15. Kapitola: Klan nebo tým?

5. srpna 2010 v 12:22 | Annie-chan |  ||| Deník Kunoichi
Po takové době je tu další díl! Tomu se mi ani nechce věřit!
Blok u Deníku zmizel, takže teď se to tu možná bude ukazovat častěji.
Upozorňuju, že to bude asi předposlední kapitolová povídka na Naruta, přičemž ta posledná bude pokračování Deníku.

useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

"Daisuke-san…" Zamumlala jsem udiveně, když jsem viděla, jak Daisuke ztuhl. Začaly se mu třást ruce a mračil se; navíc byl ve tváři celý bledý. Co pro něj znamenali tihle lidé…? Není možné, aby se jich bál, Daisuke se nikdy… to spíš my s Aiko. On nás vždycky podporoval a popoháněl kupředu. Je snad teď čas, abychom my podpořili jeho?
"Výborně, jednoho máme odrovnaného hned na začátku," prohlásil s ledovým klidem jeden z nich. Až teď jsem si uvědomila, že je docela podobný Daisukemu - ty ledové či, tmavé vlasy… jeho dva týmoví partneři vypadali taktéž podobně jako on. Ta kunoichi měla dlouhé, zvlněné černé vlasy a ten druhý kluk je měl sice krátké, ale taktéž tmavé. Oči všech byly… temné. Bez náznaku citu a slitování. A v tu chvíli mi to došlo.
"Klan Kaeda! Vy všichni jste z klanu Kaeda, že? Proč by na vás ale Daisuke neměl útočit? Tohle je boj o přežití, ne o čest!" Vykřikla jsem. Aiko se po mě udiveně podívala, hned ale pohled odvrátila. Daisuke se přestal třást.
"Jo, to by to ale nesměl být Kaeda Tadashi, syn vůdce klanu." Řekl nakonec a my obě jsme se tak nějak ve stejnou chvíli téměř vylekali k smrti.
Syn vůdce klanu… co to tak může znamenat? Jistě, musí poslouchat všechny rozkazy… jako u mě. Neji a já jsme děti bratra vůdce klanu, přičemž náš otec se narodil jen chvíli po něm. Kousek a byli bychom šlechtici. Teď jsme jen obyčejní členové. Neji se kvůli tomu často vztekal - kvůli tomu všemu. A i kvůli tomu znamení, které schovávám pod čelenkou, které schovává i on… jsme jen podřízení. Stejně jako Daisuke.
"To by znamenalo, že tu proti nám stojí jenom tyhle dvě kunoichi," ušklíbl se ten, kterého nazvali synem vůdce. "stačí, když tady Daisukemu řeknu, aby se nehýbal, že?"
"To se ale nesmí!" Procedila mezi zuby Aiko.
"Kdo to zakázal?!" Odsekl on.
"Nikdo! Ale budeš za pěknýho podrazáka a možná ti vynadá i tvůj otec, ty grázle!" Křikla jsem na něj já. Tadashi se na mě podíval - ve tváři měl takový… výraz plný opovržení. Cítila jsem, jak mi nabíhá husí kůže, jak se mi po celém těle rozlévá strach, ale nedala jsem to na sobě znát.
"Co ty můžeš vědět, Hyuugo?" Nadzdvihl obočí.
"Počkej," řekla mu ale ta holka. "to je sestra Nejiho. Hyuuga Nejiho."
"Takže ona je taky z podřadný linie?" Ušklíbl se vzápětí.
Skoro se mi zatemnělo před očima. Jo, říkali nám hodně jmény - že jsem prostě jen Hyuugové, ne zrovna silní, svázáni pečetí a necháme si to líbit, co jsme to proboha za lidi, nějací šílenci, že
- ale z podřadný linie?! PODŘADNÝ LINIE?! To jsi teda přehnal!
"Kdo je podle tebe z podřadný linie?!" Osopila jsem se na něj a začala dělat pečetě.
Já jim ukážu, kdo je tady podřízenej!

"Já jim ukážu, kdo je tady podřízenej!" Dupl naštvaně Neji nohou. Já ho jen zaskočeně sledovala, jak přechází sem tam a ve tváři má jasně vepsaný vztek.
"Můžeme být klidně z podřadný linie," řekla jsem. "ale stejně jsi lepší než mnoho Hyuugů ´šlechticů´. Ti, co tě viděli bojovat, to jen potvrdili."
"Pche! To je jasné, že jsem lepší! Vem si takovou Hinatu-sama! I její mladší sestra jí porazila!" Zaprskal znovu Neji, ale konečně se zastavil. Podíval se na mě takovým divným pohledem, který jsem na něm nikdy neviděla - tedy, alespoň jsem si to myslela.
"Díky," řekl. To slovo pro mě v tu chvíli znělo jako symfonie.

"Aiko! Daisuke!" Křikla jsem na mé dva týmové partnery. Aiko kývla, ale Daisuke se jen nejistě zamračil. Věděla jsem, že v téhle bitvě od něj nemůžu moc očekávat. Neji by ho v tu chvíli nejspíš zaškrtil; ještě že v týmu není místo mě. Ale vsadím se, že kdyby se i on ocitl v souboji proti Hinatě-sama, taky by byl najednou mírný jako beránek. Nezvládl by to.
Sebrala jsem veškerou svou odvahu a rozběhla se proti nim. Všichni zpozorněli a zaměřili své zraky na mě, a o to mi taky šlo. Rychle jsem aktivovala Byakugan a vytáhla kunai. Vyskočila jsem a hodlala jsem na ně zaútočit seshora, ti dva kluci ale uskočili a tu kunoichi, která tam zůstala, jsem vůbec nepraštila, protože útok zablokovala svým kunai. Udělala jsem více méně takový přemet, abych se jí dostala za záda, ona ale bleskovou rychlostí uskočila a s kunaiem zaútočila na moje nohy. Pořádně mě do nich sekla, ale mě to vůbec nevadilo - jelikož jsem se v mžiku proměnila na kládu.
"Kawarimi?" Procedila mezi zuby ona, to už jsem ale vyskočila z větve stromu přímo na ní.
"Juuken!" Vykřikla jsem, ještě před tím jsem ale dopadla na ní a zachytila se o její ramena. Jasně jsem jí viděla na tváři pot a známku zděšení.
Takže přeci jenom byli oni slabší než my. Na co si to proboha hráli.
Aiko se mezitím zaměřila na ty dva uprchlíky.
"Ninpou : Fuusajin!" Vystřelila ze svých pistolí a rozvířila prach kolem těch dvou ňoumů - ocitla se ihned u nich a jednoho z nich praštila do tváře tak, že mu nejspíš zlomila noc a na pár minut ho zbavila vědomí. Ano, a pak tam už zbyl ten poslední ňouma - onen syn vůdce klanu. Tak na toho se těším nejvíc!
Já i Aiko jsme se k němu přiblížili téměř s ďábelským výrazem ve tváři. Obě jsme si začali protahovat ruce a Aiko dokonce zapraskalo pár kloubů - v tu chvíli jsem myslela, že tomu maníkovi snad vytryskne nudle z nosu.
"Pche, podřadný," zamumlala jsem si jenom sama pro sebe.
"Tak, dost toho divadla, navalte nám svitek a vypadněte," řekla Aiko a natáhla ruku. Přesto, že se ten kluk třásl jak na polárce a že vypadal vážně vystrašeně, nic nám nepodal. Namísto toho se odhodlal použít svou poslední zbraň.
"Pojď sem, ty idiote! Měl jsi mi pomoct už před tím, Daisuke! Jako syn vůdce klanu ti nařizuji zneškodnit tyhle dvě… holky!" Křikl on. Já s Aiko jsme se na sebe jen nevěřícně podívali.
"Hele, Daisuke," řekla jsem. "to neuděláš, že ne?" Otočila jsem se a v tu chvíli všechna má naděje zmizela. Daisuke nevypadal nějak vzdorovitě nebo naštvaně, tvářil se spíš pokorně a smutně, což bych od člověka jako je on nikdy nečekala.
A v tu chvíli jsem pochopila, že ať se budu snažit, jak chci, poddaná nikdy nepřekoná šlechtu.


 


Komentáře

1 Darky kiss --> Twoje Sbíí ^^ Darky kiss --> Twoje Sbíí ^^ | Web | 5. srpna 2010 v 16:35 | Reagovat

Juuu!! Nový lay .. a nádherný, hlavne tie nadpisky v menu :3 ... nejako sa mi mzačína páčiť táto poviedka . hmm, no tak sa idem zabaviť a čítať to od začiatku, aby som vedela, o čom je vlastne reč :DD

2 Darky kiss --> Twoje Sbíí ^^ Darky kiss --> Twoje Sbíí ^^ | Web | 6. srpna 2010 v 18:07 | Reagovat

Fúúha, tak som prešla všetky časti, vlastne ešte včera v noci (som ich čítala cez mobil xD) a vlastne to bolo aj rýchle, pretože neboli dlhé a fakt veľmi dobre sa čítali. V tomto máš naozaj talent. Sa teším na ďalšiu kapitolku a som zvedavá čo plánuješ? Pár Aiko x Sasuke?? xDDDD Inak, teraz ma tak napadlo, taká pidi maličkosť ktorá ma napadla. Aiko je menom Mitarashi. Je s Anko vlastne príbuzná? A hlavne, prečo sa jej mama volá priezviskom Miashi??? Ale už sa rozkecávam asi moc xDD .. Super poviedka. Teším sa na ďalšie dieliky a i na druhú sériu. Rozhodne je to zaujímavé. Ale akosi si neviem v mysli vybaviť Daisukeho. To ma zožiera xDD

3 Woinsk Woinsk | 22. dubna 2011 v 21:12 | Reagovat

bude dalsi dil?? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel