26. Kapitola: Bleskové ostří

15. července 2010 v 0:45 | Annie-chan |  | Havran, stín a plamen
Taková dlouhá kapitola a děj je delší o houby! Grrr...
Poslední dobou je to všechno takový neslaný, nemastný - to dělá to horko, uškvařilo mi mozek.
Jinak, DNESKA (už je 0:41) přijdou příbuzní oslavit sestřin svátek (jmenuje se Markéta), takže zase nic, protože bratranci přijdou už v DEVĚT RÁNO!
Nikdy nebude svatý klid.
Jinak, dneska jsme byli v Praze... on trip. Sečteno a podtrženo, mám novou tuniku, knížku, potom jsem se tam nadlábla dvěma ledovýma tříštěma (a mimochodem zde perfektně zafungovaly Murphyho zákony), zažila jsem druhý výlet na lodičkách po Vltavě a pak jsme ještě shlédli film Princ z Persie: Písky času.
Jinak, taky jste někdo trpěl MANmánií? Já teď hrozně žeru X-mena (stáhla jsem si všechny filmy, teď sleduju seriály a snažím se najít komiksy). Chystám se ale i na Iron Mana, hraje ho Robert Downey Jr., jéva ^^
Dobře, teď už ta kapitola (to je plnohodnotný výjev!)

useless-fire.blog.cz
useless-fire.blog.cz

Brigádní generál zděšeně ustoupil o krok dozadu. Ve tváři měl jasně vepsaný strach.
"Co se to s ním děje?!" Vykřikl udiveně jeden z vědců. Angela jen se zájmem v očích pozorovala, co se stane.
Lussuria probodávala Johnsona svýma očima - ovšem nebyly stejné, jako před tím. Nyní rudě žhnuly. Bělmo v očích se jí změnilo na krvavě rudou a zornička taktéž zrudla - navíc se usmála.
"Takže pán by si chtěl hrát?" Zeptala se s poněkud mlsným výrazem ve tváři - dokonce to vypadalo, že se každou chvíli olízne.
"Upírka?" Napadlo okamžitě brigádního generála.
"Špatně," zavrtěla s úsměvem na tváři Lussuria hlavou. "jsem čarodějnice."
"ČARODĚJNICE?" Vykřikl jeden z vědců.
"Rychle, musíme zapnout poplach!" Křikl další.
"Majorko-" Jeden z nich chtěl upozornit majorku, ta už ale byla ta tam. Nikdo si ale nevšiml, že by odešla.
"Kde je majorka?!"
"Jak to mám vědět?"
"To si fakt nikdo nevšim, že jde pryč?"
"Ona nikam nešla!"
"Zmlkni, ty idiote!"
A to byla poslední slova, která onen vědec řekl. V rukou čarodějnice se totiž začalo objevovat světlo - podivné, čím dál ví se kroutící a nepoddajné. Byly to blesky. A Lussuria je v klidu položila na zem, čímž vytvořila ohromné zemětřesení.

"Sakra, sakra, sakra!" Nadával pořád dokola Edward a snažil se udržet na místě.
"Co tak zničehonic mohlo způsobit zemětřesení?" Procedila mezi zuby Hannah.
"Pohyb litosférických desek je nejpravděpodobnější, ale ne-"
"Nech si ty svoje moudra pro sebe!" Utnula Eda, protože věděla, že by zase začal básnit a to v téhle chvíli nebylo zrovna vhodné, když se vzalo v potaz, že by si mohl doslova vyrazit zuby - ne, to je moc optimistická.
V tom okamžiku začalo zemětřesení ustávat. I když se zem pořád jasně chvěla, mohli jste se již pohybovat bez toho, že byste opět spadli a namleli si. Hannah pomalu vstala a promnula si kotník. Zřejmě ho měla vymknutý, to jí teď ale bylo více méně jedno. Když se totiž rozhlédla, ten pohled jí málem vyrazil dech.
Náměstí bylo zničené. Kéž by v tu chvíli mohla říct, že to nic není, že tohle je jenom maličká věcička, ale tohle byla katastrofa. Zemětřesení vytvořilo na náměstí hluboké jámy, které vypadaly téměř nekonečně hluboké. Naštěstí ve skutečnosti tak hluboké nebyly, protože vedly ještě hlouběji do skrýší Undersoonu. Kanceláře byly ale taktéž zdevastované, lidé byli zranění - naštěstí ale nikdo nezemřel. Ale co plukovník? Hannah zachvátil strach a úzkost - žije? Co když se mu něco stalo? V tom případě ho musí rychle najít…
"Plukovník… co když je…" Hannah jen šeptala. Edward z jejího hlasu vycítil velké obavy o plukovníka, kterého mimochodem neměl zrovna moc v lásce - věděl však, že Hannah k němu má jisté sympatie. Netušil však, jestli je jeho žárlivost v tomto okamžiku oprávněná a radši tyhle myšlenky z mysli hned vyhnal.
"Určitě žije. Plukovník vždycky žije, ať se stane cokoliv, a dál nás otravuje," řekl a pokusil se o úsměv, i když mu to v tomhle napětí moc nešlo a vyšel z toho jen jakýsi křečovitý úšklebek.
"Ano, já otravuji pořád," ozval se najednou za nimi hlas. Edward s Hannah se okamžitě otočili a spatřili ho před sebou - no jistě, oni o vlku a vlk přímo za nimi. Plukovník nevypadal zrovna moc napjatě a vyděšeně, v jeho tváři bylo vidět jen překvapení. Edward si ale také všiml, že je celý bledý a v tom okamžiku zaregistroval i to, že mu mírně krvácí pravé rameno.
"Jste zraněný," poznamenal.
"Jo, ale teď mám jiné starosti," odsekl plukovník. "co způsobilo zemětřesení? Kdo z vás to ví?"
"Ani jeden," odsekl Edward, Hannah po něm však okamžitě hodila naštvaný pohled a v klidu odpověděla.
"Zničehonic, pane, možná to byla jen odezva nějakého nepovedenýho poku-"
"Houby nepovedený pokus!" Křikla však vedle nich majorka Angela Veronica. Plukovník se k ní udiveně otočil - a v jeho tváři byly rozhodně vidět větší emoce, než při tom zemětřesení. To Edwarda mírně naštvalo. Hannah si však všimla, že i majorka je zraněná - byla od něčeho po celém těle jakoby poškrábaná a kulhala.
"A co tedy, majorko?" Nadzdvihl plukovník obočí.
"Já…" Majorka se na ně podívala a pak smutně odvrátila pohled. "Hodně to zestručním, ano? Přivedla jsem sem, i když nevědomky, čarodějnici, která nejspíš trpí schizofrenií, jelikož její zlá část se projevila až zde, při výslechu."
"COŽE?!" Vyjekl plukovník, až mu přeskočil hlas. Edward jen otevřel ústa a Hannah vyděšeně vykulila oči.
"To se… to se ale okamžitě musí ohlásit vůdci," zamumlal po chvíli ticha (když se nepočítalo neustále vřeštění kolemjdoucích, kteří pobíhali sem tam) plukovník. "pokuste se čarodějnici zadržet. Já jdu za ním."
"Srab jeden," pomyslel si Edward, v tom okamžiku ho ale napadlo, že by měl taky vypadnout. Vždyť ani ubohého upíra nedokázal zabít! Neuměl vystřelovat frekvenci - a nevěřil, že se to někdy naučí - tudíž nemohl bojovat prakticky s ničím. Jediným, čím mohl pomoct, byla jeho kvalitní znalost první pomoci a pohotová inteligence. Ovšem chladnokrevnost v jeho jednání často chyběla, takže tohle všechno mu bylo často k ničemu. To byl důvod, proč by měl taktéž utéct, a čekal, že ho k tomu dřív nebo později Hannah s majorkou vybídnou - už ale bylo pozdě.
Náměstím se totiž najednou vzedmula obrovská vlna prachu a smetí - navíc, rychlost větru byla neuvěřitelně vysoká a hrozilo, že bude každou chvíli "odfouknutý", s vypětím sil se ale udržel na místě stejně jako majorka a Hannah. Když po pár minutách opět mohl otevřít oči s tím, že neoslepne, naskytl se mu odporný pohled.
Dveře do chodby byly naprosto zdevastované, jelikož otvor byl zvětšen nejmíň o pět metrů; a od tohoto vchodu se vytvořil přiměřeně deset metrů dlouhý kráter. V jeho středu stála malá dívka s dlouhými blonďatými vlasy a rudýma očima - vypadala takto věru strašidelně. Nejhorší pohled byl ale na asi dvacet lidí, ležících v tom kráteru, jejichž části těla a vnitřnosti byly poházené kolem. Edovi se zvedl žaludek.
"Je tady," zamumlala majorka.
"To je odporné," pronesla s dávkou odporu Hannah.
"Co budeme dělat?" Začal naopak panikařit Ed.
"Jak řekl plukovník," odvětila klidně majorka. "musíme čarodějnici zdržet do doby, kdy se o ni nepřijde postarat Vůdce. Myslím, že on je jediný, kdo ji v tomhle okamžiku dokáže zastavit."
Hannah se k majorce otočila: "Ale vy jste taky zabila čarodějnici!"
"To bylo něco jiného," vzdychla majorka. "ona byla Sloth, vždy líná čarodějnice. Tohle je ale Lust, chtíč, a teď netouží po nějakých sexuálních hrátkách, ale po krvi." Řekla to na rovinu a Edovi se žaludek znovu převrátil o 180 stupňů.
Lidé začali z náměstí vyděšeně utíkat, a Edward se jim nedivil; spíš se divil sobě, že také neutíká. Jeho nohy byly ale jakoby přikované, a vlastně celé jeho tělo bylo ztuhlé a odmítalo se hýbat. Že by najednou nabyl tolik odvahy…?
Ne, nebude si nic nalhávat; to ten strach.
Čarodějnice se mezitím jen rozhlížela. Kolem sebe nyní viděla asi dvacet živých, třicet mrtvých a skoro zničené náměstí. Měla dobrý pocit z toho, že tady způsobila takový rozruch a katastrofu, ale ještě potřebovala pokračovat. Ještě si nebyla jistá, jestli to stačí; vlastně, chtěla prostě dál ničit. A ona vždy dávala přednost svým tužbám.
"No, tak co teď?" Procedil mezi zuby Edward a na tváři se mu hned objevil nervózní a křečovitý úsměv.
"Už jsem říkala," odsekla majorka. "musíme jí zdržet, dokud plukovník neinformuje Vůdce."
"Ede," poznamenala Hannah. "možná bys měl vypadnout." Ed byl rád, že tu myšlenku konečně někdo vyslovil, v tom okamžiku si ale uvědomil jednu velmi nedůstojnou pravdu.
"Nemůžu."
"Hele, nehraj si tady na odvážlivce, teď na to není čas!"
"Ale já se nemůžu pohnout." Hannah se na chvíli zarazila, pak ale jen s opovržením odvrátila pohled.
"Srabe!"
"Plukovník je tady srab! To já jsem měl jít říct Vůdci, co se děje, pak bych byl aspoň trošku užitečný!"
"Vždyť ani nevíš, kde má kancelář!"
"Přišel bych na to!"
V tom ale jejich hádku přerušil další výbuch; oba trhli hlavou a spatřili, že čarodějnice se znovu dala do pohybu. Tentokrát směrem k nim, s jasným účelem zabít co nejvíc lidí. Edward ještě víc zbledl a Hannah chtěla jít pomoct majorce, s poděšením ale zjistila, že ta už dávno ve spěchu mluví s několika dalšími důstojníky a spěchá blíž k čarodějnici, zadržet jí.
"Ede, ty něco umíš z první pomoci, ne?"
"Eh?"
"No tak, pomohl jsi porodit dítě! Rodiče tě to přece naučili! Takže teď pomůžeš zraněným, jasný?"
"Nemůžu se pohnout, sakra!"
Hannah jen vztekle zakroutila očima a pořádně mu šlápla na nohu. Edwardovi z očí skoro vytryskly slzy, v tom okamžiku si ale uvědomil, že by se nad tou bolestí neměl nějak moc litovat, protože jinak by ho Hannah nakopla trošku výš.
Hannah se rozběhla k majorce a Edward úplně opačným směrem. Jakmile se ocitl u prvního zraněného, okamžitě začal zjišťovat, co se stalo. Tyhle okamžiky v ošetřování vždycky nesnášel nejvíc - když ho to rodiče učili, byla to jen legrace, ale ve skutečnosti to byla hra se smrtí, která ne vždy skončila vítězstvím. První pomoc byla v mnohých okamžicích ještě náročnější a někdy i víc napájela adrenalinem než samotný boj.
"Konečně…!" Ušklíbla se Lust a v její ruce se objevila další elektrická koule. Kdyby jí v tu chvíli zezadu nenapadl nějaký voják, nejspíš by následujícím zemětřesením zemřeli všichni zbylí či přežívající.
"Teď!" Vykřikl onen voják ještě před tím, než ho Lust jedinou ránou srazila k zemi. V tu chvíli se ale před ní objevila majorka a rychle podkopla čarodějnici nohy. Ta neudržela rovnováhu a svalila se na zem. Majorka se proti ní rychle rozmáchla svou kovovou rukou, v tu chvíli se ale v rukou čarodějnice opět objevily blesky, a kdyby majorka stála jen o pár milimetrů blíž k ní, nejspíš by teď díky vodivosti kovu skončila s usmaženou rukou. Blesky ale stejně vykonaly své a majorka odlétla nejméně tři metry zpátky.
"To je marné!" Řekl se zoufalým podtónem v hlase jeden z vojáků.
"Nevzdávejte to!" Odvětila mu jen majorka a rychle vstala. Lust chtěla znovu zaútočit, v tom se ale její oči upřely na majorku.
"Ty…ty jsi…" V jejích očích se najednou objevilo zděšení. Vojáci tuto reakci absolutně nechápali, jen Hannah měla jisté tušení - nejspíš se majorky bojí kvůli tomu, že zabila Sloth…
"Ty… zrádkyně…" V hlase Lust se najednou objevil hněv a zloba. Tak rychlá výměna pocitů zaskočila snad všechny, kromě majorky. Tentokrát ale nikdo nechápal, proč Lust takhle majorce řekla.
"Chcípněte! Všichni!" Procedila mezi zuby vztekle a v jejích dlaních se znovu objevily blesky - Lust je ale tentokrát spojila a najednou se v jejích rukách objevila oslňující záře, která všechny přihlížející oslepila.
"CHCÍPNĚTE!" Ozval se jen výkřik. Ovšem rána žádná.
Hannah zjistila, že stále žije. Není mrtvá.
"To už by stačilo," uslyšeli před sebou hluboký hlas jejich Vůdce. Jejich spása dorazila.
 


Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 15. července 2010 v 13:25 | Reagovat

Dobré, napínavé. ^^ Som zvedavá čo bude za čarodejnicu Veronica. Každopádne Lust bola zaujímavé postava.

2 E l e r e n s ~ E l e r e n s ~ | Web | 29. července 2010 v 18:37 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PageRank ukazatel