečnosti ještě cennější, než se o něm říká - obsahuje nepatrné částice vody.
A tyto nepatrné částice vody, které se všude ve vzduchu nacházely, se ohromnou rychlostí začaly shlukovat kolem démona a hasit jeho plamenné tělo. Awia jen mávla rukou a voda se v tu chvíli proměnila v čistý, bílý sníh. Mrazivý, studený, ledový a smrtící.
Démon jenom zlostně zařičel - Awia už teď chápala, co za zvuk se to roznášelo celou školou - tak hlasitě, že to nejspíš probudilo všechny dosavadní spáče, a téměř okamžitě se rozsypal na hromádku prachu. Zemřel. Jeho životní energie se proměnila zpět ve vzduch, a jeho existence se navrátila zpět do světa duší.
A to všechno se stalo za hloupou vteřinu.
Awia ještě chvíli zírala na démonovy pozůstatky, popílek, který se roznášel všude okolo jako peříčka, a pak začala znovu zvracet.

Rychlými kroky přešla poslední schod a rozběhla se po chodbě třetího patra, přímo do pracovny nejvyššího mága.
Při procházení druhého patra potkala kupodivu jenom jednoho démona, a ten měl tak málo životní síly, že jí ani neviděl, ani neslyšel, tudíž se kolem něj Awia jenom tiše proplížila. Naopak spatřila hodně mrtvých templářů, na nichž bylo jasné, že je démoni vysáli. Awie jenom vrtalo hlavou, proč tu neviděla žádné mágy. Raději ovšem nepřemýšlela nad tím, proč to tak asi doopravdy je.
Znovu si utřela krev, která jí tekla z nosu. Začala jí téct hned, jak vstoupila do druhého patra. Při tom boji s démonem totiž neuklidnila své rozvířené myšlenky a nechala na tak jednoduché kouzlo, jako je přeměna látek, vyčerpat skoro polovinu své magické energie, many. U mágů totiž hrozilo nebezpečí, že čím víc energie na kouzlení použije, tím víc se na něm nedostatek energie projeví. Pokud to byla jenom slabá kouzla, většinou byl pak mág jen chvíli dezorientovaný nebo zmatený. Pokud však použil více many, na jeho těle se začaly objevovat mělké, tržné ranky nebo mu začala téct krev z nosu - jako Awie. A jakmile mág už neměl energii skoro žádnou, ale stejně dál kouzlil, už se to projevovalo daleko hůře - hluboké, dlouhé rány by se objevily po celém jeho těle. Mág by mohl dokonce oslepnout, ohluchnout nebo ztratit cit u nějaké končetiny - a to nejhorší, mohlo mu přestat bít srdce.
Mágové byli takto nebezpeční sami sobě. Jistě, existovaly nějaké způsoby, jak si manu během kouzlení doplnit, většina z nich teď ale byla církví zakázána - například vysávání života z blízkých živých tvorů. Zjistilo se totiž, že životní energie je pro mágy stejně "chutná", jako pro démony - a že je pro ně velmi těžké přestat vysávat, dokud dotyčného nezničí či nezabijí. A co hůř, z mágů, kteří v sobě měli víc energie, než jaká byla norma, se poté stávali další prázdní - další démoni.
Pak samozřejmě existovaly lektvary ze zpracovaného leviremitu, kovu známý jako
"tvrdá mana". Trpaslíci ho ale poslední dobou odmítali vydat komukoli na povrchu, lidem i elfům, a proto se tato možnost stala tak jako tak tabu, jelikož pouze trpaslíci jej umí zpracovat. Awia si dobře pamatovala historku jejího učitele, který jim vyprávěl, jak se jednou lidé pokusili leviremit opracovat sami a začaly jim krvácet oči.

POKRAČOVÁNÍ DÍLU

 


Anketa

Tvůj oblíbený živel?

Oheň
Voda
Země
Vzduch

Komentáře

1 *Green♥Charlotte* *Green♥Charlotte* | Web | 14. prosince 2010 v 18:59 | Reagovat

páni..úžasný..píšeš doopravdy krásně..moc se mi to líbí..jdu si přečíst tu druhou část.. :-)

2 Annie-chan Annie-chan | Web | 14. prosince 2010 v 20:45 | Reagovat

[1]: Díky :-)

3 Neliss "Nellie" Screamers Neliss "Nellie" Screamers | E-mail | Web | 18. prosince 2010 v 17:31 | Reagovat

Napínavé, úplne som to zhltla! Páčia sa mi tie obmedzenia mágov a proste tá realistickosť Awie. :) Dokonalé, idem na ďalšiu časť, ktovie, či tam hlavný mág bude.

4 Suu Suu | Web | 19. prosince 2010 v 14:43 | Reagovat

Zhltla som. Iddem na druhú časť ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel