1. Kapitola: Nový začátek

18. září 2010 v 14:15 | Annie-chan |  ||| Čarodějka
useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"Neboj se. Vsadím se, že Bradavice se ti neuvěřitelně zalíbí," pobídl mě pan Potter a usmál se. Já jenom kývla, ale sama jsem mu moc nevěřila.
Bradavice. To bude za chvíli můj nový domov. Upřímně, netěším se tam. Nejradši bych byla, kdyby tady byla moje… kdyby. Nesmím na to myslet, právě teď, když jsem tak deprimovaná… něco takového mě zdeptá ještě víc.
Podívala jsem se na Jamese, který šel vedle mě, a všimla jsem si, že se usmívá. No jistě, Bradavice pro něj musí být jako druhý domov. Navíc je v Nebelvíru, a jak mi vehementně tvrdil, to je ta nejlepší kolej. Mě je to teda upřímně jedno, kde skončím, protože se v tom moc nevyznám. Myslím, že tam je Nebelvír…Zmijozel (jak se James zmínil, jejich úhlavní nepřátelé), Havraspár a Mrzimor.
Deváté nástupiště. Pan a paní Potterovi se zastavili, jen James nepřítomně pokračoval dál a prošel přepážkou, která byla před námi. Já jsem málem vyjekla, ovšem dokázala jsem se ovládnout.
"O-o-on tím…on…" nedokázal jsem ze sebe vypravit slovo, tak jsem byla šokovaná.
"Teď jsme na nástupišti devět a támhle dál je nástupiště deset, jak jistě vidíš," začal mi trpělivě vysvětlovat pan Potter a já si všimla, že přepážkou prošla další rodina s podobnými kufry, jako jsme měli my. Tedy, já si v tom svém nesla pouze učebnice, hábity a nějaké svoje knížky, ale to bylo všechno. Koště - i když mi ho Potterovi chtěli koupit - nemám. Nejen proto, že jsem nechtěla své nové pěstouny zbytečně otravovat, ale i proto, že se létání na koštěti bojím. A mazlíčka taky nemám, i když Potterovi mi slíbili, že mi nějakého pořídí časem, ať chci, nebo nechci. James měl svou vlastní sovu, tak bych jí možná mohla dostat taky."
"Až projdeme přepážkou, ocitneme se na nástupišti 9 a
¾,"
dořekl pan Potter, já ho ale vnímala jen na půl. Spíš jsem teď přemýšlela, jak to celou dobu dělají, že si jich nikdo nevšimne. Takový problém jsem měla i s nemocnicí svatého Munga, která pro mudly vypadala jako opuštěný obchoďák. Popravdě mi to nepřipadalo jako zrovna vhodné místo k úkrytu.
S rostoucím pocitem paniky jsem si uvědomila, že se ode mě očekává, že tou přepážkou projdu. Odolala jsem pokušení vyděšeně pohlédnout na pana Pottera a poprosit o pomoc, a namísto toho jsem se vydala přímo vpřed. Zřejmě to se ode mě i očekávalo, protože když jsem se s obrovským strachem rozběhla proti přepážce a už jsem se na ní viděla rozpláclá, ocitla jsem se najednou na úplně jiném místě.
Bylo to nástupiště, to mi bylo jasné. Nástupiště, ze kterého odjedu do Bradavic. Při tom pomyšlení mi naběhla husí kůže, nedala jsem ale na sobě nic znát. Jen jsem se nervózně rozhlížela kolem. Bylo tu hodně dětí, některé mělo sovu, některé nějakou kočku, některé žáby. Byli tu i jejich rodiče a povídali si s nimi, láskyplně je objímali. Zrovna, když jsem pozorovala nějakou plačící holčičku, jak říká mamince, že nechce do Zmijozelu, pan Potter na mě opět promluvil.
"Řekl jsem Jamesovi, ať na tebe dá pozor," usmál se na mě. "neboj se, nic se ti nestane. Tvé kufry už jsme naložily do vlaku." Teprve teď jsem si všimla, že má zavazadla vedle mě už nejsou.
"Děkuju," vymáčkla jsem ze sebe tohle slovo. Byla jsem jim nadmíru vděčná, ovšem tu důvěru v jejich syna jsem moc nevkládala.
"Ale no tak, děvče, nemáš za co děkovat," řekl mi pan Potter a já kývla, i když jsem si o tom nebyla moc jistá. Napadlo mě, že Nebelvír musí být kolej těch nejhodnějších lidí, a přepadla mě touha dostat se do této koleje také. Vlak najednou zahoukal a pan Potter se okamžitě podíval na své hodinky.
"To je ale hodin," poznamenal tiše a znovu pohlédl na mě. "už si nastup, Sophie, James
na tebe čeká ve vlaku.
Nepřítomně jsem kývla a podívala se na
velkou červenou lokomotivu, z jejíchž komínů se linul kouř. Paní Potterová mě v tu chvíli objala a dodala pár povzbudivých slov, pan Potter se na mě naposledy povzbudivě usmál a poplácal mě po rameni. Já se na ně také usmála a vběhla do vagónu.
V ten okamžik mě zachvátila panika, protože jsem se dostala pryč od lidí, od jediných lidí, kteří na mě byli hodní, a ocitla jsem se mezi mnohdy nemilosrdnými studenty, mezi dětmi stejně starými, jako jsem já. Čím dál zděšeněji jsem se rozhlížela, až mě téměř zabil jeho hlas.
"Kde se loudáš?" zasyčel na mě James a ukázal dopředu. "Pojď, prosím tě."
Jak rychle se panika objevila, tak rychle zmizela. Téměř nepřítomně jsem kývla a vyběhla kupředu za ním. Prošli jsme kolem pár kupé a já se do každého zvědavě podívala - někde seděli naprosto malí žáčci, jejichž nynější pocity jsem sdílela, a někde byli už starší studenti, vypadajíc jako dospělí. Jedna dívka, která byla nejspíš stejně stará jako já, si mého pohledu všimla a probodla mě svýma zvědavýma, zelenýma očima. Zrudla jsem a okamžitě se podívala jinam. James si toho ani nevšiml, ten šel stále cílevědomě kupředu. Až po pár minutách se konečně zastavil a vstoupil do kupé, kde už seděli nějací dva chlapci. Okamžitě jsem vběhla dovnitř za ním a také toho okamžitě zalitovala. Tedy, až později, když jsem poznala, s jakými lidmi se to ten idiot přátelí.
"Ale, ale, Dvanácterák si konečně našel holku!" zahvízdal chlapec s černými rozcuchanými vlasy a furiantským úsměvem na tváři. Působil až nepřirozeně elegantně, že jsem cítila, jak postupně rudnu. Vedle něj ale seděl poněkud obtloustlý, nervózně usmívající se kluk, který byl snad jeho přesným opakem. Jeho obličej byl posetý uhry a menšími jizvičkami po nich, naproti tomu obličej chlapce vedle něj byl jako z alabastru.
"To není moje holka," odsekl s úsměvem James a sedl si naproti nim. "já mám Evansovou, pamatuješ?"
"Nemáš, Dvanácteráku, tu totiž moc nebereš," usadil ho se smíchem chlapec a já si teprve teď všimla, že Jamese oslovuje 'Dvanácteráku'.
"Nic méně, když to není tvoje holka, co tady teda dělá? Dělá ti slouhu nebo co? Nebo si jí přived mě?"
"Zmlkni, Tichošlápku, mám se o ní postarat," řekl poněkud pohrdavým tónem, až jsem se urazila, ale nedala jsem to na sobě znát.
"Tak to si ale slečna sedne vedle mě, že?" nadzdvihl 'tichošlápek' obočí a strčil do tlustšího chlapce vedle něj, ať se posune.
"To je dobrý," pípla jsem jen já a rychle se posadila vedle Jamese. Tichošlápek se jenom ušklíbl.
"Když se představím, představíš se ty mě?" pokoušel se ale dál o svoje svádění tichošlápek a podíval se na mě. Nechápu, proč se zajímá zrovna o mě, ale rozhodla jsem se odpovědět.
"Sophie," zamumlala jsem. "Sophie Brayfieldová."
"A kolej?" zeptal se mě ještě. Sakra, co mu na to mám odpovědět?! Nakonec mi, nejspíš ne zrovna šťastně, přispěchal na pomoc James.
"Ona jde do Bradavic poprvé," řekl.
"To si děláš srandu? Prvně?" nechápal to Tichošlápek, tentokrát jsem mu to už ale vysvětlila já.
"Učila jsem se doma. Doteď."
"Jó, tak to u nás budeš mít těžký, protože letos se skládá NKÚ," řekla a zadíval se na mě. "jestli chceš, budu tě doučovat."
Aspoň že se mě nezeptal, proč už se neučím doma. Ty jeho otázky mě ale už začínaly štvát - co si jako myslí, že mu skočím na špek a jak přijedeme, hned s ním skočím do postele nebo co?! Začínal mě štvát ještě víc než James. Ještě nevím, co je zač ten moula vedle něho. Aby to taky nebyl nějaký idiot, to bych pak odsud už vážně musela odejít.
"A ty jsi?" rozhodla jsem se na protiúder a jeho sváděcí otázku jsme ignorovala. Tichošlápek se na vteřinku zatvářil zaskočeně, pak ale pohotově odpověděl.
"Já jsem Sirius, a tenhle pakouš vedle mě je náš malý Péťa. Všichni studujeme v Nebelvíru, víš?" řekl. Chlapec vedle něj se zatvářil trošku dotčeně, nejspíš proto, že ho nazval malým Péťou, ale nic neřekl.
Zničehonic to s vlakem trhlo a nástupiště začalo pomalu, ale jistě mizet. Vlak se rozjel, směrem k mé smrti. Jak jsem totiž před tím toužila jít do Nebelvíru, teď ten pocit přešel. Být v koleji s nimi? Ne, to nikdy!
Naposledy jsme zamávali svým rodičům (u mě pěstounům), až na Siriuse, který jen znuděně zakroutil očima. Nevím, jestli se snažil hrát si na chytráka nebo co, ale tohle gesto pro mě bylo jen další kapkou do poháru trpělivosti. Jen jsem čekala, až pohár přeteče.
"Kde je Náměsíčník?" zeptal se po chvíli ticha James. O kom to zase mluví teď?
"Zapoměls, Dvanácteráku? Z našeho Remuse je teď přece pan prefekt! Má svoje prefektské povinnosti, které musí vyřídit ve svém prefektském vagónu," řekl Sirius a ušklíbl se. James s úšklebkem kývl a já jen odvrátila pohled. Nikdo si toho nevšiml.
Další půlhodinu už si mě nevšímali a bavili se jen mezi sebou. Byla to pro mě úleva, že už mě konečně nechali na pokoji, ale zároveň to bylo trošku znepokojivé, jelikož jsme měla tolik otázek. Tolik otázek ohledně Bradavic, ale oni nebyli ti, kterým jsem je chtěla položit. Možná by se mi tak jen vysmáli do tváře. Jenže pak sem vstoupil on.
"Zdravím," vyrušil mě z mého přemýšlení něčí hlas. Někoho dalšího. Udiveně jsem vzhlédla a spatřila poněkud pohublého chlapce s tmavými vlasy, který vypadal tak nějak nemocně. Jeho hnědé oči utkvěly na mě a já si v tu chvíli všimla, že má na hábitu připevněný prefektský odznak. Náměsíčník.
"No bylo na čase, Reme!" ušklíbl se James a okamžitě vyskočil, aby svého přítele poplácal po zádech.
"Co tě tak zdrželo?" zeptal se Sirius. Náměsíčník stále hleděl na mě, po Siriusovo otázce ale pohlédl na něj.
"Prefektské povinnosti, Tichošlápku," pronesl klidně. "primusové nám říkali, jaká zodpovědnost leží prefektům na bedrech a tak."
"A proto mě nejmenovali, že?" ušklíbl se znovu. Jakoby za tím dořekl I když jsem tak inteligentní a dokonalý.
"A… ehm…. To…" Znovu pohledem utkvěl na mě a já zrudla ještě víc, než když na mě pohlížel Sirius. Nedíval se na mě pohrdavě ani koketně, ale prostě zvědavě. Přátelsky.
"To je Sophie," představil mě okamžitě Sirius, až jsem měla chuť ho praštit - což se mi mimochodem moc často nestává.
"Siriusi, to je tvoje-" Náměsíčníkovo hlas zněl naprosto vážně a chladně, jakoby měl stejné pokušení jako já - tedy přetáhnout toho idiota. Dřív, než to ale dořekl, mu do řeči skočil James.
"Ne, tak to není. Je to moje… jak to říct… adoptivní sestra, víš? Dokud si jí tedy někdo nevezme k sobě, nebo dokud se nenajde někdo další z její… ehm… rodiny. Nastupuje do Bradavic."
"Nastupuje?" opakoval po něm nechápavě Náměsíčník, a to jsem se zase znuděně chopila vysvětlování.
"Jo, protože jsem doteď studovala doma," přikývla jsem.
"Doteď?" nadzdvihl Náměsíčník obočí. Ano, přišla ta otázka. Věděla jsem to, že jednou se někdo zeptá, jen jsem na to nebyla připravená… tak brzo.
"Jo…no…doteď," dokázala jsem ze sebe jen vypravit. Víc ne. Náměsíčník mě ještě chvilku probodával pohledem, pak ale pochopil, že mu víc neřeknu, a k mému údivu měl tolik taktu, že se posadil a dál se na to zeptal. Aspoň že slušní lidé pořád existují.
Sirius s Jamesem se po chvíli opět zabrali do nějaké veledůležité debaty a Petr občas taky něco dodal nebo přikývl. Remus taky někdy něco podotkl, většinou ale svým pohledem probodával mě. Bylo mi to nepříjemné a začínala jsem mít pocit, že už ani on nemá vychování. Já bych teda na někoho takhle neustále necivěla. Nadále jsem tedy předstírala, že o ničem nevím, až na mě promluvil.
"Takže…ty ještě nejsi v koleji?" Jeho otázka byla rozpačitá a nervózní, stejně jako moje odpověď.
"Ne," zavrtěla jsem jen hlavou.
"A kam by ses chtěla dostat?"
"Já nevím… proč se mě na to vůbec ptá-"
"Jsem prefekt," dodal a usmál se. "kdybys něco potřebovala, zeptej se."
Zeptat se? To jako vážně? No, pravdou je, že je to teď asi jediný seriózní člověk, kterého znám…
A tak jsem mu vyklopila všechny ty otázky, které mě sžíraly, veškeré ty hlody a hlouposti. A Remus stále vysvětloval, trpělivě odpovídal na všechno, na co jsem se zeptala. Někdy do toho vtrhl i Sirius, který do toho ovšem vždy přidal svou flirtující narážku. To jsem ale ignorovala a on o tom dobře věděl. Nejspíš jsem se pro něj stávala zajímavým objektem…
Nabyla jsem dojmu, že přeci jenom to nebude tak hrozné. Že Bradavice budou pro mě něco natolik úžasného a epického, že všechen ten strach a nervozita půjdou stranou. Tedy, když se setmělo a já v dálce uviděla věže obrovského hradu, tenhle 'dojem' okamžitě zmizel.
 


Komentáře

Zobrazit vše (510)
Zobrazit starší komentáře

501 Loan Cash Loan Cash | E-mail | Web | 12. ledna 2018 v 3:22 | Reagovat

10 top loan companies <a href="https://payday.us.com">payday advance loan</a> payday loans for bad credit <a href=https://payday.us.com>payday advance loan</a>

502 EnmuUplili EnmuUplili | E-mail | Web | 12. ledna 2018 v 17:28 | Reagovat

does viagra work for women
<a href=http://fviagrajjj.com/>viagra no prescription</a>
viagra prescriptions
<a href="http://fviagrajjj.com/">purchase viagra online</a>

503 ThomasLog ThomasLog | E-mail | Web | 13. ledna 2018 v 7:35 | Reagovat

Самый сложный способ комбинации — это оклеивание стен обоями с различными рисунками. Подобрать их гармонично довольно сложно, подробнее читайте на сайте <a href=http://omontazhe.ru>omontazhe.ru</a>

504 Fwenescada Fwenescada | E-mail | Web | Neděle v 21:07 | Reagovat

buy cialis from india
<a href="http://retcialis.com/"></a>
cialis online order
<a href="http://retcialis.com/">cialis</a> ’

505 Fndinpuse Fndinpuse | E-mail | Web | Úterý v 0:08 | Reagovat

cialis once a day pricing
<a href="http://buyvcialiosonline.com/">cialis side effects</a>
cialis low dose
<a href=http://buyvcialiosonline.com/>cialis dosage</a> ’

506 chasityyf11 chasityyf11 | E-mail | Web | Úterý v 3:59 | Reagovat

Novel programme
tablet s 10 5 download aplicativos android sexy video download free mp4 mobile htc desire develop android apps
http://sexyapps.erolove.in/?epoch.maya
amazon tablet market share free music downloads app android marketplace app for android phones games with android what is google play services app for

507 LeroyKic LeroyKic | E-mail | Web | Úterý v 16:01 | Reagovat

Несмотря на заявления Трампа, что Мексика, Китай и другие правительства виноваты в экономических проблемах Америки, ему, конечно, не привыкать выносить производство за границу, подробнее читайте на сайте <a href=http://polivia.ru>polivia.ru</a>

508 Gevinpuse Gevinpuse | E-mail | Web | Středa v 0:30 | Reagovat

generic cialis 5mg
<a href="http://jrucialis.com/">cialis dosage</a>
cialis without a prescription
<a href=http://jrucialis.com/>cialis on line</a> ’

509 Easy Payday Loan Easy Payday Loan | E-mail | Web | Středa v 3:47 | Reagovat

loans no credit check <a href="https://loansnocreditcheck.us.com">reputable debt consolidation companies</a> loan no credit check <a href=https://loansnocreditcheck.us.com>easy loans no credit check</a>

510 Jamesrib Jamesrib | E-mail | Web | Čtvrtek v 5:05 | Reagovat

Автошот by KIVA - на данный момент это самый лучший автошот, с большим изобилием функций! Как работает автошот? При попадании врага в перекрестие прицела, совершается автоматический выстрел. Время реакции программы 0,02 сек (Реакции человека от 0.8 секунды до 1.2). Работет на всех версиях Windows x64
<a href=https://cheater24.ru/page/warface/kiva.html>Купить автошот для варфейс</a>

Функции

-Автошот Вкл/Выкл клавиша CapsLock

-WallHack/ВХ F8

-Spread/Точность F9

-Recoil/Отдача F10

-Radar/Радар F11

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel