31. Kapitola: Slib daný v podzemí

31. srpna 2010 v 20:07 | Annie-chan |  | Havran, stín a plamen
Tamtada-dada-da-dá! Poslední kapitola mé druhé originální povídky. Opravdu poslední! Radujme se všichni, veselme se!
No, konec není nijak veselý, ale jelikož bude ještě jeden díl, a to se jménem Uvnitř mého nebe, nemáte se čeho bát.
Počínaje zítřkem, kdy ale budeme muset nastoupit do té protivné školy, začnu ale i dvě nové povídky, přičemž jednu si chystám už dlouho a mám i prolog a ta druhá je čerstvá a ještě beze jména, a samozřejmě nová série Havrana.

06.02. 2010 - 31.08. 2010

Užijte si poslední díl ^_^

useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

To snad není pravda!
Tak to, co cítil před tím, měla být panika? Omyl - tohle je panika toho nejvyššího možného stupně. Edward s posvátnou hrůzou hleděl na svítící lebku, která se v té čiré temnotě objevila zničehonic, až to bylo děsivé.
"C-c-c-o…k-kde…" nevyktoktal ze sebe ani kloudnou větu. Byl natolik vyděšený, že si myslel, že už snad nikdy nepromluví.
"To mě vždycky tak pobaví," uslyšel opět onen ženský hlas a raději ustoupil o krok dál.
V tomhle se nikdy neměl ocitnout. Nikdy.
Lebka se najednou snesla dolů a osvítila několik metrů v jejím rozsahu. A to jí Edward konečně spatřil - byla to mladá dívka, možná tak stará jako on, s černými vlasy a medově hnědýma očima. Ve tváři měla úsměv, rozjařený a pobavený. Edwarda to poněkud dopálilo, že se mu směje v tak svízelné situaci, pak ho to ale napadlo - to ona vykouzlila tu lebku? Ale jak? Je snad…
"Ráda tě poznávám," usmála se na něj a přitom se pořád chichotala. Edwarda to opět mírně dopálilo, ovšem nic neříkal. "smím znát tvé jméno?"
"Nejdřív bych já věděl tvoje."
"Ale, ale," usmála se zničehonic ona ještě víc. Tenhle úsměv ovšem nebyl veselý, měl v sobě něco tak podivně děsivého, že Edovi naběhla husí kůže. "takže bojácný chlapeček je taky zvědavý."
"Hele, neznám nikoho, kdo by se při pohledu na svítící lebku v naprosté tmě nevyděsil," odsekl už poněkud naštvaně Ed a opět ustoupil o krok dál.
"Řekni mi, co jsi zač a…"
"Co 'a'? Neublížíš mi? To těžko," zachichotala se ona jenom, pak ale její úsměv pouze ztvrdnul na tváři a ona se na něj s téměř ďábelským výrazem podívala.
"Tak tedy znovu, chlapečku," řekla. "ráda tě poznávám. Mé jméno je Greed a jsem jedna z nejvěrnějších služebnic Pandory."
Edwardovi úlekem a překvapením klesla čelist.
Čarodějka? Tady?! Jak se sem proboha dostala!? To není možné…znamená to snad… znamená to…
"Ale teď, když znáš mou pravou identitu," vzdychla Greed. "tě nejspíš budu muset zabít."
Edward zbledl a opět ustoupil o kousek dál. Jeho zorničky se strachem rozšířily a opět se začal třást.
"Takže teď už to je 'bojácný chlapeček sraboušek'?" nadzdvihla Greed obočí a zasmála se. Zřejmě jí její vymyšlená přezdívka nesmírně pobavila.
Zničehonic v dálce za Greed uslyšel Ed nesmírně podivné skřehotavé zvuky. Normálně by je přivlastnil nějakému nadměrně velkému buldokovi nebo vlčákovi, ale aby byl v Undersoonu pes? Ten by do podzemí ani nevlezl. Edward se nedůvěřivě zahleděl do dálky s nadějí, že původ toho zvuku uvidí, ale nic nespatřil.
Ovšem když se přiblížil, zatoužil, aby se to tu nikdy neobjevilo.
Když už, tak to nebyl jeden. A nebyl to tedy ani pes. Bylo to nejmíň sto podivných stvoření s rudou kůží, červenýma očima a rohy na hlavě. V tu chvíli Edward nemohl vědět, že to byla skupina rohatců, která se schovávala právě v londýnském metru.
"Tak první dorazili," ušklíbla se Greed.
"První dorazili," přitakala za ní jiná dívka. Edward už měl dost - okamžitě si odvodil, že to bude taky čarodějnice. Jiná řešení ho nenapadala, a bohužel měl pravdu. Ze stínů tentokrát vystoupila bělovlasá dívka se stejnýma krvelačnýma rudýma očima, jako měli oni démoni. V rukou držela kosu. Edovi v tu chvíli opravdu připadala jako smrtka.
"To jsi ještě dál nedošla, Greed?" vzdychla Wrath. "Čekala jsem, že už bude polovina Undersoonu vyvražděná."
"Jen jsem si chtěla pohrát s tím chlapečkem," pokrčila Greed rameny.
"Chlapečkem?" Teprve teď ho Wrath zaregistrovala. Přimhouřila oči, aby si ho pořádně prohlédla, a pak nad tím mávla rukou.
"Nech ho jít," prohodila k Edově velké úlevě. "vsadím se, že stejně za chvíli chcípne." To se Edovi zase dvakrát nelíbilo.
"No, aspoň bys mohl vyřídit kamarádům, že Envy se vydala zabít vůdce," řekla Greed s poněkud podrážděným tónem. "a že ho zabila."
V tu chvíli Edovi klesla čelist podruhé.
"Jak můžete vědět, že ho zabila? Co když zabil on jí? A jak jste se sem vůbec dostali?!" vyjekl už poněkud naštvaně a vylekaně zároveň Ed. Greed s Wrath se na sebe jenom podívali a uvolnili cestu.
"Hele, radši jdi, chlapečku," řekla mu Wrath. "nebo chcípneš už tady, a to díky mně."
Edovi takovouhle věc nemusíte říkat dvakrát. I když si to sám nepřiznával, zbabělý opravdu poněkud byl a o to víc si vždycky říkal, že do téhle pošahané organizace se nikdy neměl dostat.
Tedy, teď už to organizace nejspíš ani není. Bůh ví, jestli se při smrti vůdce nerozpadla.
Edward se rozběhl a s pohledy čarodějek na jeho ubíhající siluetu opět mizel v temnotě. Za chvíli opět slyšel jen svoje kroky. Jak ubíhá chodbou, směrem pryč. Pryč z Undersoonu.
Ale je to vážně pravda? Co když jenom blafovali? To vážně zabili vůdce? Edovi se tomu nechtělo věřit. Nemohl uvěřit, že by ta Envy vůdce zabila. A i když si to odmítal připustit, jisté obavy z toho, že to je pravda, měl. Vlastně, pomalu tomu začínal věřit.
Jak běžel, odmítal si připustit, že mu pot stéká po čele a prakticky po celém těle, že mu slzí oči a že ho nesnesitelně píchá v boku. Prostě běžel dál, hnaný strachem a panikou, nadějí, že najde Hannah a s posláním sdělit jí, co se stalo vůdci. To ale ještě nevěděl, kdo všechno u vchodu bude.
Najednou se před ním světlo objevilo jako vycházející slunce. Praštilo ho do očí, ale přesto nepřestával běžet. Uháněl dál, až se záře zvětšovala a zvětšovala - a až z toho protivného tunelu vyběhl docela. Ovšem nezastavoval se, protože nikoho neviděl. Nejspíš uznal, že Hannah šla dál a nejspíš si ani nevšimla, že jí nenásleduje. Zabočil tedy do chodby vpravo a poté vyběhl jedno patro po schodech nahoru. Dobře si pamatoval, kde ten protivný východ je.
A v tu ránu, stejně jako se objevilo ono světlo, uslyšel hlasy. Nedokázal ty hlasy přesně identifikovat, ale měl pocit, že jeden z nich určitě patří Hannah. S novou nadějí ještě zrychlil a přesně v ten okamžik, kdy bleskurychle zatáčel, měl i co dělat, aby bleskurychle zastavil. Přímo před ním stál plukovník Courtney, majorka Veronica, podplukovník Portown, major Goldriver a Hannah.
"Ede!" vypískla téměř Hannah a okamžitě mu padla kolem krku. Jelikož to nikdy neudělala, Edward okamžitě zrudl. Vzápětí si ale uvědomil, co je důležité.
"Hannah, na to není čas!" procedil mezi zuby.
"Není čas? Na co není čas?" řekla a nechápavě se na něj podívala.
"Potkal jsem čarodějky. Dvě a očividně je tu ještě jedna."
"Čarodějky? Jsi si jistý?" zeptal se s jistými obavami plukovník Courtney.
"Jsem si jistý!" odsekl Ed. "A taky si jsem jistý, že jestli brzo nevypadneme, můžeme brzy všichni zemřít!" O tom, jak se mu čarodějky posmívali, se radši nezmínil.
"Počkej, Ede, zpomal!" řekla Hannah. "Ty jsi viděl čarodějky a oni ti řekli, že… ne, to je jasné, ale kde byli?"
"To je jedno, Hannah! Musíme odsud vypadnout!"
"Ne, to teda nemusíme! A vlastně ani nesmíme! Musíme ochránit Undersoon za každou cenu!"
"JAK CHRÁNIT?! ONI TO TADY ZNIČÍ!" vykřikl už rozčíleně Edward, až Hannah udělala krůček zpátky.
"Co to do tebe vjelo, Edwarde?" podívala se na něj majorka nechápavě.
"ZABILI VŮDCE! ŘEKLI MI, ŽE ZABILI VŮDCE, TO SE DĚJE!" křikl znovu a začal namáhavě oddechovat. Po téhle větě bylo absolutní ticho. Všichni se na něj dívali jako na blázna s přesvědčením, že se mýlí.
"Vůdce… a mrtvý?" zamumlal Portown. "Tomu nevěřím."
"Věřte si, čemu chcete, ale přivedli si sebou partičku démonů a navíc jsou to tři čarodějky. A jestli vůdce opravdu zabili, už opravdu není žádná naděje. Radši bychom měli začít evakuovat obyčejný lidi, vědce nebo aspoň ty, co jsou nablízku." Řekl Ed.
"To je jedna blbost za druhou, Ede!" zasyčela Hannah, která taktéž začínala být poněkud naštvaná. "Ty vlastně říkáš, že čarodějky zabili vůdce a chystají se zničit celou základnu! To je nemožný! A tak jako tak, musíme bojovat! Pokusit se to tu zachránit! Musíme-"
"Edward má pravdu, Hannah. Je mi to líto," zamumlala zničehonic majorka. Hannah, která se do té doby bila s přesvědčením, že má pravdu, se na ní zaraženě podívala.
"Tomu nerozumím."
"Pokud Edward mluví pravdu a opravdu na nás útočí," vzdychla majorka. "a já pochybuju, že by Ed lhal, pravděpodobně to nemá cenu. Nejlepším útokem bude obrana, hromadný útěk - a mělo by utéct co nejvíce lidí, jak je možné."
Hannah na ní s otevřenou pusou hleděla.
"A-ale…"
",Majorka má pravdu," zastal se jí kupodivu i plukovník. "musíme odsud zmizet, jak říká Edward. Ede, kde byli?"
"V tý tmavý chodbě…ehm… která vedla na náměstí." Odvětil Edward a oddechl si, že mu konečně uvěřili.
Plukovník se namísto toho kousl do rtu. Prohlédl si všechny, co tu s ním byli - mladá dvojice Edward a Hannah, zkušená bojovnice a poněkud nezkušený… léčitel. Poté majorka, což byla vynikající výpomoc a navíc se skrytou démonskou silou. Podplukovník Portown, který měl taktéž neochvějně dobrou mušku, a major Goldriver, důstojník s neobvykle silnou zbraní.
To by mohlo stačit. Najít jejich rodiny a jiné nevinné, kteří tam budou, najít nějaké další lékaře, vědce a pokud možno co nejvíc bojovníků. Z Undersoonu muselo přežít co nejvíc.
Ještě pořádně nevěřil tomu, že je vůdce mrtvý, ale pokud je, nemůžou s ním počítat. A ani se tam nemůže jít podívat.
"Vypadneme odsud," zamumlal a všichni přikývli. V obličeji Hannah byl pořád neskrývaný nesouhlas, ale taktéž přikývla.
Útěk z jejich základny, která tu stála již přes tisíce let, započal.

Tři dívky, každá jiná, jak nejvíc to šlo, stály na bývalém náměstí Undersoonu. Opravdu se to dalo nazývat jen bývalým, protože všechny domy byly zničeny, cesty byly polité krví a po celém místě běhala obrovská armáda démonů. Upíři, vlkodlaci, rohatci, pekelníci a další - všichni přišli, aby mohli být u zkázy této organizace, která je, démony, trýznila už nespočet let. Ale nyní…
"Musíme to oznámit Pandoře," prohlásila zničehonic Wrath. "vůdce je mrtvý, základna zničená. Mrtvých už je nejmíň pět set."
"To možná ano, ale ten kluk pláchnul. Nikdo už ho prý neviděl," odvětila stále poněkud dotčeně Greed.
"To, že jsme ti vzali tvojí hračku na tvoje stupidní hry, mě teď nějak nezajímá," odsekla jaksi podrážděně Wrath.
"Neměli bychom být spíš šťastné, a ne se takhle pořád hádat?" Nadzdvihla Envy zpytavě obočí. Greed a Wrath se na ní udiveně podívaly.
"Podívejte se, co všechno jsme dokázaly," ušklíbla se Envy a majestátně zdvihla ruce. "Organizace, která nás trápila již po několik tisíciletí, která měla za úkol ničit naší krev, zabíjet nás, abychom zmizeli z povrchu zemského. Tahle organizace měla za cíl zničit naší všemohoucí vládkyni, samotnou Pandoru. Měla za cíl zabít ji. Ale důležité je, že měla," na tváři se jí v tu chvíli objevil téměř ďábelský úšklebek. "Undersoon už není. Undersoon byl konečně zničen, a to námi. Měly bychom být pyšné, že jsme se narodily v dobu, kdy Undersoon měl padnout!"
Greed s Wrath se jen ušklíbly a přikývly. Envy měla pravdu - všemu je konec.
Undersoon padl.
 


Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 1. září 2010 v 12:30 | Reagovat

Uh, zaujímavé!
Undersoon padol... Hannah, Ed a iní sú na úteku. Ktovie, ako to ešte zamieša falošná Veronica a vôbec, kam zachránení pôjdu.
Je tu kopa otvorených vecí, takže som sa na pokračovanie zvedavá. Na koľko dielov to odhaduješ?
Aha a ešte niečo - skvele napísané. :)

2 Kaiya&Yuki&Rai☆SB☆ Kaiya&Yuki&Rai☆SB☆ | Web | 1. září 2010 v 15:47 | Reagovat

wow... fakt dobré! takýto koniec som si nepredstavovala... :-D

3 Λmálka Λmálka | Web | 1. ledna 2013 v 20:03 | Reagovat

prečítané - a je to zaujímavé! plánuješ pokračovanie, či si radšej nerobiť ilúzie? :D

4 Annie Annie | Web | 17. ledna 2013 v 21:08 | Reagovat

[3]: ... je mi líto, pokračování pravděpodobně již nebude... :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel